Solipsismus

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

'''Solipsismus''' (z latinského ''solus ipse'' = jen já sám) je ve [[filosofie|filosofii]] krajní forma [[subjektivismus|subjektivismu]], založená na myšlence, že existuje pouze moje vědomí a nic jiného. Ve [[vývojová psychologie|vývojové psychologii]] [[Jean Piaget|Jeana Piageta]] znamená solipsismus vývojové stadium, kdy dítě ještě nedokáže jasně rozlišit mezi sebou a vnějším světem. ==Původ== Solipsismus jako pojem se objevil v 19. století jako radikální [[epistemologie|epistemologická]] skepse, pokud jde o poznání světa a myslí druhých lidí. Vychází z metodického pochybování [[René Descartes|Descartova]], který poslední filosofickou jistotu založil právě na (hypotetické) pochybnosti o všem, včetně smyslového poznání, v níž se jako nepochybné ukáže pouze „myslím, tedy jsem“. Solipsismus ovšem tento myšlenkový experiment bere doslova. Anglický idealistický filosof [[George Berkeley]] soudil, že věci existují jen pokud jsou vnímány, ovšem vyvodil z toho, že vnější svět existuje proto, že je předmětem vnímání Božího; s podobnou představou pracoval i Isaac Newton, pro něhož prostor je právě Boží „sensorium“. Další krok učinil německý filosof Arthur Schopenhauer, pro něhož první větou jeho filosofie je „Svět je moje představa“. Ke každému pozorování patří pozorovatel, předmět nemůže být bez subjektu, který jej poznává. To ovšem není ještě solipsismus. Za důsledného solipsistu se někdy pokládá německý myslitel [[Max Stirner]], který v knize ''Der Einzige und sein Eigentum'' („Jedinec a jeho vlastnictví“ z roku 1845) zastává radikální [[egoismus]]: „Nic mi nestojí nade mnou“. Pro Stirnera to ale není solipsismus, protože právo na egoismus každému přiznává, nýbrž odmítnutí každé vnější autority, včetně zvnitřněného „nad-já“ ([[superego]]). ==Pojem a diskuse== Solipsismus tedy může být * '''''metodologický''''', jako myšlenkový pokus nebo provokace, * '''''epistemologický''''', totiž přesvědčení, že vnější svět ani myšlenky druhých nelze bezpečně poznat, anebo * '''''ontologický''''', pokud světu a druhým na základě toho upírá existenci vůbec. Námitky proti solipsismu pocházejí z různých stran. Tak filosofie jazyka namítá, že pokud solipsista používá jazyka, už předpokládá komunikaci s jinými. Solipsismus patrně také přehlíží, že hranice mezi „mnou“ a „vnějším světem“ není – díky tělesné povaze člověka – nijak ostrá. Při přesnější fenomenologické analýze zkušenosti nemůže solipsismus patrně obstát , může však být užitečnou kritickou nebo provokativní hypotézou. Tak se také v novější filosofické literatuře objevuje, například u [[Jean-Paul Sartre|J.-P. Sartra]]<ref>Např. v „Bytí a nicota“. </ref> nebo u českého filosofa [[Ladislav Klíma|Ladislava Klímy]], který se občas snažil „solipsisticky“ také žít. === Související články === * [[Antropocentrismus]] * [[Nihilismus]] * [[Relativismus]] * [[Skepticismus]] * [[Subjektivismus]] == Externí odkazy == * [http://www.iep.utm.edu/s/solipsis.htm Solipsism and the Problem of Other Minds - en] * [http://www.geometricvisions.com/Madness/schizoaffective-disorder/dissociation.html Solipsism experienced as a dissociative symptom of mental illness - en] ===Literatura=== * L. Klíma: ''Svět jako vědomí a nic''. Praha 1990 [[Kategorie:Filosofické směry]] [[Kategorie:Filosofické pojmy]]

Návrat na stránku „Solipsismus“.