V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Hřebíček

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu)
(++)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze.)
Řádka 1: Řádka 1:
-
 
+
[[Soubor:Cloves.JPG|thumb|240px|Hřebíček (2007)]]
-
[[Soubor:ClovesDried.jpg|thumb|Hřebíček]]
+
[[Soubor:Syzygium aromaticum drying.jpg|thumb|240px|Čerstvě natrhaný hřebíček]]
'''Hřebíček''' je sušený kalich s poupětem [[hřebíčkovec vonný|hřebíčkovce vonného]] (''Syzygium aromaticum'' [[Synonymum|syn.]] ''Eugenia caryophyllata''). Pochází z [[Moluky|Moluckých ostrovů]]. Používá se ke kořenění sladkých potravin, rýže a masa. Pro své výrazné aroma je i součástí mnoha aromatických směsí. Hlavní složkou hřebíčkové [[silice]] je [[fenoly|fenolická]] sloučenina [[eugenol]], který má lokálně-anestetické a antiseptické účinky, používá se často v zubním lékařství.
'''Hřebíček''' je sušený kalich s poupětem [[hřebíčkovec vonný|hřebíčkovce vonného]] (''Syzygium aromaticum'' [[Synonymum|syn.]] ''Eugenia caryophyllata''). Pochází z [[Moluky|Moluckých ostrovů]]. Používá se ke kořenění sladkých potravin, rýže a masa. Pro své výrazné aroma je i součástí mnoha aromatických směsí. Hlavní složkou hřebíčkové [[silice]] je [[fenoly|fenolická]] sloučenina [[eugenol]], který má lokálně-anestetické a antiseptické účinky, používá se často v zubním lékařství.
Řádka 6: Řádka 6:
== Hřebíček v dějinách ==
== Hřebíček v dějinách ==
-
Pro svou značnou oblibu sehrál hřebíček významnou roli v dějinách [[zámořské objevy|zámořských objevů]]. Hřebíček se prokazatelně dostal do [[Středomoří]] už před naším letopočtem. Během středověku dováželi hřebíček do Evropy především [[Arab|arabští]] obchodníci. V 16. století už byl v Evropě všeobecně známý a byl cenným obchodním artiklem. Právě zkrácení cesty na [[Moluky]], ostrovy hřebíčku, byl hlavní motiv k velké výpravě [[Fernão de Magalhães|Fernaa Magalhãese]], který věřil, že cesta západním směrem kolem Země bude kratší než dlouhá plavba kolem Afriky. Očekávání se nepotvrdilo, Magalhães na výpravě zahynul a cestu kolem světa dokončila jediná loď [[Victoria (loď)|Victoria]], která se vrátila plně naložená hřebíčkem a dvojnásobně tak zaplatila celkové náklady, vynaložené na výpravu.<ref>Josef Janáček, Století zámořských objevů (1415 - 1522). Orbis, Praha 1959, s. 12.</ref>
+
Pro svou značnou oblibu sehrál hřebíček významnou roli v dějinách [[zámořské objevy|zámořských objevů]]. Hřebíček se prokazatelně dostal do [[Středomoří]] už před naším letopočtem. Během středověku dováželi hřebíček do Evropy především [[Arab|arabští]] obchodníci. V 16. století už byl v Evropě všeobecně známý a byl cenným obchodním artiklem. Právě zkrácení cesty na [[Moluky]], ostrovy hřebíčku, byl hlavní motiv k velké výpravě Fernão de Magalhães (1480, † 27. dubna 1521), který věřil, že cesta západním směrem kolem Země bude kratší než dlouhá plavba kolem Afriky. Očekávání se nepotvrdilo, Magalhães na výpravě zahynul a cestu kolem světa dokončila jediná loď [[Victoria (loď)|Victoria]], která se vrátila plně naložená hřebíčkem a dvojnásobně tak zaplatila celkové náklady, vynaložené na výpravu.<ref>Josef Janáček, Století zámořských objevů (1415 - 1522). Orbis, Praha 1959, s. 12.</ref>
-
V roce 1629 se [[Nizozemsko|Nizozemí]] uchýlilo k radikálnímu kroku - aby si udrželo monopol na obchod s hřebíčkem a muškátem, zlikvidovalo všechny hřebíčkové a muškátové plantáže s výjimkou přísně střeženého moluckého ostrova [[Ambon]]. Teprve v r. 1769 se francouzskému [[guvernér]]ovi ostrova [[Mauricius|Mauritius]] podařilo propašovat semena obou rostlin v dutých podrážkách a [[Francie]] pak založila vlastní plantáže na ostrově [[Reunion]].<ref>Zdeněk Žáček, Vůně koření. Merkur, Praha 1981, heslo hřebíček.</ref>
+
V roce 1629 se [[Nizozemsko|Nizozemí]] uchýlilo k radikálnímu kroku - aby si udrželo monopol na obchod s hřebíčkem a muškátem, zlikvidovalo všechny hřebíčkové a muškátové plantáže s výjimkou přísně střeženého moluckého ostrova [[Ambon]]. Teprve v rok 1769 se francouzskému [[guvernér]]ovi ostrova [[Mauricius|Mauritius]] podařilo propašovat semena obou rostlin v dutých podrážkách a [[Francie]] pak založila vlastní plantáže na ostrově [[Reunion]].<ref>Zdeněk Žáček, Vůně koření. Merkur, Praha 1981, heslo hřebíček.</ref>
První záznamy o hřebíčku pocházejí z Číny ze 3. století před našim letopočtem.
První záznamy o hřebíčku pocházejí z Číny ze 3. století před našim letopočtem.
Řádka 28: Řádka 28:
<references/>
<references/>
-
{{commonscat|Syzygium aromaticum}}{{Článek z Wikipedie}}
+
 
 +
{{Flickr|Syzygium+aromaticum}}{{Commonscat|Syzygium aromaticum}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Koření]]
[[Kategorie:Koření]]

Aktuální verze z 11. 12. 2021, 13:45

Hřebíček (2007)
Čerstvě natrhaný hřebíček

Hřebíček je sušený kalich s poupětem hřebíčkovce vonného (Syzygium aromaticum syn. Eugenia caryophyllata). Pochází z Moluckých ostrovů. Používá se ke kořenění sladkých potravin, rýže a masa. Pro své výrazné aroma je i součástí mnoha aromatických směsí. Hlavní složkou hřebíčkové silice je fenolická sloučenina eugenol, který má lokálně-anestetické a antiseptické účinky, používá se často v zubním lékařství.

Hřebíček má nasládlou chuť, která často přechází do chutě hořké. Hřebíček s tmavě hnědou či dokonce černou hlavičkou je závadný nebo příliš starý.

Obsah

Hřebíček v dějinách

Pro svou značnou oblibu sehrál hřebíček významnou roli v dějinách zámořských objevů. Hřebíček se prokazatelně dostal do Středomoří už před naším letopočtem. Během středověku dováželi hřebíček do Evropy především arabští obchodníci. V 16. století už byl v Evropě všeobecně známý a byl cenným obchodním artiklem. Právě zkrácení cesty na Moluky, ostrovy hřebíčku, byl hlavní motiv k velké výpravě Fernão de Magalhães (1480, † 27. dubna 1521), který věřil, že cesta západním směrem kolem Země bude kratší než dlouhá plavba kolem Afriky. Očekávání se nepotvrdilo, Magalhães na výpravě zahynul a cestu kolem světa dokončila jediná loď Victoria, která se vrátila plně naložená hřebíčkem a dvojnásobně tak zaplatila celkové náklady, vynaložené na výpravu.[1]

V roce 1629 se Nizozemí uchýlilo k radikálnímu kroku - aby si udrželo monopol na obchod s hřebíčkem a muškátem, zlikvidovalo všechny hřebíčkové a muškátové plantáže s výjimkou přísně střeženého moluckého ostrova Ambon. Teprve v rok 1769 se francouzskému guvernérovi ostrova Mauritius podařilo propašovat semena obou rostlin v dutých podrážkách a Francie pak založila vlastní plantáže na ostrově Reunion.[2]

První záznamy o hřebíčku pocházejí z Číny ze 3. století před našim letopočtem.

Hřebíček v kuchyni

Hřebíček vyniká svou chutí a příjemnou aromatickou vůní. Před přípravou se doporučuje čerstvě mletý, protože svou specifickou vůni velmi rychle ztrácí. Jako jednodruhové koření tvoří součást mnoha směsí, např. kari, garam masala nebo francouzské směsi quatre épices. Použití hřebíčku je široké. Hodí se do slaných i sladkých pokrmů, sušenek, kompotů, pečiva, ale i svařeného vína. Dochutit s ním lze hovězí maso, omáčky, šunku, masové i zeleninové vývary a pokrmy či obyčejnou rýži.

Související články

Literatura

  • JANÁČEK, Josef. Století zámořských objevů (1415 - 1522). Orbis, Praha 1959.
  • ŽÁČEK, Zdeněk. Vůně koření. Praha: Merkur, 1981.
  • Antonio Pigafetta, Zpráva o první cestě kolem světa, Argo 2004, ISBN 80-7203-540-1

Reference

  1. ↑ Josef Janáček, Století zámořských objevů (1415 - 1522). Orbis, Praha 1959, s. 12.
  2. ↑ Zdeněk Žáček, Vůně koření. Merkur, Praha 1981, heslo hřebíček.


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Hřebíček
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Hřebíček
Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/H%C5%99eb%C3%AD%C4%8Dek“