Katedrála Notre-Dame (Paříž)

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 4. 8. 2015, 10:55

Noční pohled na Katedrálu Notre-Dame

Katedrála Notre-Dame v Paříži (neboli katedrála Panny Marie, zastarale Chrám Matky Boží), francouzsky Cathédrale Notre-Dame de Paris, je gotická římskokatolická katedrála, stojící na východní polovině ostrova Île de la Cité na řece Seině v Paříži. Je to domovská katedrála pařížské římskokatolické arcidiecéze a je považována za jeden z nejkrásnějších příkladů francouzské gotické architektury. Její stavba byla zahájena v roku 1163 a po 182 letech, roku 1345 byla dokončena. Patří i mezi skvosty celoevropské středověké architektury – hlavně pro svůj unikátní přechod od pozdně románské ke gotické architektuře. Je proslulá rovněž použitím vnějších opěrných oblouků obvodových zdí.

Průčelí je zdobeno četnými sochami. Výška věží je 69 m.

Stavba katedrály

Stavba katedrály Notre-Dame započala roku 1163 na přání biskupa Maurice de Sully na místě křesťanské baziliky, která v minulosti zabírala místo bývalého chrámu římského období, na největším z ostrovů Seiny. Na stavbě se podílela pravděpodobně první civilizovaná náboženská skupina Paříže. Biskup Maurice de Sully započal budováním chóru. Během dalším let následovaly chrámové lodi a pak i průčelí, ukončena kolem roku 1200 biskupem Eudesem de Sully, avšak věže byly dokončeny roku 1245. Pokračovala konstrukce kaplí v chrámových lodích a kaplí v chóru, čímž byl pověřen architekt Jean de Chelles. Kolem roku 1250 bylo dokončeno další průčelí, nacházející se na severním rameni příčné lodi, zatím co stavba průčelí jižního ramene byla zahájena o 8 let později. Kostel byl dokončen roku 1345. Vzhledem k mnoha válkám, tak i zásahům člověka, se během staletí začal vzhled katedrály měnit. To především během Velké francouzské revoluce, kdy v roce 1793 měla být katedrála zcela zničena. Nové vysvěcení kostela proběhlo roku 1802 a v roce 1804 se zde konala velkolepá korunovace Napoleona I. Bonaparte]] papežem Piem VII. V letech 1844 – 1864 byla katedrála restaurována. Průčelí katedrály Notre-Dame, mohutné a vznešené ve svém stylu a formách, je svisle rozděleno pilíři na tři části a vodorovně na dvě galerie ve třech pruzích, z kterých spodní má tři hluboké vchody. Nad nimi se nachází tzv. Galerie králů s 28 sochami králů Izraele a Jidáše. Pařížský lid, který právě v nich měl představitelé nenáviděných francouzských králů, je v roce 1793 srazil. Postupně byly opraveny a znovu umístěny na původní místa. Střední část obsahuje dvě velkolepá okna, která sousedí s růžicovým oknem o průměru 10m (postaveno mezi lety 1220-1225). Tento stření pás je dekorován sochou Madony s dítětem ve středu a sochami Adama a Evy po stranách. Nad nimi se nachází galerie úzkých překřižujících se oblouků a spojnice mezi dveřmi postraních věží, které nebyly nikdy dokončeny, ovšem i bez své špice zachovají podmanivou krásu vysokých oken. Viollet-le-Duc se zde opravdu odvázal ve své fantazii a dal volnou cestu svým představám – neskutečný svět démonů, dívajících se dolů k městu s ironickým nebo zamyšleným výrazem tváře, ptákům s fantastickými nebo neskutečnými formami a směšných postav potměšilých netvorů, můžeme vidět na rozdílných nebo neuvěřitelných bodech katedrály. Posazeni na gotické ozdobné věžičce, téměř skryty za špicí nebo zavěšeni na prodloužené zdi, všechny tyto zkamenělé figurky se zdají být nehybné po staletí a jakoby přemýšlely nad osudem lidstva, které se hemží pod nimi.

Portály

Sochy západního portálu

Gotický sloh tří vchodů (pravděpodobně z roku 1220) je charakterizován přívětivějším náhledem a přístupem k přírodě. Předměty jsou zahnuty v jemnějších formách a dává volnost prostoru mezi jednotlivými postavami. Na středním portále jsou výjevy Posledního soudu (oblíbený námět gotických umělců). Na pilíři, který vchod rozděluje, se nachází Ježíš Kristus, zatímco po stranách jsou panely se zosobněním zlozvyků, ctností a se sochami apoštolů. Zobrazení nebeského dvoru, ráje a pekla jsou vytesány po obvodu celého oblouku. Pravý vchod, sv.Anny, byl postaven mezi lety 1160–1170, obsahuje reliéfy z XII. a XIII. století a sochu sv.Marcela, biskupa Paříže v V. století, na středovém pilíři. Po stranách jsou sochy biskupa Maurice se Sully a krále Ludvíka VII. Třetí vchod, který je považován na nejhezčí, nejenom pro svůj epický tón, ale i pro okázalou velikost svých soch. Na středovém pilíři je Madona s dítětem již z moderního období. Ve vrchní části lunety jsou zobrazeny oblíbené náměty ikonografie života Panny Marie (smrt, velebení, nanebevzetí).

Interiér

Severní rozeta

Klenba chóru

Katedrála při vchodu ohromí svou velikostí (130 m délky, 50 m šířky, 35 m výšky). Katedrála je schopna pojmout až 9 000 osob. Válcové pilíře o průměru 5m rozdělují kostel na pět chrámových lodí. Galerie s dvou-otvorovými okny obíhá nad arkádami a ve své klenbě je převýšena velkými okny, kterými do kostela proniká jemné světlo. Na každém konci příčné chrámové lodi jsou růžicová okna s nádhernými mozaikami z XIII. století. Růžicové okno nacházející se na severní straně obsahuje náměty ze Starého zákona a Pannu Marii s dítětem v jeho středu, zaslouženě proslavené svou nádhernou modří, která z nich září. Z transeptu přechází do chóru, který má na svém vchodu dva pilíře. Pravý pilíř uchovává slavnou sochu Notre-Dama-de-Paris ze XIV. století, která se v minulosti nacházela v Kapli sv.Aignan. Podloubí s paprskovitými kaplemi, je uloženo mnoho hrobek. Po otočení se na konci katedrály směrem ke vchodu je vidět velké růžicové okno nad varhanami z 18. století, obsahující měsíční znaky, zlozvyky a ctnosti.

Zvony katedrály

Výška věží je 69 m a nachází se v nich celkem 5 zvonů. Největší je zvon Emmanuel, umístěný v jižní věži a mající hmotnost přes 13 tun. Právě tonto zvon oznamuje celé denní hodiny a používá se i při zvláštních příležitostech a bohoslužbách. Zvon Emmanuel oznámil mj. také osvobození Paříže od fašistické nadvlády v noci na 24. srpna roku 1944. V prosinci roku 1992 byla v katedrále dokončena instalace nových varhan s počítačovou elektronikou. Nástroj má celkem 7 800 píšťal, z nichž 900 je historických, lze využít celkem 111 tónových registrů na pěti 56klávesových manuálech a jednom 32klávesovém pedálovém registru.

Pravá strana katedrály

Podmanivý vzhled pravé strany katedrály můžeme obdivovat z charakteristického quai de Montebello, z jednoho z míst podél Seiny, stále živé a plné barev.

Historie

Původně na tomto místě stál římský chrám a poté raně křesťanská bazilika Saint-Étienne (sv. Štěpána).

• 1163 – S výstavbou katedrály začal biskup Maurice de Sully.
• 1200 – dokončena hlavní loď a vedlejší lodi a jejich fasáda
• 1245 – dokončeny věže a zbudovány kaple pod vedením architektů Jeana de Chelles a Pierra de Montevill
• 1345 – katedrála dokončena; na stavbě se podílelo celkem 160 000 dělníků
• 1431 – devítiletý Jindřich VI. Anglický korunován v katedrále na francouzského krále
• 1572 – svatba Markéty z Valois a Jindřicha IV.
• 1594 – korunovace Jindřicha IV. Navarrského
• 1793 – hrozila demolice během Velké francouzské revoluce. Katedrála byla znesvěcena, mnoho předmětů z náboženských částí výzdoby bylo poškozeno nebo úplně zničeno.
• 1802 – katedrála znovu vysvěcena
• 1804 – korunovace Napoleona I. papežem Piem VII.
• 1844–1864 rekonstrukce prováděná Viollet-le-Ducem, uvedení do původního stavu před rokem 1793
• 1920 – kanonizace Johanky z Arku – 16. 5. 1920
• 1944 – mše Te Deum u příležitosti osvobození Paříže – 26. 8. 1944
• 1970 – pohřeb Charlese de Gaulla – 26. 5. 1970
• Současný arcibiskup: André Vingt-Trois

Odraz v umění

Pařížská katedrála hraje hlavní roli ve slavném románu Victora Huga — Chrám Matky Boží v Paříži.

Velká Galerie

• Mnoho fotografií Katedrály Notre-Dame

Související články

• Gotická architektura
• Gotika
• Paříž