Lakros

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 31. 8. 2024, 10:22

Lakros u brány (2009)

Lakros (2009)

Ženský lakros

Lakros (také psáno lacrosse) je kolektivní sportovní disciplína pocházející od severoamerických indiánů.

Historie

Lakros vznikl pravděpodobně v Severní Americe v oblastí Velkých jezer již před několika stoletími. Tento sport byl založen indiánským kmenem Irokézů, kteří ho nazývali „bagataway“, což v překladu znamená „malý bratr války“. Lakros sloužil indiánům jako alternativa k válce při řešení sporů, ale i k udržení kondice. Označení lacrosse vymysleli až francouzští misionáři. Tento název má původ ve francouzském „la crosse“ („kříž“), neboť původní indiánská hůl připomínala misionářům berlu biskupa.

Dnešní doba

Postupem časů se vyvinuly další verze hry. Američané odvodili verzi fieldlakros, Kanaďané vymysleli boxlakros. V Česku se také hraje verze český lakros, který má svá specifika. Na první pohled se odlišuje tím, že se hraje jednoruč. Pak je tu poslední verze, která je nejmladší – interkros.

Jednotlivé verze her se od sebe liší velikostí hřiště, počtu hráčů a způsobem, jakým je možné zneškodnit soupeře. Např. interkros je naprosto bezkontaktní sport, soupeře se nesmíte ani dotknout. Naopak boxlakros je tvrdý, kontaktní sport - soupeře můžete například mlátit holí do jeho hole nebo krosčekovat.

Druhy lakrosu

Fieldlakros

Fieldlakros hrají týmy s devíti hráči v poli a brankářem. Hraje na čtvrtiny, nejčastěji na 20 minut hrubého času. Hřiště svou velikostí odpovídá fotbalovému hřišti, povrch může být jak tráva přírodní, tak i umělá. Hřiště je rozdělenou na útočnou a obranou polovinu, přičemž na útočné musí být vždy minimálně tři hráči a na obrané také tři hráči. Dále jsou tu dvě rest-lines (čáry vymezující vzdálenost od středové čáry), kam se hráči staví při face-off (viz níže). To také odpovídá rozdělení hráčů na obránce, útočníky a středopolaře, kteří se pohybují na obou polovinách (ale i obránce může přejít na útočnou polovinu a útočník na obranou, většinou však takhle přecházejí středopolaři). Hráči jsou vybaveni chrániči - povinná výbava je helma a rukavice, zbytek dle vlastního uvážení (obvykle se používají chrániče loktů a ramen/paží). Na nohy chrániče nejsou. Hra začíná face-off - ve vymezeném prostoru 3 hráči (opět většinou středopolaři) s každého týmu bojují o míč, po jeho vybojování nebo vyhození z vymezeného prostoru se do hry zapojují i ostatní hráči. Face-off se provádí i po vstřelení gólu. Fieldlakros je především taktická hra, není tak kontaktní jako Boxlakros. Útočící hráči se většinou snaží přehrát obranu soupeře pomocí předem nacvičených signálů, rychlých a přesných nahrávek, čímž obvykle donutí obránce soupeře chybovat a těží pak z této chyby. Brání se především zónově, uprostřed zóny je pak osobní obrana. Obránci získávají míč vyseknutím z hole soupeře, sražením protihráče s míčem k zemi nebo vybojováním po chybě (např. špatná přihrávka) útočících hráčů. Hůl na Fieldlakros je stejná jako na Boxlakros - skládá se z kovové tyče (z různých slitin) o délce přibližně 1 metr, oránci mohou mít hůl dlouhou až 1,8 metru (přičemž takto vybavení obránci mohou být na hřišti pouze čtyři najednou), na jejímž konci je „hlava“, která má umělohmotný pevný obrys a je vypletena síťkou, do níž se chytá míč. Ten je přibližně stejně velký jako tenisák, jeho váha je zhruba stejná jako váha hokejového puku a dobře skáče.

Ženský lakros

Ženský lakros je velmi zjednodušeně Fieldlakrosem pro ženy, hraje se rovněž na fotbalovém hřišti, ale velmi se liší pravidly. Dospělé hráčky v poli nemusí mít žádné chrániče, nicméně obvykle mají chrániče zubů a očí(lakrosové brýle),které jsou pro hráčky do 18 let povinné.

Mistrovství světa v ženském lakrosu se uskuteční ve dnech 17.–27. června 2009 v Praze, ve sportovním areálu Slavia.

Boxlakros

Boxlakros hrají týmy po pěti hráčích v poli a jednom brankáři. Hra se hraje na periody, nejčastěji 4 krát 15 minut. Hraje se na hřišti velikosti hokejového hřiště, nejčastěji na umělém trávníku. Hráči mají chrániče na horní část těla, tj. hruď, ledviny, lokty, ruce, hlavu. Hra začíná takzvaným „Face“. Při něm se za tzv. restraining lines (třetiny) postaví 4 hráči z každého týmu (nejčastěji 2 na obranou a 2 na útočnou třetinu) a jeden hráč jde doprostřed na face. Po face se jedna strana zmocní míče a má 30 vteřin na střelu na bránu, z čehož je deset vteřin na překročení poloviny hřiště. Protihráči se snaží získat míč. Lakrosová hůl se skládá z kovové tyče (z různých slitin) o délce přibližně 1 metr, na jejímž konci je „hlava“, která má umělohmotný pevný obrys a je vypletena síťkou, do níž se chytá míč. Ten je přibližně stejně velký jako tenisák, jeho váha je zhruba stejná jako váha hokejového puku a dobře skáče.

Interkros

Interkros se hraje ve čtyřech hráčích v poli a jedním brankářem. Hraje se na tři třetiny po 15 minutách na hřišti pokud možno 20 x 40m. Většinou v tělocvičně ale i na venkovní umělé trávě. Hráči nepotřebují žádné chrániče (někteří mají chrániče na oči, plastové brýle), protože hráči se sebe nesmí ani dotknout. Hráči mají kovové tyče (výjimečně ještě dřevěné) s kompletní umělohmotnou „hlavou“. Míče jsou vetší než u ostatních druhů lacrossu a jsou lehčí. V intercrosu není žádný face ani vhazování. Hráči si jednoduše na začátku hřiště střihnou a kdo vyhraje, má míč. V této verzi padá velmi mnoho gólů, ale samozřejmě záleží na brankáři a na schopnostech hráčů. Konečný výsledek může činit například 35:25, ale také 12:15. Doba na útok je omezena na 30s, míč v držení hráče na 3 vteřiny, což činí interkros velmi rychlou a napínavou hrou. Interkros hrají muži i ženy společně, nicméně na úrovni mistrovství světa jsou soutěže oddělené.

Externí odkazy

• Oficiální stránky Mistrovství světa v ženském lakrosu 17.–27. 6. 2009
• Oficiální stránky České lakrosové Unie
• Oficiální stránky České Svazu Interkrosu
• Oficiální stránky českého lakrosu