Bitva u Midway

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 6. 6. 2020, 13:32

Bitva Midway
Konflikt: Druhá světová válka
USS Yorktown zasažen leteckým torpédem
Trvání: 3. červen - 7. červen, 1942 Naplánováno: {{{plánováno}}} Cíl: {{{cíl}}} Místo: Okolí atolu Midway, Tichý oceán Casus belli: {{{příčina}}} Výsledek: vítězství Američanů Změny území: {{{Území}}}
Strany
Japonsko	USA
Velitelé
Isoroku Jamamoto Čúiči Nagumo Tamon Jamaguči†	Chester Nimitz Frank J. Fletcher Raymond A. Spruance
Síla
Kidó Butai + doprovod: 4 letadlové lodě[1] 248 palubních letadel (včetně rezerv)[1] 2 bitevní lodě[1] 2 těžké křižníky[1] 1 lehký křižník[1] 16 hydroplánů[1][2] 11 torpédoborců[1] + vzdálené krytí + invazní a podpůrné síly + 15 ponorek[3]	TF16 a TF17: 3 letadlové lodě[4] 234 palubních letadel (celkem)[4] 7 těžkých křižníků[4] 1 lehký křižník[4] 14 torpédoborců[4] až 20 ponorek[4] Midway: 32 hydroplánů[4] 94 pozemních letadel[4] + zásobovací a podpůrné jednotky
Ztráty
4 letadlové lodě 1 těžký křižník 248 letadel[5] 8 hydroplánů[5] 3057 mužů[6]	1 letadlová loď 1 torpédoborec asi 150 letadel[7] 307 mužů[7]
{{{poznámky}}}

Proběhla od 3. června do 7. června 1942. Japonským cílem „Operace MI“ (MI作戦 MI sakusen) bylo obsadit atol Midway a vylákat americké námořnictvo k „rozhodující bitvě“. Paralelně s obsazením Midwaye měla na severu proběhnou Operace AL. Díky zpravodajské službě se Američané dozvěděli o místě příštího japonského útoku a do oblasti vyslali jediné tři operační letadlové lodě, které v té době v Tichomoří měli. Ráno 4. června vyslaly japonské letadlové lodě první vlnu letadel k útoku na Midway. Japonský svaz byl zpozorován a po sedmé hodině ranní poprvé napaden torpédovými bombardéry z Midwaye. Útoky pozemních a později i palubních letounů na japonský svaz probíhaly neustále (ale neúspěšně) až do 10:25, kdy zaútočily střemhlavé bombardéry z letadlových lodí USS Yorktown a USS Enterprise. Tři japonské letadlové lodě byly vyřazeny a později potopeny doprovodnými plavidly. Poslední letadlová loď Hirjú poté vyslala celkem dvě útočné vlny, které těžce poškodily Yorktown. Hirjú byla těžce poškozena večer téhož dne dalším americkým náletem a následujícího dne doražena vlastním torpédoborcem. Japonci se rozhodli ustoupit. Dne 6. června přišli ještě Japonci o těžký křižník Mikuma a jeho sesterská loď Mogami byla těžce poškozena. Téhož dne ještě ponorka I-168 torpédovala poškozený Yorktown a asistující torpédoborec USS Hammann. Torpédoborec se potopil okamžitě a Yorktown šel ke dnu v ranních hodinách 7. června. Spojené státy dosáhly rozhodujícího vítězství. Po následujících asi 60 let byla bitva u Midway líčením západních historiků a Fučidy, kteří bitvu popisovali převážně z amerického úhlu pohledu a převážně bez znalosti japonských postupů a pramenů, zahalena do legend, polopravd a lží.^[8] Poslední výzkumy (Lundstrom, Smith, Parshall a Tully) ale ukázaly, že bitva se odehrávala na japonské straně jinak, než jak jí do té doby západní historikové popisovali.^[9][8][10]

Strategie stran

Japonsko dosáhlo v začátku války svých válečných cílů, obsazení Filipín, obsazení Malajsie a Singapuru a zabezpečení zásob a surovin na Jávě a Borneu a ostatních ostrovech Holandské východní Indie (Indonesie). Jamamotovým primárním cílem bylo zničení zbývajících amerických letadlových lodí. Tento plán byl částečně podpořen Doolittlovým náletem na Japonsko. Potopení amerických letadlových lodí a obsazení Midway se zdálo být jedinou cestou k odstranění této hrozby. Midway v rukou Japonců by poskytla dostatečně předsunutý kontrolní bod, který by propříště před takovým útokem varoval a navíc by z ní bylo možno ohrožovat Havajské ostrovy s námořní základnou v Pearl Harboru. Američané pokládali Midway za hlavní bod obrany proti japonskému loďstvu.

Jamamotův plán

Plán bitvy vymyslel admirál Isoroku Jamamoto. Isoroku Jamamoto chtěl vnutit rozhodující bitvu americkému loďstvu a zničit ho, zejména zničit americké letadlové lodě, čímž by následně Japonsko ovládlo Tichý oceán a přinutilo by Spojené státy k míru. Japonský plán však selhal. Američané rozluštili japonské kódy a znali japonský plán do značných podrobností. Američané se většinou vyhýbali přímému střetnutí se silnějším japonským loďstvem, ovšem Jamamoto správně předpokládal, že Midwaye se nevzdají bez boje. Napadením Midway chtěl vlákat americké síly do střetnutí, ve kterém by jej zničil. Aby Američany zmátl ohledně cíle útoku, naplánoval také obsazení Aleutských ostrovů 24 hodin před prvním leteckým úderem na Midway. Pro absolutní jistotu také navrhl den před útokem na Aleuty letecký průzkum nad Pearl Harborem pro zjištění, jestli v přístavu kotví americká flotila. Jamamoto hodlal k realizaci plánu využít těch největších japonských letadlových lodí a těch nejlepších admirálů japonského císařského loďstva. Letadlové lodě byly nakonec nasazeny proti Midway čtyři: Akagi, Kaga, Hirjú a Sorjú. Jako jejich nejvyššího velitele zvolil admirála Naguma. Kombinace výhody naprostého překvapení na straně Američanů, jejich technických vymožeností (radaru), nerozhodnosti admirála Naguma a v neposlední řadě i obrovského štěstí rozhodla bitvu a zasadila zdrcující porážku japonskému námořnictvu, které ztratilo všechny čtyři nasazené letadlové lodě a tím i jakoukoliv šanci na vedení dalších útočných operací většího rozsahu. V následných bojích pak již jasně převládal průmysl a technická převaha Spojených států, neboť Japonsko nemohlo s nedostatkem nerostných zdrojů konkurovat Spojeným státům ani ve výrobě zbraní, ani v jejich vývoji.

Organizace japonských sil

Organizace japonského loďstva pro útok na Midway vypadala takto:

• Hlavní síly pod velením admirála Jamamota. 3 bitevní lodě Jamato, Nagato a Mucu, lehká letadlová loď Hóšó (19 letounů), lehký křižník Sendai, 2 mateřské lodě hydroplánů Čijoda a Niššin (nesly trpasličí ponorky), 8 torpédoborců a 2 tankery.
• Úderný svaz letadlových lodí pod velením viceadmirála Naguma. 4 letadlové lodě Akagi, Kaga, Hirjú, Sórjú (234 letounů) , 2 bitevní lodě Haruna a Kirišima, těžké křižníky Tone a Čikuma, lehký křižník Nagara, 12 torpédoborců a 5 tankerů
• Okupační svaz pro Midway pod velením viceadmirála Nobutake Kondó. 2 bitevní lodě Kongó a Hiei, lehká letadlová loď Zuihó (24 letadel), 8 těžkých křižníků Atago, Čókai, Mjókó, Haguro, Kumano, Sujuza, Mikuma, Mogami, 2 lehké křižníky Jura a Džincú, 2 mateřské lodě hydroplánů Čitose a Kawikawa Maru, 19 torpédoborců, 12 transportních lodí, 4 transportní torpédoborce, 6 tankerů, dílenská loď a 5000 mužů výsadku.

Před bitvou

Z haširadžimské zátoky vyplul hlavní svaz a úderný svaz letadlových lodí za zdravení rybářů v polovině května. Radiová stanice na Havajských ostrovech již zpozorovala množství zpráv mezi veliteli japonského loďstva. Vzkazy sice uměli rozluštit, ale nerozuměli zkratce AF, která označovala cíl útoku. Napověděla jim zpráva japonského pilota, který hlásil, že se nachází jižně od AF. Po několika dnech horečné práce vypočítali jeho možný kurs a přišli na domněnku, že AF je Midway. Mezi admirálem Nimitzem, který věřil, že jde o Midway, a štábem ve Washingtonu došlo ke sporu o to, kam umístit americké síly. Aby tuto domněnku potvrdil, poslal Nimitz šifrovaný vzkaz na ostrov Midway, aby mu poslali zpět (v otevřené řeči) falešnou zprávu, že jim selhal generátor pitné vody. Krátce poté zachytili i zprávu z atolu Kwajalein, která byla poslána do Tokia, že AF má potíže s generátorem pitné vody. Tím bylo potvrzeno, že AF je Midway. Nimitz okamžitě začal soustřeďovat letadlové lodě. Mohl nasadit pouze tři: USS Enterprise, USS Hornet a USS Yorktown, který byl ovšem těžce poškozen. 28. května vypluly Enterprise a Hornet. Yorktown je následoval za 72 hodin, během kterých se v Pearl Harbouru podařilo opravit poškození. Opravárenské čety předvedly neuvěřitelný výkon: původně se předpokládalo, že opravy potrvají skoro měsíc. Velitelem svazu se stal kontradmirál Fletcher. Na obou stranách ale nastaly vážnější komplikace. Američanům zkřížilo plány to, že Japonci změnili po vyplutí svůj šifrovací kód. Na japonské straně se Naguma hned po odplutí z hirošimského zálivu dozvěděl, že kapitán Genda, velitel složek námořního letectva ve všech lodích, které byly připojeny k hlavnímu svazu onemocněl chřipkou, a jeho zástupce měl zánět slepého střeva. Oba dva vedli útok na Pearl Harbor a byli nejzkušenějšími veliteli Japonska hned po Jamamotovi. Daleko horší bylo ale to, že operace K (letecký průzkum nad Pearl Harborem) byla zrušena, protože nebylo možné dotankovat hydroplány na Francouzských fregatních mělčinách. Japonci toto místo totiž již dříve pro dotankování hydroplánů použili a tak tam Američané umístili své jednotky, aby dalším podobným operacím zabránili. Admirál Jamamoto ale kvůli radiovému tichu nepředal informaci dál Nagumovu svazu, protože předpokládal, že Nagumo informaci o zrušení operace zachytil také. Nagumo se ale nacházel ve větší vzdálenosti od vysílače a antény na nízkých nástavbách jeho letadlových lodí již tuto zprávu nezachytily.

Průběh bitvy

Pohled na poškozené letadlové lodě Japonců Sorjú, Akagi a Kaga. Zatím se ještě drží nad vodou.

Mikuma těsně před potopením

Hirjú během útoku amerických B-17E mezi 8:00 a 8:30 dne 4. června 1942 v bitvě u Midway. Na úrovni můstku je vidět šótai tří A6M2 tai'i připravená ke startu na čtvrtou hlídku v 8:25. To znamená, že fotografie musela být pořízena mezi 8:00 a 8:25. Všechny tři kansen byly vyzvednuty předním výtahem a pouze odtaženy kousek dozadu. Polovina délky paluby jim ke startu stačí a času není nazbyt...

Bitva začala japonským útokem na Aleutské ostrovy severně od Midway. Tento útok měl zmást Američany, kteří si měli myslet, že Aleuty jsou hlavním cílem útoku. Prezident Roosevelt opakovaně žádal Nimitze, aby svaz vyplul k Aleutám místo k Midway, ale Nimitz věřil dešifrovaným japonským zprávám a připravoval se k obraně Midway. Japonci obsadili v Aleutách dva ostrovy, Attu a Kisku, které však byly jako základna ohrožující Aljašku nepoužitelné. Ráno 3. června nahlásila v 9:04 průzkumná PBY Catalina^[11] 6-V-55 zpozorování dvou japonských transportních lodí. Po ní nahlásila další kontakt PBY 8-V-55 v 9:25. Zatímco první Catalina zpozorovala výsadkový svaz, druhá Catalina zpozorovala doprovodné bitevní lodě. Nagumův svaz zatím zůstal neodhalen. Proti objeveným plavidlům na samé hranici svého doletu odstratovalo ve 12:25 devět B-17, ale jejich pumy minuly. 4. června v 4:30 vypustil admirál Nagumo útočnou vlnu letadel, která měla vyřadit z boje základnu na Midway. V 6:20 dorazily tyto sily k Midway; útok byl drtivý, přestože jej provedli mladší piloti. Letiště však vyřadit nedokázal. Jedno průzkumné letadlo odhalilo polohu japonského svazu. Proti japonskému loďstvu vzlétly nejprve bombardéry z Midway, ale nezpůsobily žádné škody a utrpěly obrovské ztráty. Na Midway detašovaná jednotka VT-8 vyzbrojená – jako jedna z prvních – moderními TBF-1 Avengery ztratila pět (8-T-4 BuNo 00383, 8-T-5 BuNo 00384, 8-T-12 BuNo 00391, 8-T-19 BuNo 00398 a 8-T-16 BuNo 00399)^[12] strojů i s posádkami a šestý (8-T-1, BuNo 00380)^[12] se vrátil poškozen a s mrtvým střelcem.^[13] Společně s Avengery zaútočily čtyři armádní B-26 a dva z nich byly sestřeleny. Později útočící VMSB-241 rovněž utrpěla těžké ztráty. Armádní B-17 sice také žádný zásah nezaznamenaly, ale vyvázly beze ztrát. Japonské průzkumné letadlo č. 4 (Aiči E13A Jake z těžkého křižníku Tone) mělo půlhodinové zpoždění, a proto podalo zprávu o americkém loďstvu pozdě. Navíc jeho pilot zprvu nezahlédl žádnou letadlovou loď. Admirál Nagumo se proto rozhodl znovu zaútočit na Midway. S americkým loďstvem, které pro něho bez letadlových lodí nepředstavovalo hrozbu, se mohl vypořádat později. Letadla na japonských lodích, která byla připravena k útoku na americké loďstvo, začala být přezbrojována bombami k ničení pozemních cílů. V polovině prací však přišla od letounu č. 4 konečně zpráva o přítomnosti amerických letadlových lodí a začalo se znovu přezbrojovat na torpéda.

Ovšem než mohlo být přezbrojení dokončeno, zaútočily letouny z amerických letadlových lodí. Jako první útočily torpédové bombardéry, ty však nezasáhly žádný cíl a japonští stíhači je skoro všechny sestřelili. Všechny TBD-1 Devastator z 8. torpédové eskadry (VT-8 z Hornetu) byly sestřeleny — přežil pouze podporučík (Ensign) Gay. Z VT-6 (z Enterprise) se zpět vrátily čtyři a z VT-3 (z Yorktownu) pouhý jediný Devastator. Přitom ale museli japonští stíhači klesnout do nižších letových hladin a začínalo jim docházet palivo i munice. Nemohli proto zasáhnout proti vysoko letícím střemhlavým bombardérům z Yorktownu (VB-3) a Enterprise (VB-6 a VS-6), jejichž piloti tak měli snadnou práci. Piloti z Yorktownu si vybrali za cíl Sorjú a piloti z Enterprise si mezi sebou rozdělili Akagi a Kaga. Během pěti minut byly tyto tři ze čtyř japonských letadlových lodí zasaženy. Výbuchy pum zapálily plně vyzbrojená a natankovaná letadla na palubách lodí, letadla explodovala a požáry se na zasažených lodích vymkly kontrole. Do večera už zbývaly z lodí Kaga, Akagi a Sorjú jen ohořelé vraky, které byly posádkami opuštěny a následně potopeny. Čtvrtá japonská letadlová loď Hirjú však nebyla zasažena. Její letouny vzlétly a zaútočily na americkou letadlovou loď Yorktown, kterou několika zásahy pumami a torpédy těžce poškodily. Poté však i Hirjú podlehla novému náletu amerických letounů. Nepřežil však ani Yorktown, který se druhého dne společně s torpédoborcem USS Hammann potopil po torpédovém útoku japonské ponorky I-168. Mezitím už japonské loďstvo ustupovalo, pronásledováno americkými letadlovými loděmi Hornet a Enterprise. Jejich bombardéry dokázaly potopit těžký křižník Mikuma a jeho sesterskou loď Mogami těžce poškodit, zbytek japonského loďstva unikl. Mogami byl v opravě dva roky. Celkově přišli Američané o více než 160 letadel.

Výsledek bitvy

Bitva u Midway ukončila nadvládu Japonců na tichomořském bojišti. Japonci ztratili převahu v počtu letadlových lodí a také velké počty nenahraditelného leteckého personálu. Tyto dva faktory byly přitom po celou válku v Tichém oceánu klíčové. Příčin japonské porážky by se dala najít celá řada. Nejdůležitější byly čtyři:

• moment překvapení na straně Američanů
• podcenění síly amerického loďstva a zejména bojové morálky Američanů
• rozptýlení vlastních sil následkem zbytečně komplikovaného plánu bitvy
• nerozhodnost velitele japonských letadlových lodí Čúiči Naguma – také vědomá neopatrnost (kvůli časové tísni) při přezbrojování letadel, bomby totiž zůstaly na hangárových palubách namísto v bezpečí muničního skladu a v požárech po zásahu letadlových lodí završily jejich zkázu.

Reference

Související články

• Akagi (letadlová loď)
• USS Enterprise (CV-6)
• USS Hornet (CV-8)

Poznámky

1. ↑ ^{1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6} Parshall & Tully, str. 90, 91 a 450-452
2. ↑ Parshall & Tully, str. 108 a popiska fotografie 7-6 křižníku Tone na str. 133
3. ↑ Parshall & Tully, str. 458
4. ↑ ^{4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 4,5 4,6 4,7} HORAN, Mark, Richard Worth, David Williams a Richard Leonard Order of Battle: Battle of Midway and Aleutians, 3-7 June 1942 [online]. REV. 2004-09-16, [cit. 2009-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
5. ↑ ^{5,0 5,1} Parshall & Tully, str. 524
6. ↑ Parshall & Tully, str. 18 citující Sawachi Hisae: Midowei Kaisen: Kiroku
7. ↑ ^{7,0 7,1} The Battle of Midway, June 3 - 6, 1942 [online]. Publication Section, Combat Intelligence Branch, Office of Naval Intelligence, Unitid States Navy, 1943, rev. 2003-03-05, [cit. 2009-04-22]. Kapitola Summary of our losses. Dostupné online. (anglicky) 
8. ↑ ^{8,0 8,1} Parshall & Tully, str. 229-231
9. ↑ Lundstrom v předmluvě k Parshall & Tully
10. ↑ Parshall & Tully, str. 431-443
11. ↑ Z Midway operovaly ve variantách PBY-5 (squadrona VP-23)a obojživelné PBY-5A (squadrony VP-24, VP-44 a VP-51). Viz Battle of Midway: 4-7 June 1942: Composition of U. S. Forces a Detachments of PatWing 1 and 2
12. ↑ ^{12,0 12,1} The Battle of Midway June 3 - June 6, 1942 [online]. REV. 2001-04-05, [cit. 2008-12-10]. Kapitola Appendix Four: VT-8 Detachment. Dostupné online. (anglicky) 
13. ↑ Midway-based Torpedo Attacks on the Japanese Carrier Striking Force, 4 June 1942 [online]. Washington DC : Department of the Navy – Naval Historical Center, rev. 1999-06-11, [cit. 2008-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

• PARSHALL, Jonathan; TULLY, Anthony. Shattered Sword (The Untold Story of the Battle of Midway). Washington DC : Potomac Books, 2007. ISBN 978-1-57488-924-6. (anglicky)
• LUNDSTROM, John B.. The First Team: Pacific Naval Air Combat from Pearl Harbor to Midway. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 2005. Dostupné online. ISBN 159114471X. (anglicky)
• SMITH, Peter C.. Pěst z nebe (Životopis námořního kapitána Takešige Egusy, Císařské japonské námořnictvo). Praha : Naše Vojsko, 2009. ISBN 978-80-206-0970-0.
• FUČIDA, Micuo; OKUMIJA, Masatake. Midway : Osudová bitva japonského válečného loďstva. Překlad Robert Miller. 2., (v Pasece 1.) vyd. Praha - Litomyšl : Paseka, 2001. 205 s. ISBN 80-7185-349-6.
• SAUNDERS, Hrowe H. Duel v Pacifiku. Překlad Václav Pauer. 1. vyd. Plzeň : Mustang, 1995. (Military; sv. 5.) ISBN 80-85831-65-1. Kapitola Bitvy letadlových lodí u Midway, s. 94-101.
• HUBÁČEK, Miloš. Pacifik v plamenech. 3. vyd. Praha : Mladá fronta, 1997. 436 s. ISBN 80-204-0642-5.
• HRBEK, Ivan; HRBEK, Jaroslav. Krvavé oceány. Od plánu „Barbarossa“ k bitvě u Midway. Praha : Naše vojsko, 1994. 289 s. ISBN 80-206-0391-3.

Externí odkazy

• (anglicky) Battle of Midway: June 4 - 6, 1942 na cv6.org
• (anglicky) Battle of Midway: 4-7 June 1942: Composition of U. S. Forces na history.navy.mil – Složení amerických sil
• (anglicky) A Critical Revisit to The Battle of Midway – blog pilota střemhlavého bombardéru George Walshe a jeho vyprávění o vývoji legendy o Midway