Šablona:Článek dne/2014/27

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Verze z 5. 9. 2014, 12:28

Bitva u Brodů byla jednou z největších tankových bitev v dějinách lidstva. Odehrála se ve dnech 26.–30. června 1941 v trojúhelníku měst Dubno–Luck–Brody a je též známa jako bitva u Dubna, bitva u Lucku či bitva u Rovna.

Velení jihozápadního frontu dle Stalinova rozkazu připravilo protiútok, který měl být proveden 26. června. Dva mechanizované sbory měly operovat spolu s pěšími svazky sestavy 5. a 6. armády. Zbývající čtyři mechanizované sbory měly krýt neohroženější úsek v prostoru Lucku, Rovna, Dubna a Brodů a soustředěným úderem zabránit německému průlomu. Těžiště útoku bylo soustředěno v pásmu 8. a 15. mechanizovaného sboru. Pátá armáda pod vedením generálmajora M. I. Potapova měla v sestavě 9. a 19. sbor, který se měl soustředit v prostoru Rovna. Svazky 15. mechanizovaného sboru pod vedením I. I. Karpeza , které byly od 23. června pod nepřátelským tlakem, se dostavily na místo včas, ale chybělo jim dostatek pohonných hmot a střeliva. Proti 600 německých tanků bylo k boji připraveno 1 000 tanků sovětských. Čtyřdenní tanková bitva, která začala 26. června 1941, měla velmi zmatený průběh. Tanky generálmajora Karpeza podnikly u Raděchova útok, který byl sice pro německé velení překvapením, ale díky lepšímu spojení a dobrému spojení se Němcům podařilo útok odrazit. Do boje se vrhaly i další sovětské mechanizované sbory a to mnohdy nekoordinovaně, na čemž měli svůj velký podíl političtí komisaři, kteří hnali tanky do boje za každou cenu a pod pohrůžkou trestů pro velitele. Jedna z tankových divizí byla ztracena v bažinách po té, co jejího velitele odstranil a velení převzal politický komisař. Mnoho sovětských tanků zůstalo stát na bojišti kvůli poruše, či kvůli skutečnosti, že jim došlo palivo a další dodávky nebylo možné zabezpečit. Na město Dubno byl proveden útok 8. tankové mechanizované brigády komisaře Nikolaje Popjela, ale bez účasti pěchoty. Sovětským tankům se sice podařilo Němce překvapit a zničit odstavenou německou techniku, avšak po protiútoku Wehrmachtu a Luftwaffe byl mechanizovaný sbor postupně zničen. Tanky, které mu zůstaly, již z drtivé většině případů neměly palivo na návrat, takže byly ponechány na bojišti...

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
 <!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
-[[Soubor:Yamatotrials.jpg|right|160px|Jamato při zkušebních plavbách v roce 1941]]
+[[Soubor:Destroyed 19th tank division near Vojnitsa-Lutsk highway.jpg|right|160px|Zničené sovětské tanky T-26]]
-'''[[Jamato (bitevní loď)|Jamato]]''' byla [[bitevní loď]] [[Japonské císařské námořnictvo|Japonského císařského námořnictva]], pojmenovaná po staré japonské provincii Jamato. Byla první lodí své třídy. Spolu se svou sesterskou lodí '''[[Musaši (bitevní loď)|Musaši]]''' to byly největší a nejlépe vyzbrojené bitevní lodě, které kdy byly postaveny. Lodě nesly děla ráže 460&nbsp;mm, tedy <u>největší děla</u>, která kdy byla na loď použita.
+'''[[Bitva u Brodů]]''' byla <u>jednou z největších [[Tank|tankových]] bitev v&nbsp;dějinách lidstva</u>. Odehrála se ve dnech 26.–[[30. červen|30. června]] [[1941]] v trojúhelníku měst [[Dubno (Ukrajina)|Dubno]]–[[Luck]]–[[Brody]] a je též známa jako '''bitva u Dubna''', bitva&nbsp;u&nbsp;Lucku či '''bitva u Rovna'''.
-Projekční práce na třídě ''Jamato'' začaly v roce [[1934]]. Projekt plavidel o výtlaku 68&nbsp;000 tun byl po úpravách v roce [[1937]] přijat. Stavba lodi probíhala v loděnici v [[Kure (Hirošima)|Kure]], ve speciálně upraveném doku, aby bylo dodrženo přísné utajení. Na vodu byla Jamato spuštěna 8.&nbsp;srpna 1940 a do služby vstoupila 16. prosince 1941. Původně bylo plánováno postavit celkem pět lodí této třídy. Třetí lodí byla [[Šinano (letadlová loď)|Šinano]], která byla po [[Bitva u Midway|bitvě u Midway]] dokončena jako letadlová loď. Nepojmenovaný trup čtvrté jednotky byl sešrotován v roce [[1943]], v době, kdy byl hotov ze 30%. Pátý kus třídy Jamato, jehož stavba měla začít v roce [[1942]], nakonec nebyl nikdy objednán.
+Velení jihozápadního frontu dle Stalinova rozkazu připravilo protiútok, který měl být proveden [[26. červen|26. června]]. Dva mechanizované sbory měly operovat spolu s pěšími svazky sestavy 5. a 6. armády. Zbývající čtyři mechanizované sbory měly krýt neohroženější úsek v prostoru [[Luck]]u, [[Rovno|Rovna]], [[Dubno (Ukrajina)|Dubna]] a [[Brody|Brodů]] a soustředěným úderem zabránit německému průlomu. Těžiště útoku bylo soustředěno v pásmu 8. a 15. mechanizovaného sboru. Pátá armáda pod vedením generálmajora M. I. Potapova měla v sestavě 9. a 19. sbor, který se měl soustředit v prostoru Rovna. Svazky 15. mechanizovaného sboru pod vedením I. I. Karpeza , které byly od 23. června pod nepřátelským tlakem, se dostavily na místo včas, ale chybělo jim dostatek pohonných hmot a střeliva. Proti 600 německých tanků bylo k boji připraveno 1&nbsp;000 tanků sovětských. Čtyřdenní tanková bitva, která začala 26. června [[1941]], měla velmi zmatený průběh. Tanky generálmajora Karpeza podnikly u Raděchova útok, který byl sice pro německé velení překvapením, ale díky lepšímu spojení a dobrému spojení se Němcům podařilo útok odrazit. Do boje se vrhaly i další sovětské mechanizované sbory a to mnohdy nekoordinovaně, na čemž měli svůj velký podíl [[Politický komisař|političtí komisaři]], kteří hnali tanky do boje za každou cenu a pod pohrůžkou trestů pro velitele. Jedna z tankových divizí byla ztracena v bažinách po té, co jejího velitele odstranil a velení převzal politický komisař. Mnoho sovětských tanků zůstalo stát na bojišti kvůli poruše, či kvůli skutečnosti, že jim došlo palivo a další dodávky nebylo možné zabezpečit. Na město Dubno byl proveden útok 8. tankové mechanizované brigády komisaře Nikolaje Popjela, ale bez účasti pěchoty. Sovětským tankům se sice podařilo Němce překvapit a  zničit odstavenou německou techniku, avšak po protiútoku [[Wehrmacht]]u a [[Luftwaffe]] byl mechanizovaný sbor postupně zničen. [[Tank]]y, které mu zůstaly, již z drtivé většině případů neměly palivo na návrat, takže byly ponechány na bojišti...
-Jamato byla vlajkovou lodí admirála [[Isoroku Jamamoto]] od 12. února [[1942]], kdy v této funkci nahradila bitevní loď [[Nagato (bitevní loď)|Nagato]]. V červnu 1942 byla Jamato součástí hlavního svazu admirála Jamamota při útoku na Midway. Svaz složený z bitevních lodí Jamato, [[Nagato (bitevní loď)|Nagato]], [[Mucu (bitevní loď)|Mucu]], letadlové lodi [[Hóšó (letadlová loď)|Hóšó]], lehkého křižníku [[Sendai (křižník)|Sendai]], 9&nbsp;torpédoborců a 4 podpůrných lodí se však nakonec do ''bitvy u Midway'' nezapojil. Zůstala poté vlajkovou lodí ještě 364 dní, než jí v této roli vystřídala 11. února [[1943]] její sesterská loď Musaši. Celou dobu mezi 29. srpnem [[1942]] až 8. květnem [[1943]] kotvila Jamato na [[atol]]u [[Truk]]. V květnu [[1943]] se vrátila do Kure, kde bylo posíleno protiletadlové dělostřelectvo a instalován radar typu 22. Kvůli instalaci dalších 25 mm kanónů byly odstraněny dvě dělové věže s kanóny 155 mm. To si vynutil rostoucí význam letectva při bojích v Pacifiku.
-. prosince [[1943]] se Jamato vydala na cestu zpět na atol Truk, ale po cestě byla poškozena torpédem americké ponorky USS&nbsp;Skate. Oprava poškození trvala až do&nbsp;dubna&nbsp;[[1944]]. Při těchto opravách byla ještě více posílena protiletecká obrana.
-V červnu 1944 se Jamato zúčastnila [[Bitva ve Filipínském moři|bitvy ve Filipínském moři]]. V říjnu 1944 se zúčastnila [[Bitva u Leyte|bitvy v zálivu Leyte]], během které poprvé proti nepříteli vystřelila ze svých hlavních děl. Během leteckých útoků zde Jamato lehce poškodily dva zásahy pumami, zatímco její sesterská loď Musaši byla hlavním cílem a byla zde potopena.
 <noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>