NGC 1275
Z Multimediaexpo.cz
(Nahrazení textu „Kategorie:Souhvězdí Persea“ textem „{{Článek z Wikipedie (SK)}} Kategorie:Souhvězdí Persea“)
Porovnání s novější verzí →
Verze z 20. 3. 2012, 19:53
 | ||
| Pozorovací údaje | ||
|---|---|---|
| Typ | galaxie | |
| Třída | ? | |
| Rektascenze | 3h 19m 48,1s | |
| Deklinace | +41° 30' 41" | |
| Vzdálenost | ? | |
| Rudý posuv | – | |
| Zdánlivá magnituda (V) | 11,7 | |
| Zdánlivé rozměry (V) | ||
| Souhvězdí | Persea | |
| Fyzické charakteristiky | ||
| Hmotnost | ? | |
| Průměr | ? | |
| Věk | ? | |
| Absolutní jasnost (V) | ? | |
| Speciální vlastnosti | – | |
| Jiné označení | – | |
NGC 1275 je galaxie v souhvězdí Persea, kterou objevil Heinrich Louis d'Arrest 14. února 1863. Její zdánlivá hvězdná velikost je 11,7.
Je známá jako seyfertova galaxie a podle ní se nazývá celá skupina aktivních galaxií podobných kvasarům. Bývá označována také jako 3C 84 nebo Abell 426 a je totožná s radiovým zdrojem Perseus A. Je dominantní galaxií Kopy galaxií v Perseovi.
Objevil ji americký astronom Carl Keenan Seyfert v roce 1943. Galaxie je mohutným zdrojem rádiového a rentgenového záření jako Perseus X-1 nebo 3U 0316 +41. Její jádro je velmi aktivní. Nachází se v něm pravděpodobně superhmotná černá díra, která tvoří zdroj jeho činnosti. Centrální oblast obklopuje obrovský mrak o průměru řádově stovek až tisíců světelných let. Dochází v něm k erupcím, při níž jádro galaxie vyvrhuje obrovské mraky plynu s hmotností až stovek hmotností Slunce a rychlostí až 5000 km / s. Chomáčovitými struktura mraku svědčí o přerušovaném vyvrhovaním plynů z jádra. NGC 1275 vlastně představuje srážku dvou galaxií. Disk prašné spirální galaxie protíná velkou eliptickou galaxii. Pod vlivem slapových sil vzniká v místě srážky množství nových hvězd. Seyfertove galaxie mají všechny velmi jasné jádro zářící převážně v infračerveném spektru a nevýrazná ramena. Dnes je známe asi 200 a první z nich (NGC 1068) objevil ještě v roce 1908 E. Fatt, důkladně se však jimi začal zabývat až Carl Seyfert. Seyfertove galaxie tvoří asi 1 až 2% ze spirálních galaxií stejné svítivosti. Zdrojem jejich energie je gravitační síla obří černé díry v jejich jádrech.
Předpokládá se, že velké spirálové galaxie stráví přibližně desetinu svého života v aktivním, "seyfertovském" období. Sayfertovy galaxie se dělí na dvě skupiny: Seyfertova galaxie 1 a 2.
Externí odkazy
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |