Michel Houellebecq

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 23. 6. 2023, 10:19

Michel Houellebecq (2016)

Michel Houellebecq (2008)

Michel Houellebecq, Varšava, 9. června 2008

Michel Houellebecq, narozen jako Michel Thomas, (* 26. února 1958, Réunion), je francouzský spisovatel.

Život

Jeho otec byl horský vůdce a matka anestezioložka. Když mu bylo 6, jeho matka opustila rodinu, konvertovala k islámu a žije s muslimem. Malý Michel pak žil u své babičky z otcovy strany, Henriette Houellebecqovou, členkou Francouzské komunistické strany a pravověrnou stalinistkou v Crécy-en-Brie u Paříže. Dobrý vztah s babičkou měl vliv na jeho levicovost. Vystudoval lycéum v Meaux a Vysokou školu zemědělskou. Z prvního manželství se sestrou přítele má syna Etiennea (* 1981), ale svazek se rozpadl již po roce. Znovu se oženil až v roce 1999. V 80. letech trpěl depresemi, které utápěl v alkoholu, a psal poezii. Na počátku 90. let napsal biografii amerického autora hororů, monarchisty H. P. Lovecrafta a svou románovou prvotinu Rozšíření bitevního pole. Druhý román – Elementární částice (1998) – ho rázem vynesl na francouzské literární nebe. Příběh dvou čtyřicátníků žijících ve světě masturbace a peep show pobouřil vládnoucí generaci osmašedesátníků a vyvolal senzaci. Dostal za něj dvě ceny: Velkou národní literární cenu pro mladé talenty a Listopadovou cenu. Ještě větší pobouření vyvolal třetí román, Platforma (2001). Liga lidských práv ho udala za podněcování k rasové nenávisti. Soud však smetl tento pokus omezovat uměleckou svobodu. Houellebecq v něm skvěle vystihl ducha doby, když hrdinka umírá v Thajsku po teroristickém útoku islamistů. Její přítel pak říká, že pokaždé, když izraelské síly usmrtí palestinské dítě nebo těhotnou ženu, cítí uspokojení. Román přitom vyšel ještě před 11. zářím 2001. Dostal za něj Mezinárodní dublinskou cenu Impac. Posledním počinem je v řadě čtvrtý román Možnost ostrova, který se dočkal i filmového zpracování. Režie filmu La Possibilité d'une île se ujal sám autor. Je laciné ztotožňovat autobigrafického hrdinu a autora samotného. Houellebecq o sobě tvrdí, že je demokrat a evropský federalista. Přesto v doslovné Americe příliš pochopení nenalezl a populární tam není. K establishmentu je kritický. Volit Chiraca je podle něj „jako nachcat do volební urny“.

Dílo

I když Houellebecqova literární tvorba zahrnuje i poezii a eseje, nejvýznamnější jsou jeho romány, díky nimiž si získal světovou proslulost. Tyto romány, jako každé postmoderní dílo (např. Milana Kundery), jsou často významově nejednoznačné. Na první pohled se zdají být cynickými, plnými černého humoru, ve skutečnosti jsou však moralizující a volající po empatii. Romány

1. román Extension du domaine de la lutte (1994, česky Rozšíření bitevního pole – Mladá fronta 2004, anglicky Whatever)
2. román Les particules élémentaires (1998, česky Elementární částice - Garamond 2007, anglicky Atomised)
3. román Lanzarote (2000)
4. román Plateforme (2001, česky Platforma - Garamond 2008, anglicky Platform)
5. román La Possibilité d'une île (2005, česky Možnost ostrova - Odeon 2007, anglicky The Possibility of an Island)

Další knihy

• Rester vivant, méthode (1991)
• H. P. Lovecraft: Contre le monde, contre la vie (1991), anglicky v překladu Dorny Khazeni H. P. Lovecraft: Against the World, Against Life a s předmluvou Stephena Kinga (2005) - analýza děl amerického spisovatele H. P. Lovecrafta.
• La Poursuite du bonheur, poèmes (1992)
• Le Sens du combat, poèmes (1996)
• Interventions, recueil d'essais (1998)
• Renaissance, poèmes (1999)
• Ennemis publics (2008)

Ukázky z díla

Krátce řečeno, se svým sociálním postavením mohu být spokojen. V sexuální oblasti je to horší. Poznal jsem více žen, vždy však na omezenou dobu. Protože postrádám krásu i jakýkoliv osobní šarm a často podléhám návalům deprese, neodpovídám ani v nejmenším tomu, co ženy hledají především. Proto jsem u žen, které mi otevřely svůj orgán, často cítil lehký odpor; v podstatě jsem pro ně představoval nouzové řešení, což, jak uznáte, není ideálním východiskem pro trvalejší vztah.

Rozšíření bitevního pole, pp. 14–15.

Nijak jsem po Catherine Lechardoy netoužil; rozhodně jsem s ní nechtěl šoustat. Usmívala se na mne se šampaňským v ruce, snažila se být odvážná; přesto jsem věděl, že tolik potřebuje, aby ji někdo ošoustal. Díra, kterou měla pod břichem, jí musela připadat strašně zbytečná. Penis se dá vždycky uříznout, ale jak zapomenout na prázdnotu vaginy? Její situace mi připadala zoufalá a začala mě trochu škrtit kravata. Po třetí skleničce jsem jí málem navrhnul jít píchat do kanceláře; na stole nebo na zemi, to je jedno; cítil jsem se schopen vykonat nezbytné pohyby. Mlčel jsem však; a nakonec si myslím, že by to nepřijala; nebo bych jí napřed musel obejmout kolem pasu, říct, že je krásná, dotknout se jejích rů v něžném polibku. Skutečně nebylo cesty ven. Rychle jsem se omluvil a odešel zvracet na záchod.

Rozšíření bitevního pole, p. 45.

Není pravda, že lidé jsou jedineční a každý si nese v sobě nezaměnitelnou výjimečnost; ve svém případě jsem každopádně žádnou stopu výjimečnosti nepozoroval. Je většinou marné unavovat se rozlišováním individuálních osudů a charakterů. Myšlenka jedinečnosti lidské osobnosti je stručně řečeno jen nabubřelá absurdita. Na vlastní život si vzpomínáme, píše někde Schopenhauer, o něco víc než na dávno přečtený román. Tak je to: jen o trochu víc.

Platforma (překlad: Alan Beguivin)

Na Sinaji jsem měl druh zjevení: Cítil jsem naprosté odmítnutí monotheismu. Řekl jsem si, že idea víry jen v jednoho Boha je kréténská. A nejhloupější náboženství ze všech je islám.

Platforma (překlad: Alan Beguivin)

Pokud projdeme něčím smutným, nějakým zklamáním, čímkoli, co nám brání žít, a chceme se zachránit, musíme se nejprve přestěhovat, spálit fotky, vyvarovat se situací, kdy musíme své špatné zážitky někomu vyprávět.

Možnost ostrova (překlad: Jovanka Šotolová)

Bral jsem věci tak, jak jsou: člověk je živočišný druh vyvinutý z jiných živočišných druhů trýznivým a strastiplným evolučním procesem; skládá se z hmoty rozdělené do orgánů, po smrti se orgány rozloží, přemění se v jednodušší molekuly; nezbude žádná stopa po činnosti mozku, po myšlení ani po čemkoli, co by mohlo být připodobitelné jakémusi duchu nebo duši.

Možnost ostrova (překlad: Jovanka Šotolová)

Externí odkazy

• Profil, ukázky z tvorby, rozhovory
• Officiální stránka (francouzsky)