Pochod smrti
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu) |
m (1 revizi) |
Aktuální verze z 22. 9. 2013, 20:12
Pochod smrti je expresivní označení pochodu, jehož výsledkem je smrt většiny či všech zúčastněných (resp. s nadsázkou pochodu vyžadujícího značné úsilí).
Termín se používá též pro případy pochodů zajatců a vězňů v době II. světové války. Na tichomořském válčišti se jednalo zejména o Bataanský pochod smrti v roce 1942 a Sandakanské pochody smrti v roce 1945. V Evropě byli v letech 1944–5 vězni z koncentračních táborů blízko fronty nuceni pod hrozbou okamžitého usmrcení jít mnohakilometrové pochody bez dostatečné obživy a odpočinku. Ač zpravidla primárně plnily úlohu evakuace před postupujícími spojeneckými vojsky, předpokládá se, že smrt co nejvíce vězňů mohla být jedním z očekávaných důsledků. Stejný osud čekal mnohé válečné zajatce Rudé armády nebo údajně některé skupiny sudetských Němců během divokého odsunu, což však v tomto případě nebylo objektivně prokázáno. Zdokumentovaný je brněnský pochod smrti německého obyvatelstva, při kterém a v jehož důsledku zahynulo 1691 osob[1]. V dnešní době je na památku tohoto zločinu zřízen památník s pohřebištěm v Pohořelicích.
Obsah |
Pochody a transporty smrti za druhé světové války v Asii a Tichomoří
Pochody a transporty smrti za druhé světové války v Evropě
Tzv. pochod smrti, při němž zemřel vyčerpáním či v důsledku nemocí určitý počet jeho účastníků, nebyl v konfliktních situacích neznámým pojmem. K zločinné zrůdnosti a nelidské „dokonalosti“ dovedli tento pojem němečtí nacisté, kteří používali pochody smrti zejména v letech 1944 - 1945 jako způsob likvidace zajatců a vězňů. Lidé byli většinou podvyživení, nemocní, vyčerpaní, nedostatečně oblečeni a obuti, vystaveni jakýmkoliv nepříznivým povětrnostním vlivům. Během pochodu dostávali buď pouze minimum, nebo žádné jídlo a pití. Kdo již dále nemohl pochodovat, byl na místě zastřelen (zpravidla ranou do týlu) a ponechán v příkopu u cesty. Mrtvoly byly až později zahrabány do anonymních masových hrobů. Nebezpečí trestů či dokonce zastřelení na místě hrozilo i těm lidem, kteří se snažili vězňům v transportu podat jídlo a pití. Podobně tomu bylo i u transportů v přeplněných dobytčích železničních vagónech, kde byli vězňové zavřeni i několik dnů, aniž by mohli získat potraviny, provést osobní hygienu či důstojně vykonat potřebu. Z páchnoucích vagónů pak byly vynášeny ostatky lidí - v létě rozkládající se a v zimě zmrzlé mrtvoly. Specifickou formou transportů smrti bylo nakládání vězňů na lodě a jejich potápění v moři. Počátkem roku 1945 docházelo k pochodům i transportům smrti i přes české území, kde se z tohoto období nachází množství masových hrobů, např. Nýrsko, Kaplice, Bohosudov, Blatno u Jesenice, Březno u Chomutova, Žihle u Plzně, Stod, Tachov, České Velenice, Volary a další.
- z Budapešti do koncentračních táborů v Rakousku (především do Mauthausenu), 8. listopad 1944 − prosinec 1944, 76 tisíc vězňů[2]
- z Osvětimi do Wodzisławi (odtud vlakem do Gross−Rosenu, Buchenwaldu, Dachau a Mauthausenu), od 18. ledna 1945, 66 tisíc vězňů z nichž 15 tisíc zemřelo[2]
- z Helmbrechtsu přes Volary k Husinci, 13. dubna 1945 − 6. května 1945, 1170 vězenkyň z nichž přežilo asi 100[3]
- z Grünbergu a z Glogau do Helmbrechtsu, leden 1945 − 6. března 1945, 3 tisíce vězenkyň, z nichž došlo 621[3]
- ze Stutthofu
- z Gross−Rosenu
- z Buchenwaldu - část do Terezína
- z Flossenbürgu - část do Terezína
Reference
Související články
Externí odkazy
- Pochody smrti - přežili svou smrt I.
- Pochody smrti - přežili svou smrt II.
- Železniční transporty a pochody smrti vězňů koncentračních táborů a válečných zajatců přes české země zima a jaro 1945
- Problematika hromadných hrobů obětí transportů smrti na Kaplicku a Velešínsku
- Pochody smrti a vlakové transporty vězňů
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |