Obratel

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 30. 11. 2022, 12:19

Obratel (lat. vertebra, -ae, gr. spondylus) je kost, která tvoří základní stavební a funkční jednotku páteře (lat. columna vertebralis).

Stavba obratlů

Typický obratel můžeme anatomicky i funkčně rozdělit na tři části:

• tělo obratle (lat. corpus vertebrae),
• oblouk obratle (lat. arcus vertebrae),
• výběžky obratle (lat. processus vertebrae).

Tělo obratle

Tělo je uložené vpředu (ventrálně) a je nosnou částí. Směrem nahoru (kraniálně) a dolů (kaudálně) končí rovnou plochou (lat. facies intervertebralis), na kterou se připojuje meziobratlová ploténka (lat. discus intervertebralis). Tělo obratle (corpus) je vyplněno spongiózou a červenou kostní dření.

Oblouk obratle - arcus vertebrae

Jeho hlavní funkcí je ochrana míchy.

Spojením těla s obloukem je vytvořený otvor (lat. foramen vertebrale). Otvory všech obratlů pod sebou, spolu se zadními plochami meziobratlových plotének a s vazy vytvářejí páteřní kanál (lat. canalis vertebralis).

Výběžky obratle

Výbežky vystupují z oblouku obratle a slouží ke spojení obratlů.

• Kloubní výběžky (lat. processus articulares) jsou párové, dolní (inferiores) a horní (superiores). Vystupují na začátku obloukové destičky, hned za nožičkou oblouku.
• Příčné výběžky (lat. processus transversi) jsou též párové.
• Trnový výběžek (lat. processus spinosus) je nepárový, vybíhá směrem dozadu. Je možné jej ho nahmatat pod kůží. Spolu s příčnými výbežky je místem svalových úponů.

Osifikace obratlů

Osifikace obratlů začíná od 3. měsíce nitroděložního vývoje v dolních hrudních obratlech a postupně se přidávají další obratle směrem nahoru i dolů. Začíná ve dvou osifikačných centrech v oblouku a jednom v těle obratle. Z jader oblouku osifikují i výběžky, výjimkou jsou ty, které jsou původem rudimentarní žebra. Chrupavky mezi jádry tvoří růstové zóny obratle. Páteř novorozence je rovná bez dvojesovitého prohnutí. V prvních měsících, po tom, co se dítě narodí a posadí se vzniká první obloukouvité prohnutí páteře. Dvojesovité prohnutí se vytvoří v době, kdy dítě začne chodit. Oblouk obratle se spojuje osifikačně v oblasti processus spinosus v 1. roce života. Oblouk se spojí s tělem mezi 3. - 8. rokem.

Rozdíly v obratlech

Každá část páteře má specifický tvar obratlů. Rozeznávame:

• 7 krčních obratlů (lat. vertebrae cervicales)
• 12 hrudních obratlů (lat. vertebrae thoracicae)
• 5 bederních obratlů (lat. vertebrae lumbales)
• 5 křížových obratlů (lat. vertebrae sacrales), které jsou srostlé a tvoří křížovou kost (lat. os sacrum)
• 3 až 5 kostrčních obratlů (lat. vertebrae coccygeae) srostlých do kostrční kosti (lat. os coccygis)

Krční obratle – vertebrae cervicales (C₁ – C₇)

Krční obratle jsou označované zkratkou C₁ – C₇. První dva krční obratle (C₁ a C₂) umožňují pohyb hlavy, a proto se od ostatních odlišují. Nosič (C₁, lat. atlas) umožňuje kývavé pohyby hlavy. Nemá tělo, má prstencový tvar a dvě kloubní plošky, které slouží ke spojení s lebkou. Čepovec (C₂, lat. axis) je přizpůsobený k otáčení hlavy podél svislé osy. Má zub, kolem kterého se otáčí atlas. Spojení 1. a 2. obratle ⇒ otáčení hlavy. Jejich trnový výběžek je vidličnatě větvený.

Hrudní obratle – vertebrae thoracicae (Th₁ až Th₁₂)

Ke každému z nich je připojen jeden pár žeber. Trnové výbežky jsou šikmo dolů.

Bederní obratle – vertebrae lumbales (L₁ až L₅)

Jsou největší a nejtěžší. Mají hlavně nosnou funkci. Dále mezi obratli L₁ až L₂ končí mícha. Mezi obratli L₃ a L₄ se provádí lumbální punkce (odběr mozkomíšního moku).

Křížové obratle – vertebrae sacrales (S₁ až S₅)

Mají kloubní plochy pro spojení s kyčelní kostí (os ilium). Srůstají do kosti křížové (os sacrum).

Kostrční obratle – vertebrae coccygeae (Co₁ až Co_3-5)

V lidském těle se udává 3 až 5 obratlů kostrčních. Každý lidský jedinec může mít odlišné množství těchto obratlů v intervalu 3 až 5 „kusů“. Tyto obratle srůstají v kostrč (os coccygis). Kostrč je rudimentem (zakrnělým pozůstatkem, který ztratil svůj fyziologický význam) animálního ocasu.