Nizozemská východní Indie

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu)
m (Nahrazení textu „|thumb|upright|“ textem „|thumb|200px|“)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze.)
Řádka 41: Řádka 41:
[[Soubor:Batavia - Townhall 1770.jpg|left|thumb|Radnice v hlavním městě Nizozemské východní Indie, Batavii, kolem roku 1770]]
[[Soubor:Batavia - Townhall 1770.jpg|left|thumb|Radnice v hlavním městě Nizozemské východní Indie, Batavii, kolem roku 1770]]
[[Nizozemská Východoindická společnost]] ([[nizozemština|nizozemsky]] ''Verenigde Oost-Indische Compagnie'', VOC) roku 1602 soustředila do svých rukou veškeré obchodní úsilí Holanďanů pro oblast Asie. V roce 1605 ozbrojené holandské obchodní lodě dobyly portugalský přístav Ambonia na [[Molucké ostrovy|Moluckých ostrovech]], který se stal bezpečnou základnou pro nizozemskou Východoindickou společnost. Následný „Dvacetiletý mír“ podepsaný roku 1609 v [[Antverpy|Antverpách]] znamenal ukončení válečného stavu mezi [[Španělsko|Španělskem]], které ovládalo [[Portugalsko|portugalské území]] a tím i jeho kolonie v zámoří, a [[Republika spojených nizozemských provincií|Republikou spojených nizozemských provincií]]. Na severozápadním pobřeží [[Jáva|Jávy]] byla v roce 1619 založena Batavia, dnešní [[hlavní město]] [[Indonésie]] [[Jakarta]], jako centrum holandské koloniální moci v oblasti, ze kterého byl kontrolován holandský obchod v Asii. Pro indonéskou historii je důležité, že Nizozemská východní Indie byla založena spíše pro obchodní účely než jako důsledek holandské národní expanze.<ref>VICKER, A.: ''A History of Modern Indonesia''. Cambridge : Cambridge University Press, 2005. ISBN 0-521-54262-6 s. 1 </ref>
[[Nizozemská Východoindická společnost]] ([[nizozemština|nizozemsky]] ''Verenigde Oost-Indische Compagnie'', VOC) roku 1602 soustředila do svých rukou veškeré obchodní úsilí Holanďanů pro oblast Asie. V roce 1605 ozbrojené holandské obchodní lodě dobyly portugalský přístav Ambonia na [[Molucké ostrovy|Moluckých ostrovech]], který se stal bezpečnou základnou pro nizozemskou Východoindickou společnost. Následný „Dvacetiletý mír“ podepsaný roku 1609 v [[Antverpy|Antverpách]] znamenal ukončení válečného stavu mezi [[Španělsko|Španělskem]], které ovládalo [[Portugalsko|portugalské území]] a tím i jeho kolonie v zámoří, a [[Republika spojených nizozemských provincií|Republikou spojených nizozemských provincií]]. Na severozápadním pobřeží [[Jáva|Jávy]] byla v roce 1619 založena Batavia, dnešní [[hlavní město]] [[Indonésie]] [[Jakarta]], jako centrum holandské koloniální moci v oblasti, ze kterého byl kontrolován holandský obchod v Asii. Pro indonéskou historii je důležité, že Nizozemská východní Indie byla založena spíše pro obchodní účely než jako důsledek holandské národní expanze.<ref>VICKER, A.: ''A History of Modern Indonesia''. Cambridge : Cambridge University Press, 2005. ISBN 0-521-54262-6 s. 1 </ref>
-
[[Soubor:Batavia 1897.jpg|thumb|upright|Mapa hlavního města Nizozemské východní Indie Batavia, 1897]]
+
[[Soubor:Batavia 1897.jpg|thumb|200px|Mapa hlavního města Nizozemské východní Indie Batavia, 1897]]
Po zbytek 17. století Holanďané převzali velké obchodní přístavy ve Východní Indii: [[Malacca|Malaccu]] roku 1641, původní království Achem ([[Aceh]]) roku 1667, [[Makassar]] o dva roky později a [[Bantam]] roku 1682. V téže době se v přístavech v [[Indie|Indii]] plošně pěstovala [[bavlna]], kterou Holanďané vyměňovali za [[pepř]], což byl základ obchodu s kořením.
Po zbytek 17. století Holanďané převzali velké obchodní přístavy ve Východní Indii: [[Malacca|Malaccu]] roku 1641, původní království Achem ([[Aceh]]) roku 1667, [[Makassar]] o dva roky později a [[Bantam]] roku 1682. V téže době se v přístavech v [[Indie|Indii]] plošně pěstovala [[bavlna]], kterou Holanďané vyměňovali za [[pepř]], což byl základ obchodu s kořením.
Jak poznamenal [[Fernand Braudel]], největší zdroj bohatství ve Východní Indii byl obchod ''v rámci'' indonéského souostroví, což Holanďané nazývali ''inlandse handel'', kde jeden druh zboží byl vyměňován za jiný, se ziskem na každý obrat, například se [[stříbro|stříbrem]] z Ameriky, které bylo na východě žádanější než v [[Evropa|Evropě]].
Jak poznamenal [[Fernand Braudel]], největší zdroj bohatství ve Východní Indii byl obchod ''v rámci'' indonéského souostroví, což Holanďané nazývali ''inlandse handel'', kde jeden druh zboží byl vyměňován za jiný, se ziskem na každý obrat, například se [[stříbro|stříbrem]] z Ameriky, které bylo na východě žádanější než v [[Evropa|Evropě]].

Aktuální verze z 15. 12. 2014, 08:50


Nizozemská, či Holandská východní Indie (nizozemsky Nederlands-Indië, indonésky Hindia-Belanda) byl název kolonie zřízené nizozemskou Východoindickou společností na území dnešní Indonésie, která se během 19. století stala nizozemskou královskou kolonií.

Obsah

Historie

Pronikání Evropanů do Indonésie

Nizozemská východní Indie, 1893

Průzkumy oblasti na konci 16. století vedené Janem Huyghen van Linschotenem roku 1582 a výzkumy Cornelise de Houtmana o deset let později vydláždily cestu Houtmanově plavbě do Bantenu (hlavního přístavu na Jávě) v letech 1595–1597, která vynesla jen velmi malý zisk. Holandské pronikání do Východní Indie (což častý je termín používaný pro oblast jihovýchodní Asie, naproti tomu výrazem „Západní Indie“ byla chápána oblast Karibiku) bylo relativně pomalé.

Nizozemská Východoindická společnost

Soubor:VOC.png
Znak Nizozemské Východoindické společnosti
Radnice v hlavním městě Nizozemské východní Indie, Batavii, kolem roku 1770

Nizozemská Východoindická společnost (nizozemsky Verenigde Oost-Indische Compagnie, VOC) roku 1602 soustředila do svých rukou veškeré obchodní úsilí Holanďanů pro oblast Asie. V roce 1605 ozbrojené holandské obchodní lodě dobyly portugalský přístav Ambonia na Moluckých ostrovech, který se stal bezpečnou základnou pro nizozemskou Východoindickou společnost. Následný „Dvacetiletý mír“ podepsaný roku 1609 v Antverpách znamenal ukončení válečného stavu mezi Španělskem, které ovládalo portugalské území a tím i jeho kolonie v zámoří, a Republikou spojených nizozemských provincií. Na severozápadním pobřeží Jávy byla v roce 1619 založena Batavia, dnešní hlavní město Indonésie Jakarta, jako centrum holandské koloniální moci v oblasti, ze kterého byl kontrolován holandský obchod v Asii. Pro indonéskou historii je důležité, že Nizozemská východní Indie byla založena spíše pro obchodní účely než jako důsledek holandské národní expanze.[1]

Mapa hlavního města Nizozemské východní Indie Batavia, 1897

Po zbytek 17. století Holanďané převzali velké obchodní přístavy ve Východní Indii: Malaccu roku 1641, původní království Achem (Aceh) roku 1667, Makassar o dva roky později a Bantam roku 1682. V téže době se v přístavech v Indii plošně pěstovala bavlna, kterou Holanďané vyměňovali za pepř, což byl základ obchodu s kořením. Jak poznamenal Fernand Braudel, největší zdroj bohatství ve Východní Indii byl obchod v rámci indonéského souostroví, což Holanďané nazývali inlandse handel, kde jeden druh zboží byl vyměňován za jiný, se ziskem na každý obrat, například se stříbrem z Ameriky, které bylo na východě žádanější než v Evropě. Vznikem monopolního postavení Holandska v obchodu s kořením začali Holanďané na svých územích podporovat monokulturu: Ambonii využili k pěstování hřebíčku, Timor k pěstování vonných dřev santálu, Bandaské ostrovy pro muškátový oříšek a Cejlon pro skořici.

Převzetí impéria nizozemskou vládou

Nizozemská východní Indie

Kolem roku 1700 se nizozemská Východoindická společnost rozrostla na stát ve státě a představovala dominantní sílu v indonéském souostroví. 1. ledna 1800, poté co byla zkrachovalá nizozemská Východoindická společnost zlikvidována, převzala holandská vláda zámořská území jako královskou kolonii. Malacca a Malajský poloostrov byly Anglo-holandskou smlouvou z Londýna z roku 1824 postoupeny Britům. Povstání Jávanů bylo tvrdě potlačeno v Jávské válce v letech 1825–1830 Po roce 1830 byla na Jávě zavedena přísná politika označovaná jako cultuurstelsel, podle které musela být určitá část zemědělské produkce vyvezena a která vynesla Holanďanům i jejich indonéským spojencům velké bohatství. Tento systém byl zrušen během liberálnějších let roku 1870.

Kolem roku 1898, kdy nastoupila na holandský trůn královna Wilhelmina, čítala javánská populace dvacet osm milionů obyvatel a dalších sedm milionů žilo na ostatních indonéských ostrovech (ačkoliv ne všichni byli zcela pod holandskou vládou).[2] Roku 1901 holandská koloniální vláda přijala takzvanou etickou politiku, která zahrnovala zvýšení investic do domorodého vzdělání a moderní politické reformy, týkala se období mandátu generálního guvernéra J. B. van Heutsze.
Japonská invaze do Nizozemské východní Indie
byla rozšířena přímá koloniální vláda nad Nizozemskou východní Indií, čímž byly položeny základy dnešního indonéského státu.[3]

Během holandské vlády bylo podepsáno několik dalších důležitých smluv, mezi nimi také dohoda o stanovení hranic, které jsou v současnosti indonéské. Anglo-holandská dohoda z roku 1824 také načrtla hranice budoucí Britské Malajsie a Nizozemské východní Indie. Nad zbytkem Indonésie si holandská vláda podržela kontrolu – s výjimkou japonské okupace v letech 1942–1945 – až do Indonéské národní revoluce, při které byla v roce 1949 vyhlášena nezávislost Republiky Indonésie. Hlavním městem nového státu se stala Batavia, dnes známá jako Jakarta.

Poválečná indonéská nezávislost

Soubor:NetherlandsEmpire.png
Mapa nizozemských kolonií. Světle zeleně državy nizozemské Východoindické společnosti (ostrovy v Indickém oceánu, Svatá Helena, Špicberky), tmavě zeleně državy nizozemské Západoindické společnosti.

Po kapitulaci Japonska, kterou skončila druhá světová válka v Tichomoří, vyhlásila skupina indonéských nacionalistů nezávislost. Mezi nimi byli i první budoucí prezident Indonésie Sukarno a viceprezident Mohammad Hatta. Tímto krokem byl rozpoután ozbrojený konflikt, ve kterém se Holanďané pokoušeli nad regionem získat zpět kontrolu. Holanďané byli jako první schopni obsadit Jakartu, a proto se hlavní město vzbouřenců muselo přesunout do Yogyakarty. Během druhé holandské ofenzivy byla dobyta i Yogyakarta, a tak se hlavní město znovu stěhovalo, tentokrát na západní Sumatru. Nicméně nátlak z Austrálie a i z nově nezávislé Indie si prostřednictvím Spojených států vynutil v roce 1949 zasednutí k jednacímu stolu, kde Holandsko potvrdilo suverenitu Indonésie kromě oblasti Západní Papua.

Soubor:Batavia Port ca 1940-1946.jpg
Jeden z největších přístavů v Tichomoří byla Batavia na Jávě, 1940 - 1946

Nová indonéská vláda pod vedením prezidenta Sukarna nakonec převzala nad Západní Papuou kontrolu vojensky v letech 1961–1962, v roce 1962 se krátce angažovalo také námořnictvo. Spojené státy zatlačily na Nizozemsko, aby se území Západní Papuy vzdalo ve prospěch Indonésie podle uzavřené Dohody z New Yorku. Mezitím změnila svůj názor australská vláda a začala také podporovat indonéskou stranu. Západní Papua dodnes zůstává pod indonéskou kontrolou, byť v různých odlehlejších částech regionu odpor proti indonéské centrální vládě pokračuje.

Generální guvernér Nizozemské východní Indie

Generální guvernér reprezentoval nizozemskou koloniální moc v Holandské východní Indii od roku 1610 až do vyhlášení nezávislosti Indonésie v roce 1949. Prvního generálního guvernéra jmenovala nizozemská Východoindická společnost. Poté, co byla v roce 1796 nizozemská Východoindická společnost zrušena, zůstalo jmenování generálních guvernérů na holandské vládě. Během doby, kdy oblast ovládali Britové (1811–1816), nahradil funkci holandského generálního guvernéra anglický Lieutenant-Governor, z nichž nejvýznačnější byl Thomas Stamford Raffles. Během let 1942–1945 (zatímco byl do funkce jmenován Hubertus Johannes van Mook) byla oblast pod japonskou kontrolou a byla spravována ze dvou míst, Jávy a Sumatry. Po roce 1948, během vyjednávání o nezávislosti, se funkce holandského zástupce v oblasti nazývala Vysoký komisař Koruny v Holandské východní Indii.

Seznam generálních guvernérů

Literatura

  • Braudel, Fernand, The perspective of the World, vol III in Civilization and Capitalism, 1984
  • Het Rijk van Insulinde. Opkomst en ondergang van een Nederlandse kolonie, door Wim van den Doel, 1e druk 1996, Uitgeverij Prometheus te Amsterdam, ISBN 90-5333-374-6
  • H.W. van den Doel, 2000, Afscheid van Indië. De val van het Nederlandse imperium in Azië, Prometheus Amsterdam (2e en 3e herziene druk: 2001), ISBN 90-446-0044-3 geb, ISBN 90-446-0043-5 pbk
  • De waaier van het fortuin. Van handelscompagnie tot koloniaal imperium. De Nederlanders in Azië en de Indonesische Archipel 1595-1950. J.J.P. de Jong. SDU Uitgevers, Den Haag: 1998. ISBN 90-12-08643-4

Související články

Reference

  1. ↑ VICKER, A.: A History of Modern Indonesia. Cambridge : Cambridge University Press, 2005. ISBN 0-521-54262-6 s. 1
  2. ↑ FURNIVAL, J. S.: Netherlands India: a Study of Plural Economy. Cambridge : Cambridge University Press, 1939 (přetisk 1967). ISBN 0-521-54262-6 s. 9
  3. ↑ CRIBB, R.: Development policy in the early 20th century in Jan-Paul Dirkse, Frans Hüsken and Mario Rutten, eds, Development and social welfare: Indonesia’s experiences under the New Order. Leiden : Koninklijk Instituut voor Taal-, Land- en Volkenkunde, 1993. s. 225-245.

Externí odkazy


Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Nizozemsk%C3%A1_v%C3%BDchodn%C3%AD_Indie“