Diabetes mellitus

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

'''Diabetes mellitus''' (zkratka '''DM'''), česky '''cukrovka''', zastarale '''úplavice cukrová''', je souhrnný název pro skupinu chronických onemocnění, která se projevují poruchou metabolismu [[sacharid]]ů. Rozlišují se dva základní typy: diabetes I. typu a diabetes II. typu, které vznikají důsledkem absolutního nebo relativního nedostatku [[inzulin]]u. Obě dvě nemoci mají podobné příznaky, ale odlišné příčiny vzniku. V prvotních stadiích diabetu I. typu jsou ničeny buňky slinivky břišní, které produkují hormon inzulin, vlastním imunitním systémem. Proto se řadí mezi [[autoimunitní choroba|autoimunitní choroby]]. Diabetes II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vlastního těla k inzulinu. Cukrovka se léčí [[inzulin]]em, což je hormon bílkovinné povahy, který umožňuje glukóze obsažené v krvi vstup do buněk. V buňkách je [[glukóza]] štěpena na jednodušší látky, přičemž se uvolňuje energie. Proto je hlavním projevem diabetu zvýšená koncentrace glukózy v krvi a nedostatek energie (z toho však nevyplývá, že by diabetik měl neustále zvýšenou [[Glykemie|glykemii]]). == Etymologie == ''Diabetes'' je [[řečtina|řecké]] slovo znamenající ''uplynout, odtékat''. [[latina|Latinské]] slovo ''mellitus'' znamená ''sladký'' ([[med]]). Toto pojmenování očividně vychází z faktu, že [[moč]], kterou neléčení diabetici vylučují v nadměrném množství, přitahovala [[moucha|mouchy]] a [[včela|včely]], jelikož taková moč obsahuje [[Glukóza|glukózu]]. Staří [[Čína|Číňané]] zjištovali projevy cukrovky sledováníním [[mravenec|mravenců]], zda byli přitahování k moči pacienta nebo ne. Ve středověku evropští lékaři ochutnávali moč, jak je občas vyobrazeno na gotických reliéfech. == Historie == === Starověk === První zmínky o diabetu pocházejí z [[Egypt]]a, odkud se zachoval [[Ebersův papyrus]] z roku 1552 př. n. l. Autor zde diabetes popisuje jako vzácnou nemoc, při které nemocný neustále pije, rozpouští se a močí odchází ven. Kolem roku 100 n. l. Hippokratův žák Aretaus jako první užívá termín diabetes (z řeckého διαβήτης - diabainó), což v překladu znamená „procházím něčím“ . Římský lékař Claudius Galén (* 129 n. l.) ve svém spisu [[Corpus Galenic]] popisuje novou léčbu diabetu, jejíž podstatou je dostatek tělesného pohybu, málo jídla a hydroterapie. Ve starověku byl diabetes popsán pouze jako nemoc, avšak toto období účinnou léčbu diabetu nepřineslo. === Středověk === [[Soubor:Photograph of F.G. Banting and C.H. Best with a dog on the roof of the Medical Building (12309019434).jpg|thumb|230px|Objevitelé inzulinu Charles Best (vlevo) a&nbsp;Sir&nbsp;Frederick Banting (vpravo)]] Mezi knihami této doby stojí za zmínění [[Kánon lékařství]], ve kterém perský učenec [[Ibn Síná]] zvaný Avicenna shrnuje dosavadní lékařské poznatky a mimo jiné popisuje diabetickou sněť ([[gangréna|gangrénu]]). === Novověk === Oproti středověku nastává v novověku obrovský rozvoj všech věd včetně medicíny. Již v roce 1674 si Angličan T. Willis všiml sladké chuti diabetické moči. Jedno století po Willisově objevu byla vyvinuta W. Dobsonem chemická metoda, kterou lze cukr v moči detekovat. Roku 1787 přidává W. Cullen přívlastek "mellitus". Roku 1869 Paul Langerhans popsal nově objevené ostrůvky pankreatu ve své dizertační práci. Tyto ostrůvky jsou po něm dodnes nazvané jako [[Langerhansovy ostrůvky]]. Roku 1889 lékaři O. Minkowski a J. von Mering zjistili vztah mezi [[pankreas|pankreatem]] a diabetem. Neúspěšně se pokoušeli diabetes léčit orálně podávaným pankreatinem, jejž připravovali sušením zvířecích pankreatů. Lékař M. A. Lane roku 1907 podrobněji zkoumal Langerhansovy ostrůvky a rozlišil v nich A buňky a B buňky. Z tohoto zjištění J. de Meyer odvodil, že by některé z těchto buněk mohly tvořit hypotetický hormon, který snižuje glykemii, a pojmenoval ho [[inzulin]] (z lat. insula), což v překladu znamená ostrov. Revoluci v léčbě diabetu znamenal objev inzulinu, který byl uskutečněn na lékařské fakultě [[University of Toronto]]. Roku [[1921]] [[Kanada|kanadský]] [[chirurgie|chirurg]] [[Frederick Banting]] a jeho spolupracovník a student medicíny [[Charles Herbert Best]], za finanční podpory profesora [[John James Richard Macleod]]a, extrahovali inzulin z psího pankreatu a injekčně jej vpravili do jiného pokusného psa, u něhož se příznaky diabetu zmírnily. Posléze pokus zopakovali na diabetickém dítěti, které se tak stalo prvním úspěšně léčeným diabetikem na světě. Do Československa došel objev inzulinu až roku 1923, čímž byla započata éra české diabetologie. Téhož roku byl Banting a Macleod oceněn [[Nobelova cena|Nobelovou cenou]] za lékařství. == Klasifikace a příčiny diabetu == Diabetes dělíme na 2 základní typy, u nichž rozlišujeme dvě situace, které mohou nastat: * ''absolutní'' nedostatek inzulinu → '''diabetes mellitus I. typu''' * ''relativní'' nedostatek inzulinu → '''diabetes mellitus II. typu''' Kromě základních dvou typů diabetu existuje '''gestační diabetes''' a '''ostatní specifické typy diabetu''' (tzv. sekundární diabetes), které mohou být způsobeny genetickým defektem B buněk a inzulinu, změnou glukotolerance, onemocněním pankreatu atd. === Diabetes mellitus I. typu === [[Soubor:Insulin Application.jpg|thumb|230px|Aplikace [[inzulin]]u [[inzulinové pero|inzulinovým perem]]]] Označovaný také jako '''inzulin-dependentní diabetes mellitus (IDDM)'''. Diabetes mellitus I. typu vzniká v důsledku selektivní destrukce B buněk vlastním imunitním systémem, což vede k absolutnímu nedostatku inzulinu a doživotní závislosti na exogenní aplikaci inzulinu. Ke zničení B buněk dochází autoimunitním procesem, jenž je zakódován v genetické informaci diabetika. Autoimunitní proces je porucha imunitního systému vzhledem k toleranci vlastních buněk, proti nimž vlastní tělo vytváří [[autoprotilátka|autoprotilátky]]. Imunita zjednodušeně funguje tak, že cizorodá látka (= [[antigen]]) je rozpoznána [[B-lymfocyt]]y, které produkují protilátky. Antigen je „označen“ touto protilátkou, jež se na něj naváže. Takto označená cizorodá látka je zničena T-lymfocyty a makrofágy. Konkrétně u diabetu: B-lymfocyty označí svými protilátkami B buňky slinivky břišní jako cizorodou část těla (= [[autoantigen]]), čímž je nastartována imunitní reakce. [[T-lymfocyt]]y a [[makrofág]]y takto označené buňky bezhlavě ničí, aniž by se při tom dotkly A, D nebo PP-buněk. Zůstává však dosud nezodpovězená otázka, proč dojde k poruše tolerance imunitního systému vůči buňkám vlastního těla. Tvorba protilátek vůči B buňkám je zakódovaná v genetické informaci diabetika ještě před vlastní manifestací diabetu. Spouštěcím mechanismem k rozvoji autoimunitní reakce může být imunitní odpověď na mírnou virózu (nachlazení), které nastartuje nezvratnou tvorbu protilátek proti vlastním buňkám. Vzhledem k autoimunitní podstatě diabetu byl též dokázán i sklon diabetiků k jiným [[Autoimunitní choroba|autoimunitním nemocem]]. Diabetes mellitus I. typu je také někdy označován jako juvenilní diabetes, protože je DM 1 nejčastěji diagnostikován kolem 15. roku života. Onemocnět jím však mohou jak novorozenci, tak starší lidé. === Diabetes mellitus 2. typu === Označovaný také jako '''non-inzulin-dependentní (NIDDM)'''. Diabetes mellitus II. typu je onemocnění, které je podmíněno nerovnováhou mezi sekrecí a účinkem inzulinu v metabolismu glukózy. To znamená, že slinivka diabetiků II. typu produkuje nadbytek inzulinu, avšak jejich tělo je na inzulin více či méně „rezistentní“ (relativní nedostatek). Léčí se [[perorální antidiabetika|perorálními antidiabetiky]], což jsou ústy podávané léky, které zvyšují citlivost k inzulinu. Diabetes II. typu je označován diabetem dospělých (manifestace po 40. roce života), avšak vzhledem k současnému sedavému způsobu života tuto nemoc mohou dostat i děti. Často jsou vlohy k diabetu II. typu dědičně přenášeny z generace na generaci. === Těhotenský diabetes === Označovaný také jako '''gestační diabetes mellitus (GDM)'''. Během těhotenství kolísá hladina [[glykemie]] v závislosti na těhotenských [[Hormon|hormonech]] a u některých žen se [[slinivka břišní]] není schopna vyrovnat se zvýšenými požadavky na inzulin, který má udržet hladinu cukru v rovnováze. Glukóza cirkulující ve zvýšeném množství v matčině krvi přestupuje přes [[placenta|placentu]] do plodu, který odpovídá zvýšenou tvorbou vlastního inzulinu. Kombinace přemíry glukózy a přemíry inzulinu se u plodu projevuje výskytem tzv. [[diabetická fetopatie|diabetické fetopatie]], která se projevuje mimo jiné vyšší [[porod|porodní hmotnost]]í a po narození je novorozenec ohrožen [[hypoglykemie|hypoglykemií]]. Dále do souboru diabetické fetopatie patří vyšší hladiny [[bilirubin|žlučového barviva]], jež mohou vést k novorozenecké [[žloutenka|žloutence]]. Všechny tyto komplikace jsou však dobře zvládnutelné pediatry a netrvají po porodu dlouho. Ženy, které dostaly cukrovku v těhotenství, nemusely mít nikdy předtím žádné potíže, a ty také po porodu obyčejně zmizí. Gestační diabetes postihuje asi 4 % [[těhotenství|těhotných žen]], a je obvykle zachycena při rutinních krevních testech, které se dělají po dvacátem týdnu těhotenství. === Ostatní specifické typy diabetu === Další vzácné typy diabetu mohou být způsobeny genetickým defektem [[Langerhansovy ostrůvky|B buněk]] pankreatu, genetickým defektem struktury [[inzulin]]u nebo chorobami pankreatu (onemocněním exokrinního pankreatu, endokrinopatie, chemikálie či léky, infekce, atd.) === Diabetes insipidus === Nadměrné vylučování moči je symptomem pro více nemocí (nejčastěji [[ledvina|ledvin]]) a slovo ''diabetes'' často tvoří jejich název. Nejznámější z nich je (kromě výše popisovaného diabetu mellitu) i [[diabetes insipidus]]. Při tomto typu diabetu není narušena hormonální rovnováha hormonů pankreatu, ale vylučování [[Antidiuretický hormon|antidiuretického hormonu]] (ADH), který reguluje tvorbu moči. == Manifestační příznaky a projevy diabetu == [[Soubor:Inzulínová pera.jpg|thumb|230px|[[Inzulinové pero]] - základní pomůcka diabetika pro aplikaci [[inzulin]]u]] Diabetes mellitus se ve svých raných stádiích výrazně somaticky neprojevuje. U DM1 ničení B buněk probíhá latentně po mnoho měsíců až roků do chvíle, kdy je zničeno více než 80 % všech B buněk a slinivka není schopna zabezpečit spotřebu inzulinu v těle. [[Glykemie]] přestává nabývat fyziologických hodnot. Od této chvíle lze jednoznačně prokázat diabetes. K tomu se používá [[glukometr]], který by naměřil budoucímu diabetikovi hodnotu glykemie, která by neodpovídala referenčním hodnotám. Protože inzulin umožňuje vstup glukózy do buněk, tělo neléčeného diabetika trpí nedostatkem energie v buňkách, a tu se snaží nahradit jiným způsobem. Jako sekundární zdroj energie pro tělo je energeticky nejvýhodnější rozklad [[tuky|tuků]]. Katabolismem tuků se uvolňuje požadovaná energie, avšak jako odpadní látky této reakce vznikají ketolátky (např. [[aceton]]), které okyselují vnitřní prostředí těla. Tím ovlivňují průběh některých chemických reakcí v organismu a také i jeho metabolismus. Současně tělo ztrácí velké množství vody. Ledviny nedovedou molekuly glukózy při velké koncentraci v krvi udržet v těle a propouští ji do moči. Přebytky glukózy s sebou strhávají molekuly vody. Čím vyšší glykemie, tím větší množství moče. Jediným východiskem je vnést do metabolismu znovu rovnováhu pomocí zevní aplikace inzulinu, který si již tělo nedokáže samo vyrobit. Po zahájení léčby inzulinem se částečně obnoví funkce zbývajících B buněk, čímž se na určitou dobu obnoví vlastní sekrece inzulinu. Tomuto období se říká remise a v tomto období není nutné pokrývat celou spotřebu inzulinu. [[Remise]] má přechodný charakter – trvá v průměru jeden rok od manifestace diabetu. Základní projevy diabetu vyplývající z předchozího textu: * [[hyperglykémie]] * [[žízeň]] * časté a vydatné [[močení]] * [[hubnutí]] * únava * poruchy vědomí * [[diabetická ketoacidóza]] == Současná léčba diabetu == [[Soubor:Glukometr OT.jpg|thumb|[[Glukometr]] je určen pro domácí měření [[glykemie]]]] Cílem léčby cukrovky je umožnit nemocnému plnohodnotný aktivní život, který se kvalitativně blíží co nejvíce normálu. Toho lze dosáhnout dlouhodobou uspokojivou kompenzací diabetu a prevencí, případně kvalitní léčbou, pozdních komplikací diabetu. Ukazatelem dlouhodobé kompenzace diabetu, který kontroluje diabetolog, je výše glykovaného hemoglobinu. Glykovaný hemoglobin vzniká glykací bílkovinného řetězce [[hemoglobin]]u (červené krevní barvivo), jejíž intenzita závisí na koncentraci a době expozice glukózy. Tudíž hodnota glykovaného hemoglobinu (v %) nese informaci o kompenzaci diabetu v časovém období 3 měsíce před jejím stanovením ([[erytrocyt]]y se obměňují každé 3 měsíce). '''Úspěšná terapie diabetu stojí na třech pilířích: inzulin, dieta a fyzická aktivita.''' Přičemž inzulin a fyzická aktivita glykemii snižují, proti tomu jídlo a antiregulační hormony glykemii zvyšují. Při neodhadnutí poměru „inzulin : jídlo : pohyb“ nastane výkyv glykemie z normy, což má za následek jednu z akutních komplikací diabetu. V důsledku dlouhodobě špatné kompenzace diabetu se zvyšuje pravděpodobnost výskytu pozdních komplikací diabetu. K dosažení optimální kompenzace diabetu je třeba podávat inzulin způsobem, který nejvíce napodobuje přirozenou sekreci inzulinu. Toho se nejčastěji dosahuje systematickou aplikací inzulinu inzulinovými pery nebo inzulinovou pumpou. Kontrolu kompenzace si provádí sám diabetik pomocí přístroje k měření hladiny glykemie v krvi, tj. glukometrem. Nedílnou součástí léčby diabetu je kvalitní edukace diabetika, bez níž by úspěch nebyl možný. === Medikamenty a pomůcky diabetika === * [[glukometr]] * [[kontinuální monitor glykémie]] * [[inzulinová pumpa]] * [[inzulinové pero]] * [[inzulin]] * [[Glukagon|GlucaGen HypoKit]] * [[diabetický deník]] * [[DiaPhan]] diagnostické proužky === Diabetická dieta === Zásady diabetické diety jsou v podstatě totožné s pravidly [[racionální výživa|racionální výživy]]. Tudíž rozdělení nutričních hodnot odpovídá asi 55 % [[sacharid]]ů, 30 % [[tuk]]ů a 15 % [[bílkoviny|bílkovin]] z celkového kalorického příjmu. Sacharidy by měly být přijímány převážně ve formě škrobů a nestravitelné [[vláknina|vlákniny]], lipidy nejlépe ve formě nenasycených tuků. Kvalita i kvantita přijímané potravy by měla být taková, aby diabetik netloustnul ani nehubnul, a při tom měl glykemickou křivku v normě. Složení potravy musí také přispívat k dosažení optimální hladiny krevních tuků v krvi ([[cholesterol|HDL, LDL]]), jejichž nerovnováha přispívá k [[ateroskleróza|ateroskleróze]], což je kornatění tepen způsobené ukládáním tuku do jejich stěn. Všeobecně převládá názor, že diabetici nemohou jíst sladké. Při léčbě DM 2 je toto tvrzení oprávněné, protože DM 2 se většinou léčí pouze dietou a perorálními antidiabetiky, a tudíž má skladba jídla v léčbě obrovský význam. Avšak diabetici I. typu jsou vždy léčeni inzulinem, takže diabetik I. typu si může do své diety zakomponovat i malé množství sladkého jídla, které však musí být náležitě kryto inzulinem. Každý diabetik by měl znát [[glykemický index|glykemické indexy]] (případně [[inzulinový index]]) a počty [[výměnná jednotka|výměnných jednotek]] základních potravin, aby měl přehled, jak bude glykemie reagovat na potravinu, kterou hodlá sníst. === Fyzická aktivita u diabetiků === Hlavním zdrojem energie pro pohyb těla je štěpení glukózy. V prvních minutách fyzické aktivity je glukóza získávána ze svalového [[glykogen]]u. Později dochází k odbourávání jaterního glykogenu, který je znovu syntetizován z glukózy v krevní plazmě, čímž dochází k poklesu glykemie. Klesá spotřeba vnějšího příjmu [[inzulin]]u a zvyšuje se vnímavost těla na inzulin. Po fyzické aktivitě tělo doplňuje deficit spotřebovaného jaterního glykogenu během cvičení, což znamená, že fyzická aktivita má [[hypoglykemie|hypoglykemizující]] vliv ještě několik hodin po ukončení cvičení. Ovlivnění glykémie pohybem také záleží na intenzitě a délce trvání fyzické aktivity, přičemž člověk spotřebuje více energie při dlouhodobějším pohybu s menší intenzitou než při několikaminutovém, velmi intenzivním pohybu. Fyzická aktivita je nevhodná pouze v případě špatné kompenzace diabetu (kdy glykemie je vyšší než 17 mmol/l), kvůli deficitu inzulinu (glukóza se nemůže dostat do buňky), čímž se urychlují katabolické děje, při nichž se rozkládají tuky na ketolátky. Fyzická aktivita má kromě zlepšení glykémie také pozitivní dopad na psychiku člověka, což je důležité při léčbě jakékoliv nemoci. U zdravého dospělého diabetika není důvod k omezování sportovní aktivity. Je však nutno před každou větší fyzickou aktivitou změřit glykemii a podle její hladiny se dojíst, případně ubrat inzulin, aby během pohybu nedošlo k hypoglykemii. == Komplikace diabetu == === Akutní komplikace diabetu === [[Soubor:GlucaGen.jpg|thumb|230px|[[Glukagon]] - první pomoc při hypoglykemickém kómatu]] Mezi akutní komplikace diabetu (AKD) řadíme [[hypoglykemie|hypoglykemii]], [[hyperglykemie|hyperglykemii]] a s hyperglykemií spojenou [[diabetická ketoacidóza|diabetickou ketoacidózu]]. AKD lehčího rázu prožívá každý diabetik relativně často a nelze je zcela eliminovat. Cílem léčby DM 1 je předcházet AKD v rámci možností každého pacienta. Proto je v praxi důležité, aby každý diabetik dovedl AKD rychle a účinně řešit, což ho naučí kvalitní edukace. === Pozdní komplikace diabetu === Hlavním účelem léčby diabetu je předcházet pozdním komplikacím diabetu (PKD), a tím docílení stejné kvality života jako u nediabetické populace. Vznik PKD podporuje dlouhotrvající [[hyperglykemie]] spolu s genetickými predispozicemi. Hyperglykemie je pro tělo nepřirozená a tělesné tkáně nejsou na vysoké koncentrace glukózy „zvyklé“. Glukóza je za určitých podmínek velmi reaktivní a snadno nekontrolovaně reaguje s molekulami bílkovin (proces neenzymové glykace).<ref>Škrha, J. et al. Diabetologie. Praha, Galén, 2009. ISBN 978-80-7262-607-6.</ref> Glykace dané bílkoviny změní její chemické vlastnosti, a tudíž bílkovina nemůže již plnit svou původní funkci. Čím častější a déletrvající jsou hyperglykemie, tím více proteinů je naglykováno, což při překročení určité kritické hodnoty naglykovaných bílkovin znamená výrazné zvýšení rizika vzniku nějaké konkrétní pozdní komplikace diabetu. Hyperglykemie také podporuje [[oxidace|oxidační stres]] organismu.<ref>Flekač, J., Škrha, J. Oxidační stres, antioxidační enzymy a úloha paraoxonázy 1 v rozvoji diabetické angiopatie. In: Haluzík, M. (ed.) Trendy soudobé diabetologie, svazek 12. Praha, Galén, 2008. ISBN 978-80-7262-549-9.</ref> [[Hydroxyl]]ové skupiny glukózy se účastní přenosu elektronů, tím podporují vznik reaktivních radikálů (především reaktivní formy [[kyslík]]u), které přímo reagují s buňkami a mění jejich vlastnosti. Projev oxidačního stresu můžeme pozorovat např. u procesu geneze [[ateroskleróza|aterosklerotických plátů]] velkých cév, což je relativně časté diabetické onemocnění. Oxidační stres stupňuje rychlost glykace bílkovin a naglykované bílkoviny zase vytvářejí reaktivní radikály kyslíku, čímž vzniká „začarovaný kruh“. [[Soubor:DFS bei AVK.jpg|thumb|Diabetická noha]] Výsledkem PKD je poškození povrchu malých cév, které se tak stávají náchylné k prasknutí. Popraskání určitých cév v určitých orgánech se projevuje jako pozdní komplikace diabetu, mezi něž řadíme onemocnění jako '''diabetická nefropatie''' (poškození cév obalujících glomeruly [[ledviny|ledvin]]), '''diabetická retinopatie''' (poškození cév vyživujících sítnici [[oko|oka]]), '''diabetická neuropatie''' (poškození funkce všech druhů [[nervy|nervů]]). Diabetická neuropatie způsobuje poruchy vnímání bolesti dolních končetin. I drobný úraz dolní končetiny, který není brzy rozpoznán a léčen diabetikem, může vést k rozvoji gangrény, v nejhorším případě i k amputaci dolní končetiny. Tato PKD se nazývá '''syndrom diabetické nohy'''. Mezi pozdní komplikace diabetu patří: * [[diabetická nefropatie]] * [[diabetická retinopatie]] * [[diabetická neuropatie]] * [[diabetická makroangiopatie]] * [[diabetická noha]] == Dědičnost diabetu == Onemocnění diabetu I. typu se nedědí přímo. Dědí se jen určité vlohy, které při působení dalších faktorů vedou ke vzniku této choroby. Je statisticky dokázáno, že sourozenci diabetiků I. typu jsou z 10% pravděpodobností diabetici. Největší pravděpodobnost získání diabetu je u jednovaječných dvojčat, z nichž jedno už diabetem trpí (shodná genetická informace u obou dvojčat). Děti obou diabetických rodičů mají cca 50% pravděpodobnost propuknutí této choroby během života. U diabetu II. typu jsou dědičné sklony mnohem větší a příbuzných s cukrovkou přibývá úměrně s věkem.<ref>JIRKOVSKÁ Alexandra. Jak (si) léčit a kontrolovat diabetes, 1. vyd. Praha: Svaz diabetiků ČR, 2003. s. 31-32.</ref> == Epidemiologie diabetu == V současné době žije v České republice téměř 750&nbsp;000 tisíc diabetiků, z toho přibližně 52&nbsp;800 diabetiků 1. typu a 692&nbsp;000 diabetiků 2. typu.<ref>Aktuální informace Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR č. 31 ze dne 30. července 2008. (www.uzis.cz)</ref> Na celém světě je cca 215 milionů diabetiků. Z tohoto množství připadá pouze 7,5-10 % na diabetiky I. typu. Incidence i prevalance diabetu celosvětově roste.<ref name="Perušičová">Perušičová, J. et al. Diabetes mellitus 1. typu. 2. vydání. Praha, Geum, 2008. ISBN 978-80-86256-62-7.</ref> Je to zřejmě důsledkem neustálého zlepšování zdravotní péče (většina diabetiků se dožije reprodukčního věku), znečišťování životního prostředí, změny způsobu života apod. Diabetický syndrom nebo porušenou glukózovou toleranci lze v rozvinutých zemích prokázat u 5-6 % populace.<ref name="Perušičová" /> Rozdíly mezi populacemi v incidenci diabetu jsou zcela mimořádné, např. nejnižší výskyt diabetu u dětí je v Číně (pod 1/100&nbsp;000 osob/rok), nejvyšší pak ve Finsku,<ref>Karvonen, M., Viik-Kajander, M., Moltchanova, E. et al. Incidence of childhood type 1 diabetes worldwide. Diabetes Mondiale (DiaMond) Project Group. Diabetes Care 23: 1516-1526, 2000.</ref> lze však najít rozdíly i v rámci jednotlivých zemí a oblastí v závislosti na sociálním statutu a dalších faktorech. Podle ''Pocket World in Figures 2008'' vydaného deníkem [[The Economist]], zasáhl diabetes k roku 2007 následující podíly obyvatelstva jednotlivých států ve věku 20-79 let:<ref>{{Citace monografie | titul = Pocket World in Figures 2008 | vydavatel = [[The Economist]] | místo = Londýn | rok = 2007 | isbn = 978-1-86197-844-8 | počet stran = 254 | strany = 84 | jazyk = anglicky }}</ref> {|class="wikitable" |- !# !stát !% |- |1||[[Spojené arabské emiráty]]||19,5 |- |2||[[Saúdská Arábie]]||16,7 |- |3||[[Kuvajt]]||14,4 |- |4||[[Omán]]||13,1 |- |5||[[Trinidad a Tobago]]||11,5 |- |6||[[Mauricius]]||11,1 |- |7||[[Egypt]]||11,0 |- |8||[[Malajsie]]||10,7 |- | ||[[Portoriko]]||10,7 |- |10||Mexiko||10,6 |- | ||[[Sýrie]]||10,6 |} == Budoucí léčba diabetu == [[Soubor:AC Spirit.jpg|thumb|230px|Inzulinová pumpa]] Cílem výzkumu je buď bezriziková [[transplantace]] slinivky, Langerhansových ostrůvků nebo jen samotných β-buněk, které lze vyšlechtit z embryonálních kmenových buněk, nebo zkonstruování a miniaturizaci stroje - umělé B buňky - která by napodobovala všechny funkce B buňky zdravého organismu. Úsilí výzkumu však také směřuje ke zdokonalení a zefektivnění současné konvenční léčby diabetu. === Transplantace pankreatu === Cílem transplantace je zabezpečit aktuální potřebu [[inzulin]]u organismu bez nutnosti exogenní aplikace inzulinu, a tím docílit trvalé normoglykemie. V důsledku trvalé normoglykemie se dostává hodnota glykovaného hemoglobinu do normálu, čímž lze absolutně předcházet pozdním komplikacím diabetu. Dárce je k příjemci vybírán podle shod v transplantačních antigenech [[HLA]] systému. K absolutní HLA kompatibilitě dárce s příjemcem však nikdy nedojde, tudíž štěp je imunitním systémem příjemce vždy různě rychle odhojován. Aby transplantovaný orgán vydržel v těle funkční co nejdelší dobu, musí být aktivita imunitního systému příjemce potlačena doživotní [[imunosupresiva|imunosupresivní léčbou]]. Transplantace je vhodná pouze pro diabetika, u něhož prospěch náhradních orgánů jasně převyšuje případná rizika dlouhodobého podávání imunosupresiv a operace. Nejvhodnější dárci jsou příbuzní příjemce (kvůli genetické, a tím i imunitní podobnosti příjemců a jejich příbuzných) a nejlépe příjemce sám sobě. Samotná transplantace pankreatu se obvykle u zdravých diabetiků I. typu neprovádí, protože léčba imunosupresivy je větší zátěží pro organismus než samotná léčba inzulinem. Transplantace pankreatu se často spojuje s transplantací [[ledviny|ledvin]] postižených [[diabetická nefropatie|diabetickou nefropatií]]. Transplantace ledvin je v tomto případě nutná pro přežití pacienta a následná léčba imunosupresivy má proto na organismus zanedbatelný dopad. U takovýchto diabetických pacientů se nabízí spojení transplantace ledvin a slinivky. Tato transplantace je vhodná většinou pro starší diabetiky II. typu postižené diabetickou nefropatií, kteří jsou doživotně závislí na [[dialýza|dialýze]]. Pro globální vyléčení diabetu I. typu nemá transplantace pankreatu perspektivu, nehledě na finanční náročnost úkonu, nedostatek dárců a relativně krátkou životnost štěpu (cca 5 let). === Umělá B buňka === ''Tato problematika je rozebrána v článku [[Inzulinová pumpa]]. == Odkazy == === Reference === <references/> === Související články === * [[Inhalační inzulin]] === Literatura === * Jirkovská, A. Jak (si) kontrolovat a léčit diabetes. Praha: Panax, 1999. (manuál pro edukaci diabetiků) * Perušičová, J. (ed.) et al. Diabetes mellitus 1. typu. 2. vydání. Praha, GEUM, 2008. (podrobná monografie pro lékaře o diabetu 1. typu) * Rybka, J. et al. Diabetologie pro sestry. Praha, Grada, 2006. (základní monografie o diabetu pro zdravotní sestry) * Škrha, J. (ed) et al. Diabetologie. Praha, Galén, 2009. (aktuální monografie o obou typech diabetu pro lékaře). * Švejnoha, J. Vítězové nad cukrovkou. Historie léčení cukrovky v 10 kapitolách. Praha, Geum, 1998. (historie léčby cukrovky) == Externí odkazy == * [http://www.diab.cz/ Česká diabetologická společnost] * [http://www.diasvet.cz/ Magazín Diasvět - odborné informace o cukrovce, novinky] * Prof. MUDr. Jan Lebl, CSc.: [http://www.diadeti.cz/info.php?menu=deti Cukrovka u dětí a dospívajících] diadeti.cz * [http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/210572230660003-o-vede-a-vedcich/ O vědě a vědcích, Tajemství inzulínu, 15. 9. 2010, Česká televize] {{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Diabetes]] [[Kategorie:Hormonální poruchy]] [[Kategorie:Autoimunitní choroby]] [[Kategorie:Vnitřní lékařství]] [[Kategorie:Hlad]]

Návrat na stránku „Diabetes mellitus“.