Kosovská osvobozenecká armáda

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 22. 2. 2024, 11:16

Kvalita tohoto článku je celkově zpochybněna.   Některý z uživatelů zpochybnil nezaujatost, ověřitelnost, přesnost,   encyklopedický styl či jiné významné prvky v článku.   Pro vkladatele šablony: Vložte prosím na diskusní stránku zdůvodnění.

Logo UÇK

Členové Kosovské osvobozenecké armády

Kosovská osvobozenecká armáda (albánsky: Ushtria Çlirimtare e Kosovës) (UÇK) byla záškodnická skupina kosovských Albánců, vzniklá v době občanské války v Kosovu. Jejímž cílem byla nezávislost Kosova na Srbsku. V roce 1999 byla organizace transformována na Kosovský ochranný sbor.

Situace do roku 1995

Kořeny UÇK leží v kruzích radikálně zaměřených emigrantů po roce 1981, kteří především ve Švýcarsku a Německu vytvořili vlivnou diasporu. Po zrušení kosovské autonomie roku 1990 se tyto kruhy radikalizovaly. Část umírněnějších představitelů se přidala k politické platformě Ibrahima Rugovy, tvrdé jádro však odmítalo uznat stranu legalizovanou Srby a začalo připravovat ozbrojený odboj.^[1] Roku 1993 došlo v Drenici k setkání emigrantský špiček kosovských Albánců s radikály v Kosovu a byla dohodnuta příprava gerilové války. Po uzavření Daytonské mírové smlouvy^[2] v prosinci 1995, v níž bylo Kosovo potvrzeno jako nedílná součást Srbska, znamenal pro kosovsko-albánské radikály šok. Došlo k zformování elity tzv. domácího křídla, jejímž představitelem se stal Hashim Thaci.

Vznik UÇK

21. dubna 1996 zastřelil v Prištině Srb Zlatko Jankovič albánského studenta Armenda Daciho za pokus o krádež automobilu. 22. dubna byli v kavárně v Dečani maskovanými muži zastřeleni tři Srbové, téhož dne došlo k dvěma útokům na srbské policisty, z nichž jeden byl zabit a dva těžce zraněni. K odpovědnosti za tyto akce se přihlásila faxy dosud neznámá organizace - UÇK. Podle některých zdrojů vytvořila UCK malá skupina kosovskoalbánských emigrantů ve Švýcarsku, podle jiných vznikla v Makedonii, kde poprvé zaútočila již roku 1993. V roce 1995 tuto organizaci tvořily dva proudy: ultranacionalisté a ultralevičáci. K prvním patřili příslušníci rodinných klanů svázaných s tradicí Skanderbegovy divize SS, druhá marxistická skupina byla dříve podporována stalinistickým režimem v Tiraně.^[3] Postupně začalo docházet k ozbrojeným atentátům na srbské policejní stanice, vozy, představitele srbské komunity i Albánce spolupracující s oficiálními srbskými místy a dalším teroristickým aktům. V této době působily v Kosovu ještě další albánské teroristické skupiny, které byly založeny již dříve na klanové nebo občinové bázi a které se později s UÇK spojily.

Financování UÇK

Již od vzniku UÇK docházelo k jejímu propojování s mezinárodními zločineckými aktivitami albánské emigrace ve Švýcarsku, v Itálii, v Německu a dalších zemích.^[4][5][6][7] Když došlo po rozpadu bývalé Jugoslávie k odklonu tzv. Balkánské cesty pro pašování drog ze Středního východu z dosavadní "severní trasy" na "jihozápadní trasu" vedoucí z Turecka přes Makedonii, jižní Srbsko, Kosovo a Albánii, kosovsko-albánské gangy získaly postupně kontrolu nad tímto „obchodem.“ Koncem 90. let ovládali Albánci odhadem již 80% evropského obchodu s heroinem, který z 90% přecházel přes Kosovo. Kromě obchodu s drogami se zločinecké kosovsko albánské podsvětí zabývalo a stále zabývá i obchodem se zbraněmi, kradenými auty a s organizováním prostituce po celé Evropě. Struktura kosovsko-albánské mafie byla a je hierarchicky rodová a klanová s tuhou vnitřní disciplínou, na podobném principu se organizovala rovněž UÇK, jejíž propojení s kriminální mafií je neoddiskutovatelné. V tomto propojení se prolínají záležitosti politické, v níž jsou zájmy o samostatnost Kosova, se zájmy ekonomickými, v nichž jde o upevnění moci a kontroly nad nesmírně výnosnými ilegálními obchody.^[8]

Občanská válka v Kosovu 1997–1999

Podrobnější informace naleznete na stránce: Válka v Kosovu

V roce 1997 došlo k několika incidentům, při kterých UÇK definitivně vystoupila z ilegality a začala vést válku proti srbským policejním silám. Jen v období od 11. do 14. září 1997 se přihlásila k přepadení dvanácti policejních stanic. 20. listopadu zavraždila albánského poslance jugoslávského parlamentu. Jednotky UÇK byly cvičeny zejména v sousední Albánii, někteři její příslušníci procházeli výcvikem v zahraničí v táborech Al-Kaidy. Policejní jednotky nedokázaly na tento tlak UÇK účinně odpovědět, avšak bělehradské orgány stále váhaly s nasazením vojenských sil. Když však 23. března 1998 označil velvyslanec USA pro Balkán Robert Gebard na tiskové konferenci v Prištině UÇK jako „nepochybně teroristickou organizaci,“ prezident Slobodan Miloševič toto prohlášení pochopil jako projev souhlasu a nechal zahájit proti této organizaci vojenské akce.^[1] V průběhu občanské války docházelo k oboustrannému teroru na civilním obyvatelstvu i k oboustrannému vyhánění lidí z domovů^[8] 24. června 1998 došlo k tajné schůzce zástupců USA a UÇK v Juniku, čímž začalo americko-kosovské sbližování. V září došlo k telefonickému rozhovoru Madeleine Albrightové s velitelem UÇK Hashimem Thaçim, ve kterém americká ministryně zahraničí slíbila referendum o nezávislosti, pokud UÇK dovolí rozmístit vojska NATO v Kosovu. V tomtéž měsíci zasedala Rada bezpečnosti OSN i vedení NATO, které 13. října dalo Miloševičovi ultimátum, aby stáhl svá vojska z Kosova. To bylo ze strany Bělehradu splněno, ovšem po vyklizení Kosova obsadila většinu jeho území UÇK, která začala provádět genocidu nealbánského obyvatelstva. Po eskalaci teroru UÇK zahájila v lednu 1999 srbská armáda další ofenzívu. Po fiasku pro Srby nepřijatelné Rambouilletské smlouvy, podle níž se Kosovo mělo postupně osamostatnit, začalo v březnu 1999 bombardování Kosova i Srbska letectvem států NATO.

Přeměna UÇK

Přes americkou podporu v bombardování Kosova i v dodávkách zbraní se UÇK nepodařilo porazit jugoslávskou armádu. Kosovo bylo jednotkami UÇK a NATO obsazeno až počátkem června 1999 po uzavření mírových dohod. Ani po tomto období však nenastal v Kosovu mír. UÇK pokračovala v teroru vůči nealbánskému obyvatelstvu a opírala se přitom o podporu propagandy, která jednostranně a zkresleně informovala (příp. neinformovala) o situaci v Kosovu.^[9][10] Velitelem UÇK se v květnu roku 1999 stal Agim Çeku, který se etnických čistek Srbů účastnil již dříve v řadách chorvatské armády.^[11] Roku 1999 nastal v Kosovu velký rozmach už tak zavedeného kriminálního "podnikání" (obchod s drogami, zbraněmi, "bílým masem"), kterého se účastnili a stále účastní představitelé UÇK napojení na kosovsko-albánské mafiánské struktury v celé Evropě. V roce 1999 byla organizace UÇK přejmenována na Ochranný sbor Kosova (TKM) a stala se rozhodujícím činitelem v Kosovu. Postupně ovládla všechny důležité posty a odsunula prezidenta Rugovy do pozice reprezentativní figury. Ochrana bezpečnosti a míru v Kosovu jednotkami NATO a posléze KFOR, se ukázala být nedostatečná. TKM organizovala a i v současnosti organizuje často za účasti davu genocidní akce proti nealbánskému obyvatelstvu, ničení majetku a kulturních hodnot.^[12][13] Dnešní TKM si přes svoji teroristickou a kriminální minulost i současnost získává poměrně solidní politické postavení vůči USA i vůči většině států EU.

Kosovský ochranný sbor

Podrobnější informace naleznete na stránce: Kosovský ochranný sbor

V únoru roku 2000 dostala OSN zprávu, že Kosovský ochranný sbor (TKM) ilegálně zatýká občany, vede vyšetřování, prohlíží občany a zabavuje jim jmění, vynucuje ilegální daně a placenou ochranu, vyhání lidi z jejich majetků.^[14] Představitelé odboru ochrany lidských práv požadovali, aby UNMIK a KFOR trvaly na splnění dohod, podle nichž se TKM nesmí chovat jako policie a musí zůstat apolitická. UNMIK a KFOR však nebyly ochotny vyžadovat plnění vlastních nařízení, protože se obávaly střetu s přeměněnou UÇK, která začala stále více vytlačovat demokratické síly z rozhodování o Kosovu. TKM začala fyzicky likvidovat nejen nepohodlné albánské novináře a politické oponenty, ale začala provádět čistky ve vlastních řadách, kdy byli vražděni i někteří nepohodlní velitelé bývalé UÇK. Docházelo též k mafiánské válce mezi jednotlivými klany navzájem. Represe ze strany UÇK, spojené s organizovaným zločinem, se dotklo i soudního systému a drtivá většina albánských soudců se bála soudit trestné činy Albánců^[14] Pokračovaly etnické čistky vůči nealbáncům, násiní bylo použito i proti Albáncům, kteří byli označeni za "zrádce." Také docházelo k dalšímu vypalování srbských pravoslavných kostelů a středověkých monastýrů,^[15] které bylo zahájeno již v době bombardování Jugoslávie a které vyvrcholilo tzv. "Druhou křišťálovou nocí" v březnu 2004.^[16] Byly podnikány útoky proti vojákům KFOR, kdy docházelo zejména k odstřelování konvojů této mise či byly nastražovány miny. TKM též začala podněcovat, vyzbrojovat albánské separatisty v sousedním Srbsku a Makedonii, posílala tam své ostřílené velitele. Svou roli ve vývoji situace hrálo předstírání mezinárodních sil, že bojovníci UÇK byli odzbrojeni. Jednotky KFOR sice podnikly razii proti vlastníkům nelegálně držených zbraní (operace Železná pěst), ale její výsledky byly tristní a to i přesto, že existovaly podložené zprávy o tom, že do Kosova proudí ilegálně stále větší množství zbraní. Po pádu Miloševičovy vlády v Jugoslávii byl zpracován plán stabilizace, který byl schválen jak novou jugoslávskou vládou, tak i Evropskou unií, Washingtonem i Moskvou. Představiteli bývalé UÇK, která se stala fakticky vůdčí silou v Kosovu byl prakticky odmítnut. Ze struktur UÇK vznikla Demokratická strana Kosova (PDK). Vládu v Kosovu tak fakticky převzali politici, kteří jsou úzce spjati s bývalou UÇK a mezinárodním organizovaným zločinem. Tyto struktury sice vytvořily navenek zdání demokracie založením politických stran, ovšem reálnou moc v zemi drží kosovská mafie.

Související články

• Národní osvobozenecká armáda (Makedonie)
• Válka v Kosovu

Literatura

• Patrik Girgle, Kosovo - stručná historie států, Nakladatelství Libri 2006
• Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny, 2002

Reference

1. ↑ ^{1,0 1,1} Patrik Girgle, Kosovo - stručná historie států, Nakladatelství Libri 2006
2. ↑ Martina Ličková: Jak z Balkánu?
3. ↑ Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny, 2002
4. ↑ Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny, 2002
5. ↑ Nevhodné zprávy: Kosovo - ráj pro gangstery
6. ↑ http://www.serbianna.com/press/008.shtml
7. ↑ Nožina, Miroslav: Mezinárodní organizovaný zločin v České republice, ISBN 80-7312-018-6, str. 133
8. ↑ ^{8,0 8,1} Nevhodné zprávy: Odhadování celkového počtu obětí kosovské války: Osm let nepřesností
9. ↑ Nevhodné zprávy: Smutná bilance albánského řádění v Kosovu, které jen málokdo nazval etnickou čistkou
10. ↑ AP: Pentagon platí přes soukromou firmu asi 50 novinářů, jejichž články mají ovlivňovat veřejné mínění na Balkáně
11. ↑ Nevhodné zprávy: Kauza Agim Ceku, aneb o čem se Martin Ehl bál v dnešních Hospodářských novinách zmínit
12. ↑ Trpící Kosovo
13. ↑ http://www.commondreams.org/views/071900-107.htm
14. ↑ ^{14,0 14,1} Jiří Dienstbier, Daň z krve, Nakladatelství Lidové noviny 2002
15. ↑ http://www.kosovo.net/default2.html
16. ↑ http://www.kosovo.net/news_pogrom.html

Externí odkazy

• Historie Jugoslávie a Kosova
• Trpící Kosovo
• Teror v Kosovu (angl.)
• „Nevhodné“ zprávy z Balkánu
• Stát albánského organizovaného zločinu
• Protisrbské tažení na Balkáně pokračuje
• Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK)
• Kosovští "bojovníci za svobodu" jsou financováni organizovaným zločinem