Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Mariner 9
Z Multimediaexpo.cz
(+ Vylepšení) |
(++) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze.) | |||
| Řádka 16: | Řádka 16: | ||
| url=http://www.lib.cas.cz/space.40/1971/051A.HTM | | url=http://www.lib.cas.cz/space.40/1971/051A.HTM | ||
| titul=1971-051A - Mariner 9 | | titul=1971-051A - Mariner 9 | ||
| - | | datum přístupu=2007-09-24}}</ref>}} | + | | datum přístupu=2007-09-24}}</ref>}}[[Soubor:Mariner09.jpg|thumb|240px|Mariner 9]] |
| - | + | ||
'''Mariner 9''' (''Mariner Mars '71'' / Mariner-I / 1971-051A) byla [[NASA|americká]] [[planetární sonda]] určená pro průzkum planety [[Mars (planeta)|Mars]] v rámci [[Program Mariner|programu Mariner]]. | '''Mariner 9''' (''Mariner Mars '71'' / Mariner-I / 1971-051A) byla [[NASA|americká]] [[planetární sonda]] určená pro průzkum planety [[Mars (planeta)|Mars]] v rámci [[Program Mariner|programu Mariner]]. | ||
== Průběh letu == | == Průběh letu == | ||
| - | [[Soubor:Atlas I-CENTAUR.jpg|thumb|left|Start rakety Atlas Centaur se sondou Mariner 9]] | + | [[Soubor:Atlas I-CENTAUR.jpg|thumb|left|200px|Start rakety Atlas Centaur se sondou Mariner 9]] |
| - | + | ||
Sonda byla vyslána k planetě [[30. květen|30. května]] [[1971]] z [[Cape Canaveral Air Force Station|Cape Caneveral]] a k Marsu dorazila [[14. listopad]]u téhož roku. Po brzdícím manévru a navedení na [[oběžná dráha|oběžnou dráhu]] se stala první lidskou sondou, který se nacházela na orbitě jiné planety, jen těsně před tím, než se u Marsu objevily [[Sovětský svaz|sovětské]] sondy [[Mars 2]] a [[Mars 3]]. Po měsících, kdy zuřila v [[Atmosféra Marsu|atmosféře Marsu]] [[prachová bouře]], zaslala sonda překvapivě jasné fotografie povrchu, které sloužily pro pozdější plánování výzkumných [[Výzkum Marsu|misí]]. | Sonda byla vyslána k planetě [[30. květen|30. května]] [[1971]] z [[Cape Canaveral Air Force Station|Cape Caneveral]] a k Marsu dorazila [[14. listopad]]u téhož roku. Po brzdícím manévru a navedení na [[oběžná dráha|oběžnou dráhu]] se stala první lidskou sondou, který se nacházela na orbitě jiné planety, jen těsně před tím, než se u Marsu objevily [[Sovětský svaz|sovětské]] sondy [[Mars 2]] a [[Mars 3]]. Po měsících, kdy zuřila v [[Atmosféra Marsu|atmosféře Marsu]] [[prachová bouře]], zaslala sonda překvapivě jasné fotografie povrchu, které sloužily pro pozdější plánování výzkumných [[Výzkum Marsu|misí]]. | ||
| Řádka 44: | Řádka 42: | ||
== Popis sondy == | == Popis sondy == | ||
| - | + | [[Soubor:Mariner 9 undergoes final checks.jpg|thumb|230px|Finální kontrola sondy a příprava na naložení do nosiče]] | |
| - | [[Soubor:Mariner 9 undergoes final checks.jpg|thumb|Finální kontrola sondy a příprava na naložení do nosiče]] | + | |
Mariner 9 byla první sonda obíhající kolem jiné planety. Byla založena na konstrukci sond Mariner 6 a 7, oproti těmto sondám byla ale hmotnější díky většímu řídícímu systému sondy, což v důsledku vedlo k tomu, že sonda Mariner 9 byla těžší než Mariner 6 a 7 dohromady.<ref name="den">{{Citace webu | Mariner 9 byla první sonda obíhající kolem jiné planety. Byla založena na konstrukci sond Mariner 6 a 7, oproti těmto sondám byla ale hmotnější díky většímu řídícímu systému sondy, což v důsledku vedlo k tomu, že sonda Mariner 9 byla těžší než Mariner 6 a 7 dohromady.<ref name="den">{{Citace webu | ||
| Řádka 53: | Řádka 50: | ||
=== Přístroje na palubě === | === Přístroje na palubě === | ||
| - | |||
* [[ultrafialový spektrometr]] (UVS) | * [[ultrafialový spektrometr]] (UVS) | ||
* [[infračervený spektrometr]] (IRIS) | * [[infračervený spektrometr]] (IRIS) | ||
| Řádka 61: | Řádka 57: | ||
=== Stavba sondy === | === Stavba sondy === | ||
| - | |||
Mariner 9 byla sonda osmiúhelníkového průřezu o průměru 1,384 metrů a výšce 0,457 metru tvořená z [[hořčík]]u, [[hliník]]u a [[laminát]]u.<ref name="jpl"/> O dodávku [[Elektrická energie|elektrické energie]] se staraly čtyři [[solární panel]]y o rozměrech 2,15 × 0,90 metru umístěné v horní části těla sondy na sklápěcích ramenech, které zajišťovaly dostatek energie pro chod [[komunikace|komunikačních]], řídících a povelových systémů. Celková plocha panelů po rozložení dosáhla 7,7 m<sup>2</sup><ref name="lib"/>, jenž produkovaly 800 [[watt|W]] u Země a 500 W u Marsu.<ref name="jpl"/> Energie byla ukládána do [[Nikl|Ni]][[Kadmium|Cd]] [[Elektrická baterie|baterií]]. | Mariner 9 byla sonda osmiúhelníkového průřezu o průměru 1,384 metrů a výšce 0,457 metru tvořená z [[hořčík]]u, [[hliník]]u a [[laminát]]u.<ref name="jpl"/> O dodávku [[Elektrická energie|elektrické energie]] se staraly čtyři [[solární panel]]y o rozměrech 2,15 × 0,90 metru umístěné v horní části těla sondy na sklápěcích ramenech, které zajišťovaly dostatek energie pro chod [[komunikace|komunikačních]], řídících a povelových systémů. Celková plocha panelů po rozložení dosáhla 7,7 m<sup>2</sup><ref name="lib"/>, jenž produkovaly 800 [[watt|W]] u Země a 500 W u Marsu.<ref name="jpl"/> Energie byla ukládána do [[Nikl|Ni]][[Kadmium|Cd]] [[Elektrická baterie|baterií]]. | ||
| - | Mezi složenými solárními panely se nacházela i nízkozisková a vysokozisková parabolická [[anténa]] určená pro komunikaci s řídícím střediskem mise, jenž byly umístěny na 1,44 metru dlouhém stožáru. Vyjma antén se zde nacházely i dvě nádrže na palivo. Spodní část sondy byla vyhrazena pro vědecké zařízení, které na palubě tvořilo 63,1 kilogramu nákladu. | + | Mezi složenými solárními panely se nacházela i nízkozisková a vysokozisková parabolická [[anténa]] určená pro komunikaci s řídícím střediskem mise, jenž byly umístěny na 1,44 metru dlouhém stožáru. Vyjma antén se zde nacházely i dvě nádrže na palivo. Spodní část sondy byla vyhrazena pro vědecké zařízení, které na palubě tvořilo 63,1 kilogramu nákladu. |
| - | O stabilizaci sondy se staraly 2 sady 6 motorků na stlačený [[dusík]] umístěných na koncích slunečních panelů, sledovač Slunce a hvězdy Canopous, setrvačník, akcelerometr a inerciální jednotka. Hlavní motor určený pro korekce dráhy a navedení sondy na oběžnou dráhu Marsu byl raketový motor o tahu 1340 N s pětinásobným restartem. Motor spaloval směs [[oxid dusičitý|oxidu dusičitého]] a [[monometylhydrazin]]u. Celková výška sondy byla 2,28 metru se startovní váhou 997,9 [[Kilogram|kg]], ze kterých bylo 439,1 kg postupně spotřebováno. <!--Hlavní počítač sondy byl ovládán pomocí 86 přímých povelů, 4 kvantitativních povelů | + | O stabilizaci sondy se staraly 2 sady 6 motorků na stlačený [[dusík]] umístěných na koncích slunečních panelů, sledovač Slunce a hvězdy Canopous, setrvačník, akcelerometr a inerciální jednotka. Hlavní motor určený pro korekce dráhy a navedení sondy na oběžnou dráhu Marsu byl raketový motor o tahu 1340 N s pětinásobným restartem. Motor spaloval směs [[oxid dusičitý|oxidu dusičitého]] a [[monometylhydrazin]]u. Celková výška sondy byla 2,28 metru se startovní váhou 997,9 [[Kilogram|kg]], ze kterých bylo 439,1 kg postupně spotřebováno. <!--Hlavní počítač sondy byl ovládán pomocí 86 přímých povelů, 4 kvantitativních povelů --> |
Řízení družice bylo realizováno pomocí centrálního [[počítač]]e a [[řadič]]e, který měl zabudovanou paměť na 512 slov (1 slovo = 2 bajty = 16 bitů). Příkazový systém byl naprogramován pomocí 86 přímých, 4 násobných a 5 řídících příkazů. Data byla uložena v kotoučovém magnetofonu. 168 metrů dlouhá 8stopá páska mohla uchovat až 180 milionů bitů nahraných rychlostí 132 kbit/s. Přehrávání bylo možné rychlostí 16, 8, 4, 2 a 1 kbit/s s využitím dvou stop současně. Telekomunikační spojení bylo realizováno pomocí dvou 10 a 20 W vysílačů v pásmu S. Jediný přijímač přijímal signály z vysokoziskové parabolické antény, středněziskové trychtýřové antény a pomocí všesměrové antény s nízkým ziskem. | Řízení družice bylo realizováno pomocí centrálního [[počítač]]e a [[řadič]]e, který měl zabudovanou paměť na 512 slov (1 slovo = 2 bajty = 16 bitů). Příkazový systém byl naprogramován pomocí 86 přímých, 4 násobných a 5 řídících příkazů. Data byla uložena v kotoučovém magnetofonu. 168 metrů dlouhá 8stopá páska mohla uchovat až 180 milionů bitů nahraných rychlostí 132 kbit/s. Přehrávání bylo možné rychlostí 16, 8, 4, 2 a 1 kbit/s s využitím dvou stop současně. Telekomunikační spojení bylo realizováno pomocí dvou 10 a 20 W vysílačů v pásmu S. Jediný přijímač přijímal signály z vysokoziskové parabolické antény, středněziskové trychtýřové antény a pomocí všesměrové antény s nízkým ziskem. | ||
== Mise == | == Mise == | ||
| - | [[Soubor:Olympus Mars Mariner9.jpg|thumb|Vrchol sopky Olympus Mons vyrůstající nad celoplanetární prachovou bouři]] | + | [[Soubor:Olympus Mars Mariner9.jpg|thumb|230px|Vrchol sopky Olympus Mons vyrůstající nad celoplanetární prachovou bouři]] |
| - | + | ||
Mise Mariner v roce 1971 byla původně koncipována tak, že bude uskutečněna dvojicí sond [[Mariner 8]] a 9. Každá sonda se měla zaměřit na jiný aspekt mise, kdy Mariner 8 měl mapovat až 70% porvchu planety<ref>{{Citace webu | Mise Mariner v roce 1971 byla původně koncipována tak, že bude uskutečněna dvojicí sond [[Mariner 8]] a 9. Každá sonda se měla zaměřit na jiný aspekt mise, kdy Mariner 8 měl mapovat až 70% porvchu planety<ref>{{Citace webu | ||
| url=http://www.solarviews.com/eng/marin9.htm | | url=http://www.solarviews.com/eng/marin9.htm | ||
| Řádka 101: | Řádka 95: | ||
== Výsledky mise == | == Výsledky mise == | ||
| - | + | [[Soubor:Viking lander model.jpg|thumb|230px|Přistávací modul sondy Viking, který využíval znalosti povrchu díky sondě Mariner 9]] | |
| - | [[Soubor:Viking lander model.jpg|thumb|Přistávací modul sondy Viking, který využíval znalosti povrchu díky sondě Mariner 9]] | + | |
| - | + | ||
Sonda pravidelně během oběhů měřila základní parametry atmosféry ([[teplota|teplotu]], [[tlak]], [[Atmosféra Marsu|chemické složení]] či [[hustota|hustotu]]), což později umožnilo analyzovat základní chování atmosféry a vytvořit její první matematický model. | Sonda pravidelně během oběhů měřila základní parametry atmosféry ([[teplota|teplotu]], [[tlak]], [[Atmosféra Marsu|chemické složení]] či [[hustota|hustotu]]), což později umožnilo analyzovat základní chování atmosféry a vytvořit její první matematický model. | ||
Aktuální verze z 14. 4. 2021, 09:27
Mariner 9 (Mariner Mars '71 / Mariner-I / 1971-051A) byla americká planetární sonda určená pro průzkum planety Mars v rámci programu Mariner.
Obsah |
Průběh letu
Sonda byla vyslána k planetě 30. května 1971 z Cape Caneveral a k Marsu dorazila 14. listopadu téhož roku. Po brzdícím manévru a navedení na oběžnou dráhu se stala první lidskou sondou, který se nacházela na orbitě jiné planety, jen těsně před tím, než se u Marsu objevily sovětské sondy Mars 2 a Mars 3. Po měsících, kdy zuřila v atmosféře Marsu prachová bouře, zaslala sonda překvapivě jasné fotografie povrchu, které sloužily pro pozdější plánování výzkumných misí.
Sonda prováděla pozorování planety během 698 oběhů[1], během kterých se jí podařilo pořídit 7 329 snímků[2] a zmapovat okolo 80% povrchu (jiné zdroje uvádějí 100%[3]). Sonda přestala pracovat 27. října 1972, kdy došel plyn pro orientační trysky[4] a bylo rozhodnuto o jejím vypnutí.
Mariner 9 zůstal na oběžné dráze, kde bude kroužit kolem Marsu asi do roku 2022[2], kdy se dostane do hustších vrstev Marsovské atmosféry. Vlivem zvyšujícího se tření se pak rozpadne a jednotlivé části shoří nebo dopadnou na povrch planety.
Náklady na misi dosáhly 137 miliónů amerických dolarů[3] z celkových 554 miliónů dolarů, které byly použity na program Mariner od sond Mariner 1 až po Mariner 10.
Úkoly
Mariner 9 byl navržen, aby pokračoval ve výzkumu atmosféry Marsu, ve kterém započaly sondy Mariner 6 a 7 a současně aby doplňoval výzkum plánované sondy Mariner 8. Dalším úkolem (po neúspěšném startu Mariner 8) bylo mapování až 80% Marsovského povrchu z nižší oběžné dráhy (ve výšce okolo 1500 kilometrů) s nejvyšším možným rozlišením (od 1 kilometru na pixel až po detailní snímky o rozlišení 100 metrů na pixel). Sonda byla současně vybavena i infračerveným radiometrem, který byl schopen detekovat tepelné zdroje a případný probíhající vulkanismus na povrchu. Plán mise počítal i s výzkumem dvou měsíců Marsu.
Popis sondy
Mariner 9 byla první sonda obíhající kolem jiné planety. Byla založena na konstrukci sond Mariner 6 a 7, oproti těmto sondám byla ale hmotnější díky většímu řídícímu systému sondy, což v důsledku vedlo k tomu, že sonda Mariner 9 byla těžší než Mariner 6 a 7 dohromady.[2]
Přístroje na palubě
- ultrafialový spektrometr (UVS)
- infračervený spektrometr (IRIS)
- infračervený radiometr (IRR)
- širokoúhlá kamera (ohnisková vzdálenost 50 mm s maximálním rozlišením 420 metrů) vybavená 9 barevnými filtry
- teleskopická kamera (ohnisková vzdálenost 508 mm s maximálním rozlišením 42 metrů), vybavená žlutým filtrem
Stavba sondy
Mariner 9 byla sonda osmiúhelníkového průřezu o průměru 1,384 metrů a výšce 0,457 metru tvořená z hořčíku, hliníku a laminátu.[3] O dodávku elektrické energie se staraly čtyři solární panely o rozměrech 2,15 × 0,90 metru umístěné v horní části těla sondy na sklápěcích ramenech, které zajišťovaly dostatek energie pro chod komunikačních, řídících a povelových systémů. Celková plocha panelů po rozložení dosáhla 7,7 m2[4], jenž produkovaly 800 W u Země a 500 W u Marsu.[3] Energie byla ukládána do NiCd baterií.
Mezi složenými solárními panely se nacházela i nízkozisková a vysokozisková parabolická anténa určená pro komunikaci s řídícím střediskem mise, jenž byly umístěny na 1,44 metru dlouhém stožáru. Vyjma antén se zde nacházely i dvě nádrže na palivo. Spodní část sondy byla vyhrazena pro vědecké zařízení, které na palubě tvořilo 63,1 kilogramu nákladu.
O stabilizaci sondy se staraly 2 sady 6 motorků na stlačený dusík umístěných na koncích slunečních panelů, sledovač Slunce a hvězdy Canopous, setrvačník, akcelerometr a inerciální jednotka. Hlavní motor určený pro korekce dráhy a navedení sondy na oběžnou dráhu Marsu byl raketový motor o tahu 1340 N s pětinásobným restartem. Motor spaloval směs oxidu dusičitého a monometylhydrazinu. Celková výška sondy byla 2,28 metru se startovní váhou 997,9 kg, ze kterých bylo 439,1 kg postupně spotřebováno.
Řízení družice bylo realizováno pomocí centrálního počítače a řadiče, který měl zabudovanou paměť na 512 slov (1 slovo = 2 bajty = 16 bitů). Příkazový systém byl naprogramován pomocí 86 přímých, 4 násobných a 5 řídících příkazů. Data byla uložena v kotoučovém magnetofonu. 168 metrů dlouhá 8stopá páska mohla uchovat až 180 milionů bitů nahraných rychlostí 132 kbit/s. Přehrávání bylo možné rychlostí 16, 8, 4, 2 a 1 kbit/s s využitím dvou stop současně. Telekomunikační spojení bylo realizováno pomocí dvou 10 a 20 W vysílačů v pásmu S. Jediný přijímač přijímal signály z vysokoziskové parabolické antény, středněziskové trychtýřové antény a pomocí všesměrové antény s nízkým ziskem.
Mise
Mise Mariner v roce 1971 byla původně koncipována tak, že bude uskutečněna dvojicí sond Mariner 8 a 9. Každá sonda se měla zaměřit na jiný aspekt mise, kdy Mariner 8 měl mapovat až 70% porvchu planety[5] a Mariner 9 se měla věnovat výzkumu přechodných změn v atmosféře a na povrchu planety. Sonda Mariner 8 havarovala během startu po selhání nosné rakety a tak bylo nutné sloučit program obou sond do jediné sondy, což mělo za následek omezení výzkumu polárních oblastí a redukci pozorování probíhajících změn povrchu na menší oblasti.
Start nosné rakety proběhl 30. května 1971 v 22:23:00 UTC úspěšně, následně o 13 minut později došlo k oddělení nosné rakety od sondy, o 4 minuty později se rozvinuly solární panely. Krátce poté, co se sonda dostala ze stínu Země, nalezlo orientační čidlo Slunce a 31. května ve 02:26 došlo k orientaci sondy směrem na Canopus (spolu se Sluncem jeden ze dvou orientačních bodů sondy). Během letu se 5. června uskutečnila korekce dráhy. 14. listopadu se sonda přiblížila k Marsu po překonaných 398 milionech kilometrů[6] a započal brzdný manévr za pomoci hlavního raketového motoru, které trval 15 minut a 23 sekund.[6] Brzdění proběhlo v pořádku a sonda se dostala na orbitální dráhu Marsu po 167 dnech letu kosmickým prostorem s nejbližším přiblížení k planetě na 1398 km a oběžnou dobou 12 hodin a 34 minut.[6] O dva dny později byl proveden další korekční manévr trvající 6 sekund pro upravení oběžné dráhy na dráhu s oběžnou dobou těsně pod 12 hodin a přiblížením 1387 km. Závěrečná korekce byla provedena 30. prosince, kdy se již sonda dostala na konečnou oběžnou dráhu umožňující vysílat data na pozemský radioteleskop v Goldstone[4] s oběžnou dobou 11 hodin 59 minut a 28 sekund a přiblížením 1650 km.[6]
Mariner 9 obíhal po 349 dní na orbitě Marsu 2 krát denně planetu s 12 hodinovou periodou během níž ho podrobně mapoval. Plánovaná životnost sondy byla 9 měsíců, které sonda ale překonala o téměř 30%.[3]
Při příletu sondy k planetě byl povrch Marsu zcela zahalen globální prachovou bouří, která zuřila v celé atmosféře. Bouře vypukla v oblasti Noachis 22. září, rozšířila se do celé atmosféry a brzy se stala největší pozorovanou bouří na povrchu Marsu všech dob.[6] Množství prachu v atmosféře bylo příliš velké, než aby zaslané fotografie ukázaly něco z povrchu vyjma vrcholku nejvyšších sopek v oblasti Tharsis a tak byl z řídícího střediska vyslán příkaz, aby sonda vydržela z pořizováním mozaikových snímků ve vysokém rozlišení na dobu, kdy se atmosféra pročistí.[7] V listopadu a prosinci začala bouře pomalu slábnout a na začátku roku 1972[8] skutečně ustala, což umožnilo sondě začít mapovat povrch a posílat na Zemi snímky povrchových útvarů.
Na získaných snímcích se objevil členitý terén, jenž nebylo možno ze Země pozorovat dalekohledy, složený z množství kráterů (včetně obrovské impaktní oblasti Hellas Planitia), obrovských sopek (včetně největší známé hory sluneční soustavy Olympus Mons), kaňonů (včetně Valles Marineris - systém kaňonů táhnoucí se přes 4 000 kilometrů), útvarů vzniklých větrnou a vodní erozí či říčních koryt. V atmosféře objevila sonda důkazy o existenci proměnlivého počasí, postupu front, mlhu a další jevy.
Během oběhů kolem planety byly zkoumány i měsíce Phobos a Deimos, díky čemuž byly získány první kvalitní fotografie jejich povrchu.
Koncem října 1972 byla sonda vypnuta, protože se vyčerpala zásoba dusíku v orientačním a stabilizačním systému.
Výsledky mise
Sonda pravidelně během oběhů měřila základní parametry atmosféry (teplotu, tlak, chemické složení či hustotu), což později umožnilo analyzovat základní chování atmosféry a vytvořit její první matematický model.
Ze zaslaných snímků bylo konečně zcela jasné, jak povrch Marsu vypadá a že se jedná o mrtvou a suchou planetu, na které se nenachází velké oceány kapalné vody. Podrobné zmapování povrchu umožnilo využít tyto znalosti při dalších misích a pro výběr vhodných přistávacích míst u navazujícího programu Viking.
Mise Mariner 9 získala celkem 54 miliard bitů vědeckých informací[6] včetně 7329 fotografií pokrývající většinu povrchu planety. Tyto získané fotografie umožnily vytvořit první celoplanetární fotografickou mapu planety.
Literatura
- LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982.
Reference
- ↑ IAN.cz - Historie dobývání Marsu – díl první (Mars 1 až Mariner 9) [online]. [cit. 2007-09-24]. Dostupné online.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 Mariner 8+9 [online]. [cit. 2007-09-24]. Dostupné online.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 JPL library - Mariner 8,9 [online]. [cit. 2007-09-24]. Dostupné online.
- ↑ Chybná citace Chyba v tagu
<ref>; citaci označenélibnení určen žádný text - ↑ Mariner 9 to Mars [online]. [cit. 2007-09-24]. Dostupné online.
- ↑ 6,0 6,1 6,2 6,3 6,4 6,5 NSSDC Master Catalog Display: Spacecraft - Mariner 9 [online]. [cit. 2007-09-24]. Dostupné online.
- ↑ Past Missions - Mariner 8 & 9 [online]. [cit. 2007-09-24]. Dostupné online.
- ↑ csep10.phys.utk.edu - Mariner 9 [online]. [cit. 2007-09-24]. Dostupné online.
Externí odkazy
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |