Šablona:Článek dne/2017/19

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Verze z 15. 6. 2017, 11:40

MiG-23 je sovětský proudový stíhací letoun, který je v některých státech užívaný ještě v současné době.

Počátky vzniku MiGu-23 je možné vystopovat už počátkem 60. let 20. století. Tehdy konstrukční kancelář MiG pověřili vývojem stíhačky, která by nahradila MiG-21. První požadavky určovaly použití co největšího počtu dílů z MiGu-21. Prototyp tohoto stroje s označením E-8, se poprvé vznesl 17. dubna 1962, pilotovaný zkušebním pilotem G. K. Mosolovem. Na dvou prototypech stroje E-8 se uskutečnilo množství letů, ale po havárii jednoho z nich byl v září 1962 program ukončen a začalo se s vývojem nového stroje. Za hlavního konstruktéra byl určen G.A. Sedov, přičemž na projekt dohlížel Arťom Mikojan a po jeho smrti R. A. Beljakov. Nový stroj měl dosahovat rychlost do 2 000 km/h a měl být vybaven raketami R-23 středního doletu. Avšak zanedlouho se požadavky zákazníka změnily a byla vydána podmínka, aby byl nový stroj schopen startovat z malých a neupravených vzletových a přistávacích drah.

Speciálně pro nový MiG-23 bylo navrženo nové ovládání zbraňových systémů S-23. To zajišťovalo detekci a odpálení řízených střel mimo přímou viditelnost. MiG-23 byl navržen jako hornoplošník s měnitelnou geometrií křídla. Křídlo může být nastaveno do tří poloh: 16°, 45° a 72°. Pod trupem je stabilizační kýl, který je při pobytu letadla na zemi sklopený na pravou stranu pod úhlem 95°. Podvozek je uzpůsoben ke startu z nezpevněných a neupravených drah. Při konstrukci trupu byly ve velkém množství použity ocelové slitiny.

Sériová výroba nového jednomístného MiGu probíhala v moskevském závodě „Znamja Truda“ a jeho dvoumístná verze MiG-23UB byla vyráběna v Irkutsku. Celkem bylo vyrobeno 5 047 strojů, z toho 4 278 kusů v závodě „Znamja Trudy“ a 768 ks v Irkutsku. Sériová výroba byla ukončena v roce 1985. MiG-23 znamenal radikální odklon od předešlých návrhů konstrukční kanceláře MiG. Namísto charakteristického nasávacího otvoru v ose letadla byly zvoleny boční nasávací otvory. To uvolnilo místo pro instalaci rozměrného radaru Safír-23. Použití křídla s měnitelnou geometrií znamenalo vynikající letové vlastnosti při vysokých rychlostech a snadnou ovladatelnost při nízkých rychlostech.

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
 <!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
-[[Soubor:SUN-Ultra40-2014-002.jpg|right|160px|Dvojice konektorů IEEE 1394a na předním panelu serveru SUN Ultra 40 M2.]]
+[[Soubor:Mikoyan Gurevich MiG23ML Czech Air Force-FLICKR.jpg|right|160px|Český MiG-23ML (1997)]]
-'''[[FireWire]]''' ('''IEEE 1394''') je standardní sériová [[sběrnice]] pro připojení periférií k [[počítač]]i. Díky své technické jednoduchosti a pořizovací ceně nahrazuje dříve používané způsoby připojení, především [[SCSI]].
+'''[[MiG-23]]''' je [[Sovětský svaz|sovětský]] proudový [[stíhací letoun]], který je v některých státech užívaný ještě v současné době.
-V současné době jsou k dispozici dvě verze FireWire: původní s šestipinovým kabelem označovaná dnes jako FireWire 400 neboli IEEE&nbsp;1394a s rychlostí 400 Mbit/s a FireWire 800 neboli IEEE&nbsp;1394b s rychlostí až 800&nbsp;Mbit/s a devítipinovým kabelem. Nyní se schvaluje nový&nbsp;standard IEEE 1394c s rychlostí až 3&nbsp;200&nbsp;Mbit/s. FireWire na rozdíl od USB není ale prozatím tak rozšířen a patrně už nikdy nebude. Dnes se používání tohoto rozhraní pro běžné uživatele zúžilo zejména k připojení digitálních videokamer, v profesionální sféře se používá k rychlému připojení externích disků a optických mechanik.
+Počátky vzniku MiGu-23 je možné vystopovat už počátkem 60.&nbsp;let 20.&nbsp;století. Tehdy konstrukční kancelář MiG pověřili vývojem stíhačky, která by nahradila [[MiG-21]]. První požadavky určovaly použití co největšího počtu dílů z&nbsp;MiGu-21. Prototyp tohoto stroje s&nbsp;označením E-8, se poprvé vznesl 17.&nbsp;dubna 1962, pilotovaný zkušebním pilotem G.&nbsp;K. Mosolovem. Na dvou prototypech stroje E-8 se uskutečnilo množství letů, ale po havárii jednoho z&nbsp;nich byl v&nbsp;září 1962 program ukončen a&nbsp;začalo se s&nbsp;vývojem nového stroje. Za hlavního konstruktéra byl určen G.A. Sedov, přičemž na projekt dohlížel Arťom Mikojan a&nbsp;po jeho smrti R.&nbsp;A. Beljakov. Nový stroj měl dosahovat rychlost do 2&nbsp;000&nbsp;km/h a&nbsp;měl být vybaven raketami R-23 středního doletu. Avšak zanedlouho se požadavky zákazníka změnily a&nbsp;byla vydána podmínka, aby byl nový stroj schopen startovat z&nbsp;malých a&nbsp;neupravených vzletových a&nbsp;přistávacích drah.
-FireWire může spojit až 63 zařízení ve stromové nebo daisy chain topologii (na rozdíl od sběrnicové topologie paralelního SCSI). To umožňuje komunikaci zařízení na principu [[peer-to-peer]], například mezi [[Scanner|skenerem]] a [[Počítačová tiskárna|tiskárnou]], bez potřeby využití systémové paměti nebo [[Procesor|procesoru]] počítače. FireWire také podporuje více hostitelských zařízení na jedné sběrnici. USB potřebuje na stejnou funkci speciální čipset, což v praxi znamená, že potřebuje speciální drahý kabel, přičemž FireWire postačuje běžný kabel se správným počtem pinů (standardně šest). FireWire podporuje technologie [[plug-and-play]] a hot swapping. Měděný kabel, který je použit nejčastěji, může mít délku až 4,5 metru a je flexibilnější než většina kabelů pro paralelní SCSI. Kabel se šesti nebo devíti piny dokáže napájet port až 45 [[watt]]y a 30&nbsp;[[volt]]y, což umožňuje energeticky středně náročným zařízením pracovat bez samostatného napájecího zdroje.
+Speciálně pro nový MiG-23 bylo navrženo nové ovládání zbraňových systémů ''S-23''. To zajišťovalo detekci a&nbsp;odpálení řízených střel mimo přímou viditelnost. MiG-23 byl navržen jako [[hornoplošník]] s&nbsp;měnitelnou geometrií křídla. Křídlo může být nastaveno do tří poloh: 16°, 45° a 72°. Pod trupem je stabilizační kýl, který je při pobytu letadla na zemi sklopený na pravou stranu pod úhlem 95°. Podvozek je uzpůsoben ke startu z&nbsp;nezpevněných a&nbsp;neupravených drah. Při konstrukci trupu byly ve velkém množství použity ocelové slitiny.
-Dodatek IEEE 1394a, vydaný v roce 2000, upřesnil a vylepšil původní specifikaci. Přidal podporu pro asynchronní&nbsp;streaming, rychlejší rekonfiguraci sběrnice, spojování paketů a úsporný režim spánku. IEEE 1394a nabízí několik výhod oproti IEEE 1394. 1394a je schopen rozhodčích zrychlení, což sběrnici umožňuje urychlit rozhodčí řízení cyklů, což vede ke zlepšení efektivity. To také umožňuje řídit krátký restart sběrnice, při kterém mohou být přidány nebo odebrány uzly, aniž by došlo k&nbsp;velkému poklesu v isochronním přenosu.
+Sériová výroba nového jednomístného MiGu probíhala v&nbsp;moskevském závodě „''Znamja Truda''“ a&nbsp;jeho dvoumístná verze MiG-23UB byla vyráběna v&nbsp;[[Irkutsk]]u. Celkem bylo vyrobeno 5&nbsp;047&nbsp;strojů, z&nbsp;toho 4&nbsp;278&nbsp;kusů v&nbsp;závodě „Znamja&nbsp;Trudy“ a&nbsp;768&nbsp;ks v Irkutsku. Sériová výroba byla ukončena v&nbsp;roce 1985. MiG-23 znamenal radikální odklon od předešlých návrhů konstrukční kanceláře MiG. Namísto charakteristického nasávacího otvoru v &nbsp;ose letadla byly zvoleny boční nasávací otvory. To uvolnilo místo pro instalaci rozměrného radaru Safír-23. Použití křídla s&nbsp;měnitelnou geometrií znamenalo vynikající letové vlastnosti při vysokých rychlostech a&nbsp;snadnou ovladatelnost při&nbsp;nízkých rychlostech.
 <noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>