V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Kysalovité

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (1 revizi)
m (1 revizi)
 

Aktuální verze z 8. 2. 2014, 22:57


Kysalovité (Begoniaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu tykvotvaré (Cucurbitales).

Obsah

Charakteristika

Kysalovité jsou vytrvalé jednodomé byliny nebo keře a polokeře s měkkým dřevem. Listy jsou jednoduché, střídavé, s nápadnými palisty. Rostliny jsou nezřídka více či méně sukulentní, někdy rostou jako epifyty nebo šplhavé rostliny. Někteří zástupci jsou bez stonku, případně mají podzemní oddenek nebo hlízy. Čepel listů je celistvá až hluboce laločnatá, s dlanitou žilnatinou a asymetrickou bazí, na okraji zubatá nebo méně často celokrajná. Výjimečně jsou listy dlanitě složené. Zuby na čepeli jsou charakteristické, tzv. kukurbitoidní - do zubu vstupuje několik žilek, které ústí do zvětšené, žlaznaté a průsvitné špice zubu. Květenství jsou úžlabní, vrcholičnatá. Květy jsou nejčastěji souměrné, jednopohlavné. Samčí květy mají okvětí rozlišené na kalich a korunu, volné. Kališní i korunní lístky jsou v počtu 2, kalich je zbarven podobně jako koruna, korunní lístky jsou obvykle menší. Tyčinek je 4 až mnoho. Samičí květy mají okvětí nerozlišené, 4 až 5 plátků. Semeník je spodní nebo polospodní, často křídlatý nebo rohatý, srostlý ze 2 až 7 (nejčastěji 3) plodolistů. Čnělky jsou obvykle 3. Plodem je trojboká až křídlatá lokulicidní tobolka s mnoha drobnými semeny. Semena jsou bez endospermu. [1] [2]

Čeleď zahrnuje asi 1400 druhů ve dvou rodech. Rod Hillebrandia zahrnuje jediný druh, H. sandwicensis, rostoucí na Havaji. Begónie (Begonia) jsou rozšířené v tropech celého světa mimo Austrálie a některých tichomořských ostrovů. [3]

Nejvíce druhů se vyskytuje ve stinném podrostu vlhkých horských tropických lesů v nadmořské výšce od 1000 do 3000 m. [1]

Opylení je zprostředkováváno hmyzem. Samčí květy jsou navštěvovány včelami sbírajícími pyl. Samičí květy nic opylovačům nenabízejí, zkroucené blizny napodobují prašníky samčích květů. Samčí květy se často otevírají před samičími, čímž je zabráněno samoopylení. Semena jsou šířena větrem, vodou nebo zvířaty. [1] Časté je také vegetativní rozmnožování pomocí hlízek tvořících se v paždí listů nebo z adventivních pupenů tvořících se na odtržených listech. [4]

samčí květ kysaly Begonia grandis

samičí květ kysaly Begonia corallina

květenství kysaly Begonia valida

květenství kysaly Begonia rhizocaulis

Taxonomie

Cronquist řadil kysalovité do řádu violkotvaré (Violales), Tachtadžjan do řádu kysalotvaré (Begoniales) v rámci nadřádu Violanae. V Dahlgrenově systému byla zařazena do řádu tykvotvaré (Cucurbitales), což později potvrdily i výsledky molekulárních metod.

Sesterskou větví je podle kladogramů APG čeleď Datiscaceae.

Někdy jsou od rodu Begonia oddělovány další rody: Symbegonia (11 druhů na Nové Guinei), Begoniella (4 druhy v Kolumbii) a Semibegoniella (3 druhy v Ekvádoru). [1]

Využití

Četné begonie jsou oblíbenými okrasnými i pokojovými rostlinami ozdobnými listem i květem. Počet vyšlechtěných hybridů a kultivarů se odhaduje na 10000. [1]

B. wollnyi.jpg

kysala Begonia venosa

kysala Begonia masoniana

kysala Begonia pustulata

kysala Begonia xhiemalis

kysala Begonia breviramosa

kysala Begonia xtuberhybrida

kysala Begonia bowerae

Seznam rodů

Begonia, Hillebrandia

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  2. ↑ Flora of China: Begoniaceae [online]. . Dostupné online.  
  3. ↑ STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden : . Dostupné online.  
  4. ↑ JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  

Literatura

  • Judd et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. 2. ed. Sinauer Associates Inc, 2002. ISBN 978-0-87893-403-4.
  • Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0-691-11694-6.
  • Mártonfi P. Systematika cievnatých rastlín. Košice: Univ. P. J. Šafárika, 2003. ISBN 80-7097-508-3.

Externí odkazy


Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Kysalovit%C3%A9“