Zlatý věk Z Multimediaexpo.cz stránky Zlatý věk Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod: Požadovanou činnost smějí provádět jen uživatelé ve skupinách Automaticky schválení uživatelé, RCRedaktors. Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky: {{Infobox film | film = Zlatý věk | obrázek = | originál = L'Âge d'or | žánr = | režie = [[Luis Buñuel]] | produkce = Le Vicomte Charles de Noailles | scénář = Luis Buñuel<br />[[Salvador Dalí]] | hrají = [[Gaston Modot]]<br />[[Lya Lys]]<br />[[Caridad de Laberdesque]]<br />[[Max Ernst]]<br />[[Josep Llorens Artigas]]<br />[[Lionel Salem]]<br />[[Germaine Noizet]] | hudba = [[Luis Buñuel]]<br />[[Georges van Parys]]<br />[[Richard Wagner]]<br />[[Felix Mendelssohn-Bartholdy|Felix Mendelssohn]]<br />W. A. Mozart<br />Claude Debussy | kamera = [[Albert Duverger]] | střih = Luis Buñuel | distribuce = | premiéra = [[29. listopad|29. listopadu]] [[1930]] | délka = 63 min. | jazyk = [[francouzština]] | rozpočet = 1 milion franků | imdb = 0021577 }} [[Soubor:Bunuel edad oro.png|300px|thumb|Fotografie z natáčení zlatého věku; uprostřed sedící Luis Buñuel]] '''Zlatý věk''' (''L'âge d'or'') je [[Surrealismus|surrealistický]] film [[Luis Buñuel|Luise Buñuela]] z roku [[1930]]. Film ideově navazuje na předcházejícího [[Andaluský pes|Andaluského psa]], zůstává věrný surrealistickým principům, nicméně jeho forma dostává poněkud ucelenější a spořádanější ráz. Jestliže byl první film v postatě experimentem a manifestem absolutní tvůrčí svobody, Zlatý věk přechází mnohem více do rovinu útoku. Přibývá provokativních scén s cílem šokovat a otevřeně útočit na společnost, její [[Morálka|morálku]] a hodnoty, na [[náboženství]] - pokud možno vyvolat skandál. Což se mu konec konců podařilo. ==Obsah== Úvodní scény budí dojem [[Přírodověda|přírodovědného]] [[Dokumentární film|dokumentu]] – jsou věnovány studii [[škorpión]]ů, jejich vzájemných zápasů a nakonec útoku jednoho z nich na [[Krysa|krysu]]. Částečně tyto záběry symbolicky předznamenávají následující vývoj filmu. Po titulku „''o několik hodin později''“ se děj přenáší na blíže neurčité skalnaté pobřeží, na němž bandita spatřuje několik [[arcibiskup]]ů a vydá se o tom informovat své druhy. Ti se nacházejí v kamenné chatrči ve stavu nevysvětlitelné vysílenosti. Potom, co jsou zpraveni o příjezdu „Mallorčanů“, se na povel svého velitele ([[Max Ernst]]) plouží do útoku. Jejich – už definitivnímu – opuštění děje předchází iracionální dialog dvou z mužů („''vy máte harmoniky, hrochy, kolotoče…''“). Dále se na pobřeží vyloďuje ve velkém počtu měšťanská společnost, aby na místě, kde se nyní nachází už jen kostry arcibiskupů, založili – v roce 1930 - císařský [[Řím]]. Pozornost od základního kamene je odpoutána na zemi ležícím párem milenců, kteří jsou od sebe okamžitě rozděleni a každý je odváděn jiným směrem, přičemž mladý muž ([[Gaston Modot]]) se od této chvíle stává ústřední postavou děje. Dvojicí mužů je veden městem tak dlouho, dokud je neseznámí s jakýmisi dokumenty dokazujícími jeho význam v nějaké humanitární misi. Ačkoli už propuštěn, neubrání se záchvatu agrese a bezdůvodně povalí slepce (s podobným vztekem a brutalitou, jako dříve odkopl malého pejska nebo rozšlápl brouka). Další část filmu se odehrává ve „velkolepém sídle markýze X“, kam se sjíždí vysoká společnost, mezi nimi i mladý muž, který se zde setkává se svou partnerkou. Mezitím se odehrává řada bizarních scén: sálem s hosty projíždí povoz s dělníky, otec zastřelí svého syna, protože mu vezme tabák, mladá žena v zahradě při čekání na partnera vášnivé líbá podstavec sochy… Zatímco mladý pár spolu konečně v romantické scéně sedí v zahradě, žena prohlásí „jaké potěšení, že jsou naše děti zabity“, načež muž, náhle se zkrvaveným obličejem, opakuje „Má lásko! Má lásko!“. Nakonec odchází do pokoje, kde z okna vyhazuje předměty jako pluh, hořící strom, [[biskup]]a nebo [[Žirafa|žirafu]]. V závěrečné pasáži se objevuje zámek, z něhož, podle titulku, vyházejí ti, kdo přežili 120 dnů násilných orgií (narážka na 120 dnů Sodomy [[Markýz de Sade|markýze de Sade]]) – čtyři muži, z nichž jeden je nápadně podobný Kristu. Když se mezi dveřmi objeví ještě mladá dívka s šaty potřísněnými krví, právě Kristu podobný muž jí odvádí zpět do zámku a v zápětí se zpoza zavřených dveří ozve dívčí křik. Film uzavírá záběr na ženské skalpy vlající ve větru připevněné ke kříži, doprovázený veselou hudbou. ==Pozadí== Možnost natočit svůj další, v pořadí již druhý, film se Buñuelovi naskytla poté, co dostal nabídku na financování krátkého, asi 20minutového, snímku od Noaillesů, aristokratů s kladným vztahem k umění a obdivovatelů [[Andaluský pes|Andaluského psa]], Buñuelova prvního filmu. Výsledkem byl nakonec hodinový film, jeden z prvních zvukových, které se v [[Paříž]]i natočili. [[Scénář]] chtěl původně Buñuel, stejně jako u prvního filmu, napsat ve spolupráci se [[Salvador Dalí|Salvadorem Dalím]], ale tentokrát již k dřívějšímu souladu nedošlo a po několika společně strávených dnech se rozhodl pracovat na scénáři sám. Dalí mu pouze poslal několik nápadů v dopise, které potom použil. Veřejně byl poprvé uveden ve ''Studiu 28'' na konci listopadu 1930 a promítal se šest dní před plným sálem. U pravicově orientovaných organizací jako ‘‘Liga vlastenců‘‘ nebo ‘‘Protižidovská liga‘‘ ale vyvolal obsah filmu bouřivé reakce: inkoustem postříkali promítací plátno, zuřivě rozbíjeli sedadla, rozřezali surrealistické obrazy vystavené ve foyeru… V rámci zachování veřejného pořádku policejní prefekt Chiappe [[10. prosinec|10. prosince]] film zakázal. Tento zákaz trval padesát let. Naproti tomu od surrealistů se filmu dostalo vřelého uznání. ==Externí odkazy== *{{imdb film|0021577|název=Zlatý věk}} *[http://www.youtube.com/watch?v=lcasqBRzeeA Celý film dostupný na YouTube] {{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Francouzské filmy]] [[Kategorie:Filmy roku 1930]] Šablony použité na této stránce: Šablona:Imdb film (ukázat zdroj) Šablona:Infobox film (ukázat zdroj) Šablona:Článek z Wikipedie (ukázat zdroj) Návrat na stránku „Zlatý věk“.
