Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Oceánská kůra
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu) |
(++) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| - | [[Soubor: | + | [[Soubor:Continental and oceanic crust.png|thumb|250px|1) kontinentální kůra 2) oceánská kůra 3) astenosféra]] |
| - | [[Soubor:Earth seafloor crust age 1996. | + | [[Soubor:Earth seafloor crust age 1996 - 2.png|thumb|250px|Stáří oceánské kůry, milióny let (Ma) před současností (2000)]] |
'''Oceánská kůra''' je svrchní část [[litosféra|litosféry]], která se nachází většinou pod hladinou [[oceán]]ů či [[moře|moří]]. Oceánská kůra zabírá 70 % zemského povrchu, čímž se stává převládající složkou [[Země]]. Oproti [[kontinentální kůra|kontinentální kůře]] má menší mocnost, která se v průměru pohybuje mezi 5–10 kilometry. Je ale hustší, což ji více „boří“ do plastické [[astenosféra|astenosféry]]. Její nejstarší části byly pomocí radiodatačních metod určeny na 600 miliónů let, což přímo souvisí s její neustálou obnovou na oceánských hřbetech, oproti kontinentální kůře se tak jedná o dynamickou složku. | '''Oceánská kůra''' je svrchní část [[litosféra|litosféry]], která se nachází většinou pod hladinou [[oceán]]ů či [[moře|moří]]. Oceánská kůra zabírá 70 % zemského povrchu, čímž se stává převládající složkou [[Země]]. Oproti [[kontinentální kůra|kontinentální kůře]] má menší mocnost, která se v průměru pohybuje mezi 5–10 kilometry. Je ale hustší, což ji více „boří“ do plastické [[astenosféra|astenosféry]]. Její nejstarší části byly pomocí radiodatačních metod určeny na 600 miliónů let, což přímo souvisí s její neustálou obnovou na oceánských hřbetech, oproti kontinentální kůře se tak jedná o dynamickou složku. | ||
| - | Starší kůra se pohybuje na [[subdukce|subdukční]] rozhraní, kde je pohřbena a přetavena. Během subdukce často dochází k seškrabávání mořských sedimentů a vulkanitů z povrchu kůry a vzniku [[Akreční klín|akrečního klínu]]. | + | Starší kůra se pohybuje na [[subdukce|subdukční]] rozhraní, kde je pohřbena a přetavena. Během subdukce často dochází k seškrabávání mořských sedimentů a vulkanitů z povrchu kůry a vzniku [[Akreční klín|akrečního klínu]]. |
== Složení == | == Složení == | ||
| - | Oceánská kůra je složená převážně z [[tholeiitický]]ch [[bazalt|bazaltů]]. Její horninové složení se dá popsat jako 16 % SiO<sub>2</sub>, 16 % Al<sub>2</sub>O<sub>3</sub>, 11 % Fe<sub>2</sub>0<sub>3</sub> a FeO, 11 % CaO a 9 % MgO. Průzkumem pomocí vrtů, speciálních drapáků taženými za loděmi se zjistilo, že oceánská kůra je tvořena v první fázi vrstvou [[sediment]]ů, které mohou dosahovat až kilometrových mocností. Druhým stupněm je sklovitá polštářová [[láva]], která vzniká prudkým ochlazením vytékající lávy vodou a hrubších sedimentů a poslední stupeň je tvořen [[gabro|gabry]] a vrstvou [[bazalt]]ických žil. Přechod oceánské kůry a zemského svrchního [[zemský plášť|pláště]] odpovídá přechodu bazaltických hornin na peridotitové horniny, které jsou [[peridotit|periodity]], [[harzburgit]]y a [[dunit]]y, což se projevuje poklesem rychlosti šíření [[seismická vlna|seismických vln]]. | + | Oceánská kůra je složená převážně z [[tholeiitický]]ch [[bazalt|bazaltů]]. Její horninové složení se dá popsat jako 16 % SiO<sub>2</sub>, 16 % Al<sub>2</sub>O<sub>3</sub>, 11 % Fe<sub>2</sub>0<sub>3</sub> a FeO, 11 % CaO a 9 % MgO. Průzkumem pomocí vrtů, speciálních drapáků taženými za loděmi se zjistilo, že oceánská kůra je tvořena v první fázi vrstvou [[sediment]]ů, které mohou dosahovat až kilometrových mocností. Druhým stupněm je sklovitá polštářová [[láva]], která vzniká prudkým ochlazením vytékající lávy vodou a hrubších sedimentů a poslední stupeň je tvořen [[gabro|gabry]] a vrstvou [[bazalt]]ických žil. Přechod oceánské kůry a zemského svrchního [[zemský plášť|pláště]] odpovídá přechodu bazaltických hornin na peridotitové horniny, které jsou [[peridotit|periodity]], [[harzburgit]]y a [[dunit]]y, což se projevuje poklesem rychlosti šíření [[seismická vlna|seismických vln]]. |
== Členění == | == Členění == | ||
Oceánská kůra se dělí na: | Oceánská kůra se dělí na: | ||
* [[středooceánský hřbet|středooceánské hřbety]] – místa vzniku nové oceánské kůry | * [[středooceánský hřbet|středooceánské hřbety]] – místa vzniku nové oceánské kůry | ||
* [[abyssální plošina|abyssální plošiny]] – rozsáhlé oblasti bez výrazných morfologických útvarů | * [[abyssální plošina|abyssální plošiny]] – rozsáhlé oblasti bez výrazných morfologických útvarů | ||
| - | * [[příkop (geologie)|příkopy]] – hluboké prolákliny vzniklé ponořováním oceánské desky pod jinou [[ | + | * [[příkop (geologie)|příkopy]] – hluboké prolákliny vzniklé ponořováním oceánské desky pod jinou [[Tektonická deska|litosférickou desku]] ([[Mariánský příkop]]) |
* [[kontinentální okraj]]e – oblasti mezi [[litosféra|subdukující]] deskou a pevninou | * [[kontinentální okraj]]e – oblasti mezi [[litosféra|subdukující]] deskou a pevninou | ||
Aktuální verze z 29. 10. 2024, 16:01
Oceánská kůra je svrchní část litosféry, která se nachází většinou pod hladinou oceánů či moří. Oceánská kůra zabírá 70 % zemského povrchu, čímž se stává převládající složkou Země. Oproti kontinentální kůře má menší mocnost, která se v průměru pohybuje mezi 5–10 kilometry. Je ale hustší, což ji více „boří“ do plastické astenosféry. Její nejstarší části byly pomocí radiodatačních metod určeny na 600 miliónů let, což přímo souvisí s její neustálou obnovou na oceánských hřbetech, oproti kontinentální kůře se tak jedná o dynamickou složku. Starší kůra se pohybuje na subdukční rozhraní, kde je pohřbena a přetavena. Během subdukce často dochází k seškrabávání mořských sedimentů a vulkanitů z povrchu kůry a vzniku akrečního klínu.
Složení
Oceánská kůra je složená převážně z tholeiitických bazaltů. Její horninové složení se dá popsat jako 16 % SiO2, 16 % Al2O3, 11 % Fe203 a FeO, 11 % CaO a 9 % MgO. Průzkumem pomocí vrtů, speciálních drapáků taženými za loděmi se zjistilo, že oceánská kůra je tvořena v první fázi vrstvou sedimentů, které mohou dosahovat až kilometrových mocností. Druhým stupněm je sklovitá polštářová láva, která vzniká prudkým ochlazením vytékající lávy vodou a hrubších sedimentů a poslední stupeň je tvořen gabry a vrstvou bazaltických žil. Přechod oceánské kůry a zemského svrchního pláště odpovídá přechodu bazaltických hornin na peridotitové horniny, které jsou periodity, harzburgity a dunity, což se projevuje poklesem rychlosti šíření seismických vln.
Členění
Oceánská kůra se dělí na:
- středooceánské hřbety – místa vzniku nové oceánské kůry
- abyssální plošiny – rozsáhlé oblasti bez výrazných morfologických útvarů
- příkopy – hluboké prolákliny vzniklé ponořováním oceánské desky pod jinou litosférickou desku (Mariánský příkop)
- kontinentální okraje – oblasti mezi subdukující deskou a pevninou
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |