Michael Nyman

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

[[Soubor:Michael Nyman Sant Cugat.jpg|thumb|240px|Michael Nyman (2010)]] '''Michael Nyman''' (* [[23. březen|23. března]] [[1944]], [[Londýn]]) je anglický hudební skladatel známý díky množství filmové hudby, kterou složil a také kvůli termínu minimalismus, který jako hudební kritik poprvé použil. Jako minimalistické lze jeho skladby také nejlépe charakterizovat. == Život a dílo == Studoval na [[Královská hudební akademie|Královské hudební akademii]] a King`s college. Jako studijní obor si vybral hru na klavír, cembalo a dějiny hudby. Jeho učitelem byl muzikolog [[Thurston Dart]], odborník na anglické [[baroko]], jehož vliv na pozdější Nymanovu tvorbu je zcela nezpochybnitelný. Na Dartovu pobídku se Nyman také vydal na cestu do [[Rumunsko|Rumunska]], kde studoval místní [[lidová hudba|lidovou hudbu]]. Když v polovině šedesátých let studia dokončil, rozhodl se věnovat [[Hudební kritika|hudební kritice]]: psal především pro časopisy The Listener a [[The Spectator]], v nichž se věnoval [[Moderní vážná hudba|moderní vážné hudbě]] a [[world music]]. Z jeho textů vešel do hudební historie především ten, v němž vůbec jako první použil slova [[Minimalismus (hudba)|minimalismus]] v souvislosti s popisem [[Hudební styl|hudebního stylu]]. Minimalismus je charakteristický jednoduchou melodickou strukturou, dlouhými vydržovanými tóny a stálým opakováním určitého motivu skladby, který se jen nepatrně obměňuje. Mezi známé skladatele tohoto stylu patří kromě Nymana třeba [[Steve Reich]] nebo [[Philip Glass]] (který mimo jiné také zkomponoval několik [[soundtrack]]ů). V roce [[1974]] Nyman vydal dodnes ceněnou knihu ''Experimentální hudba: Cage a okolí'', o vlivu [[John Cage|Johna Cage]] na další skladatele. Tímto počinem pak zároveň uzavřel svou dráhu hudebního kritika a začal znovu skládat. V roce [[1976]] dostal od svého přítele, ředitele [[Londýnské národní divadlo|Londýnského národního divadla]] nabídku, aby upravil řadu soudobých benátských písní z 18. st. do hry [[Carel Goldoni|Carla Goldonyho]] Il Campiello (Náměstíčko). Nyman pro tento účel sestavil ''Campiello Band'', která se stala ve své době snad nejhlučnější akustickou kapelou na světě. Zároveň si však tehdy poprvé vyzkoušel i netradiční instrumentální barvy a kombinace hudebních nástrojů – používal vedle sebe [[pozoun]]y, soprán [[saxofon]]y, [[šalmaj]]e, [[dudy]], [[bubny]] nebo třeba [[banjo]]. Po skončení této divadelní produkce nechtěl Nyman vzniklý soubor rozpustit a rozhodl se, že pro ni začne skládat. Tak vznikla i dnes již klasická skladba ''In Re Don Giovanni'', jejíž základ tvoří prvních šestnáct taktů z jedné skladby [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozartova]] [[Don Giovanni|Dona Giovanniho]] – ovšem to vše skoro k nepoznání změněno a podáno ve značně rychlejším tempu. Tato skladba se stala jeho prvním velkým úspěchem a zásadně ovlivnila jeho pozdější hudební tvorbu a výrazný styl, který čerpá inspiraci z nápadu dělat zcela novou hudbu z hudby starých mistrů. == Spolupráce s Peterem Greenawayem == Skladba ''In Re Don Giovanni'' zaujala i anglického režiséra [[Peter Greenaway|Petera Greenawaye]], která požádal Nymana o spolupráci na svých nekonvenčních, experimentálních, krátkometrážních a později i celovečerních filmech. Greenawayova barokně bohatá vizualita byla přímo stvořená pro symbiózu s Nymanovou hudbou a tak není divu, že tato spolupráce trvala šestnáct let a dosud ([[2001]]) z ní vzešlo jedenáct filmů. První velký skladatelský úspěch na poli evropské filmové hudby zaznamenal Nyman se snímkem ''[[Umělcova smlouva]]'' ([[1982]]). Pro tento film odehrávající se v 18. století složil hudbu, do níž zakomponoval motivy ze soudobých skladeb [[Henry Purcell|Henryho Purcella]]. V dalším Greenawayově filmu [[Topení po číslech]] (1988) se nechává opět inspirovat [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozartem]] a pak konečně v letech 1985 a 1989 vznikají filmy, v nichž už jeho hudba nese jen minimální (nebo ne tak zřetelné) stopy cizích vlivů – film [[Zed a dvě nuly]] a o čtyři roky později natočený snímek [[Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec]]. V tomto filmu se objevila velmi známá skladba Memorial, věnovaná původně památce oběti tragédie na [[brusel]]ském [[Heyselův stadion|Heyselově stadionu]], kde v roce 1985 zemřelo v bitkách mezi fanoušky 39 lidí. Zatím posledním společným snímkem této dvojce jsou [[Prosperovy knihy]] ([[1991]]), film inspirovaný [[William Shakespeare|Shakespearovou]] [[Bouře (Shakespear)|Bouří]]. To už je ovšem hudba pro posluchače náročnější. Spojenectví s Greenawayem vděčí Nyman za to hlavní: přízeň publika a intelektuální elity, jejíž nadšené ovace ho nakonec dovedly až k Pianu a dalším velkým filmovým projektům. == Devadesátá léta == Celosvětová sláva přišla právě s lyrickým snímkem [[Piano]], v němž Nyman pro změnu napodobil hudbu tentokrát století devatenáctého, kterou promísil se skotskou lidovou hudbou (hlavní hrdinka filmu Ada pocházela ze Skotska). Díky tomuto úspěchu se mu dostávalo dalších nabídek. Tato jeho pozdější tvorba je již méně experimentální, méně rafinovaná a [[lyrika|lyričtější]]. Není již psána v tom rázně tepajícím rytmu, chybí zběsilá jízda prstů po klaviatuře, hluboké hlasy bastrombónů i kvílivě plačící trubky, z nichž šel mráz po zádech, přesto si zachovala osobitost a rozpoznatelnost. Mezi tyto jeho další snímky patří [[Netvor (film)|Netvor]] [[Volker Schlondorf|Volkera Schlöndorffa]], [[Carrington]] Christophera Hamptona (v České televizi uvedeno pod názvem V žáru lásky), [[Gattaca]] Andrewa Niccola, [[Hranice lásky]] [[Neil Jordan|Neila Jordana]], Wonderland a The Claim [[Michael Winterbottom|Michaela Winterbottoma]]. Společně se zpěvákem skupiny [[Blur]] Damonem Albarnem vytvořil podmanivý „kanibalský“ soundtrack k filmu Dravci [[Antonie Birdová|Antonie Birdové]]. Sám Nyman k těmto svým aktivitám řekl: „Jsem šťastný nejen proto, že lidé znají mou filmovou hudbu, ale také proto, že jsem vždy psal hudbu zejména k takovým filmům, které se těší důvěře mezi inteligentními diváky.“ == Death music == Tzv. death music pak tvoří důležitou kapitolu jeho tvorby. Skladeb snažících se zachytit tragiku, lyrickou polohu či naopak směšnost a absurditu smrti člověka, není v jeho díle málo. V Umělcově smlouvě je ve vodní nádrži nalezena mrtvola pána domu a hned tu máme ''A Watery Death''. Zabit je i kreslič – ''Bravura in the Face of Grief''. V Kuchaři, zloději… další vražda a k ní ''Miserere''. V Topení po číslech Great death game a Drowning by number 2 a 3, v The Claim Death of Elena a Snowy death. A znovu připomeňme už jednou jmenovaný Memorial. == Nefilmová hudba == Nyman však není jen autorem hudby filmové. Napsal několik [[opera|oper]], hudbu k [[balet|baletům]], skládá smyčcové kvartety, zhudebňuje literární texty, na seznamu má i hudbu k módní přehlídce Yohji Yamamota, skladby složené na počest otevření nové vlakové rychlodráhy v roce 1996, je dokonce i autorem hudebního doprovodu k počítačové hře Enemy Zero. Zároveň je i interpretem vlastních skladeb a tak jezdí po světě a koncertuje s hudebním tělesem, které se s rostoucím významem svého zakladatele mezitím přejmenovalo z Campiello Band na [[Michael Nyman Band]]. Jádro souboru dnes tvoří [[smyčcový kvartet]], [[saxofon]]y, [[bastrombón]], [[basová kytara]], [[klarinet]] a občas i [[lesní roh|lesní]] a [[francouzský roh]], [[trubka]], [[flétna]] či [[spinet]]. Michael Nyman svůj soubor většinou doprovází důraznou a robustní hrou na klavír. Michael Nyman Band nahrál i hudbu na všechny Nymanovy soundtracky. Na těch už je však jeho hudba doupravena na mixážních pultech a zesílena přes reproduktory. == Michael Nyman a Česko == Nyman velmi dobře zná české barokní skladatele a jejich tvorbu a složil skladbu s názvem ''Grand funeral procession of Prague''. Od roku [[1997]] uvádělo [[Národní divadlo]] v [[divadlo Kolowrat|divadle Kolowrat]] Nymanovu operu ''Muž, který si spletl svou ženu s kloboukem''. Nyman také osobně navštívil [[Letní filmová škola|Letní filmovou školu]] v [[Uherské Hradiště|Uherském Hradišti]]. V roce 1999 a 2005 koncertoval v rámci cyklu [[Struny podzimu]] v [[Praha|Praze]]. V roce 2006 koncertoval v [[Brno|Brně]] na [[vernisáž|vernisáži]] fotografií [[Miroslav Tichý|Miroslava Tichého]]. Těžištěm jeho pražských vystoupení se stala právě hudba z filmů Petera Greenawaye, které jsou u nás poměrně dost známé (ať už z televize či filmových klubů v kinech). Naposledy Michael Nyman vystoupil společně se svým bandem na festivalu [[Colours of Ostrava]] v [[9. července]] [[2009]]. Jeho vystoupení bylo zahájením festivalu, které přilákalo mnoho lidí a zanechalo velmi příznivý dojem,<ref>[http://aktualne.centrum.cz/kultura/hudba/clanek.phtml?id=642086 Blog z festivalu na Aktuálně.cz] „Jejich sázka na autora hudby k filmům Petera Greenawaye nebo k oceňovanému snímku Piano vyšla beze zbytku. HUDBA zvítězila a koncert Michael Nyman Bandu je naprostým úspěchem. Navíc byla přislíbena po vystoupení autorova autogramiáda u stánku s jeho nahrávkami.“</ref> i přes tematickou nesourodost s dalším obsahem festivalu.<ref>[http://www.kultura21.cz/content/view/1078/124/ Reportáž z prvního dne na serveru Kultura21] „Chvályhodná je snaha dramaturgů předhodit davům v podstatě vážnou hudbu. Pro někoho možná na začátek poměrně tvrdý oříšek. A zároveň motivace více prohlédnout do klasiky.“</ref> == Výběr z filmografie == === Filmy [[Peter Greenaway|Petera Greenawaye]] === * [[Fallové]] ([[1980]]) * [[Umělcova smlouva]] ([[1982]]) * [[Zed a dvě nuly]] ([[1985]]) * [[Topení po číslech]] ([[1987]]) * [[Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec]] ([[1989]]) * [[Prosperovy knihy]] ([[1991]]) === Ostatní filmy === * [[Piano (film)|Piano]] (1993) * [[À la folie]] (1994) * [[Gattaca]] (1997) <!-- Zbývá zařadit a prosít úvahou nad významností: The Actors (2003), 24 Hours in the Life of a Woman (2002), Acts Without Words (2000), The Claim (2000), That Sinking Feeling (2000), The End of the Affair (1999), Ravenous (1999), Wonderland (1999), The Ogre (1996), Carrington (1995), The Diary of Anne Frank (1995), The Fall of Icarus (1992), Songbook (1992), The Hairdresser's Husband (1991), Les Enfants Volants (1991), Men of Steel (1990), Monsieur Hire (1989), Out of the Ruins (1989), Death in the Seine (1988), Fairly Secret Army (1987), Ballet Méchanique (1986), The Disputation (1986), L'Ange Frénétique (1985), The Cold Room (1984), Frozen Music (1983), Nelly's Version (1983), Brimstone and Treacle (1982), Act of God (1980), Vertical Features Remake (1978), 1-100 (1977), A Walk Through H (1977), Keep It Up Downstairs (1976). --> == Související články == * [[Minimalismus (hudba)]] * [[Filmová hudba]] * [[Peter Greenaway]] == Reference == <references/> == Externí odkazy == * http://sweb.cz/cinemania/nyman.htm ; Rozhovory * [http://kultura.ihned.cz/c1-37687120-michael-nyman-byt-tak-odvazny-a-originalni-jako-chodec-po-lane Být tak odvážný a originální jako chodec po laně!] * [http://aktualne.centrum.cz/kultura/hudba/clanek.phtml?id=641991 Colours of Ostrava: Spíše Blur než Gorillaz, říká Nyman] {{Minimalistická hudba}} {{Článek z Wikipedie}} {{DEFAULTSORT:Nyman, Michael}} [[Kategorie:Britští hudební skladatelé]] [[Kategorie:Židovští hudební skladatelé]] [[Kategorie:Skladatelé filmové hudby]] [[Kategorie:Minimalističtí skladatelé]] [[Kategorie:Židé]] [[Kategorie:Žijící lidé]] [[Kategorie:Muži]]

Návrat na stránku „Michael Nyman“.