Cipi Livniová

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (1 revizi)
m (Nahrazení textu „ | odkaz na periodikum = Reflex (časopis)“ textem „“)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze.)
Řádka 23: Řádka 23:
17.&nbsp;září 2008 byla zvolena předsedkyní strany [[Kadima]], čímž získala možnost vytvořit vládu a následně se pokusit získat podporu v&nbsp;[[Kneset]]u.<ref name="aktualne.cz-vitezstvi livni">
17.&nbsp;září 2008 byla zvolena předsedkyní strany [[Kadima]], čímž získala možnost vytvořit vládu a následně se pokusit získat podporu v&nbsp;[[Kneset]]u.<ref name="aktualne.cz-vitezstvi livni">
{{Citace elektronické monografie
{{Citace elektronické monografie
-
| vydavatel = [[Aktuálně.cz]]
+
| vydavatel = Aktuálně.cz
| titul = Izrael povede žena. Stranické volby vyhrála Livniová
| titul = Izrael povede žena. Stranické volby vyhrála Livniová
| url = http://aktualne.centrum.cz/zahranici/blizky-vychod/clanek.phtml?id=616711
| url = http://aktualne.centrum.cz/zahranici/blizky-vychod/clanek.phtml?id=616711
Řádka 151: Řádka 151:
=== Předsedkyně Kadimy ===
=== Předsedkyně Kadimy ===
Ve stranických volbách konaných [[17. září|17.&nbsp;září]] [[2008]] se Ehud Olmert rozhodl nekandidovat a oznámil své rozhodnutí, že po těchto volbách rezignuje na post premiéra. Hlavními rivaly ve volbě o&nbsp;předsedu strany byla Livniová a [[Šaul Mofaz]].<ref name="aktualne.cz-vitezstvi livni"/> Livniová nakonec zvítězila těsnou většinou 431&nbsp;hlasů a stala se tak předsedkyní strany.<ref name="aktualne.cz-vitezstvi livni"/> Ehud Olmert rezignoval [[21. září]] [[2008]].<ref>{{Citace elektronické monografie
Ve stranických volbách konaných [[17. září|17.&nbsp;září]] [[2008]] se Ehud Olmert rozhodl nekandidovat a oznámil své rozhodnutí, že po těchto volbách rezignuje na post premiéra. Hlavními rivaly ve volbě o&nbsp;předsedu strany byla Livniová a [[Šaul Mofaz]].<ref name="aktualne.cz-vitezstvi livni"/> Livniová nakonec zvítězila těsnou většinou 431&nbsp;hlasů a stala se tak předsedkyní strany.<ref name="aktualne.cz-vitezstvi livni"/> Ehud Olmert rezignoval [[21. září]] [[2008]].<ref>{{Citace elektronické monografie
-
| vydavatel = [[Aktuálně.cz]]
+
| vydavatel = Aktuálně.cz
| titul = Ehud Olmert rezignoval. Šanci dostane Livniová
| titul = Ehud Olmert rezignoval. Šanci dostane Livniová
| url = http://aktualne.centrum.cz/zahranici/blizky-vychod/clanek.phtml?id=617167
| url = http://aktualne.centrum.cz/zahranici/blizky-vychod/clanek.phtml?id=617167
Řádka 177: Řádka 177:
  | titul = Agentka Tzipi Livniová
  | titul = Agentka Tzipi Livniová
  | periodikum = Reflex
  | periodikum = Reflex
-
| odkaz na periodikum = Reflex (časopis)
+
 
  | rok = 2008
  | rok = 2008
  | měsíc = říjen
  | měsíc = říjen

Aktuální verze z 25. 4. 2024, 11:03


Cipora Malka „Cipi“ Livni (hebrejsky: ציפורה מלכּה „ציפי“ לבני‎, anglicky: Tzipi Livni, * 8. července 1958, Tel Aviv, Izrael) je izraelská politička, bývalá ministryní zahraničních věcí, bývalá důstojnice Mosadu a předsedkyně strany Kadima.

17. září 2008 byla zvolena předsedkyní strany Kadima, čímž získala možnost vytvořit vládu a následně se pokusit získat podporu v Knesetu.[1] Nepodařilo se jí však získat dostatečnou podporu pro koalici, a poté co strany Šas a Sjednocený judaismus Tóry odmítly účast v její vládě, tuto skutečnost oznámila prezidentu Peresovi.[2]

Obsah

Biografie

Roku 1958 se v Tel Avivu narodila významným členům Irgunu, Ejtanovi Livni a Sáře Rosenbergové.[3] V hodnosti poručíka sloužila u Izraelských obranných sil (IOS) a v 80. letech pracovala v Mosadu. V srpnu 1983 však rezignovala, aby dokončila studia práv a vdala se. Říká se o ní, že jako agentka Mosadu byla lovkyní teroristů,[4] ale pozdější zjištění ukázala, že byla agentkou nižší úrovně. Absolvovala právnickou fakultu Bar Ilanovy univerzity a poté se jako právník deset let specializovala na veřejné a obchodní právo.[5] Žije v Tel Avivu. Je vdaná za účetního Naftali Spitzera, se kterým má dvě děti, Omri a Juvala. Podle jejího přítele z dětství Mirla Gala je Livni vegetariánka.[6] Hovoří anglicky a francouzsky.

Politická kariéra

Americký viceprezident Dick Cheney a Cipi Livni v Bílém domě

Počátky

Poprvé byla Livni do Knesetu zvolena za Likud v roce 1999. Když se roku 2001 stal předseda Likudu Ariel Šaron premiérem, byla Livni jmenována ministryní regionální spolupráce a poté vystřídala několik vládních postů, včetně ministryně zemědělství a rozvoje venkova, ministryně absorpce imigrantů a ministryně bydlení a výstavby.[7] V roce 2004 obdržela cenu Abirat ha-Šilton („Kvalita vládnutí“). 1. října 2005 byla jmenována ministryní spravedlnosti.[8]

V Šaronově kabinetu byla Livni horlivou zastánkyní premiérova plánu na stažení z Pásma Gazy a obecně byla považována za příslušníka „holubičí“ části Likudu. Často se jí podařilo mezi „holubičím“ a „jestřábím“ křídlem strany zprostředkovat dohody. Za své snahy dosáhnutí míru získala uznání, zejména pak za úspěšné snahy při prosazení stažení se z Pásma Gazy v Knesetu. 12. listopadu 2005 se stala prvním pravicovým politikem, který mluvil na každoroční vzpomínkové akci u příležitosti atentátu na Jicchaka Rabina.[6]

Cipi Livni na Světovém židovském kongresu v Jeruzalémě (2008)

Vstup do Kadimy

20. listopadu 2005 Livni následovala Šarona a Ehuda Olmerta při jejich odchodu z Likudu do Šaronem nově založené strany Kadima. V důsledku masové rezignace členů Likudu z vládních postů byla již před parlamentními volbami konanými 28. března jmenována novou ministryní zahraničních věcí a nadále vykonávala i úřad ministryně spravedlnosti.[9]

Při sestavování kandidátky do březnových voleb do Knesetu v roce 2006 se dostala na třetí místo, což jí zaručilo zvolení.[10]

4. května 2006 složila přísahu jako členka 31. izraelské vlády. V té době se rovněž stala vicepremiérkou a ministryní zahraničí. Na pozici ministryně spravedlnosti skončila, ale od 29. listopadu 2006 do 7. února 2007 tuto pozici opětovně zastávala, avšak primárně se věnovala své práci na ministerstvu zahraničí.[10]

Po březnových parlamentních volbách v roce 2006 byla Livni označena jako „druhý nejmocnější politik v Izraeli.“[11] Livni je po Goldě Meirové v pořadí teprve druhá žena, která zastává funkci ministryně zahraničí. V roce 2007 byla časopisem Time zařazena do stovky nejvlivnějších lidí na světě.[12] Časopis Forbes ji označil jako 52. nejmocnější ženu světa.[13]

Livni se stala prvním ministrem vlády, který odlišil partyzánské útoky Palestinců proti armádním cílům a teroristické útoky proti civilnímu obyvatelstvu. V rozhovoru pro americkou televizi prohlásila:

„ Ten, kdo bojuje proti izraelským vojákům, je nepřítel a my proti němu budeme bojovat, ale já věřím, že pod definici terorismu nepatří útoky proti vojákům. “
Livni s palestinským premiérem Salámem Fajádem na Světovém ekonomickém fóru v Davosu (2008)

V roce 2007 se setkala s palestinským premiérem Salámem Fajádem, aby prodiskutovali „zlepšení života palestinského lidu, bez omezení izraelské bezpečnosti“.[14]

V květnu 2007 vyzvala, v důsledku zveřejnění zprávy Winogradovy komise, k odstoupení premiéra Ehuda Olmerta. Zároveň se v případě, že by Olmert odstoupil, nabídla jako možná vůdkyně Kadimy a vyjádřila svou jistotu, že v případě stranických voleb by Olmerta porazila.[15][16] Její žádost však byla Olmertem ignorována a její rozhodnutí i na vzdory tomu setrvat ve vládě vyvolalo spory.[17]

Na 8. vyjednávacím mítinku s palestinskou stranou z 13. listopadu 2007, na téma mezinárodní právo, nadhozené Ahmedem Quereim řekla:

„ Byla jsem ministryní spravedlnosti. Jsem právník. Ale jsem proti právu. Mezinárodnímu právu, zejména. Právu obecně. “

Tím chtěla naznačit, že Palestinci ve skutečnosti [v kontextu mírové dohody] nepotřebují mezinárodní právo. Palestinci ale s tímto závěrem nesouhlasí.

Předsedkyně Kadimy

Ve stranických volbách konaných 17. září 2008 se Ehud Olmert rozhodl nekandidovat a oznámil své rozhodnutí, že po těchto volbách rezignuje na post premiéra. Hlavními rivaly ve volbě o předsedu strany byla Livniová a Šaul Mofaz.[1] Livniová nakonec zvítězila těsnou většinou 431 hlasů a stala se tak předsedkyní strany.[1] Ehud Olmert rezignoval 21. září 2008.[18]

V prosinci 2009 byl na Livniovou vydán ve Velké Británii zatykač kvůli obvinění z válečných zločinů, v souvislosti s válkou v Gaze.[19] V únoru 2010 se vyjádřila k zabití předního vůdce teroristické organizace Hamás v Dubaji, které měl mít údajně na svědomí Mosad, když prohlásila: „Každý terorista musí vědět, že jej nikdo nebude podporovat, když se jej voják, a nezáleží na tom jaký voják, pokusí zabít.“[20]

Bibliografie

Poznámky

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 Izrael povede žena. Stranické volby vyhrála Livniová [online]. Aktuálně.cz, [cit. 2008-08-19]. Dostupné online.  
  2. ↑ Cipi Livni hází ručník do ringu, Izrael čekají předčasné volby [online]. Eretz.cz, [cit. 2008-10-26]. Dostupné online.  
  3. ↑ News in Brief [online]. Haaretz, [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Terrorist Hunter [online]. Times, [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Tzipi Livni Knesset Biography [online]. Kneset, [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ 6,0 6,1 Her Jewish State [online]. The New York Times, [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Tzipi Livni Government Roles [online]. Kneset, [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Behind the Lines: And who, may we ask, is Tzipi Livni? [online]. The Jerusalem Post, [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ MACINTYRE, Donald. Tzipi Livni: Agent of change [online]. The Independent, [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ 10,0 10,1 Tzipi Livni (1958- ) [online]. Jewish Virtual Library, [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Tzipi Livni Named Vice Premier in Israel [online]. Washington Post, [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ RICEOVÁ, Condoleezza. Tzipi Livni [online]. Time, [cit. 2008-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ The 100 Most Powerful Women [online]. Forbes, [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ BENN, Aluf. Livni and Fayad meet, discuss improving Palestinians' lives [online]. Haaretz, [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Olmert's Survival Prospects Dim Amid Livni Challenge [online]. Bloomberg, [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ I have the qualifications to be PM [online]. The Jerusalem Post, [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ VENTER, Yossi. PM Olmert to tell deputy Livni: Stop undermining me, or resign [online]. Haaretz, [cit. 2008-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Ehud Olmert rezignoval. Šanci dostane Livniová [online]. Aktuálně.cz, [cit. 2008-09-21]. Dostupné online.  
  19. ↑ Britský soud vydal zatykač na izraelskou exministryni Cipi Livniovou [online]. Novinky.cz, [cit. 2009-12-15]. Dostupné online.  
  20. ↑ HOFFMAN, Gil. Livni: Int’l community must back Dubai hit [online]. The Jerusalem Post, 2010-02-24, [cit. 2010-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Cipi Livniová
Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Cipi_Livniov%C3%A1“