Muž, který maloval mandlovníky

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

'''Muž, který maloval mandlovníky''' (v originále ''Der Mann, der die Mandelbäumchen malte'') je předposlední román rakouského spisovatele [[Johannes Mario Simmel|J. M. Simmela]] z roku 1998. ==Děj== {{Spoiler}} Úspěšný spisovatel sešitových románů Roger Royan cestuje luxusním vlakem do Cannes a na chodbě ''Train bleu'' se seznamuje s bohatou Američankou Mrs. Collinsovou. Mrs. Collinsová ho pozve na skleničku šampaňského a v jejím kupé mu vypráví svůj pohnutý příběh. Vzpomíná, jak byla se svým starším manželem ve Francii a kde se seznámila s okouzlujícím malířem Pierrem Mondragonem, který ji svede. Po této události ji a jejího manžela pozval do svého domu, ale manžel musel odjet do Paříže a Mrs. Collinsová jela sama. Jeho dům byl přeplněn slony a kohouty pro štěstí. A tam se s ní malíř Mondragon poprvé miloval. Mrs. Collinsová je šťastná. Když po měsíci s manželem z Francie odjíždí, slibuje malíři, že se vrátí. Ale nevrátila se. Musela se starat o manžela, který těžce onemocněl. Ale s Mondragonem udržovala kontakt. Pravidelně si dopisovali a on ji každý rok po nekonečně dlouhých jedenáct let posílal obrázek mandlovníků. Pak Mrs. Collinsová ovdověla a po půl roce se rozhodla, že se vrátí k Mondragonovi. Navždy. Ale osud byl velice krutý: druhý den byla paní Collinsová ve svém kupé mrtvá. Royan cestuje dále do Cannes a tam se rozhodne navštívit onoho malíře. Nachází vše tak, jak to popsala Mrs. Collinsová. A na konci své cesty dojde k překvapivému závěru a spisovatel Royan zjistí, že štěstí je jen pomíjivá iluze. ==Úryvek== ''"Bůh," odpověděla. "Ušetřil tu ženu velkého žalu a nechal ji umřít v blaženosti." Zavřela skříň a znovu se posadila. "Ovšemže mého muže milovala. Všechny ty dámy ho milovaly. Je pravda, že neuměl malovat. Byl hloupý, víte, monsieur Royane, hrozně hloupý. Neuměl vlastně vůbec nic. Jenom jedno: Dokázal ženu udělat šťastnou… A Pierre kromě milování nic jiného neuměl. To, že se vyspí s jinými, jsem brala jako jeho povolání… Můj milovaný Pierre byl schopen každé z těch žen akorát poslat obrázek mandlovníku a na zadní stranu připsat verše od Poea." Po chvilce dodala: "Umím jeho písmo napodobit k nerozeznání, víte? … Pierre je mrtvý. A bez něj to není žádný život. Potrestat? Mě? Ach, je mi to naprosto lhostejné, monsieur, úplně lhostejné. Umřu tak jako tak, potrestaná nebo ne …" {{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Rakouské romány]] [[Kategorie:Knihy roku 1998]]

Návrat na stránku „Muž, který maloval mandlovníky“.