Ombudsman

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 11. 4. 2023, 08:47

Ombudsman je mimosoudní kontrolní úřad, který je státem pověřen k řešení stížnosti jednotlivců na jednání veřejné správy. Slovo i institut vznikl ve Švédsku, kde byl ombudsman pověřen králem dbát na správné chování úředníků. V roce 1809 se institut ombudsmana dostal do švédské ústavy. Hromadného rozšíření se ombudsman dočkal až v druhé polovině 20. století. V současné době je tento institut v různých formách rozšířen téměř ve 100 státech světa. Parlamentní (tzv. pravý) ombudsman má tyto znaky:

• je volen parlamentem
• měl by být politicky nezávislý
• nemá oprávnění rušit či měnit státní rozhodnutí
• může provádět vlastní šetření

Parlamentní ombudsman může mít všeobecnou nebo jen regionální působnost. Může se také specializovat jen na určitou oblast. V některých zemích je institut ombudsmana oblíbený natolik, že existují i na nižších úrovních státu, samosprávy či dokonce mimo státní struktury (ve firmách, v Česku ho má například Česká spořitelna).

Ombudsman v České republice – Veřejný ochránce práv

Veřejný ochránce práv působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí (viz níže), pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod.

Tento úřad se sídlem v Brně byl zřízen na základě zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv. Vláda původně navrhovala sídlo v Praze, ale poslankyně Miroslava Němcová (ODS) navrhla změnu sídla do Brna, což bylo za podpory moravských poslanců Zdeňka Koudelky (ČSSD), Dalibora Matulky (KSČM), Ladislava Šustra (KDU-ČSL) a dalších Poslaneckou sněmovnou přijato. Standardně bývá hlavní význam ombudsmana spatřován v tom, že zlepšuje vztah mezi občanem a státní mocí. V tomto vztahu však nepůsobí jako oponent státních institucí, ale měl by být prostředníkem v tomto vztahu tak, aby pomáhal napravovat vzniklé chyby. K úspěšnému fungování je však nezbytné, aby si státní správa byla vědoma své omylnosti a brala v potaz jeho doporučení a připomínky.

Působnost

Působnost ochránce se vztahuje na:

• Českou národní banku, pokud působí jako správní úřad
• ministerstva
• Radu pro rozhlasové a televizní vysílání
• kraje a obce při výkonu státní správy - nikoliv však v případě, že rozhodují jako samospráva
• jiné správní úřady s působností na celém území státu a úřady jim podléhající
• Policii České republiky (pokud nejedná jako orgán činný v trestním řízení)
• armádu
• Hradní stráž
• Vězeňskou službu
• zařízení, nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova, ochranné léčení, zabezpečovací detence
• veřejné zdravotní pojišťovny

Naopak se výslovně nevztahuje na:

• Parlament České republiky
• prezidenta a vládu
• Nejvyšší kontrolní úřad
• zpravodajské služby
• orgány činné v trestním řízení
• státní zastupitelství a soudy, s výjimkou orgánů správy státního zastupitelství a státní správy soudů

Pravomoci

Ochránce má možnost provádět nezávislá šetření v daných věcech a provádí nápravu chyb veřejné správy pomocí neformálních návrhů či doporučení a zejména pak prostřednictvím veřejného tlaku na dané instituce, kdy má možnost veřejně vyzvat instituce, které pochybily, k nápravě. Krajním prostředkem je možnost návrhu zahájení soudního jednání. Nemá však právo rušit či měnit rozhodnutí úřadů a vstupovat do soudních sporů. Také nemůže být považován za odvolací instanci a nemůže ovlivnit výkon soudní moci.

Podnět

Veřejný ochránce práv jedná na základě

• podnětu fyzické nebo právnické osoby adresovaného jemu
• podnětu adresovanému poslanci nebo senátorovi, který mu jej dále postoupil
• podnětu adresovanému některé z komor Parlamentu, která mu jej dále postoupila
• z vlastní iniciativy

Podnět lze podat písemně či ústně do protokolu. Obsahem podnětu by měly být zejména osobní údaje stěžovatele, vylíčení podstatných okolností případu, kdy jsou žádoucí doklady o jeho průběhu ve formě kopií dokumentů a dokumentace komunikace s jinými úřady a doklad o neúspěšné žádosti o nápravu. Podněty k ombudsmanovi jsou zproštěny poplatků.

Obsazení úřadu

Veřejného ochránce práv a jeho zástupce volí na 6 let Poslanecká sněmovna z návrhů prezidenta a Senátu. Odbornými zaměstnanci jsou asistenti veřejného ochránce práv.

Veřejný ochránce práv

1. JUDr. Otakar Motejl (18. prosince 2000 – 9. května 2010)
2. JUDr. Pavel Varvařovský (od 7. září 2010)

Zástupce veřejného ochránce práv

1. Anna Šabatová (2001-2007)
2. Jitka Seitlová (od 2007)

Reference

• Zákon č. 349/1999 Sb. o veřejném ochránci práv v platném znění

Externí odkazy

• http://www.ochrance.cz/ - oficiální stránky úřadu Veřejného ochránce práv