Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Douglas A-4 Skyhawk
Z Multimediaexpo.cz
(+ Aktualizace) |
(++) |
||
Řádka 19: | Řádka 19: | ||
Více než 50 let po prvním letu a významné úloze konfliktech jako byly například [[Válka ve Vietnamu|Vietnamská válka]], [[Válka o Falklandy|Falklandská válka]] či [[Jomkipurská válka]], jsou některé z 2 960 vyrobených strojů A-4 stále ve službě a to včetně služby na letadlové lodi. | Více než 50 let po prvním letu a významné úloze konfliktech jako byly například [[Válka ve Vietnamu|Vietnamská válka]], [[Válka o Falklandy|Falklandská válka]] či [[Jomkipurská válka]], jsou některé z 2 960 vyrobených strojů A-4 stále ve službě a to včetně služby na letadlové lodi. | ||
+ | |||
+ | == Vývoj == | ||
+ | [[Prototyp]] ''XA4D-1'' (BuNo 137812) poprvé vzlétl 22. června 1954 poháněn proudovým motorem Wright J65-W2 s tahem 32 kN. | ||
+ | |||
+ | Po dodání 165 sériových kusů ''A4D-1'', které byly vybaveny motorem Wright J65-W-4 s tahem 32,27 kN, byla v březnu 1956 zahájena výroba 542 exemplářů sériové varianty ''A4D-2'' s pohonnou jednotkou J65-W-16A o tahu 34,3 kN. | ||
+ | |||
+ | Výroba pokračovala 638 stroji ''A4D-2N'' (později ''A-4C'') s radarem APQ-53 v prodloužené přídi. Verze ''A4D-5'', později přeznačená na ''A-4E'' (494 kusů), měla instalovanou pohonnou jednotku [[Pratt & Whitney J52]]-P-6A s tahem 37,8 kN, další dva závěsníky pod křídlem a prodloužený dolet o 27%. Z verze E vycházela i dvoumístná cvičná ''TA-4E'' jako prototyp a sériová ''TA-4F''. | ||
+ | |||
+ | Celkem 240 letounů verze ''A-4F'' mělo motory Pratt & Whitney J52-P-8A, pancéřování kabiny, nové spoilery na křídlech a modernizovanou avioniku. První A-4F byl zalétán v srpnu [[1966]]. Úpravou starších A-4C na standard F vznikla verze ''A-4L''. | ||
+ | |||
+ | ''A-4M Skyhawk II'' byla značně zmodernizovaná verze pro jednotky USMC. Pohon zajišťoval motor J52-P-408A o 49,80 kN. Prototyp zalétaný v dubnu 1970 odpovídal vybavením zprvu verzi F. Pozdější instalací nových systémů, zejména Hughes ARBR, vyhledávající radarem pozemní cíle, vznikla varianta ''A-4Y''. | ||
+ | |||
+ | Produkce A-4 byla ukončena v únoru [[1979]] po dodání 2 960 strojů. | ||
== Služba v USA == | == Služba v USA == | ||
Řádka 40: | Řádka 53: | ||
Prvním zahraničním uživatelem letouů A-4 byla [[Argentina]], kde je používalo jak letectvo (Fuerza Aérea), tak námořnictvo (Aviacion Naval). První kusy z 25 objednaných strojů verze A-4B (zde označené A-4P) dostalo letectvo v říjnu 1966. Jeden kus před předáním havaroval. Druhá série, tentokrát 25 kusů verze A-4C, byla dodána v roce 1975. Všechny tyto letouny byly odkoupeny z přebytků amerického námořnictva. Letouny, přestože už v té době byly zastaralé, byly nasazeny ve [[Válka o Falklandy|falklandské válce]]. Letectvo zde ztratilo 10 A-4P a pět A-4C. | Prvním zahraničním uživatelem letouů A-4 byla [[Argentina]], kde je používalo jak letectvo (Fuerza Aérea), tak námořnictvo (Aviacion Naval). První kusy z 25 objednaných strojů verze A-4B (zde označené A-4P) dostalo letectvo v říjnu 1966. Jeden kus před předáním havaroval. Druhá série, tentokrát 25 kusů verze A-4C, byla dodána v roce 1975. Všechny tyto letouny byly odkoupeny z přebytků amerického námořnictva. Letouny, přestože už v té době byly zastaralé, byly nasazeny ve [[Válka o Falklandy|falklandské válce]]. Letectvo zde ztratilo 10 A-4P a pět A-4C. | ||
- | Argentinské námořnictvo zakoupilo v roce 1971 16 kusů verze A-4B (zde označených jako A-4G), které byly určeny pro provoz z paluby argentinské letadlové lodě [[ARA Veinticinco de Mayo (V-2)|Veinticinco de Mayo]]. Letouny se také zůčastnily falklandské války, přičemž operovaly z pozemní základny. Několik kusů bylo | + | Argentinské námořnictvo zakoupilo v roce 1971 16 kusů verze A-4B (zde označených jako A-4G), které byly určeny pro provoz z paluby argentinské letadlové lodě [[ARA Veinticinco de Mayo (V-2)|Veinticinco de Mayo]]. Letouny se také zůčastnily falklandské války, přičemž operovaly z pozemní základny. Několik kusů bylo v této válce ztraceno. |
V současnosti Argentina provozuje u firmy Lockheed Martin rozsáhle modernizované verze [[Lockheed Martin A-4AR Fightinghawk]]. | V současnosti Argentina provozuje u firmy Lockheed Martin rozsáhle modernizované verze [[Lockheed Martin A-4AR Fightinghawk]]. |
Verze z 25. 1. 2024, 11:58
A-4 Skyhawk | ||
Poslední vyrobené letadlo typu A-4 Skyhawk (únor 1979) | ||
Základní charakteristika | ||
---|---|---|
Určení | útočný letoun | |
Výrobce | Douglas Aircraft | |
Konstruktér | Ed Heinemann | |
První let | 22. června 1954 | |
Zařazen | Říjen 1956 | |
Vyřazen | United States Navy 2003 USMC 1998 jinde stále ve službě | |
Výroba | ||
Vyrobeno | 2960 | |
Varianty | A-4AR Fightinghawk A-4SU Super Skyhawk | |
Uživatel | US Navy USMC | |
Izrael Argentina Singapur Kuvajt a další |
Douglas A-4 Skyhawk je americký útočný letoun původně vyvinutý pro operace z amerických letadlových lodí. Letoun, který vyvinul letecký výrobce Douglas Aircraft (později McDonnell Douglas), byl až do roku 1962 označen A4D Skyhawk.
Více než 50 let po prvním letu a významné úloze konfliktech jako byly například Vietnamská válka, Falklandská válka či Jomkipurská válka, jsou některé z 2 960 vyrobených strojů A-4 stále ve službě a to včetně služby na letadlové lodi.
Obsah |
Vývoj
Prototyp XA4D-1 (BuNo 137812) poprvé vzlétl 22. června 1954 poháněn proudovým motorem Wright J65-W2 s tahem 32 kN.
Po dodání 165 sériových kusů A4D-1, které byly vybaveny motorem Wright J65-W-4 s tahem 32,27 kN, byla v březnu 1956 zahájena výroba 542 exemplářů sériové varianty A4D-2 s pohonnou jednotkou J65-W-16A o tahu 34,3 kN.
Výroba pokračovala 638 stroji A4D-2N (později A-4C) s radarem APQ-53 v prodloužené přídi. Verze A4D-5, později přeznačená na A-4E (494 kusů), měla instalovanou pohonnou jednotku Pratt & Whitney J52-P-6A s tahem 37,8 kN, další dva závěsníky pod křídlem a prodloužený dolet o 27%. Z verze E vycházela i dvoumístná cvičná TA-4E jako prototyp a sériová TA-4F.
Celkem 240 letounů verze A-4F mělo motory Pratt & Whitney J52-P-8A, pancéřování kabiny, nové spoilery na křídlech a modernizovanou avioniku. První A-4F byl zalétán v srpnu 1966. Úpravou starších A-4C na standard F vznikla verze A-4L.
A-4M Skyhawk II byla značně zmodernizovaná verze pro jednotky USMC. Pohon zajišťoval motor J52-P-408A o 49,80 kN. Prototyp zalétaný v dubnu 1970 odpovídal vybavením zprvu verzi F. Pozdější instalací nových systémů, zejména Hughes ARBR, vyhledávající radarem pozemní cíle, vznikla varianta A-4Y.
Produkce A-4 byla ukončena v únoru 1979 po dodání 2 960 strojů.
Služba v USA
První jednotkou, vyzbrojenou sériovými letouny A4D-1 Skyhawk, se stala 26. října 1956 VA-72 „Blue Hawks“ US Navy. A-4C byly k jednotkám dodávány od března 1960 do roku 1962.
V 60. letech 20. století, kdy Námořní síly Spojených států operovaly s 15 útočnými letadlovými loděmi, mělo každé letecké palubní křídlo dvě perutě Skyhawků. Skyhawky US Navy se do leteckých operací zapojily již na počátku americké účasti ve válce ve Vietnamu. 5. srpna 1964 provedlo 64 letounů, včetně 15 A-4C z křídla CVW-14 z paluby USS Constellation a 16 A-4E z perutě VA-55 „War Horses“ a VA-56 „Champions“ z křídla CVW-5, působícího z USS Ticonderoga, po incidentu v Tonkinském zálivu odvetné útoky proti Severnímu Vietnamu, operaci Pierce Arrow. Letouny napadly čtyři velké základny torpédových člunů na severovietnamském pobřeží. Během operace byl sestřelen jeden A-4C, jehož pilot Lt. Everett Alvarez se stal prvním válečným zajatcem tohoto konfliktu. Dalšího primátu ve vietnamské válce dosáhl A-4C Skyhawk (BuNo148609) 1. května 1967. Během náletu na letiště Kep ostřeloval Lt.Cdr. T. R. „Ted“ Schwartz perutě VA-76 z paluby USS Bon Homme Richard raketami Zuni letadla na zemi, když mu jeho číslo oznámilo, že se za ocasem jeho Skyhawku nachází MiG-17. Schwartzovi se podařilo dostat do polohy za a nad MiG, načež vypálil zbývající rakety Zuni, kterými vietnamský letoun srazil k zemi. Dosáhl tak jediného sestřelu MiGu neřízenými raketami za celou vietnamskou válku.
Do tohoto konfliktu zasáhly také letouny A-4E jednotky VA-72 „Blue Hawks“ a VA-86 „Sidewinders“ z paluby USS Independence, A-4C jednotky VA-113 z USS Kitty Hawk, A-4C VA-94 z USS Enterprise, A-4E jednotky VA-212 z USS Hancock (CV-19) a A-4E z VA-163 z letadlové lodi USS Oriskany.
USMC umístilo své Skyhawky na letištích v tehdejším Jižním Vietnamu a v Thajsku.
Důsledkem dlouhého a intenzivního bojového nasazení Skyhawků za války ve Vietnamu byly největší ztráty ze všech nasazených typů, působících z letadlových lodí. Představovaly téměř 37% bojových ztrát, které dosáhly celkem 196 A-4 v boji a 77 při provozních nehodách.
Letouny A4D-2 sloužily na letadlových lodích US Navy a na pobřežních letištích USMC do roku 1965. Jednomístné A-4M vyřadilo US Navy z výzbroje již v roce 1994, dvoumístné TA-4J byly v omezeném provozu používány ještě v roce 2001 při cvičeních v roli agresora.
Zahraniční uživatelé
Argentina
Prvním zahraničním uživatelem letouů A-4 byla Argentina, kde je používalo jak letectvo (Fuerza Aérea), tak námořnictvo (Aviacion Naval). První kusy z 25 objednaných strojů verze A-4B (zde označené A-4P) dostalo letectvo v říjnu 1966. Jeden kus před předáním havaroval. Druhá série, tentokrát 25 kusů verze A-4C, byla dodána v roce 1975. Všechny tyto letouny byly odkoupeny z přebytků amerického námořnictva. Letouny, přestože už v té době byly zastaralé, byly nasazeny ve falklandské válce. Letectvo zde ztratilo 10 A-4P a pět A-4C.
Argentinské námořnictvo zakoupilo v roce 1971 16 kusů verze A-4B (zde označených jako A-4G), které byly určeny pro provoz z paluby argentinské letadlové lodě Veinticinco de Mayo. Letouny se také zůčastnily falklandské války, přičemž operovaly z pozemní základny. Několik kusů bylo v této válce ztraceno.
V současnosti Argentina provozuje u firmy Lockheed Martin rozsáhle modernizované verze Lockheed Martin A-4AR Fightinghawk.
Austrálie
Druhým zahraničním uživatelem typu A-4 byla Austrálie, která zakoupila 16 kusů verze A-4G a 2 kusy cvičných TA-4G. Letouny byly dodány v letech 1967–1968. Letouny byly určeny pro provoz z letadlové lodi HMAS Melbourne, ale operovaly i z pozemní základny Nowra v Novém Jižním Walesu. V roce 1980 bylo 10 kusů prodáno na Nový Zéland a ostatní byly v roce 1983 vyřazeny.
Izrael
První Skyhawky byly v Izraely používány od roku 1968. Nejprve bylo objednáno 48 strojů verze A-4N a dva verze TA-4H z přebytků amerického námořnictva (později bylo objednáno dalších 6 kusů). Z přebytků pocházelo i dalších 60 jednomístných A-4E a 17 dvoumístných TA-4J, které byly dodány v letech 1968–1974. Od roku 1972 byly dodávány také první z celkem 129 kusů verze A-4N (ekvivalent amerických A-4M), jež byly oproti dřívějším verzím výrazně modernizovány a měly na hřbetě trupu charakteristický hrb s přídavnou avionikou (hrby byly postupně montovány i do jednomístných strojů starších verzí). Většina izraelských Skyhawků dostala postupně také prodlouženou výstupní trysku a nové kanóny DEFA ráže 30 mm. Později bylo 32 kusů prodáno do Indonésie.
Letouny byly intenzivně nasazeny v jomkippurské válce v roce 1973, přičemž 53 kusů v ní bylo ztraceno. Izraelské Skyhawky dosáhly i dvou vzdušných vítězství. Dne 12. května 1970 byla dvojice Skyhawků napadena syrskými MiGy-17, přičemž se jim podařilo bez vlastní ztráty jeden sestřelit 30mm kanóny DEFA a druhý salvou neřízených protizemních střel.
Nový Zéland
Nový Zéland zakoupil první Skyhawky v roce 1970. Jednalo se o osm jednomístných A-4K a čtyři dvoumístné TA-4K. A-4K byla totožná s verzí A-4F, měla ovšem zvětšenou svislou ocasní plochu, pouzdro brzdícího padáku pod výstupní tryskou a odlišné radiovybavení. V roce byly tyto letouny doplněny 10 Skyhawky, zakoupenými z přebytků australského námořního letectva (dostaly novou avioniku, brzdící padák a výmetnice klamných cílů). V roce 1987 bylo všech 22 letounů modernizováno.
Singapur
V roce 1972 zakoupil Singapur přibližně 50 letounů A-4B z přebytků amerického námořnictva, přičemž bylo rozhodnuto, že letouny budou před zařazením do singapurského letectva rozsáhle upraveny. Jednalo se především o instalaci plastikového krytu radiokompasu na hřbet trupu, instalaci brzdícího padáku pod výstupní trysku, montáž dvou vnějších křídelních závěsníků schopných nést řízené střely AIM-9B Sidewinder, instalaci nových 30mm kanónů DEFA a montáž nového radaru. Jednomístná verze byla označena A-4S a byly i stavěny dvoumístné stroje s trupem prodlouženým o 81 cm, které byly označeny TA-4S. V USA bylo přestavěno 8 A-4S a 3 TA-4S, ostatní z celkem 51 strojů byly dokončeny přímo v Singapuru se firmě LASS (Lockheed Air Service Singapore). První jednotky operující se Skyhawky vstoupily do operační služby v roce 1975.
V roce 1980 bylo zakoupeno dalších 70 kusů verze A-4C, které byly přestavěny v singapurské firmě SAI (Singapore Aircraft Industries). Přestavby verze A-4C byly označeny A-4S1 a TA-4S1. Na rozdíl od předchozích strojů u nich byly ponechány původní 20mm kanóny a měly odlišný nástavec pro čerpání paliva za letu. V roce 1983 bylo postaveno dalších osm kusů A-4S1. V druhé polovině 80. let byla vyvíjena modernizovaná verze Singapore Aerospace A-4SU Super Skyhawk, na kterou bylo přestavěno přibližně 150 strojů starších verzí.
Kuvajt
Kuvajt zakoupil v roce 1974 celkem 30 jednomístných A-4KU (ekvivalent A-4M) a šest dvoumístných TA-4KU (ekvivalent TA-4F), které byly dodány v roce 1977. Po vypuknutí války v Zálivu se 17 letounům podařilo uniknout do Saúdské Arábie, odkud během Operace Pouštní bouře operovaly po boku spojenců, přičemž v boji byl ztracen jeden kus.
Malajsie
Malajsie používala Skyhawky pod označením A-4PTM od prosince roku 1984. Zakoupeno bylo 36 jednomístných a 4 dvoumístné letouny. Jednalo o přestavby strojů verzí A-4C a A-4L z přebytků amerického námořnictva. Letouny byl upraveny, všechny byly schopné nést řízené střely AIM-9 Sidewinder a 20 jednomístných kusů mohlo nést také protizemní řízené střely AGM-65 Maverick.
Indonésie
Indonésie zakoupila z přebytků izraelského letectva 32 Skyhawků (28 jednomístných a 4 dvoumístné) označených zde A-4E. Polovina letounů byla dodána v roce 1979 a druhá polovina v roce 1985. Do operační služby se zde dostaly v roce 1980.
Hlavní technické údaje (A-4F Skyhawk)
- Posádka: 1 (pilot), 2 (u verzí TA-4J,TA-4F,OA-4F)
- Rozpětí: 8,38 m
- Délka: 12,22 m
- Výška: 4,57 m
- Nosná plocha: 24,15 m2
- Profil křídla: NACA 0008-1.1-25 u kořene, NACA 0005-0.825-50 na konci
- Hmotnost prázdného letounu: 4750 kg
- Vzletová hmotnost: 8318 kg
- Max. vzletová hmotnost: 11 136 kg
- Nejvyšší rychlost: 1077 km/h
- Dostup: 12 880 m
- Stoupavost: 43 m/s
- Dolet: 3220 km
- Plošné zatížení: 344,4 kg/m2
Pohonná jednotka
- 1× proudový motor Pratt & Whitney J52-P8A
- Tah motoru: 41 kN
Výzbroj
- 2× 20 mm kanón Colt Mk 12, 100 nábojů na hlaveň
- až 4 490 kg výzbroje na 5 závěsnících
Varianty podvěšené výzbroje
- Řízená střela vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder
- Protiradarová střela AGM-45 Shrike
- Řízená střela vzduch-země AGM-65 Maverick
- Řízená střela vzduch-země AGM-12 Bullpup
- Klouzavá puma AGM-62 Walleye
- Taktické jaderné pumy
- Kazetové pumy
- Napalmové kontejnery
- 113 kg pumy Mark 81
- 227 kg pumy Mark 82 a další
Prameny
Velká Galerie
YouTube
Flying A4 Skyhawk for the first time ! |
The story of Douglas A 4 Skyhawk |
Externí odkazy
|
|
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |