Katyňský masakr

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu)
m (1 revizi)
 

Aktuální verze z 12. 1. 2014, 22:56

Masové hroby v Katyni
Masový hrob polských důstojníků zavražděných NKVD v Katyni 1940
Němečtí vyšetřovatelé si prohlížejí nalezené předměty

Katyňský masakr je označení pro povraždění polských válečných i civilních zajatců vězněných v sovětských koncentračních táborech a táborech pro válečné zajatce, které provedla NKVD v roce 1940. Povražděno bylo přibližně 25 000 mužů – zejména důstojníků a příslušníků inteligence.

Obsah

Předehra

Poté, kdy nacistické Německo přepadlo 1. září 1939 Polsko a rozpoutalo tak druhou světovou válku v Evropě, se k jeho útoku v souladu s předchozími dohodami připojil dne 17. září i Sovětský svaz. Ten následně získal kromě území a porobeného obyvatelstva asi 15 000 válečných zajatců důstojnických hodností, k nimž připojil ještě asi 10 000 příslušníků inteligence (většinou rezervistů) zajatých mimo bojové operace. Ti byli vězněni ve zcela nevyhovujících podmínkách v západním Rusku, Bělorusku a na Ukrajině až do roku 1940, kdy vedení SSSR došlo na návrh NKVD k názoru, že není žádoucí, aby se „prominentní váleční zajatci“ obecně nepřátelsky smýšlející vůči SSSR a komunismu vůbec vrátili domů, a nechalo je povraždit.

Masakr

Příkaz k vraždě podepsaný Stalinem, vrchním sovětským vůdcem, Klimentem Vorošilovem, významným maršálem Rudé armády, Molotovem, Sovětským diplomatem, a také Anastázem Mikojanem, vrchní autoritou Státního výboru obrany

Hlavní vraždění bylo koncentrováno na třech místech (Katyň, Ostaškov a Starobělsk), kde bylo dohromady zlikvidováno asi 15 000 lidí (důstojníci), na řadě dalších míst však bylo v téže době po menších skupinkách povražděno daších 10 000 (většinou příslušníci inteligence). Další řádově tisíce lidí byly povražděny v roce 1941. Z důvodu neshody, které z těchto zavražděných zahrnout pod pojem Katyňský masakr a které nikoliv, kolísají udávané počty obětí masakru, a to v rozmezí 15 000 – 28 000 lidí. Mezi zavražděnými byl například i bratr premiéra polské exilové vlády, generál Franciszek Sikorski či Xawery Czernicki.

Odhalení a lži

Po vypuknutí Velké vlastenecké války se polská exilová vláda pokoušela vymoci propuštění svých Sovětským svazem vězněných občanů a vojáků včetně těchto povražděných, o nichž se domnívala, že ještě žijí (nebo v to alespoň doufala). Stalin tehdy tvrdil, že ve zmatcích na začátku bojů uprchli a on o nich nic neví. V roce 1943 byly německou armádou u Katyně objeveny první masové hroby, do nichž byli zmasakrovaní zajatci pohřbeni. Německo se pokusilo celou věc propagandisticky využít, Sovětský svaz je na oplátku obvinil, že vraždění je jeho dílo. I v průběhu Norimberského procesu se Sovětský svaz nejprve pokusil svalit vinu za masakr na poražené Německo, to však nebylo reálné, neboť dostupné důkazy byly dost průkazné. Sovětský svaz přesto popíral svou vinu až do roku 1990, kdy připustil, že jde o zločin stalinismu. Posléze i označil zbylé masové hroby a vydal kopie klíčových dokumentů, včetně rozhodnutí o likvidaci zajatců podepsaného vedením SSSR.[1]

Uctění obětí v roce 2007

Literatura

  • ALLEN, Paul. Katyň. Stalinský masakr a triumf pravdy. Praha : Knižní klub, 2008. 487 s. ISBN 978-80-242-1978-3.
  • HARZ, Maria. Bibliografia zbrodni katyńskiej. Materiały z lat 1943-1993 = Bibliography of the Katyń Crime. Materials from 1943-1993. Warszawa : Wojskowy Instytut Historyczny ; Centralna biblioteka Wojskowa, 1993. 174 s. (polsky, anglicky)
  • KAISER, Gerd. Katyň. Státní zločin - státní tajemství. Praha : BB art, 2003. 399 s. ISBN 80-7341-075-3.

Související články

Reference

  1. Katyň v. Chatyň. Dvě techniky lhaní o vraždách v katyňském lese, URL: http://respekt.ihned.cz/c1-36342530-katyn-v-chatyn

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Katyňský masakr