Silnice

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 27. 5. 2020, 16:07

Silnice na Novém Zélandu (2010)

Silnice na Islandu (2007)

Rychlostní silnice v Norsku

Silnice v Japonsku (2004)

Silnice je dopravní stavba umožňující nekolejovou pozemní dopravu na větší vzdálenosti.

Slovo silnice má původ v dobách, kdy císař Karel IV. nechal zesílit tehdejší hlavní cesty (silná cesta = silnice). Na Moravě se v obecném jazyce pro silnici běžně užívá slova cesta.

Silnice často využívá pro překonání terénních překážek dalších staveb, jako jsou například mosty či tunely, popřípadě ještě zářezy, odřezy nebo náspy .

V současné české terminologii je silnice jednou z kategorií pozemních komunikací. V tomto smyslu je termín silnice protikladem k termínům účelová komunikace, místní komunikace a dálnice. Slovo ulice je dnes již neoficiální označení pozemních komunikací ve městech a významem má nejblíže k termínu místní komunikace.

Historie

První silnice stavěly už starověké civilizace. Významné jsou například silnice římského impéria. Nejznámější z nich je Via Appia, nejdelší ze všech dláždených silnic v celé tehdejší římské říši. Až do rozvoje průmyslové revoluce platilo, že čím je silnice horší, tím více zbrzdí protivníka při případném vpádu do země. V 19. století se stavěly silnice štěrkové, podložené několika druhy hrubého štěrku, s rozvojem automobilové dopravy ve 30. až 60. letech 20. století se stavěly dlážděné silnice. V té době se začínají objevovat i první dálnice, postavené nejprve v Německu za Adolfa Hitlera ve 30. letech z betonu, a v 50. letech Mezistátní dálniční systém D. Eisenhowera v USA. Časem byly beton i dlažba nahrazeny asfaltem, ze kterého se staví povrch silnic dodnes. Klíčovým úkolem ve stavbě dnešních silnic je dostavět celoevropskou dálniční síť, to se týká hlavně nových členských zemí EU a částečně i jejich kandidátských zemí.

Silnice v Česku

Třídy silnic

V České republice rozlišujeme podle zákona o pozemních komunikacích (č. 13/1997 Sb.) tři třídy silnic:

• Silnice I. třídy je určena zejména pro dálkovou a mezistátní dopravu. Označuje se jednomístným nebo dvojmístným číslem, před nímž se někdy uvádí ještě římské číslo I oddělené lomítkem. V současné době jsou čísla 1–71. Ve stejném systému jsou číslovány i rychlostní silnice a dálnice, před jejichž číslo se vkládá písmeno R nebo D. Silnice I. třídy vystavěná jako rychlostní silnice má obdobné stavebně technické vybavení a provozní podmínky jako dálnice. Zpravidla je z hlediska provozu označená jako silnice pro motorová vozidla.
• Silnice II. třídy je určena pro dopravu mezi okresy. Označuje se trojmístným číslem, před nímž se někdy uvádí ještě římské číslo II oddělené lomítkem. V současné době jich je cca 450.
• Silnice III. třídy je určena k vzájemnému spojení obcí nebo jejich napojení na ostatní pozemní komunikace. V terénu ani v mapách se zpravidla číslem neoznačují. V úředních dokumentech a specializovaných mapách se označují čtyř- nebo pětimístným číslem, před nímž se někdy uvádí ještě římské číslo III oddělené lomítkem. Číslo obvykle vychází z některé silnice II. třídy, na kterou se napojuje (např. u silnice II/128 je III/12801), výjimečně z čísla silnice I. třídy (Z I/19 např. III/01924).

Obdobně se rozlišují třídy (I. až IV.) a funkční třídy A-D^[1] i u místních komunikací.

Vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí. Vlastníkem místních komunikací je obec. Silnice a místní komunikace jsou za stanovených podmínek veřejně přístupné na základě zákonem daného práva obecného užívání (§ 19 zákona č. 13/1997 Sb.). U většiny rychlostních silnic je užívání podmíněno dálničním poplatkem.

Silniční ochranné pásmo

Silniční ochranné pásmo je definováno mimo souvisle zastavěné území u rychlostních komunikací do vzdálenosti 100 m od osy přilehlého jízdního pásu (pro reklamy, poutače a světelná zařízení 250 m), u ostatních komunikací I. třídy 50 m od osy přilehlého jízdního pásu (zpravidla vozovky), u silnic II. a III. třídy a místních komunikací II. třídy 15 m od osy přilehlého jízdního pásu.

V silničním ochranném pásmu podléhá stavební, reklamní i pěstební činnost přísnějším podmínkám, případně souhlasu silničního správního úřadu. Vlastníci pozemků v ochranném pásmu jsou povinni strpět nezbytné činnosti vlastníka komunikace.

Státní správa

Ministerstvo dopravy rozhoduje o zařazení pozemní komunikace do kategorie silnice nebo dálnice a o zrušení silnice nebo dálnice. Vykonává působnost silničního správního úřadu a speciálního stavebního úřadu pro dálnice a rychlostní silnice. Rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím krajských úřadů.

Krajské úřady vykonávají působnost silničního správního úřadu a speciálního stavebního úřadu pro silnice I. třídy s výjimkou kompetencí, které jsou vyhrazeny Ministerstvu dopravy a spojů. Rozhoduje o zařazení do kategorie nebo (se souhlasem ministerstvev) o zrušení silnic II. a III. třídy. Rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím obecních úřadů a obcí.

Obecní úřady obcí s rozšířenou působností vykonávají působnost silničního správního úřadu a speciálního úřadu zejména ve věcech silnic II. a III. třídy. Projednávají přestupky na dálnicích i silnicích.

Související články

• Kategorie silnice
• Silniční síť
• Intenzita dopravy
• Projektová dokumentace
• Mezinárodní silnice
• Pravidla silničního provozu

Reference

1. ↑ ČSN 73 6210

Externí odkazy

• Zemské silnice, císařské silnice
• Dálkové trasy, Vladimír Merta, 2004