Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Muflon
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
(+ FLICKR) |
||
| Řádka 14: | Řádka 14: | ||
| binomické jméno = Ovis musimon | | binomické jméno = Ovis musimon | ||
| druh popsal = [[Peter Simon Pallas|Pallas]], 1762 | | druh popsal = [[Peter Simon Pallas|Pallas]], 1762 | ||
| - | }} | + | }}[[Soubor:Mouflon Corse.jpg|thumb|240px|Muflon evropský (2014)]] |
| - | [[Soubor:Mouflon | + | [[Soubor:Mouflon, Ovis musimon Pengo.jpg|thumb|240px|Muflon v Maďarsku]] |
| - | [[Soubor: | + | |
'''Muflon''' (''Ovis musimon'' Pallas, 1762) je jediný volně žijící evropský zástupce rodu ovce. | '''Muflon''' (''Ovis musimon'' Pallas, 1762) je jediný volně žijící evropský zástupce rodu ovce. | ||
| Řádka 28: | Řádka 27: | ||
V prehistorických dobách žili mufloni na evropské pevnině, jak dosvědčují archeologické nálezy kostí a lebek. V době historické žili už pouze na ostrovech Sardinie a Korsiky. Muflon i jeho nejbližší příbuzný ovce mufloní byli dávno v pravěku domestikováni a byli základem chovu domácích ovcí. Je zde však i teorie, že muflon naopak vznikl z raně domestikované neolitické ovce a kolem roku 9000 před. n.l. se dostal spolu s lidmi na Korsiku a Sardinii. Odtud se poté díky lidem opět rozšířil do celého světa. Muflona chovali jak staří Řekové tak i Římané, u nichž byl součástí římských her. | V prehistorických dobách žili mufloni na evropské pevnině, jak dosvědčují archeologické nálezy kostí a lebek. V době historické žili už pouze na ostrovech Sardinie a Korsiky. Muflon i jeho nejbližší příbuzný ovce mufloní byli dávno v pravěku domestikováni a byli základem chovu domácích ovcí. Je zde však i teorie, že muflon naopak vznikl z raně domestikované neolitické ovce a kolem roku 9000 před. n.l. se dostal spolu s lidmi na Korsiku a Sardinii. Odtud se poté díky lidem opět rozšířil do celého světa. Muflona chovali jak staří Řekové tak i Římané, u nichž byl součástí římských her. | ||
| - | Rozšíření muflonů u nás, kde není pochyb o tom, že šlo skutečně o muflony, probíhalo v druhé polovině 19. století. Nejprve byli roku vysazeni do Staré obory u Hluboké nad Vltavou, odtud se postupně rozšířili do dalších oblastí. Zejména kamenitých a hornatých, kde si mohou obrušovat neustále dorůstající kopýtka „spárky“. V současné době je Česká republika naprostou světovou špičkou v chovu muflonů.<ref>[http://www.lumix33.estranky.cz/clanky/mufloni-zver/mufproovc Historie muflonů - Magazín Koktejl]</ref> Z lesního závodu v Židlochovicích u Brna například pochází 8 z 10 největších muflonních trofejí na světě. I když přesné světové počty muflonů nejsou známy, v České republice žije zhruba 35,8 % světové mufloní populace. To, že se v ČR muflonovi tak daří má i své stinné stránky. Zvíře je v mnoha lokalitách několikanásobně přemnoženo a působí značné škody na lesním porostu i přízemní vegetaci. | + | Rozšíření muflonů u nás, kde není pochyb o tom, že šlo skutečně o muflony, probíhalo v druhé polovině 19. století. Nejprve byli roku vysazeni do Staré obory u Hluboké nad Vltavou, odtud se postupně rozšířili do dalších oblastí. Zejména kamenitých a hornatých, kde si mohou obrušovat neustále dorůstající kopýtka „spárky“. V současné době je Česká republika naprostou světovou špičkou v chovu muflonů.<ref>[http://www.lumix33.estranky.cz/clanky/mufloni-zver/mufproovc Historie muflonů - Magazín Koktejl]</ref> Z lesního závodu v Židlochovicích u Brna například pochází 8 z 10 největších muflonních trofejí na světě. I když přesné světové počty muflonů nejsou známy, v České republice žije zhruba 35,8 % světové mufloní populace. To, že se v ČR muflonovi tak daří má i své stinné stránky. Zvíře je v mnoha lokalitách několikanásobně přemnoženo a působí značné škody na lesním porostu i přízemní vegetaci. |
== Potrava == | == Potrava == | ||
| Řádka 35: | Řádka 34: | ||
Je to typický stádový druh a celý rok žije v různě četných stádech rozdělených podle pohlaví, pouze starší berani žijí raději samotářsky. Základem je rodinné stádo, které vodí stará a zkušená muflonka. Tato muflonka je dobře rozeznatelná podle bílé hlavy. Stádo hlídá s velkou obezřetností. Mufloni mají velmi dobře vyvinutý sluch, čich i zrak a dokážou zaznamenat člověka na vzdálenost více než jeden kilometr. | Je to typický stádový druh a celý rok žije v různě četných stádech rozdělených podle pohlaví, pouze starší berani žijí raději samotářsky. Základem je rodinné stádo, které vodí stará a zkušená muflonka. Tato muflonka je dobře rozeznatelná podle bílé hlavy. Stádo hlídá s velkou obezřetností. Mufloni mají velmi dobře vyvinutý sluch, čich i zrak a dokážou zaznamenat člověka na vzdálenost více než jeden kilometr. | ||
| + | [[Soubor:Mufflon Widder.jpg|thumb|240px|Mládě muflona]] | ||
== Rozmnožování == | == Rozmnožování == | ||
Doba námluv probíhá v listopadu, někdy i v prosinci. Muflončata se rodí asi po 22 týdnech, většinou po jednom, někdy po dvou mláďatech. Mláďata se rodí nejen všem dospělým muflonkám, ale dokonce i silným muflonkám starým pouze jeden rok. Muflončata se rodí již počátkem března a samičky během jara a léta tak fyzicky vyspějí, že koncem roku již přichází do říje. Tyto muflonky pak přivádějí na svět mláďata koncem června. Hlas muflonní zvěře je podobný hlasu ovcí, je to krátké bečení, které již z dálky označuje táhnoucí či pasoucí se tlupu. Varovným signálem při vzrušení je ostré syknutí. Mufloní zvěř má na hlavě rohy, toulce a od paroží jelenovitých se liší tím, že se neshazují, stále přirůstají a jsou produktem kůže jako srst či spárky a nemají charakter kosti. Velké, silně vyvinuté rohy nosí pouze mufloni, kteří je používají při soubojích. Mnohé muflonky je nosí také, jsou však malé nejvýše 16 cm dlouhé. Povrch toulců je vrubován a podle vrubů lze poznat věk muflona. | Doba námluv probíhá v listopadu, někdy i v prosinci. Muflončata se rodí asi po 22 týdnech, většinou po jednom, někdy po dvou mláďatech. Mláďata se rodí nejen všem dospělým muflonkám, ale dokonce i silným muflonkám starým pouze jeden rok. Muflončata se rodí již počátkem března a samičky během jara a léta tak fyzicky vyspějí, že koncem roku již přichází do říje. Tyto muflonky pak přivádějí na svět mláďata koncem června. Hlas muflonní zvěře je podobný hlasu ovcí, je to krátké bečení, které již z dálky označuje táhnoucí či pasoucí se tlupu. Varovným signálem při vzrušení je ostré syknutí. Mufloní zvěř má na hlavě rohy, toulce a od paroží jelenovitých se liší tím, že se neshazují, stále přirůstají a jsou produktem kůže jako srst či spárky a nemají charakter kosti. Velké, silně vyvinuté rohy nosí pouze mufloni, kteří je používají při soubojích. Mnohé muflonky je nosí také, jsou však malé nejvýše 16 cm dlouhé. Povrch toulců je vrubován a podle vrubů lze poznat věk muflona. | ||
| Řádka 45: | Řádka 45: | ||
| - | {{ | + | {{Flickr|Ovis+musimon}}{{Commonscat|Ovis musimon}}{{Lovná zvěř v ČR}}{{Článek z Wikipedie}} |
[[Kategorie:Kozy a ovce]] | [[Kategorie:Kozy a ovce]] | ||
[[Kategorie:Invazní druhy]] | [[Kategorie:Invazní druhy]] | ||
Aktuální verze z 1. 5. 2021, 09:06
Muflon (Ovis musimon Pallas, 1762) je jediný volně žijící evropský zástupce rodu ovce.
Obsah |
Synonyma
- Ovis ammon musimon
- Ovis aries
- Ovis aries musimon
- Ovis orientalis musimon Pallas, 1811
Areál rozšíření
V prehistorických dobách žili mufloni na evropské pevnině, jak dosvědčují archeologické nálezy kostí a lebek. V době historické žili už pouze na ostrovech Sardinie a Korsiky. Muflon i jeho nejbližší příbuzný ovce mufloní byli dávno v pravěku domestikováni a byli základem chovu domácích ovcí. Je zde však i teorie, že muflon naopak vznikl z raně domestikované neolitické ovce a kolem roku 9000 před. n.l. se dostal spolu s lidmi na Korsiku a Sardinii. Odtud se poté díky lidem opět rozšířil do celého světa. Muflona chovali jak staří Řekové tak i Římané, u nichž byl součástí římských her.
Rozšíření muflonů u nás, kde není pochyb o tom, že šlo skutečně o muflony, probíhalo v druhé polovině 19. století. Nejprve byli roku vysazeni do Staré obory u Hluboké nad Vltavou, odtud se postupně rozšířili do dalších oblastí. Zejména kamenitých a hornatých, kde si mohou obrušovat neustále dorůstající kopýtka „spárky“. V současné době je Česká republika naprostou světovou špičkou v chovu muflonů.[1] Z lesního závodu v Židlochovicích u Brna například pochází 8 z 10 největších muflonních trofejí na světě. I když přesné světové počty muflonů nejsou známy, v České republice žije zhruba 35,8 % světové mufloní populace. To, že se v ČR muflonovi tak daří má i své stinné stránky. Zvíře je v mnoha lokalitách několikanásobně přemnoženo a působí značné škody na lesním porostu i přízemní vegetaci.
Potrava
Muflon nepatří mezi vybíravé druhy a spásá i kyselé a tvrdé trávy. V celkovém objemu přijímané potravy tvoří trávy asi 70 %, listí stromů a keřů asi 15 % a polokeře okolo 10 %. Pokud nenajde dostatek a vhodné složení potravy, ohryzává kořenové náběhy lesních dřevin, případně kmeny. Dostal se tedy do rozporu s ekonomickými zájmy člověka. V mnoha oblastech došlo k výrazné redukci nebo dokonce likvidaci muflonů. Muflon je opakem srnčí zvěře, a to nejen z hlediska složení potravy.
Je to typický stádový druh a celý rok žije v různě četných stádech rozdělených podle pohlaví, pouze starší berani žijí raději samotářsky. Základem je rodinné stádo, které vodí stará a zkušená muflonka. Tato muflonka je dobře rozeznatelná podle bílé hlavy. Stádo hlídá s velkou obezřetností. Mufloni mají velmi dobře vyvinutý sluch, čich i zrak a dokážou zaznamenat člověka na vzdálenost více než jeden kilometr.
Rozmnožování
Doba námluv probíhá v listopadu, někdy i v prosinci. Muflončata se rodí asi po 22 týdnech, většinou po jednom, někdy po dvou mláďatech. Mláďata se rodí nejen všem dospělým muflonkám, ale dokonce i silným muflonkám starým pouze jeden rok. Muflončata se rodí již počátkem března a samičky během jara a léta tak fyzicky vyspějí, že koncem roku již přichází do říje. Tyto muflonky pak přivádějí na svět mláďata koncem června. Hlas muflonní zvěře je podobný hlasu ovcí, je to krátké bečení, které již z dálky označuje táhnoucí či pasoucí se tlupu. Varovným signálem při vzrušení je ostré syknutí. Mufloní zvěř má na hlavě rohy, toulce a od paroží jelenovitých se liší tím, že se neshazují, stále přirůstají a jsou produktem kůže jako srst či spárky a nemají charakter kosti. Velké, silně vyvinuté rohy nosí pouze mufloni, kteří je používají při soubojích. Mnohé muflonky je nosí také, jsou však malé nejvýše 16 cm dlouhé. Povrch toulců je vrubován a podle vrubů lze poznat věk muflona.
Reference
Externí odkazy
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |