Šablona:Článek dne/2025/10

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Verze z 30. 4. 2025, 20:17

Bitva o Berlín nebo také Berlínská operace byla jednou ze závěrečných ofenziv na evropských bojištích druhé světové války.

Sovětské jednotky na konci dubna 1945 postupně obklíčily a dobyly Berlín, hlavní město nacistické Třetí říše.

Po Viselsko-oderské operaci během ledna a února 1945 se Rudá armáda dočasně zastavila na linii 60 km východně od Berlína. Dne 9. března stanovilo Německo obranný plán města pod názvem operace Clausewitz. První obranné přípravy na okraji Berlína byly provedeny 20. března pod vedením nově jmenovaného velitele skupiny armád Visla generála Gottharda Heinriciho.

Když byla 16. dubna obnovena sovětská ofenzíva, zaútočily dva sovětské fronty (skupiny armád) na východ a jih Berlína, zatímco třetí útočila na německé síly umístěné severně od Berlína. Před zahájením hlavní bitvy v Berlíně obklíčila město Rudá armáda po úspěšných bitvách na Seelowských výšinách a u Halbe. 20. dubna 1945, na Hitlerovy narozeniny, začal 1. běloruský front vedený maršálem Žukovem postupující z východu a severu ostřelovat centrum Berlína, zatímco 1. ukrajinský front maršála Koněva prorazil střed skupiny armád a postupoval směrem k jižnímu předměstí Berlína. 23. dubna převzal velení nad silami v Berlíně generál Helmuth Weidling. Posádka se skládala z několika vyčerpaných a dezorganizovaných divizí Wehrmachtu a Waffen-SS, spolu se špatně vycvičenými členy Volkssturmu a Hitlerjugend. V průběhu příštího týdne Rudá armáda postupně obsadila celé město.

Dne 14. dubna začaly první útoky, kdy jednotky Rudé armády prováděly průzkum bojem. Hlavní útok byl zahájen 16. dubna ve 4 hodiny ráno.

Na úseku Žukovova 1. běloruského frontu v okolí předmostí u Kostřína nejprve začala 35 minut trvající mohutná dělostřelecká příprava asi 9 000 tisíc děl a 1500 raketometů kaťuša. Šlo o jednu z nejsilnějších dělostřeleckých příprav srovnatelnou s palbou vedenou během nejtěžších bitev první světové války. Žukov soustředil 295 kanónů na 1 km. Jeho dělostřelci vypálili přes 7 milionů granátů, min a raket. Palba měla podle očekávání zcela zničit první linii německé obrany, Heinrici však takový krok nepřítele předpokládal a noc před útokem rozhodl tyto své pozice držené jednotkami 9. armády vyprázdnit, takže německé ztráty nebyly těžké. Druhou fází útoku byl netradiční postup sovětských úderných jednotek v pozadí se 140 svítícími protiletadlovými světlomety, které měly Němce oslepovat. Světlomety však nebyly efektivní a pouze usnadňovaly zaměřování a střelbu německým obráncům. Sovětský útok se v oblasti Seelowských výšin několik kilometrů za Odrou významně zpomalil. Obě strany se při tom snažily vést energické operace, sovětské útoky často střídaly lokální německé protiútoky. Němci zde měli ve vhodném terénu vybudovanou hluboce členěnou obranu opírající se o okolní pahorky. Navíc se jednotky Wehrmachtu, Waffen-SS, Volkssturmu i Hitlerjugend zarputile bránily, a to ze strachu jak z Rudé armády, tak i z Hitlera, který nařídil všechny „zbabělce“ na místě popravit. Svými lidmi byli věšeni a stříleni i němečtí civilisté, kteří se chtěli vyhnout „totální mobilizaci,“ či kteří vyvěsili bílé vlajky. 17. dubna se sice Žukovovi podařilo prolomit německou obranu na Seelowských výšinách, ale při dalším postupu ho zastavily opevněné pozice Weidlingova LIV. tankového sboru. Zničující boje trvaly do 19. dubna, kdy začala německá obrana zahlcena silnějším nepřítelem kolabovat.

Druhý směr sovětského útoku maršála Koněva začal dále na jihovýchodě dvouhodinovou dělostřeleckou přípravou po níž následoval útok 5 vševojskových a 2 tankových armád pod krytím kouřové clony. Už v odpoledních hodinách postavili sovětští ženisté několik 60 tunových mostů přes Nisu, po kterých mohla na předmostí na druhém břehu přejíždět i těžká technika. Sovětským jednotkám se podařilo prolomit pozice 4. tankové armády a 18. dubna se dostat ke Sprévě. Stalin spokojený s takovým rychlým postupem dovolil Koněvovi otočit svá vojska na Berlín. Od Sprévy vyrazily Koněvovy jednotky k Berlínu, kde začaly obkličovací manévr.

Rokossovského 2. běloruský front zaútočil přes Odru 20. dubna. Čelila mu německá 3. tanková armáda Hasso von Manteuffela. Rokossovskij pronikl podél německého pobřeží severně od Berlína a na řece Labe se spojil s anglo-americkými vojsky. Následně změnil směr postupu a udeřil na město ze severu. 21. dubna a se jednotkám 3. gardové tankové armády generála Rybalka podařilo proniknout do oblasti Zossenu, sídla hlavního velitelství Wehrmachtu s největší telefonní centrálou v Evropě. Němci z oblasti před postupujícím nepřítelem unikli tak rychle, že sovětští vojáci, kteří se dostali do centrály, ještě našli zvonící telefony...

@@ Řádka 5: / Řádka 5: @@
 Sovětské jednotky na&nbsp;konci dubna 1945 postupně obklíčily a&nbsp;dobyly [[Berlín]], hlavní město nacistické [[Nacistické Německo|Třetí&nbsp;říše]].
-Po [[Viselsko-oderská operace|Viselsko-oderské operaci]] během ledna a února 1945 se [[Rudá armáda]] dočasně zastavila na linii 60&nbsp;km východně od Berlína. Dne 9. března stanovilo Německo obranný plán města pod názvem operace Clausewitz. První obranné přípravy na okraji Berlína byly provedeny 20. března pod vedením nově jmenovaného velitele skupiny armád Visla generála Gottharda Heinriciho.
+Po [[Viselsko-oderská operace|Viselsko-oderské operaci]] během ledna a února 1945 se [[Rudá armáda]] dočasně zastavila na linii 60&nbsp;km východně od Berlína. Dne&nbsp;9.&nbsp;března stanovilo Německo obranný plán města pod názvem operace Clausewitz. První obranné přípravy na okraji Berlína byly provedeny 20. března pod vedením nově jmenovaného velitele skupiny armád Visla generála Gottharda Heinriciho.
 Když byla 16. dubna obnovena sovětská ofenzíva, zaútočily dva sovětské fronty (skupiny armád) na východ a jih Berlína, zatímco třetí útočila na německé síly umístěné severně od Berlína. Před zahájením hlavní bitvy v Berlíně obklíčila město Rudá armáda po úspěšných bitvách na Seelowských výšinách a u Halbe. 20. dubna 1945, na Hitlerovy narozeniny, začal [[1. běloruský front]] vedený maršálem [[Georgij Konstantinovič Žukov|Žukovem]] postupující z východu a severu ostřelovat centrum Berlína, zatímco [[1. ukrajinský front]] maršála [[Ivan Stěpanovič Koněv|Koněva]] prorazil střed skupiny armád a postupoval směrem k jižnímu předměstí Berlína. 23. dubna převzal velení nad silami v Berlíně generál Helmuth Weidling. Posádka se skládala z několika vyčerpaných a dezorganizovaných divizí [[Wehrmacht]]u a [[Waffen-SS]], spolu se špatně vycvičenými členy [[Volkssturm]]u a&nbsp;[[Hitlerjugend]]. V&nbsp;průběhu příštího týdne Rudá armáda postupně obsadila celé město.
@@ Řádka 15: / Řádka 15: @@
 Druhý směr sovětského útoku maršála Koněva začal dále na jihovýchodě dvouhodinovou dělostřeleckou přípravou po níž následoval útok 5 vševojskových a 2 tankových armád pod krytím [[kouřová clona|kouřové clony]]. Už v odpoledních hodinách postavili sovětští ženisté několik 60 tunových mostů přes Nisu, po kterých mohla na předmostí na druhém břehu přejíždět i těžká technika. Sovětským jednotkám se podařilo prolomit pozice 4. tankové armády a 18. dubna se dostat ke [[Spréva|Sprévě]]. Stalin spokojený s takovým rychlým postupem dovolil Koněvovi otočit svá vojska na Berlín. Od Sprévy vyrazily Koněvovy jednotky k Berlínu, kde začaly obkličovací manévr.
-Rokossovského 2. běloruský front zaútočil přes Odru 20. dubna. Čelila mu německá 3. tanková armáda Hasso von Manteuffela. Rokossovskij pronikl podél německého pobřeží severně od Berlína a na řece Labe se spojil s anglo-americkými vojsky. Následně změnil směr postupu a udeřil na město ze&nbsp;severu. 21. dubna a se jednotkám 3. gardové tankové armády generála [[Pavel Semjonovič Rybalko|Rybalka]] podařilo proniknout do oblasti [[Zossen]]u, sídla [[Oberkommando der Wehrmacht|hlavního velitelství Wehrmachtu]] s největší telefonní centrálou v Evropě. Němci z oblasti před postupujícím nepřítelem unikli tak rychle, že sovětští vojáci, kteří se dostali do centrály, ještě našli zvonící telefony.
+Rokossovského 2. běloruský front zaútočil přes Odru 20. dubna. Čelila mu německá 3. tanková armáda Hasso von Manteuffela. Rokossovskij pronikl podél německého pobřeží severně od Berlína a na řece Labe se spojil s anglo-americkými vojsky. Následně změnil směr postupu a udeřil na město ze&nbsp;severu. 21. dubna a se jednotkám 3. gardové tankové armády generála [[Pavel Semjonovič Rybalko|Rybalka]] podařilo proniknout do oblasti [[Zossen]]u, sídla hlavního velitelství Wehrmachtu s&nbsp;největší telefonní centrálou v&nbsp;Evropě. Němci z oblasti před postupujícím nepřítelem unikli tak rychle, že sovětští vojáci, kteří se dostali do centrály, ještě našli zvonící telefony...
-Dne 22. dubna uspořádal Adolf Hitler poslední operační poradu, při níž bylo rozhodnuto stáhnout všechna vojska ze západní fronty a vrhnout je do bojů o Berlín. Týž den se německá 12. armáda generála [[Walther Wenck|Walthera Wencka]] obrátila na východ a začala se narychlo přemisťovat k Berlínu, kam se však nedostala. 20. dubna v den Hitlerových 56. narozenin se sovětská vojska přiblížila k Berlínu natolik, že na něj mohla vést dělostřeleckou palbu. Vojáci 1. běloruského frontu město ostřelovali dokud se nevzdalo. Hmotnost munice vypálené sovětským dělostřelectvem během bitvy byla větší než celková tonáž leteckých pum, kterými západních spojenci město za války bombardovali.
-Dne 24. dubna se první [[Georgij Konstantinovič Žukov|Žukovovy]] jednotky dostaly do předměstí Berlína, na jihu se [[Ivan Stěpanovič Koněv|Koněvovy]] jednotky přiblížily k letišti [[Letiště Berlín-Tempelhof|Tempelhof]] a překročily [[Teltowský kanál]] a obklíčení hlavního města se uzavřelo. Jednotky jižně od Berlína byly rozbity na několik menších částí. 9. armáda byla obklíčena v&nbsp;okolí [[Halbe]]. Wenckova 12. armáda, která se neustále pokoušela probít na pomoc Berlínu byla zastavena silnou obranou 1.&nbsp;ukrajinského frontu v&nbsp;oblasti [[Postupim]]i. Schörnerova skupina armád Střed provedla protiútok od jihu do boku vojsk 1. ukrajinského frontu a 25. dubna dobyla Budyšín. Tím pouze zabránila 2. polské armádě dobýt Drážďany, hlavní síly 2.&nbsp;ukrajinského frontu, postupující na Berlín, ale už neměla sílu ohrozit.
-K&nbsp;obraně města měl generál [[Helmuth Weidling|Weidling]] k dispozici zbytky 9. a 3. pancéřové armády a jednotky sesbírané z řad policie, protiletadlového dělostřelectva, [[Hitlerjugend]] a [[Volkssturm]]u. Tato vojska o síle asi 85 000 mužů a ozbrojených členů Hitlerjugend byla obklíčena v prostoru o obvodu kolem 100&nbsp;km Přípravy obrany Berlína začaly v už lednu 1945 po prolomení německé obrany na Visle. Obrana města se opírala o&nbsp;barikády, opevněné suterény pospojované průchody mezi domy a minová pole. Město bylo rozděleno na úseky, obrana každého z nich byla organizována na principu opěrných bodů a ohnisek odporu, které se mohly navzájem podporovat palbou i přesuny živé síly. V centru města byla obrana nejkoncentrovanější, všechny křižovatky byly přeměněny na barikády. Pro obranu byla využita i síť městských průplavů a říčních ramen Sprévy. Podobně jako v jiných těžkých městských bitvách se bojovalo i v suterénech, kanálech a metru.
 <noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>