Čekání na nový webový server Multimediaexpo.cz skončilo !
Motorem našeho webového serveru bude pekelně rychlý
procesor AMD Ryzen Threadripper 7960X (ZEN 4).

Nanga Parbat

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
(+ šablona)
m (1 revizi)
 

Aktuální verze z 23. 7. 2013, 08:17

Nanga Parbat (2004)


Nanga Parbat (urdsky نانگا پربت Nāngā Parbat); někdy nazývaný také urdsko-anglicky Nangaparbat Peak (Štít Nangaparbat) nebo Diamir) je devátá nejvyšší hora světa a druhá nejvyšší hora Pákistánu. Název pochází z urdštiny/hindštiny a lze jej přeložit jako „Nahá hora“.

Hora leží v Pákistánem spravované (a Indií nárokované) části Kašmíru, v tzv. Severních oblastech (Northern Areas, شمالی علاقہ جات).

Z Nanga Parbatu sbíhají tři hřebeny - východní, severozápadní a jihozápadní - oddělující tři stěny (severní - Rakhiot, západní - Diamir a jižní - Rupal. Jižní stěna se s převýšením 4600 m řadí k nejvyšším na světě. Údolí řeky Indus Nanga Parbat převyšuje o 7000 m na 27 km vzdálenosti.

Obsah

Prvovýstup

Nanga Parbat je první osmitisícovkou, na kterou se člověk pokusil vystoupit (1895, vedoucí Mummery). Od té doby až do prvovýstupu si hora vyžádala 31 lidských životů. Prvovýstup se podařil až německo-rakouské expedici roku 1953, kdy na vrchol vystoupil 3. července 1953 rakouský horolezec Hermann Buhl. Výstup uskutečnil bez kyslíkového přístroje a během sestupu byl nucen strávit krušnou noc blízko pod vrcholem. Ze sportovního hlediska se jednalo o velmi hodnotný výkon, který předběhl svoji dobu, nicméně tehdy byl Buhlův výstup označován za velmi riskantní a vymykal se tehdejšímu expedičnímu pojetí dobývání vrcholů.

Historie výstupů

Albert Frederic Mummery dorazil nejprve pod jižní stěnu hory, která ho ohromila svou obrovitostí. Doprovázen nosiči z nepálského kmene Gurkha a Georgem Brucem později našel cestu do údolí Diamir pod západní stěnu. Po pilíři uprostřed stěny (dnes nese jeho jméno) vystoupil do výšky 6100 m (tedy do poloviny stěny). Poté se dvěma Gurkhy začal stoupat k průsmyku Diama v SZ hřebeni, aby přešel do údolí Rakhiot na severu hory. Cestou zmizeli beze stop.

Ve 30.letech se pokoušely o výstup čtyři německé (případně německo-rakouské) expedice (1932, 1934, 1937 a 1938), které našly výstupovou cestu z údolí Rakhiot k východnímu hřebeni, ve kterém je vrchol Rakhiot (7070 m). Od něj trasa pokračuje po hřebeni přes Stříbrné sedlo (7450 m) ležící mezi dvěma vedlejšími vrcholy hory. Celkově je výstup dlouhý 16km a v případě změny počasí trvá sestup příliš dlouho. Kromě toho překonává lavinové svahy, což se německým expedicím stalo osudným. Při prvním pokusu (1932) našli Němci cestu k V hřebeni a dosáhli 7 000 m bez ztrát na životech. Během druhé výpravy vystoupili Rakušané Erwin Schneider a Peter Aschenbrenner až do 7 800 m. Poté se strhla týdenní bouře, ve které přišlo o život vyčerpáním šest Šerpů a tři Němci. Následující expedici (1937) zasypala téměř celou lavina - na místě zemřelo 16 lidí. Poslední expedice na této trase v roce 1938 měla k dispozici dokonce letadlo Junkers Ju-52, které shodilo zásoby do 7 500m, ale do této výšky výprava nevystoupila.

V roce 1939 přišla pod Nanga Parbat malá německo-rakouská výprava, která po neúspěších na severní straně hory měla nalézt možnosti výstupu západní stěnou. Výprava objevila trasu v levé části stěny, která se mnohem později stala známá jako Kinshofferova cesta a dnes je nejpoužívanější trasou k vrcholu hory. Během návratu zpět do Německa vypukla Druhá světová válka a členové expedice byli internováni v zajateckém táboře Dehradun v Indii. Heinrich Harrer později spolu s dalšími zajatci uprchl do Tibetu, kde se stal poradcem dalajlámy a zůstal zde až do roku 1950, kdy Tibet anektovala čínská armáda. Svůj příběh popsal v úspěšné knize Sedm let v Tibetu.

Po válce - v zimě 1950 - se pokusili o výstup V hřebenem tři Angličané. Po týdnu se jeden z nich (Marsh) vrátil s omrzlinami, zbylí dva (Thornley a Crace) jsou dodnes nezvěstní. I když to nebylo záměrem, jedná se o první pokus o zlezení osmitisícovky v zimě.

  • 1953 - Rakhiotský (východní) hřeben. Rakušan Hermann Buhl završuje záměr německo-rakouské expedice a svým 41 hodinovým sólovýstupem bez kyslíkového přístroje překonává 1 200m převýšení k vrcholu Nanga Parbatu trasou neúspěšných expedic z 30.let. Jako první člověk strávil otevřený bivak v 8 000 m, ale utrpěl omrzliny, kvůli kterým mu byly amputovány dva prsty na nohou.

Druhý a poslední výstup Buhlovou cestou se podařil československé expedici v roce 1971 (po neúspěšném pokusu roku 1969). Na vrchol vystoupili slovenští horolezci Michal Orolin a Ivan Fiala. Další členové výpravy vystoupili na dva z vedlejších vrcholů hory.

Druhý výstup touto cestou se podařil rakouské výpravě v roce 1978 a Kinshoferova cesta se stala klasickou trasou k vrcholu.

Kinshoferovou cestou vystoupila na Nanga Parbat také první žena - Francouzka Liliane Barrard se svým manželem Mauricem v roce 1984. V dalších letech ji následovalo dalších 16 horolezkyň. Tři z nich - Anna Czerwinska, Krystyna Palmowska a Wanda Rutkiewicz z Polska - v samostatném výstupu bez podpory nosičů.

  • 1970 - Rupalská stěna. Po dvou pokusech v letech 1965 a 1968 další německá expedice zlézá obrovskou jižní stěnu hory. Na vrchol vystupují bratři Reinhold a Günther Messnerovi. Na sestupu bivakují v 7800m na JZ hřebeni, odkud sestupují během dalších dvou dnů Mummeryho pilířem ve středu západní stěny. Na úpatí hory Günthera Messnera zasypala lavina (jeho tělo bylo nalezeno až v roce 2005). Reinhold jej celý další den hledal, než se vydal na cestu do údolí. Později jej zachránili místní obyvatelé před vyčerpáním.

Druhý den po bratrech Messnerových vystoupili na vrchol ještě Felix Kuen a Peter Scholz.

Druhý a poslední výstup touto cestou se zdařil jihokorejské expedici v roce 2005.

  • 1976 - Schellova cesta. Po dvou neúspěšných německých výpravách (1975,1976) přichází v létě čtyři Rakušané a daří se jim pátý výstup na Nanga Parbat. Na vrchol vystupují Hans Schell, Robert Schauer, Siegfried Gimpel a Hilmar Sturm. Jejich výstup později opakuje pět dalších výprav. Vede levou částí jižní stěny do sedla Mazeno (6940m) a JZ hřebenem.
  • 1978 - Reinhold Messner vystupuje podruhé na Nanga Parbat zcela sám a novou cestou v pravé části Z stěny. Třetí den výstupu dosahuje vrcholu hory poté, co zažil ve stěně zemětřesení. Čtvrtý den sestupuje opět novou cestou ledovým žlabem vpravo od Mummeryho pilíře. Daří se mu tak vůbec první sólovýstup alpským stylem na osmitisícovku.
  • 1978 - Slovenská expedice podniká prvovýstup na severní vrchol hory (7816m) levou částí Z stěny.
  • 1982 - JV pilíř k jižnímu vrcholu. Z mezinárodní expedice vystupuje Rakušan Uli Buhler na jižní předvrchol Nanga Parbatu (8046m), kde JV hřeben kulminuje s JZ hřebenem, otevírá tak devátou trasu na Nanga Parbatu.
  • 1995 - SV žebro. Tři horolezci japonské expedice vystupují na Nanga Parbat novou cestou SV pilířem vpravo od trasy Hermanna Buhla, na kterou se jejich výstup napojuje ve Stříbrném sedle (7450m).
  • 2000 - Reinhold Messner, Hubert Messner, Hanspete Eisendle a Wolfgang Tomaseth stoupají vlevo od slovenské cesty podél SZ hřebene, do které se napojují v 7500m na vrcholovém hřebeni severního vrcholu. Zde výstup ukončují.

K vrcholu Nanga Parbatu (8125m) dnes vede 11 cest (včetně 2 cest, které Reinhold Messner použil jen k sestupu z hory v letech 1970 s bratrem Güntherem a 1978 sólo). Další dvě trasy vedou k severnímu vrcholu (7816m).

Zatím nikdo (do 03/2009) nezlezl Nanga Parbat v zimě. Proběhlo nejméně pět pokusů polských a britských výprav třemi různými cestami, nejvyšší dosažená výška 7860m.

V pravé části J stěny je nedokončená trasa, kterou Steve House a Bruce Miller roku 2004 vystoupili do 7550m. Druhá nezlezená linie v J stěně je pokus Tomaze Humara z roku 2005 (do 6000m) středem stěny. Dosud nezlezená je lavinami zasypávaná S stěna a 16km dlouhý hřeben Mazeno (JZ). Na hřebeni Mazeno proběhlo několik pokusů, první v roce 1979 francouzský, poté 1992 - Doug Scott, 1993 - Wojciech Kurtyka, Doug Scott, 1995 - Wojciech Kurtyka (Pol), Andrew Lock (Aus) a Rick Allen (UK), 1997 - Wojciech Kurtyka, Erhard Loretan, 2004 - Doug Chabot - Steve Swenson. V S stěně se pokoušeli o výstup jen Italové roku 1988. Na pilíři Val Fiemme uprostřed stěny dosáhli 6500m.

Výstupy českých horolezců

Související odkazy

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Nanga Parbat
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Nanga Parbat
Osmitisícovky

Everest • K2 • Kančendženga • Lhotse • Makalu • Čo Oju • Dhaulagiri • Manaslu • Nanga Parbat • Annapurna • Gasherbrum I • Broad Peak • Gasherbrum II • Šiša Pangma

Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Nanga_Parbat“