Junkers G 38

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (1 revizi)
(+ Masivní vylepšení)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze.)
Řádka 2: Řádka 2:
  |název = Junkers G 38  
  |název = Junkers G 38  
  |typ = [[dopravní letoun]]
  |typ = [[dopravní letoun]]
-
  |výrobce = [[Junkers]]
+
  |výrobce = Junkers
 +
|image = [[File:Junkers G 38.jpg|240px]]
 +
|text = Junkers G 38
  |první let = [[6. listopad]]u [[1929 v letectví|1929]]
  |první let = [[6. listopad]]u [[1929 v letectví|1929]]
  |zaveden = 1929
  |zaveden = 1929
Řádka 8: Řádka 10:
  |hlavní uživatel = [[Německo]]
  |hlavní uživatel = [[Německo]]
  |více uživatelů =  
  |více uživatelů =  
-
}}'''Junkers G 38''' byl německý obří dopravní letoun z konce 20. let 20. století, který byl zhotoven v Německu ve dvou expemlářích. První prototyp označený jako '''G 38''' poprvé vzlétl [[6. listopad]]u [[1929 v letectví|1929]]. Tento byl užíván zejména k reklamním účelům a roku [[1936]] byl zničen. Druhý letoun, označený jako '''G 38'''ce sloužil až do roku [[1942]] k přepravě vojenského materiálu. Licence letounu byla prodána do [[Japonsko|Japonska]], kde bylo vyrobeno 6 kusů bombardérů '''Ki-20'''.
+
}}[[Soubor:Deutsche Lufthansa Junkers G.38.jpg|thumb|240px|Junkers G.38 (D-APIS), Deutsche Lufthansa, letiště Sola, Norsko]]
 +
'''Junkers G 38''' byl německý obří dopravní letoun z konce 20. let 20. století, který byl zhotoven v Německu ve dvou exemplářích.  
-
==Technické údaje==
+
== Vývoj ==
 +
První [[prototyp]] označený jako '''G 38''' (Werk-Nr.3301, D-2000) zalétal [[pilot]] Wilhelm Zimmermann [[6. listopad]]u [[1929 v letectví|1929]]. Pohon zajišťovaly dva řadové vznětové šestiválcové motory Junkers L8 Chlazené vodou o výkonu po 309 kW a dva řadové dvanáctiválcové motory Junkers L88 o výkonu po 588 kW. Pohonné jednotky L8 roztáčely dvoulisté dřevěné [[vrtule]] Junkers, L88, což byly zdvojené L8, čtyřlisté. Od jara [[1931]] sloužil u letecké společnosti Deutsche Lufthansa, nejčastěji na lince do Londýna. Po úpravě křídla a trupu v [[Dessau]] byl tento exemplář označován '''G 38a''' „Deutschland“ a jeho imatrikulace byla změněna na D-AZUR. Původní slabší vnější pohonné jednotky L 8 byly demontovány a stroj nadále létal se čtveřicí motorů L 88. Tento [[letoun]] byl užíván zejména k reklamním účelům a v květnu [[1936]] byl při havárii zničen.
 +
 +
Druhý stroj, označený jako '''G 38b''', byl dokončen na jaře [[1932]] (Werk-Nr.3302, D-2500, po změně na písmenné poznávací značky v roce [[1934]] D-APIS). Měl vyšší trup s prostorem pro dvojnásobný počet 34 pasažérů a změněný půdorys křídla. V dubnu [[1933]] jej na slavnostní ceremonii v berlínském Tempelhofu pokřtili na „Generalfeldmarschall von Hindenburg“. V roce [[1936]] byl tento letoun vybaven motory Junkers Jumo 204 a obdržel nové označení '''G 38ce'''. V září [[1939]] stroj Lufthanse zabavila Luftwaffe a byl používán k přepravě vojenského materiálu u jednotky KGrzbV 172, opět jako G 38b (GF+GG). V dubnu [[1940]] se účastnil útoku a [[okupace]] Norska. 17. května [[1941]] byl na letišti Tatoi v Athénách zničen náletem bombardérů [[Royal Air Force]].
 +
 +
[[Licence]] letounu byla prodána do [[Japonsko|Japonska]], kde bylo vyrobeno 6 kusů bombardérů '''Ki-20'''. V přídi nesly 20 mm kanón, další hlavňovou výzbroj tvořilo šest pohyblivých kulometů [[ráže]] 7,7 mm. Na vnějších závěsech mohly tyto letouny nést až 5 000 kg pum.
 +
Poslední kus byl vyřazen v roce [[1943]].
 +
 +
==Technické údaje==
*Posádka: 7
*Posádka: 7
*Rozpětí: 44 m
*Rozpětí: 44 m
*Délka: 23 m  
*Délka: 23 m  
-
*Nosná plocha: 300 m²
+
*Nosná plocha: 305 m<sup>2</sup>
*Vzletová hmotnost : 24&nbsp;000 kg  
*Vzletová hmotnost : 24&nbsp;000 kg  
*Pohonná jednotka: 4× motor [[Jumo 204]]
*Pohonná jednotka: 4× motor [[Jumo 204]]
*Výkon motoru: 560 kW
*Výkon motoru: 560 kW
*Maximální rychlost: 210 km/h  
*Maximální rychlost: 210 km/h  
-
*Dolet: 3500 km
+
*Dolet: 3 500 km
 +
 
{{Článek z Wikipedie}}
{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Německá transportní letadla]]
[[Kategorie:Německá transportní letadla]]
[[Kategorie:Dopravní letadla]]
[[Kategorie:Dopravní letadla]]
 +
[[Kategorie:Letadla Junkers]]

Aktuální verze z 25. 9. 2016, 10:04

Junkers G 38
Junkers G 38.jpg
Junkers G 38
Základní charakteristika
Určení dopravní letoun
Výrobce Junkers
Konstruktér
První let 6. listopadu 1929
Zařazen 1929
Vyřazen
Výroba
Vyrobeno 2
Varianty
Uživatel Německo
Junkers G.38 (D-APIS), Deutsche Lufthansa, letiště Sola, Norsko

Junkers G 38 byl německý obří dopravní letoun z konce 20. let 20. století, který byl zhotoven v Německu ve dvou exemplářích.

Vývoj

První prototyp označený jako G 38 (Werk-Nr.3301, D-2000) zalétal pilot Wilhelm Zimmermann 6. listopadu 1929. Pohon zajišťovaly dva řadové vznětové šestiválcové motory Junkers L8 Chlazené vodou o výkonu po 309 kW a dva řadové dvanáctiválcové motory Junkers L88 o výkonu po 588 kW. Pohonné jednotky L8 roztáčely dvoulisté dřevěné vrtule Junkers, L88, což byly zdvojené L8, čtyřlisté. Od jara 1931 sloužil u letecké společnosti Deutsche Lufthansa, nejčastěji na lince do Londýna. Po úpravě křídla a trupu v Dessau byl tento exemplář označován G 38a „Deutschland“ a jeho imatrikulace byla změněna na D-AZUR. Původní slabší vnější pohonné jednotky L 8 byly demontovány a stroj nadále létal se čtveřicí motorů L 88. Tento letoun byl užíván zejména k reklamním účelům a v květnu 1936 byl při havárii zničen.

Druhý stroj, označený jako G 38b, byl dokončen na jaře 1932 (Werk-Nr.3302, D-2500, po změně na písmenné poznávací značky v roce 1934 D-APIS). Měl vyšší trup s prostorem pro dvojnásobný počet 34 pasažérů a změněný půdorys křídla. V dubnu 1933 jej na slavnostní ceremonii v berlínském Tempelhofu pokřtili na „Generalfeldmarschall von Hindenburg“. V roce 1936 byl tento letoun vybaven motory Junkers Jumo 204 a obdržel nové označení G 38ce. V září 1939 stroj Lufthanse zabavila Luftwaffe a byl používán k přepravě vojenského materiálu u jednotky KGrzbV 172, opět jako G 38b (GF+GG). V dubnu 1940 se účastnil útoku a okupace Norska. 17. května 1941 byl na letišti Tatoi v Athénách zničen náletem bombardérů Royal Air Force.

Licence letounu byla prodána do Japonska, kde bylo vyrobeno 6 kusů bombardérů Ki-20. V přídi nesly 20 mm kanón, další hlavňovou výzbroj tvořilo šest pohyblivých kulometů ráže 7,7 mm. Na vnějších závěsech mohly tyto letouny nést až 5 000 kg pum.

Poslední kus byl vyřazen v roce 1943.

Technické údaje

  • Posádka: 7
  • Rozpětí: 44 m
  • Délka: 23 m
  • Nosná plocha: 305 m2
  • Vzletová hmotnost : 24 000 kg
  • Pohonná jednotka: 4× motor Jumo 204
  • Výkon motoru: 560 kW
  • Maximální rychlost: 210 km/h
  • Dolet: 3 500 km