Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Douglas A-4 Skyhawk
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
m (→Zahraniční uživatelé: Argentina) |
||
| (Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Letadlo | {{Letadlo | ||
|název = A-4 Skyhawk | |název = A-4 Skyhawk | ||
| - | |typ = [[útočný letoun]] | + | |typ = [[Bitevní letoun|útočný letoun]] |
| - | |výrobce = | + | |výrobce = Douglas Aircraft |
| - | |image = Soubor:A-4 Skyhawk.jpg | + | |image = [[Soubor:Last bulit A-4 Skyhawk in flight in February 1979.jpg|250px]] |
| - | |text = | + | |text = Poslední vyrobené letadlo<br />typu A-4 Skyhawk (únor 1979) |
|konstruktér = [[Ed Heinemann]] | |konstruktér = [[Ed Heinemann]] | ||
|první let = [[22. červen|22. června]] [[1954 v letectví|1954]] | |první let = [[22. červen|22. června]] [[1954 v letectví|1954]] | ||
|zaveden = Říjen [[1956]] | |zaveden = Říjen [[1956]] | ||
| - | |vyřazen = [[United States Navy]] [[2003]]<br />[[USMC]] [[1998]]<br />jinde stále ve službě | + | |vyřazen = [[Námořnictvo Spojených států amerických|United States Navy]] [[2003]]<br />[[Námořní pěchota Spojených států amerických|USMC]] [[1998]]<br />jinde stále ve službě |
|výroba = | |výroba = | ||
|vyrobeno kusů = 2960 | |vyrobeno kusů = 2960 | ||
| Řádka 14: | Řádka 14: | ||
|cena za kus = 860 000 dolarů (1956) | |cena za kus = 860 000 dolarů (1956) | ||
|varianty = [[Lockheed Martin A-4AR Fightinghawk|A-4AR Fightinghawk]]<br />[[Singapore Aerospace A-4SU Super Skyhawk|A-4SU Super Skyhawk]] | |varianty = [[Lockheed Martin A-4AR Fightinghawk|A-4AR Fightinghawk]]<br />[[Singapore Aerospace A-4SU Super Skyhawk|A-4SU Super Skyhawk]] | ||
| - | |hlavní uživatel = [[ | + | |hlavní uživatel = [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]]<br />[[Námořní pěchota Spojených států amerických|USMC]] |
|více uživatelů = [[Izrael]]<br />[[Argentina]]<br />[[Singapur]]<br />[[Kuvajt]] a další | |více uživatelů = [[Izrael]]<br />[[Argentina]]<br />[[Singapur]]<br />[[Kuvajt]] a další | ||
| - | }} | + | }}'''Douglas A-4 Skyhawk''' je [[Spojené státy americké|americký]] [[Bitevní letoun|útočný letoun]] původně vyvinutý pro operace z amerických [[Letadlová loď|letadlových lodí]]. Letoun, který vyvinul letecký výrobce Douglas Aircraft (později [[McDonnell Douglas]]), byl až do roku [[1962]] označen '''A4D Skyhawk'''. |
| - | '''Douglas A-4 Skyhawk''' je [[Spojené státy americké|americký]] [[útočný letoun]] původně vyvinutý pro operace z amerických [[Letadlová loď|letadlových lodí]]. Letoun, který vyvinul letecký výrobce | + | |
| + | Více než 50 let po prvním letu a významné úloze konfliktech jako byly například [[Válka ve Vietnamu|Vietnamská válka]], [[Válka o Falklandy|Falklandská válka]] či [[Jomkipurská válka]], jsou některé z 2 960 vyrobených strojů A-4 stále ve službě a to včetně služby na letadlové lodi. | ||
| + | |||
| + | == Vývoj == | ||
| + | [[Prototyp]] ''XA4D-1'' (BuNo 137812) poprvé vzlétl 22. června 1954 poháněn proudovým motorem Wright J65-W2 s tahem 32 kN. | ||
| + | |||
| + | Po dodání 165 sériových kusů ''A4D-1'', které byly vybaveny motorem Wright J65-W-4 s tahem 32,27 kN, byla v březnu 1956 zahájena výroba 542 exemplářů sériové varianty ''A4D-2'' s pohonnou jednotkou J65-W-16A o tahu 34,3 kN. | ||
| + | |||
| + | Výroba pokračovala 638 stroji ''A4D-2N'' (později ''A-4C'') s radarem APQ-53 v prodloužené přídi. Verze ''A4D-5'', později přeznačená na ''A-4E'' (494 kusů), měla instalovanou pohonnou jednotku [[Pratt & Whitney J52]]-P-6A s tahem 37,8 kN, další dva závěsníky pod křídlem a prodloužený dolet o 27%. Z verze E vycházela i dvoumístná cvičná ''TA-4E'' jako prototyp a sériová ''TA-4F''. | ||
| + | |||
| + | Celkem 240 letounů verze ''A-4F'' mělo motory Pratt & Whitney J52-P-8A, pancéřování kabiny, nové spoilery na křídlech a modernizovanou avioniku. První A-4F byl zalétán v srpnu [[1966]]. Úpravou starších A-4C na standard F vznikla verze ''A-4L''. | ||
| + | |||
| + | ''A-4M Skyhawk II'' byla značně zmodernizovaná verze pro jednotky USMC. Pohon zajišťoval motor J52-P-408A o 49,80 kN. Prototyp zalétaný v dubnu 1970 odpovídal vybavením zprvu verzi F. Pozdější instalací nových systémů, zejména Hughes ARBR, vyhledávající radarem pozemní cíle, vznikla varianta ''A-4Y''. | ||
| + | |||
| + | Produkce A-4 byla ukončena v únoru [[1979]] po dodání 2 960 strojů. | ||
| + | |||
| + | == Služba v USA == | ||
| + | [[Soubor:Douglas A-4E Skyhawk of VA-164 in flight over Vietnam on 21 November 1967 (6430101).jpg|thumb|240px|A-4E Skyhawk letky VA-164 z lodi USS Oriskany na cestě k cíli v Severním Vietnamu v listopadu 1967.]] | ||
| + | První jednotkou, vyzbrojenou sériovými letouny A4D-1 Skyhawk, se stala 26. října 1956 VA-72 „Blue Hawks“ US Navy. A-4C byly k jednotkám dodávány od března 1960 do roku 1962. | ||
| + | |||
| + | V 60. letech 20. století, kdy Námořní síly Spojených států operovaly s 15 útočnými letadlovými loděmi, mělo každé letecké palubní křídlo dvě perutě Skyhawků. Skyhawky US Navy se do leteckých operací zapojily již na počátku americké účasti ve [[Válka ve Vietnamu|válce ve Vietnamu]]. 5. srpna [[1964]] provedlo 64 letounů, včetně 15 A-4C z křídla CVW-14 z paluby [[USS Constellation (CV-64)|USS Constellation]] a 16 A-4E z perutě VA-55 „War Horses“ a VA-56 „Champions“ z křídla CVW-5, působícího z [[USS Ticonderoga (CV-14)|USS Ticonderoga]], po [[Incident v Tonkinském zálivu|incidentu v Tonkinském zálivu]] odvetné útoky proti [[Vietnamská demokratická republika|Severnímu Vietnamu]], operaci [[Operace Pierce Arrow|Pierce Arrow]]. Letouny napadly čtyři velké základny torpédových člunů na severovietnamském pobřeží. Během operace byl sestřelen jeden A-4C, jehož pilot Lt. Everett Alvarez se stal prvním válečným zajatcem tohoto konfliktu. Dalšího primátu ve vietnamské válce dosáhl A-4C Skyhawk (BuNo148609) 1. května [[1967]]. Během náletu na [[letiště]] Kep ostřeloval Lt.Cdr. T. R. „Ted“ Schwartz perutě VA-76 z paluby [[USS Bon Homme Richard (CV-10)|USS Bon Homme Richard]] raketami [[Zuni (raketa)|Zuni]] letadla na zemi, když mu jeho číslo oznámilo, že se za ocasem jeho Skyhawku nachází [[MiG-17]]. Schwartzovi se podařilo dostat do polohy za a nad MiG, načež vypálil zbývající rakety Zuni, kterými vietnamský letoun srazil k zemi. Dosáhl tak jediného sestřelu MiGu neřízenými raketami za celou vietnamskou válku. | ||
| + | |||
| + | Do tohoto konfliktu zasáhly také letouny A-4E jednotky VA-72 „Blue Hawks“ a VA-86 „Sidewinders“ z paluby [[USS Independence (CV-62)|USS Independence]], A-4C jednotky VA-113 z [[USS Kitty Hawk (CV-63)|USS Kitty Hawk]], A-4C VA-94 z [[USS Enterprise (CVN-65)|USS Enterprise]], A-4E jednotky VA-212 z [[USS Hancock (CV-19)]] a A-4E z VA-163 z letadlové lodi [[USS Oriskany (CV-34)|USS Oriskany]]. | ||
| + | |||
| + | USMC umístilo své Skyhawky na letištích v tehdejším Jižním Vietnamu a v Thajsku. | ||
| + | |||
| + | Důsledkem dlouhého a intenzivního bojového nasazení Skyhawků za války ve Vietnamu byly největší ztráty ze všech nasazených typů, působících z letadlových lodí. Představovaly téměř 37% bojových ztrát, které dosáhly celkem 196 A-4 v boji a 77 při provozních nehodách. | ||
| - | + | Letouny A4D-2 sloužily na letadlových lodích US Navy a na pobřežních letištích USMC do roku 1965. | |
| + | Jednomístné '''A-4M''' vyřadilo US Navy z výzbroje již v roce [[1994]], dvoumístné '''TA-4J''' byly v omezeném provozu používány ještě v roce 2001 při cvičeních v roli agresora. | ||
== Zahraniční uživatelé == | == Zahraniční uživatelé == | ||
=== Argentina === | === Argentina === | ||
| - | Prvním zahraničním uživatelem | + | [[File:A4 lands on melbourne.jpg|thumb|240px|Australský A-4G přistává na palubě letadlové lodě [[HMAS Melbourne (R21)|HMAS Melbourne]] (1980)]] |
| - | + | Prvním zahraničním uživatelem letounů A-4 byla [[Argentina]], kde je používalo jak letectvo (Fuerza Aérea), tak námořnictvo (Aviacion Naval). | |
| + | |||
| + | Argentinské vzdušné síly zakoupily první stíhací bombardovací A-4 roku [[1965]] s cílem nahradit zastaralé typy [[Gloster Meteor]] a [[North American F-86 Sabre]]. Objednávka zahrnovala 25 kusů A-4B (C-201 až C-225) z přebytků US Navy. Prvních 12 kusů dostala [[Argentina]] již v říjnu [[1966]] a byly přiděleny IV escuadrón de Caza y Ataque. Ze zbývajících 13 Skyhawků 12 přiletělo do konce roku 1966 a přidělili je V escuadrón de Caza y Ataque, jeden havaroval při výcviku v USA. | ||
| + | |||
| + | Druhá objednávka stejného počtu A-4B byla zadaná koncem 60. let 20. století. Letouny z přebytku US Navy (C-226 až C-250) byly do Argentiny dodány v roce [[1970]] a přiděleny rovnoměrně eskadrám IV a V. Všechny tyto letouny přešly před dodáním revizí a úpravami v Douglas Aircraft Company. Obdržely novou avioniku, nová křidélka a motory J65-W-16A o tahu 34,25 kN. Skyhawky na export obdržely označení '''A-4P''' a název Halcón. V polovině 70. let prošly další modernizací. | ||
| - | + | V polovině 70. let 20. století zadala Fuerza Aérea třetí objednávku Skyhawků, tentokrát na 25 strojů A-4C. Také tyto letouny pocházely z přebytků US Navy a do Argentiny byly dodány v roce 1976 (C-301 až C-325). V dubnu 1982 byly ve výzbroji III escuadrón de Caza y Ataque přidělené Grupo 4 de Caza/IV Brigada Aérea v El Plumerillo. 11. dubna 1982 se třetí peruť pod velením vicecomodoro F. J. A. Lupianeze přesunula do San Julián. Během falklandské války přišla tato jednotka o celkem 9 svých A-4C Skyhawk, z nichž jeden stroj (C-313) Jorge Casca havaroval ve špatných meteorologických podmínkách na útesech South Jason Island. | |
| - | + | Ze 49 dodaných strojů A-4B zůstalo na začátku [[Válka o Falklandy|falklandské války]] v roce 1982 jen 36, z toho 22 bojeschopných. Na jaře 1982 eskadry IV a V spadaly pod Grupo 5 de Caza/V Brigada Aérea na letecké základně Villa Reynolds. Během bojů se podařilo uschopnit další 4 Halcóny. První peruť se na nové působiště v Río Gallegos přestěhovala už 14. dubna 1982 se 13 letouny, druhá ji následovala 1. května s 9 Skyhawky. Za 45 dní bojů od 1. května do 14. června letouny 5. skupiny vykonaly 133 bojových vzletů, 86 útoků na britská plavidla, při nichž bylo ztraceno 10 strojů a 9 pilotů. Od poloviny května byla intenzivně využívána dvojice tankovacích letounů Lockheed KC-130H Hercules, což umožnilo útoky na cíle východně od Falkland Sound a prodloužilo výdrž Skyhawků v oblasti bojů. | |
=== Austrálie === | === Austrálie === | ||
| Řádka 34: | Řádka 65: | ||
=== Izrael === | === Izrael === | ||
| - | [[ | + | [[File:IsraeliSkyhawk.JPG|thumb|240px|Izraelský A-4N Skyhawk]] |
První Skyhawky byly v Izraely používány od roku 1968. Nejprve bylo objednáno 48 strojů verze A-4N a dva verze TA-4H z přebytků amerického námořnictva (později bylo objednáno dalších 6 kusů). Z přebytků pocházelo i dalších 60 jednomístných A-4E a 17 dvoumístných TA-4J, které byly dodány v letech 1968–1974. Od roku 1972 byly dodávány také první z celkem 129 kusů verze A-4N (ekvivalent amerických A-4M), jež byly oproti dřívějším verzím výrazně modernizovány a měly na hřbetě trupu charakteristický hrb s přídavnou avionikou (hrby byly postupně montovány i do jednomístných strojů starších verzí). Většina izraelských Skyhawků dostala postupně také prodlouženou výstupní trysku a nové kanóny DEFA ráže 30 mm. Později bylo 32 kusů prodáno do Indonésie. | První Skyhawky byly v Izraely používány od roku 1968. Nejprve bylo objednáno 48 strojů verze A-4N a dva verze TA-4H z přebytků amerického námořnictva (později bylo objednáno dalších 6 kusů). Z přebytků pocházelo i dalších 60 jednomístných A-4E a 17 dvoumístných TA-4J, které byly dodány v letech 1968–1974. Od roku 1972 byly dodávány také první z celkem 129 kusů verze A-4N (ekvivalent amerických A-4M), jež byly oproti dřívějším verzím výrazně modernizovány a měly na hřbetě trupu charakteristický hrb s přídavnou avionikou (hrby byly postupně montovány i do jednomístných strojů starších verzí). Většina izraelských Skyhawků dostala postupně také prodlouženou výstupní trysku a nové kanóny DEFA ráže 30 mm. Později bylo 32 kusů prodáno do Indonésie. | ||
| Řádka 43: | Řádka 74: | ||
=== Singapur === | === Singapur === | ||
| - | [[ | + | [[File:TA-4K CrowValley 1984.jpg|thumb|240px|Novozélandský TA-4K v roce 1984]] |
V roce 1972 zakoupil [[Singapur]] přibližně 50 letounů A-4B z přebytků amerického námořnictva, přičemž bylo rozhodnuto, že letouny budou před zařazením do singapurského letectva rozsáhle upraveny. Jednalo se především o instalaci plastikového krytu radiokompasu na hřbet trupu, instalaci brzdícího padáku pod výstupní trysku, montáž dvou vnějších křídelních závěsníků schopných nést řízené střely [[AIM-9 Sidewinder|AIM-9B Sidewinder]], instalaci nových 30mm kanónů DEFA a montáž nového radaru. Jednomístná verze byla označena A-4S a byly i stavěny dvoumístné stroje s trupem prodlouženým o 81 cm, které byly označeny TA-4S. V USA bylo přestavěno 8 A-4S a 3 TA-4S, ostatní z celkem 51 strojů byly dokončeny přímo v Singapuru se firmě LASS (Lockheed Air Service Singapore). První jednotky operující se Skyhawky vstoupily do operační služby v roce 1975. | V roce 1972 zakoupil [[Singapur]] přibližně 50 letounů A-4B z přebytků amerického námořnictva, přičemž bylo rozhodnuto, že letouny budou před zařazením do singapurského letectva rozsáhle upraveny. Jednalo se především o instalaci plastikového krytu radiokompasu na hřbet trupu, instalaci brzdícího padáku pod výstupní trysku, montáž dvou vnějších křídelních závěsníků schopných nést řízené střely [[AIM-9 Sidewinder|AIM-9B Sidewinder]], instalaci nových 30mm kanónů DEFA a montáž nového radaru. Jednomístná verze byla označena A-4S a byly i stavěny dvoumístné stroje s trupem prodlouženým o 81 cm, které byly označeny TA-4S. V USA bylo přestavěno 8 A-4S a 3 TA-4S, ostatní z celkem 51 strojů byly dokončeny přímo v Singapuru se firmě LASS (Lockheed Air Service Singapore). První jednotky operující se Skyhawky vstoupily do operační služby v roce 1975. | ||
| Řádka 49: | Řádka 80: | ||
=== Kuvajt === | === Kuvajt === | ||
| - | [[ | + | [[File:A-4KU 1991.jpg|thumb|240px|Kuvajtský A-4KU zachycený v Saúdské Arábii]] |
[[Kuvajt]] zakoupil v roce 1974 celkem 30 jednomístných A-4KU (ekvivalent A-4M) a šest dvoumístných TA-4KU (ekvivalent TA-4F), které byly dodány v roce 1977. Po vypuknutí [[Válka v Zálivu|války v Zálivu]] se 17 letounům podařilo uniknout do [[Saúdská Arábie|Saúdské Arábie]], odkud během Operace Pouštní bouře operovaly po boku spojenců, přičemž v boji byl ztracen jeden kus. | [[Kuvajt]] zakoupil v roce 1974 celkem 30 jednomístných A-4KU (ekvivalent A-4M) a šest dvoumístných TA-4KU (ekvivalent TA-4F), které byly dodány v roce 1977. Po vypuknutí [[Válka v Zálivu|války v Zálivu]] se 17 letounům podařilo uniknout do [[Saúdská Arábie|Saúdské Arábie]], odkud během Operace Pouštní bouře operovaly po boku spojenců, přičemž v boji byl ztracen jeden kus. | ||
| Řádka 59: | Řádka 90: | ||
== Hlavní technické údaje (A-4F Skyhawk) == | == Hlavní technické údaje (A-4F Skyhawk) == | ||
| + | [[Soubor:McDONNELL DOUGLAS A-4 SKYHAWK.png|right|280px]] | ||
* '''Posádka:''' 1 (pilot), 2 (u verzí TA-4J,TA-4F,OA-4F) | * '''Posádka:''' 1 (pilot), 2 (u verzí TA-4J,TA-4F,OA-4F) | ||
* '''Rozpětí:''' 8,38 m | * '''Rozpětí:''' 8,38 m | ||
* '''Délka:''' 12,22 m | * '''Délka:''' 12,22 m | ||
* '''Výška:''' 4,57 m | * '''Výška:''' 4,57 m | ||
| - | * '''Nosná plocha:''' 24,15 | + | * '''Nosná plocha:''' 24,15 m<sup>2</sup> |
* '''Profil křídla:''' NACA 0008-1.1-25 u kořene, NACA 0005-0.825-50 na konci | * '''Profil křídla:''' NACA 0008-1.1-25 u kořene, NACA 0005-0.825-50 na konci | ||
* '''Hmotnost prázdného letounu:''' 4750 kg | * '''Hmotnost prázdného letounu:''' 4750 kg | ||
| Řádka 72: | Řádka 104: | ||
* '''Stoupavost:''' 43 m/s | * '''Stoupavost:''' 43 m/s | ||
* '''Dolet:''' 3220 km | * '''Dolet:''' 3220 km | ||
| - | * Plošné zatížení: 344,4 kg/ | + | * Plošné zatížení: 344,4 kg/m<sup>2</sup> |
=== Pohonná jednotka === | === Pohonná jednotka === | ||
| Řádka 112: | Řádka 144: | ||
| issn = 1210-1427 | | issn = 1210-1427 | ||
}} | }} | ||
| - | + | == Velká Galerie == | |
| + | * '''[[:Kategorie:Aircraft A-4 Skyhawk|Mnoho fotografií – Douglas A-4 Skyhawk]]''' | ||
| + | == YouTube == | ||
| + | {| border="4" width="442" align="left" | ||
| + | | {{#widget:YouTube|id=8LnKbs2Aq4c}} | ||
| + | |- align="center" | ||
| + | | '''Flying A4 Skyhawk for the first time !''' | ||
| + | |} | ||
| + | {| border="4" width="442" align="right" | ||
| + | | {{#widget:YouTube|id=NleoU-9mu3E}} | ||
| + | |- align="center" | ||
| + | | '''The story of Douglas A 4 Skyhawk''' | ||
| + | |}<br style="clear: both;" /> | ||
== Externí odkazy == | == Externí odkazy == | ||
| - | {{Vojenské letouny amerického námořnictva po roce 1945}} | + | {{Flickr|A-4+Skyhawk}}{{Commonscat|Douglas A-4 Skyhawk}}{{Vojenské letouny amerického námořnictva po roce 1945}}{{Článek z Wikipedie}} |
| - | {{Článek z Wikipedie}} | + | |
[[Kategorie:Americká vojenská letadla]] | [[Kategorie:Americká vojenská letadla]] | ||
[[Kategorie:Útočná letadla]] | [[Kategorie:Útočná letadla]] | ||
[[Kategorie:Palubní letadla]] | [[Kategorie:Palubní letadla]] | ||
[[Kategorie:Letadla Douglas]] | [[Kategorie:Letadla Douglas]] | ||
| + | [[Kategorie:Video články Multimediaexpo.cz]] | ||
Aktuální verze z 25. 1. 2024, 15:40
| A-4 Skyhawk | ||
| ||
| Poslední vyrobené letadlo typu A-4 Skyhawk (únor 1979) | ||
| Základní charakteristika | ||
|---|---|---|
| Určení | útočný letoun | |
| Výrobce | Douglas Aircraft | |
| Konstruktér | Ed Heinemann | |
| První let | 22. června 1954 | |
| Zařazen | Říjen 1956 | |
| Vyřazen | United States Navy 2003 USMC 1998 jinde stále ve službě | |
| Výroba | ||
| Vyrobeno | 2960 | |
| Varianty | A-4AR Fightinghawk A-4SU Super Skyhawk | |
| Uživatel | US Navy USMC | |
| Izrael Argentina Singapur Kuvajt a další | ||
Douglas A-4 Skyhawk je americký útočný letoun původně vyvinutý pro operace z amerických letadlových lodí. Letoun, který vyvinul letecký výrobce Douglas Aircraft (později McDonnell Douglas), byl až do roku 1962 označen A4D Skyhawk.
Více než 50 let po prvním letu a významné úloze konfliktech jako byly například Vietnamská válka, Falklandská válka či Jomkipurská válka, jsou některé z 2 960 vyrobených strojů A-4 stále ve službě a to včetně služby na letadlové lodi.
Obsah |
Vývoj
Prototyp XA4D-1 (BuNo 137812) poprvé vzlétl 22. června 1954 poháněn proudovým motorem Wright J65-W2 s tahem 32 kN.
Po dodání 165 sériových kusů A4D-1, které byly vybaveny motorem Wright J65-W-4 s tahem 32,27 kN, byla v březnu 1956 zahájena výroba 542 exemplářů sériové varianty A4D-2 s pohonnou jednotkou J65-W-16A o tahu 34,3 kN.
Výroba pokračovala 638 stroji A4D-2N (později A-4C) s radarem APQ-53 v prodloužené přídi. Verze A4D-5, později přeznačená na A-4E (494 kusů), měla instalovanou pohonnou jednotku Pratt & Whitney J52-P-6A s tahem 37,8 kN, další dva závěsníky pod křídlem a prodloužený dolet o 27%. Z verze E vycházela i dvoumístná cvičná TA-4E jako prototyp a sériová TA-4F.
Celkem 240 letounů verze A-4F mělo motory Pratt & Whitney J52-P-8A, pancéřování kabiny, nové spoilery na křídlech a modernizovanou avioniku. První A-4F byl zalétán v srpnu 1966. Úpravou starších A-4C na standard F vznikla verze A-4L.
A-4M Skyhawk II byla značně zmodernizovaná verze pro jednotky USMC. Pohon zajišťoval motor J52-P-408A o 49,80 kN. Prototyp zalétaný v dubnu 1970 odpovídal vybavením zprvu verzi F. Pozdější instalací nových systémů, zejména Hughes ARBR, vyhledávající radarem pozemní cíle, vznikla varianta A-4Y.
Produkce A-4 byla ukončena v únoru 1979 po dodání 2 960 strojů.
Služba v USA
.jpg)
První jednotkou, vyzbrojenou sériovými letouny A4D-1 Skyhawk, se stala 26. října 1956 VA-72 „Blue Hawks“ US Navy. A-4C byly k jednotkám dodávány od března 1960 do roku 1962.
V 60. letech 20. století, kdy Námořní síly Spojených států operovaly s 15 útočnými letadlovými loděmi, mělo každé letecké palubní křídlo dvě perutě Skyhawků. Skyhawky US Navy se do leteckých operací zapojily již na počátku americké účasti ve válce ve Vietnamu. 5. srpna 1964 provedlo 64 letounů, včetně 15 A-4C z křídla CVW-14 z paluby USS Constellation a 16 A-4E z perutě VA-55 „War Horses“ a VA-56 „Champions“ z křídla CVW-5, působícího z USS Ticonderoga, po incidentu v Tonkinském zálivu odvetné útoky proti Severnímu Vietnamu, operaci Pierce Arrow. Letouny napadly čtyři velké základny torpédových člunů na severovietnamském pobřeží. Během operace byl sestřelen jeden A-4C, jehož pilot Lt. Everett Alvarez se stal prvním válečným zajatcem tohoto konfliktu. Dalšího primátu ve vietnamské válce dosáhl A-4C Skyhawk (BuNo148609) 1. května 1967. Během náletu na letiště Kep ostřeloval Lt.Cdr. T. R. „Ted“ Schwartz perutě VA-76 z paluby USS Bon Homme Richard raketami Zuni letadla na zemi, když mu jeho číslo oznámilo, že se za ocasem jeho Skyhawku nachází MiG-17. Schwartzovi se podařilo dostat do polohy za a nad MiG, načež vypálil zbývající rakety Zuni, kterými vietnamský letoun srazil k zemi. Dosáhl tak jediného sestřelu MiGu neřízenými raketami za celou vietnamskou válku.
Do tohoto konfliktu zasáhly také letouny A-4E jednotky VA-72 „Blue Hawks“ a VA-86 „Sidewinders“ z paluby USS Independence, A-4C jednotky VA-113 z USS Kitty Hawk, A-4C VA-94 z USS Enterprise, A-4E jednotky VA-212 z USS Hancock (CV-19) a A-4E z VA-163 z letadlové lodi USS Oriskany.
USMC umístilo své Skyhawky na letištích v tehdejším Jižním Vietnamu a v Thajsku.
Důsledkem dlouhého a intenzivního bojového nasazení Skyhawků za války ve Vietnamu byly největší ztráty ze všech nasazených typů, působících z letadlových lodí. Představovaly téměř 37% bojových ztrát, které dosáhly celkem 196 A-4 v boji a 77 při provozních nehodách.
Letouny A4D-2 sloužily na letadlových lodích US Navy a na pobřežních letištích USMC do roku 1965. Jednomístné A-4M vyřadilo US Navy z výzbroje již v roce 1994, dvoumístné TA-4J byly v omezeném provozu používány ještě v roce 2001 při cvičeních v roli agresora.
Zahraniční uživatelé
Argentina
Prvním zahraničním uživatelem letounů A-4 byla Argentina, kde je používalo jak letectvo (Fuerza Aérea), tak námořnictvo (Aviacion Naval).
Argentinské vzdušné síly zakoupily první stíhací bombardovací A-4 roku 1965 s cílem nahradit zastaralé typy Gloster Meteor a North American F-86 Sabre. Objednávka zahrnovala 25 kusů A-4B (C-201 až C-225) z přebytků US Navy. Prvních 12 kusů dostala Argentina již v říjnu 1966 a byly přiděleny IV escuadrón de Caza y Ataque. Ze zbývajících 13 Skyhawků 12 přiletělo do konce roku 1966 a přidělili je V escuadrón de Caza y Ataque, jeden havaroval při výcviku v USA.
Druhá objednávka stejného počtu A-4B byla zadaná koncem 60. let 20. století. Letouny z přebytku US Navy (C-226 až C-250) byly do Argentiny dodány v roce 1970 a přiděleny rovnoměrně eskadrám IV a V. Všechny tyto letouny přešly před dodáním revizí a úpravami v Douglas Aircraft Company. Obdržely novou avioniku, nová křidélka a motory J65-W-16A o tahu 34,25 kN. Skyhawky na export obdržely označení A-4P a název Halcón. V polovině 70. let prošly další modernizací.
V polovině 70. let 20. století zadala Fuerza Aérea třetí objednávku Skyhawků, tentokrát na 25 strojů A-4C. Také tyto letouny pocházely z přebytků US Navy a do Argentiny byly dodány v roce 1976 (C-301 až C-325). V dubnu 1982 byly ve výzbroji III escuadrón de Caza y Ataque přidělené Grupo 4 de Caza/IV Brigada Aérea v El Plumerillo. 11. dubna 1982 se třetí peruť pod velením vicecomodoro F. J. A. Lupianeze přesunula do San Julián. Během falklandské války přišla tato jednotka o celkem 9 svých A-4C Skyhawk, z nichž jeden stroj (C-313) Jorge Casca havaroval ve špatných meteorologických podmínkách na útesech South Jason Island.
Ze 49 dodaných strojů A-4B zůstalo na začátku falklandské války v roce 1982 jen 36, z toho 22 bojeschopných. Na jaře 1982 eskadry IV a V spadaly pod Grupo 5 de Caza/V Brigada Aérea na letecké základně Villa Reynolds. Během bojů se podařilo uschopnit další 4 Halcóny. První peruť se na nové působiště v Río Gallegos přestěhovala už 14. dubna 1982 se 13 letouny, druhá ji následovala 1. května s 9 Skyhawky. Za 45 dní bojů od 1. května do 14. června letouny 5. skupiny vykonaly 133 bojových vzletů, 86 útoků na britská plavidla, při nichž bylo ztraceno 10 strojů a 9 pilotů. Od poloviny května byla intenzivně využívána dvojice tankovacích letounů Lockheed KC-130H Hercules, což umožnilo útoky na cíle východně od Falkland Sound a prodloužilo výdrž Skyhawků v oblasti bojů.
Austrálie
Druhým zahraničním uživatelem typu A-4 byla Austrálie, která zakoupila 16 kusů verze A-4G a 2 kusy cvičných TA-4G. Letouny byly dodány v letech 1967–1968. Letouny byly určeny pro provoz z letadlové lodi HMAS Melbourne, ale operovaly i z pozemní základny Nowra v Novém Jižním Walesu. V roce 1980 bylo 10 kusů prodáno na Nový Zéland a ostatní byly v roce 1983 vyřazeny.
Izrael
První Skyhawky byly v Izraely používány od roku 1968. Nejprve bylo objednáno 48 strojů verze A-4N a dva verze TA-4H z přebytků amerického námořnictva (později bylo objednáno dalších 6 kusů). Z přebytků pocházelo i dalších 60 jednomístných A-4E a 17 dvoumístných TA-4J, které byly dodány v letech 1968–1974. Od roku 1972 byly dodávány také první z celkem 129 kusů verze A-4N (ekvivalent amerických A-4M), jež byly oproti dřívějším verzím výrazně modernizovány a měly na hřbetě trupu charakteristický hrb s přídavnou avionikou (hrby byly postupně montovány i do jednomístných strojů starších verzí). Většina izraelských Skyhawků dostala postupně také prodlouženou výstupní trysku a nové kanóny DEFA ráže 30 mm. Později bylo 32 kusů prodáno do Indonésie.
Letouny byly intenzivně nasazeny v jomkippurské válce v roce 1973, přičemž 53 kusů v ní bylo ztraceno. Izraelské Skyhawky dosáhly i dvou vzdušných vítězství. Dne 12. května 1970 byla dvojice Skyhawků napadena syrskými MiGy-17, přičemž se jim podařilo bez vlastní ztráty jeden sestřelit 30mm kanóny DEFA a druhý salvou neřízených protizemních střel.
Nový Zéland
Nový Zéland zakoupil první Skyhawky v roce 1970. Jednalo se o osm jednomístných A-4K a čtyři dvoumístné TA-4K. A-4K byla totožná s verzí A-4F, měla ovšem zvětšenou svislou ocasní plochu, pouzdro brzdícího padáku pod výstupní tryskou a odlišné radiovybavení. V roce byly tyto letouny doplněny 10 Skyhawky, zakoupenými z přebytků australského námořního letectva (dostaly novou avioniku, brzdící padák a výmetnice klamných cílů). V roce 1987 bylo všech 22 letounů modernizováno.
Singapur
V roce 1972 zakoupil Singapur přibližně 50 letounů A-4B z přebytků amerického námořnictva, přičemž bylo rozhodnuto, že letouny budou před zařazením do singapurského letectva rozsáhle upraveny. Jednalo se především o instalaci plastikového krytu radiokompasu na hřbet trupu, instalaci brzdícího padáku pod výstupní trysku, montáž dvou vnějších křídelních závěsníků schopných nést řízené střely AIM-9B Sidewinder, instalaci nových 30mm kanónů DEFA a montáž nového radaru. Jednomístná verze byla označena A-4S a byly i stavěny dvoumístné stroje s trupem prodlouženým o 81 cm, které byly označeny TA-4S. V USA bylo přestavěno 8 A-4S a 3 TA-4S, ostatní z celkem 51 strojů byly dokončeny přímo v Singapuru se firmě LASS (Lockheed Air Service Singapore). První jednotky operující se Skyhawky vstoupily do operační služby v roce 1975.
V roce 1980 bylo zakoupeno dalších 70 kusů verze A-4C, které byly přestavěny v singapurské firmě SAI (Singapore Aircraft Industries). Přestavby verze A-4C byly označeny A-4S1 a TA-4S1. Na rozdíl od předchozích strojů u nich byly ponechány původní 20mm kanóny a měly odlišný nástavec pro čerpání paliva za letu. V roce 1983 bylo postaveno dalších osm kusů A-4S1. V druhé polovině 80. let byla vyvíjena modernizovaná verze Singapore Aerospace A-4SU Super Skyhawk, na kterou bylo přestavěno přibližně 150 strojů starších verzí.
Kuvajt
Kuvajt zakoupil v roce 1974 celkem 30 jednomístných A-4KU (ekvivalent A-4M) a šest dvoumístných TA-4KU (ekvivalent TA-4F), které byly dodány v roce 1977. Po vypuknutí války v Zálivu se 17 letounům podařilo uniknout do Saúdské Arábie, odkud během Operace Pouštní bouře operovaly po boku spojenců, přičemž v boji byl ztracen jeden kus.
Malajsie
Malajsie používala Skyhawky pod označením A-4PTM od prosince roku 1984. Zakoupeno bylo 36 jednomístných a 4 dvoumístné letouny. Jednalo o přestavby strojů verzí A-4C a A-4L z přebytků amerického námořnictva. Letouny byl upraveny, všechny byly schopné nést řízené střely AIM-9 Sidewinder a 20 jednomístných kusů mohlo nést také protizemní řízené střely AGM-65 Maverick.
Indonésie
Indonésie zakoupila z přebytků izraelského letectva 32 Skyhawků (28 jednomístných a 4 dvoumístné) označených zde A-4E. Polovina letounů byla dodána v roce 1979 a druhá polovina v roce 1985. Do operační služby se zde dostaly v roce 1980.
Hlavní technické údaje (A-4F Skyhawk)
- Posádka: 1 (pilot), 2 (u verzí TA-4J,TA-4F,OA-4F)
- Rozpětí: 8,38 m
- Délka: 12,22 m
- Výška: 4,57 m
- Nosná plocha: 24,15 m2
- Profil křídla: NACA 0008-1.1-25 u kořene, NACA 0005-0.825-50 na konci
- Hmotnost prázdného letounu: 4750 kg
- Vzletová hmotnost: 8318 kg
- Max. vzletová hmotnost: 11 136 kg
- Nejvyšší rychlost: 1077 km/h
- Dostup: 12 880 m
- Stoupavost: 43 m/s
- Dolet: 3220 km
- Plošné zatížení: 344,4 kg/m2
Pohonná jednotka
- 1× proudový motor Pratt & Whitney J52-P8A
- Tah motoru: 41 kN
Výzbroj
- 2× 20 mm kanón Colt Mk 12, 100 nábojů na hlaveň
- až 4 490 kg výzbroje na 5 závěsnících
Varianty podvěšené výzbroje
- Řízená střela vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder
- Protiradarová střela AGM-45 Shrike
- Řízená střela vzduch-země AGM-65 Maverick
- Řízená střela vzduch-země AGM-12 Bullpup
- Klouzavá puma AGM-62 Walleye
- Taktické jaderné pumy
- Kazetové pumy
- Napalmové kontejnery
- 113 kg pumy Mark 81
- 227 kg pumy Mark 82 a další
Prameny
Velká Galerie
YouTube
| Flying A4 Skyhawk for the first time ! |
| The story of Douglas A 4 Skyhawk |
Externí odkazy
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |