Šablona:Článek dne/2022/07

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 3. 1. 2024, 19:38

Tyrhénské moře je část Středozemního moře ležící západně od italské pevniny mezi ostrovy Sardinie, Korsika a Sicílie. Severně od něho se nachází Ligurské moře, na jihu otevřené Středozemní moře a na východě spojuje Tyrhénské moře Messinská úžina s Jónským mořem. Název moře vznikl z řeckého pojmenování etruských námořníků: Tyrrhenoi.

Moře se nachází na složitém systému zemských tektonických desek a je geologicky mladé. Současnou podobu ostrovů a pobřeží ovlivnil vulkanismus. Části příkopů a podmořských hor jsou tvořené oceánskou kůrou. Některé zdroje uvádí maximální hloubku až 3 840 metrů. Pobřeží Tyrhénského moře je od dob starověku osídleno vyspělými civilizacemi, vedly přes něj obchodní cesty a bylo dějištěm mnohých námořních bitev. Námořníky plavícími se dříve přes oblast moře byli Etruskové, Řekové, Římané, Vandalové, Normané, Janované, Španělé a Francouzi. Řím má díky Tyrhénskému moři spojení se zbytkem Středozemního moře, také námořní cesty z Marseille a z Janova na východ a k Suezskému průplavu vedou přes Tyrhénské moře. Nejdůležitějším přístavem v oblasti je Gioia Tauro v Kalábrii. V porovnáním se zbytkem Středozemního moře má Tyrhénské moře nízkou bioproduktivitu. Biologicky významné jsou skalnaté úseky pobřeží, kde se vyskytují červení koráli a langusty. Pobřeží Neapolského zálivu, Amalfinské pobřeží, pobřeží Sicílie a menší ostrovy Capri nebo Ischia patří od počátků moderní turistiky k nejoblíbenějším turistickým oblastem světa.

Moře má přibližně trojúhelníkový tvar. Maximální hloubka není přesně známa, většina pramenů udává hloubku kolem 3 600 metrů, ale je možné se setkat i s hloubkami od 3 400 až 3 840 metrů. Dno moře se dá rozdělit na části, které odděluje 41. rovnoběžka. Jižně od této linie je zemská kůra zřetelně slabší a silně ovlivněná vulkanickou činností. Kontinentální šelf je úzký, dosahuje šířky od 10 do 40 kilometrů. Z celkové rozlohy moře 231 000 km² připadá na kontinentální šelf 14 800 km², na kontinentální svah dalších 48 600 km². Zbytek rozlohy zaujímají hlubokomořské pánve.

Hlavní spojení mezi hlubokomořskými pánvemi Tyrhénského moře s hlubinou Ligurského moře tvoří Canale di Corsica. Hlubokomořský kanál je zhruba 100 km dlouhý a na nejužším místě mezi toskánským šelfem a ostrovem Capraia a Korsika jen 30 kilometrů široký. Kanál má hloubku 460 metrů. Sever Tyrhénského moře nedosahuje větších hloubek než 2 000 metrů. Západní část, tzn. Korsická hlubina, má rovinný povrch.

Na centrálním hřebeni leží ostrovy Elba, Montecristo, Capraia a Pianosa. Při pobřeží se nachází rovinný toskánský šelf. Podmořské hory Etruschi a Cialdi leží na přechodu k hlubšímu jižnímu Tyrhénskému moři.

Jižní část Tyrhénského moře se skládá pravděpodobně z čedičové oceánské kůry. Zemská kůra má na západě u Sardinie tloušťku 30 km a směrem na východ se zeslabuje na tloušťku pět až deset kilometrů. Velmi slabá je zemská kůra v centrální části moře, u podmořských hor Vavilov a Marsili, která se nachází na měkkém zemském plášti. Podobnou charakteristiku má zemská kůra u ostrova Ischia.

Tyrhénské moře má nejslabší zemskou kůru z celého Středozemního moře a největší tepelný tok z zemských hlubin. Přenos tepla z nitra Země, stejně jako magnetické anomálie, je velice nepravidelný a variabilní. Mořské dno je zde velice členité, s četnými svahy a častými malými hlubinami. Hlubiny jsou obklopené podmořskými horami, které se také nachází uprostřed hlubin. K tomuto je nutno započítat členité pobřeží. Ze severního sicilského pobřeží padá mořské dno strmě v hlubinu, které patří k nejhlubším částem moře.

V jižní části Tyrhénského moře se nachází četné magmatické útvary, z nichž některé dosahují výšky několika tisíc metrů. Patří k nim podmořské hory vulkanického původu, Vavilov a Marsili. Marsili dosahuje výšky 2 600 metrů od mořského dna a skládá se z nejstarších hornin v oblasti Tyrhénského moře. Liparské ostrovy na jihu Tyrhénského moře jsou mladší než samotné moře a jsou staré pouze milion let. Vznikly pohybem magmatu, který byl výsledkem sunutí jónské desky pod Tyrhénské moře. Ostrov Ustica leží na kontinentální kůře v přechodné oblasti mezi tyrhénskou oceánskou kůrou a okolními deskami a je vulkanického původu.

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
 <!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
-[[Soubor:SUN-Ultra40-2014-002.jpg|right|160px|Dvojice konektorů IEEE 1394a na předním panelu serveru SUN Ultra 40 M2.]]
+[[Soubor:Italy relief location map-2.png|right|160px|Blank physical map of Italy (czech version)]]
-'''[[FireWire]]''' ('''IEEE 1394''') je standardní sériová [[sběrnice]] pro připojení periférií k [[počítač]]i. Díky své technické jednoduchosti a pořizovací ceně nahrazuje dříve používané způsoby připojení, především [[SCSI]].
+'''<big>[[Tyrhénské moře]]</big>''' je část [[Středozemní moře|Středozemního moře]] ležící západně od italské pevniny mezi ostrovy [[Sardinie]], [[Korsika]] a [[Sicílie]]. Severně od&nbsp;něho se nachází [[Ligurské moře]], na jihu otevřené Středozemní moře a na východě spojuje Tyrhénské&nbsp;moře Messinská&nbsp;úžina s&nbsp;[[Jónské moře|Jónským&nbsp;mořem]]. Název moře vznikl z&nbsp;řeckého pojmenování etruských námořníků: <u>Tyrrhenoi</u>.
-V současné době jsou k dispozici dvě verze FireWire: původní s šestipinovým kabelem označovaná dnes jako FireWire 400 neboli IEEE&nbsp;1394a s rychlostí 400 Mbit/s a FireWire 800 neboli IEEE&nbsp;1394b s rychlostí až 800&nbsp;Mbit/s a devítipinovým kabelem. Nyní se schvaluje nový&nbsp;standard IEEE 1394c s rychlostí až 3&nbsp;200&nbsp;Mbit/s. FireWire na rozdíl od USB není ale prozatím tak rozšířen a patrně už nikdy nebude. Dnes se používání tohoto rozhraní pro běžné uživatele zúžilo zejména k připojení digitálních videokamer, v profesionální sféře se používá k rychlému připojení externích disků a optických mechanik.
+Moře se nachází na složitém systému zemských [[tektonická deska|tektonických desek]] a je geologicky mladé. Současnou podobu ostrovů a pobřeží ovlivnil [[vulkanismus]]. Části [[oceánský příkop|příkopů]] a&nbsp;podmořských hor jsou tvořené [[oceánská kůra|oceánskou kůrou]]. Některé zdroje uvádí maximální hloubku až 3&nbsp;840 metrů. Pobřeží Tyrhénského moře je od dob starověku osídleno vyspělými civilizacemi, vedly přes něj obchodní cesty a bylo dějištěm mnohých námořních bitev. Námořníky plavícími se dříve přes oblast moře byli Etruskové, [[Řecko|Řekové]], Římané, Vandalové, Normané, Janované, [[Španělsko|Španělé]] a [[Francie|Francouzi]]. [[Řím]] má díky Tyrhénskému moři spojení se zbytkem Středozemního moře, také námořní cesty z&nbsp;[[Marseille]] a z&nbsp;[[Janov (Itálie)|Janova]] na východ a k&nbsp;[[Suezský průplav|Suezskému průplavu]] vedou přes Tyrhénské moře. Nejdůležitějším přístavem v oblasti je [[Gioia Tauro]] v&nbsp;[[Kalábrie|Kalábrii]].
+V&nbsp;porovnáním se zbytkem Středozemního moře má Tyrhénské moře nízkou [[bioproduktivita|bioproduktivitu]]. Biologicky významné jsou skalnaté úseky pobřeží, kde se vyskytují červení [[korál]]i a [[langusta|langusty]]. Pobřeží [[Neapolský záliv|Neapolského zálivu]], [[Amalfinské pobřeží]], pobřeží Sicílie a menší ostrovy [[Capri]] nebo [[Ischia]] patří od počátků moderní turistiky k&nbsp;nejoblíbenějším turistickým oblastem světa.
-FireWire může spojit až 63 zařízení ve stromové nebo daisy chain topologii (na rozdíl od sběrnicové topologie paralelního SCSI). To umožňuje komunikaci zařízení na principu [[peer-to-peer]], například mezi [[Scanner|skenerem]] a [[Počítačová tiskárna|tiskárnou]], bez potřeby využití systémové paměti nebo [[Procesor|procesoru]] počítače. FireWire také podporuje více hostitelských zařízení na jedné sběrnici. USB potřebuje na stejnou funkci speciální čipset, což v praxi znamená, že potřebuje speciální drahý kabel, přičemž FireWire postačuje běžný kabel se správným počtem pinů (standardně šest). FireWire podporuje technologie [[plug-and-play]] a hot swapping. Měděný kabel, který je použit nejčastěji, může mít délku až 4,5 metru a je flexibilnější než většina kabelů pro paralelní SCSI. Kabel se šesti nebo devíti piny dokáže napájet port až 45 [[watt]]y a 30&nbsp;[[volt]]y, což umožňuje energeticky středně náročným zařízením pracovat bez samostatného napájecího zdroje.
+Moře má přibližně trojúhelníkový tvar. Maximální hloubka není přesně známa, většina pramenů udává hloubku kolem 3&nbsp;600&nbsp;metrů, ale je možné se setkat i&nbsp;s&nbsp;hloubkami od&nbsp;3&nbsp;400 až&nbsp;3&nbsp;840 metrů.
+Dno moře se dá rozdělit na části, které odděluje 41.&nbsp;[[rovnoběžka]]. Jižně od této linie je [[zemská kůra]] zřetelně slabší a silně ovlivněná vulkanickou činností. [[Kontinentální šelf]] je úzký, dosahuje šířky od&nbsp;10 do 40&nbsp;kilometrů. Z&nbsp;celkové rozlohy moře 231&nbsp;000&nbsp;km<sup>2</sup> připadá na [[kontinentální šelf]] 14&nbsp;800&nbsp;km<sup>2</sup>, na kontinentální svah dalších 48&nbsp;600&nbsp;km<sup>2</sup>. Zbytek rozlohy zaujímají hlubokomořské pánve.
-Dodatek IEEE 1394a, vydaný v roce 2000, upřesnil a vylepšil původní specifikaci. Přidal podporu pro asynchronní&nbsp;streaming, rychlejší rekonfiguraci sběrnice, spojování paketů a úsporný režim spánku. IEEE 1394a nabízí několik výhod oproti IEEE 1394. 1394a je schopen rozhodčích zrychlení, což sběrnici umožňuje urychlit rozhodčí řízení cyklů, což vede ke zlepšení efektivity. To také umožňuje řídit krátký restart sběrnice, při kterém mohou být přidány nebo odebrány uzly, aniž by došlo k&nbsp;velkému poklesu v isochronním přenosu.
+Hlavní spojení mezi hlubokomořskými pánvemi Tyrhénského moře s&nbsp;hlubinou Ligurského moře tvoří ''Canale di Corsica''. Hlubokomořský kanál je zhruba 100&nbsp;km dlouhý a na nejužším místě mezi toskánským šelfem a ostrovem [[Capraia Isola|Capraia]] a&nbsp;[[Korsika]] jen 30&nbsp;kilometrů široký. Kanál má hloubku 460&nbsp;metrů. Sever Tyrhénského moře nedosahuje větších hloubek než&nbsp;2&nbsp;000 metrů. Západní část, tzn. Korsická hlubina, má rovinný povrch.
-<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>
+Na centrálním hřebeni leží ostrovy [[Elba]], [[Montecristo]], [[Capraia Isola|Capraia]] a [[Pianosa]]. Při pobřeží se nachází rovinný toskánský šelf. Podmořské hory Etruschi a Cialdi leží na&nbsp;přechodu k&nbsp;hlubšímu jižnímu Tyrhénskému moři.
+Jižní část Tyrhénského moře se skládá pravděpodobně z&nbsp;čedičové oceánské kůry. Zemská kůra má na západě u&nbsp;Sardinie tloušťku 30&nbsp;km a směrem na východ se zeslabuje na tloušťku pět až deset kilometrů. Velmi slabá je zemská kůra v&nbsp;centrální části moře, u&nbsp;podmořských hor Vavilov a&nbsp;Marsili, která se nachází na měkkém [[zemský plášť|zemském plášti]]. Podobnou charakteristiku má zemská kůra u&nbsp;ostrova [[Ischia]].
+Tyrhénské moře má nejslabší zemskou kůru z&nbsp;celého Středozemního moře a největší [[tepelný tok]] z&nbsp;zemských hlubin. Přenos tepla z&nbsp;nitra Země, stejně jako magnetické anomálie, je velice nepravidelný a variabilní. Mořské dno je zde velice členité, s&nbsp;četnými svahy a častými malými hlubinami. Hlubiny jsou obklopené podmořskými horami, které se také nachází uprostřed hlubin. K&nbsp;tomuto je nutno započítat členité pobřeží. Ze severního sicilského pobřeží padá mořské dno strmě v&nbsp;hlubinu, které patří k&nbsp;nejhlubším částem moře.
+V&nbsp;jižní části Tyrhénského moře se nachází četné [[magma]]tické útvary, z&nbsp;nichž některé dosahují výšky několika tisíc metrů. Patří k&nbsp;nim podmořské hory vulkanického původu, [[Vavilov]] a [[Marsili]]. Marsili dosahuje výšky 2&nbsp;600 [[metr]]ů od mořského dna a skládá se z&nbsp;nejstarších hornin v&nbsp;oblasti Tyrhénského moře. [[Liparské ostrovy]] na jihu Tyrhénského moře jsou mladší než samotné moře a jsou staré pouze milion let. Vznikly pohybem [[magma]]tu, který byl výsledkem sunutí jónské desky pod&nbsp;Tyrhénské moře. Ostrov [[Ustica]] leží na kontinentální kůře v&nbsp;přechodné oblasti mezi tyrhénskou oceánskou kůrou a okolními deskami a&nbsp;je&nbsp;vulkanického původu.
+<noinclude>[[Kategorie:Archiv Článků DNE]]</noinclude>