V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Triforium

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu)
(+ Galerie)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze.)
Řádka 1: Řádka 1:
-
[[Soubor:StDenis Langhauswand2.JPG|thumb|Od spodu: zóna mezilodních arkád, triforia, a bazilikálních oken ([[kostel Saint Denis]] u [[Paříž]]e)]]
+
[[Soubor:StDenis Langhauswand2.JPG|thumb|240px|Od spodu: zóna mezilodních arkád, triforia, a bazilikálních oken ([[kostel Saint Denis]] u [[Paříž]]e)]]
-
[[Soubor:Malmesbury.abbey.interior.2.arp.jpg|thumb|Triforium v [[Malmesbury Abbey]]]]
+
-
[[Soubor:Coupe.nef.cathedrale.Amiens.png|thumb|schéma sestavy katedrální stěny v řezu (katedrála v Amiensu ve Francii)]]
+
'''Triforium''' je ochoz používaný u chrámů [[katedrála|katedrálního]] typu, umístěný v síle zdi a otevřený do vnitřního prostoru katedrály zpravidla sloupkovými [[arkáda (architektura)|arkádami]] a umístěný mezi spodní zónou [[mezilodní arkáda|mezilodních arkád]] (vedoucích do [[boční loď|bočních lodí]] a [[chórový ochoz|chórového ochozu]]) a horní zónou [[bazilikální okno|bazilikálních oken]] v [[chór (architektura)|chóru]], [[transept]]u či v [[hlavní loď|hlavní lodi]]. U některých francouzských raných katedrál je mezi spodními arkádami a triforiem ještě navíc umístěna [[empora]], takže pak katedrála nemá tři, ale čtyři horizontální zóny. Naopak katedrála v německém [[Magdeburg]]u je vybavena pouze emporou.
'''Triforium''' je ochoz používaný u chrámů [[katedrála|katedrálního]] typu, umístěný v síle zdi a otevřený do vnitřního prostoru katedrály zpravidla sloupkovými [[arkáda (architektura)|arkádami]] a umístěný mezi spodní zónou [[mezilodní arkáda|mezilodních arkád]] (vedoucích do [[boční loď|bočních lodí]] a [[chórový ochoz|chórového ochozu]]) a horní zónou [[bazilikální okno|bazilikálních oken]] v [[chór (architektura)|chóru]], [[transept]]u či v [[hlavní loď|hlavní lodi]]. U některých francouzských raných katedrál je mezi spodními arkádami a triforiem ještě navíc umístěna [[empora]], takže pak katedrála nemá tři, ale čtyři horizontální zóny. Naopak katedrála v německém [[Magdeburg]]u je vybavena pouze emporou.
Řádka 19: Řádka 17:
2) Další část je z doby od 2. pol. roku 1380 do pol. roku 1382. Jsou to na severní straně: lucemburský vévoda [[Václav Český]], ředitelé stavby kanovníci [[Beneš Krabice z Veitmile|Beneš Krabice z Weitmile]] a [[Ondřej Kotlík]], stavitelé Petr Parléř a Matyáš z Arrasu; a na jižní straně: pražští arcibiskupové [[Arnošt z Pardubic]], [[Jan Očko z Vlašimi]] a [[Jan z Jenštejna]] a ředitelé stavby [[Mikuláš Holubec]] a [[Leonard Bušek]].
2) Další část je z doby od 2. pol. roku 1380 do pol. roku 1382. Jsou to na severní straně: lucemburský vévoda [[Václav Český]], ředitelé stavby kanovníci [[Beneš Krabice z Veitmile|Beneš Krabice z Weitmile]] a [[Ondřej Kotlík]], stavitelé Petr Parléř a Matyáš z Arrasu; a na jižní straně: pražští arcibiskupové [[Arnošt z Pardubic]], [[Jan Očko z Vlašimi]] a [[Jan z Jenštejna]] a ředitelé stavby [[Mikuláš Holubec]] a [[Leonard Bušek]].
-
3) Nejmladší je busta kanovníka [[Václav z Radče|Václava z Radče]], který byl pátým ředitel stavby (po 1. říjnu 1385).
+
3) Nejmladší je busta kanovníka Václava z Radče, který byl pátým ředitel stavby (po 1. říjnu 1385).
Na jižní straně triforia se nacházejí tři masky a realistická plastika psa a kočky.
Na jižní straně triforia se nacházejí tři masky a realistická plastika psa a kočky.
Řádka 26: Řádka 24:
*{{Citace monografie   
*{{Citace monografie   
| jméno = Vojtěch
| jméno = Vojtěch
-
| odkaz na autora = Vojtěch Birnbaum
 
| příjmení = Birnbaum  
| příjmení = Birnbaum  
| titul = K datování portrétní galerie v triforiu chrámu svatovítského
| titul = K datování portrétní galerie v triforiu chrámu svatovítského
Řádka 38: Řádka 35:
  | příjmení = Mikovec
  | příjmení = Mikovec
  | jméno = Ferdinand Břetislav  
  | jméno = Ferdinand Břetislav  
-
| odkaz na autora = Ferdinand Břetislav Mikovec
 
  | ilustrátoři = Josef Vojtěch Hellich, Vilém Kandler
  | ilustrátoři = Josef Vojtěch Hellich, Vilém Kandler
  | rok = [1860]
  | rok = [1860]
Řádka 50: Řádka 46:
  | stránky = 129-132
  | stránky = 129-132
}}
}}
-
 
+
== Galerie ==
 +
<gallery heights="180" widths="180">
 +
Soubor:Koelner dom nordseite des chors.jpg| Katedrála v Kolíně nad Rýnem, SRN
 +
Soubor:Amiens - grandes arches, triforium et claire-voie.jpg|Amiens katedrála Notre-Dame
 +
Soubor:Malmesbury.abbey.interior.2.arp.jpg|Triforium v Opatství Malmesbury, Velká&nbsp;Británie
 +
</gallery>
== Externí odkazy ==
== Externí odkazy ==
{{Článek z Wikipedie}}
{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Architektonické prvky]]
[[Kategorie:Architektonické prvky]]

Aktuální verze z 19. 7. 2022, 17:03

Od spodu: zóna mezilodních arkád, triforia, a bazilikálních oken (kostel Saint Denis u Paříže)

Triforium je ochoz používaný u chrámů katedrálního typu, umístěný v síle zdi a otevřený do vnitřního prostoru katedrály zpravidla sloupkovými arkádami a umístěný mezi spodní zónou mezilodních arkád (vedoucích do bočních lodí a chórového ochozu) a horní zónou bazilikálních oken v chóru, transeptu či v hlavní lodi. U některých francouzských raných katedrál je mezi spodními arkádami a triforiem ještě navíc umístěna empora, takže pak katedrála nemá tři, ale čtyři horizontální zóny. Naopak katedrála v německém Magdeburgu je vybavena pouze emporou.

Triforium nemá liturgický význam, nýbrž výtvarný a technický. Vyplňuje totiž tu část katedrální stěny, která by byla nečleněná a prázdná, protože z vnějšku zde přiléhají krovy bočních lodí či chórového ochozu a kaplí. Na rozdíl od románských staveb však gotický stavitel nečleněné plochy zdiva pokud možno maximálně eliminoval. Pokud nebylo možné je přímo prolomit okny, byla taková plocha například alespoň členěna ozdobnou paneláží, nebo přímo prolomena arkádou, což není nic jiného než právě triforium.

Přesto existují případy, kdy je triforium paradoxně částečně, nebo po celé výšce prosvětleno okny, neboť jeho původní praktická funkce v daném místě z nějakého důvodu odpadla. Například použitím velmi nízké střechy kaplí atp. Tak je to i v případě pražské katedrály svatého Víta. v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Sedleci u Kutné Hory, který používá katedrální schéma, ale vzhledem k požadavkům cisterciáckého řádu na skromnost zde není ani triforium, ani viditelný opěrný systém, ani věže v průčelí. Proto je zde v zóně triforia použito pouze slepé panelování.

V Česku se vyskytuje pouze v katedrále sv. Víta v Praze a v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře.

Obsah

Triforium pražské katedrály

V triforiu katedrály svatého Víta se nachází 21 unikátních polychromovaných portrétních bust, které byly realizovány v několika fázích. Pracovalo na nich 5-7 mistrů kameníků, z nichž hlavním byl Petr Parléř vedoucí tzv. parléřovskou kamenickou huť.

Rozlišují se většinou tři skupiny bust:

1) Starší část ve střední části triforia pochází nejspíše z let 1375-1378. Jsou to: moravský markrabí Jan Jindřich, Blanka z Valois, Anna Falcká, Anna Svídnická, Alžběta Pomořanská, Karel IV., Jan Lucemburský, Eliška Přemyslovna, Václav IV., Johanna Bavorská.

2) Další část je z doby od 2. pol. roku 1380 do pol. roku 1382. Jsou to na severní straně: lucemburský vévoda Václav Český, ředitelé stavby kanovníci Beneš Krabice z Weitmile a Ondřej Kotlík, stavitelé Petr Parléř a Matyáš z Arrasu; a na jižní straně: pražští arcibiskupové Arnošt z Pardubic, Jan Očko z Vlašimi a Jan z Jenštejna a ředitelé stavby Mikuláš Holubec a Leonard Bušek.

3) Nejmladší je busta kanovníka Václava z Radče, který byl pátým ředitel stavby (po 1. říjnu 1385).

Na jižní straně triforia se nacházejí tři masky a realistická plastika psa a kočky.

Literatura

  • BIRNBAUM, Vojtěch. K datování portrétní galerie v triforiu chrámu svatovítského. Praha : s.n., 1930. Shrnutí odborných poznatků o portrétní galerii v triforiu Svatovítského chrámu, na základě kterého byla stanovena doba vzniku soch.. Dostupné online.  
  • MIKOVEC, Ferdinand Břetislav. Starožitnosti a Památky země České.. Ilustrace Josef Vojtěch Hellich, Vilém Kandler. Praha : Kober a Markgraf, [1860]. Dostupné online. - kapitola Poprsí arcibiskupa Arnošta z Pardubic, s. 129-132.  

Galerie

Externí odkazy