Šamanismus

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

[[Soubor: SB - Altay shaman with gong.jpg|250px|right|thumb|[[Altajci|Altajský]] šaman s gongem]] '''Šamanismus''' je archaická technika [[extáze (stav)|extáze]] a související [[náboženství|náboženské]], [[magie (esoterismus)|magické]] a [[mystika|mystické]] představy, známá ve většině světových kultur a existující nejspíš už od dob paleolitických lovců a sběračů.<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 419.</ref> Praktikant šamanismu bývá nazýván šaman a mívá pozici prostředníka mezi lidmi a duchy nebo bohy, [[léčitelství|léčitele]], [[věštění|věštce]] a [[psychopomp]]a. V dílech některých autorů, hlavně na přelomu 19. a [[20. století]] bylo slovo šaman používáno jako [[synonymum]] pro [[čarodějnictví|čaroděje]] či [[medicinman]]a, ve skutečnosti se však vyznačuje specifickými rysy které ho od ostatních praktikantů magie odlišují.<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8 . s. 24.</ref> Dále byly za šamanistické archaické prvky v různých náboženstvích, psalo se například o šamanismu [[Babylón|babylónském]], ale i zde platí že tato technika má svá specifika a není jedinou formou archaického vztahu k nadpřirozenu. Nepřesností je také označování šamanismu za náboženství.<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 27.</ref> == Etymologie == Slovo šaman pochází z [[Evenkové|evenckého]] ''šamán''<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 415.</ref> a do evropských jazyků se dostalo přes [[ruština|ruštinu]]. Nejčastěji bývá vykládáno z [[páli]]jského ''samana'', ve významu potulného [[buddhismus|buddhistického]] [[mnich]]a.<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 415.</ref> Někdy je slovo považováno za evencké ve významu „vědoucí“.<ref>http://www.dingir.cz/samanismus_a_neoasamanismus.shtml</ref> == Základní prvky == Šamanismus po celém světě se vyznačuje několika typickými rysy: * iniciační nemoc * iniciace s usmrcením a vzkříšením zasvěcence * šamanský oděv a pomůcky jako jsou hudební nástroje (nejčastěji buben) * [[kosmologie]] tří světů * [[animismus]] Mezi základní schopnosti šamana pak patří: * schopnost [[komunikace]] s [[duch]]y a [[bůh|bohy]], dobrými i zlými * schopnost opustit tělo a vydat se do jiných světů * schopnost vstoupit do [[trans]]u a mít [[vize]] * vlastnictví ochranného či pomocného ducha * léčení [[nemoc]]í způsobených zlých duchem či únikem duše * schopnost věštění * schopnost proměňovat se ve [[zvíře|zvířata]] Ve většině společností není šaman jediným prostředníkem s nadpřirozeným světem, ale zároveň existuje ještě pozice [[kněz]]e a čaroděje. Přestože není typickým obětníkem tak při některých [[oběť|obětích]] hraje důležitou úlohu. Šamanova schopnost komunikace s mrtvými je někdy chápána jako že šaman je sám mrtev.<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 88.</ref> Cesta do jiných světů souvisí s představou kouzelného letu, v kterém hrají úlohu psychopompové jako jsou [[pták|ptáci]] či [[kůň|koně]]. Někdy zas místo toho šaman stoupá do [[nebe]]s po [[žebřík]]u. Ke vstupu do extáze, nutné k cestě do jiných světů šaman používá bubnování, [[zpěv]], [[tanec]], [[entheogen]]y či jiné metody. Hlavní představou o původu nemocí je „únos duše“ a při léčení tedy šaman duši vyhledá a navrátí to těla nemocného. Jinde to zas bývá vniknutí magického předmětu či [[posedlost]] zlým duchem. Většina [[severní Asie|severoasijských]] [[etnikum|etnik]] navíc věří že člověk má duší více.<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 192.</ref> Dalším typickým rysem šamana je tajný [[jazyk (lingvistika)|jazyk]], který se naučí během [[iniciace]]. Jeho znalost získává buď od starších šamanů nebo od duchů, v některých kulturách existují oba tyto způsoby najednou. Někdy je tento jazyk chápán jako jazyk zvířat či je napodobením zvířecích zvuků. Napodobováním zvířat je způsobem jak se ve zvíře proměnit a spřátelit se s nimi, a je svého druhu návrat do [[mýtus|mýtických]] časů kdy lidé a zvířata žili v míru.<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 95.</ref> V tajném jazyce jsou také zpívány různé popěvky, v některých jazycích jsou přímo slova pro „zpěv“ a „magii“ stejného původu.<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 94.</ref> === Výběr šamanů === Lze rozlišit dva základní typy nástupu na cestu šamana: * zdědění šamanského povolání * volbou bohů či duchů Tyto dva způsoby obvykle existují společně, ale existuje mnoho etnik kde dědičnost vůbec neexistuje. Někdy se také člověk může šamanem stát vlastní volbou či volbou klanu, ale takoví jsou považováni za méně mocné než ti kteří šamanskou pozici zdědili či byly vyvoleni.<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 31.</ref> Vyvolení často také probíhá prostřednictvím duší mrtvých šamanů, ale první z nich pak stejně byly vyvoleni bohy. S tím také souvisí rozšířená víra v úpadek šamanismu, vysvětlovaný například pýchou prvního šamana který se chtěl měřit s Bohem či ho odmítl uznat.<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 76.</ref> Znamením vyvolení bohy bývá často iniciační nemoc, projevená [[duševní porucha|psychickou poruchou]] nebo nehodou. Psychické poruchy byly některými badateli označovány za původce šamanismu, zvláště v [[Arktida|arktické]] oblasti ([[arktická hysterie]]), této teorii však odporuje to že v případě iniciační psychické poruchy je šaman tím kdo dokáže svou nemoc ovládnout a uzdravit se.<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 40.</ref> Ve většině kultur je pak šaman fyzicky i duševně normální, nebo okolí dokonce převyšuje. Podstatným rysem šamana je totiž schopnost přivést se do transu vlastní vůlí, vysoká schopnost [[koncentrace]], snášení vyčerpání a dobrá [[kondice]].<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 41.</ref> V jiných případech je cesta k iniciaci zahájena setkání s duší předka, zvířetem či zjevena ve snu. === Iniciace === [[Soubor: Chuonnasuan, the last shaman of the Oroqen, in July 1994 (Photo by Richard Noll).jpg |250px|right|thumb|Chuonnasuan, poslední šaman [[Oroqueni|Oroqenů]] v červenci 1994]] Zasvěcení má dvě roviny: * extatickou Extatická iniciace probíhá podle schématu: utrpení, [[smrt]] a [[zmrtvýchvstání]], a iniciační nemoc je pak prostředkem zajištění zkušeností jako je [[agónie]] nebo [[bezvědomí]]. Obsahuje většinou motivy rozkouskování těla a jeho obnovy, po které následuje komunikace s bohy, duchy a dušemi mrtvých šamanů. * tradiční K tradiční rovině zasvěcení je nutné předání zkušeností od staršího šamana, který pomůže zasvěcenci ovládnout mystické techniky a naučí ho [[mytologie|mytologické]] a náboženské tradice kmene. Po tomto období někdy následuje formální stvrzení pro společenství, někdy obsahující různé zkoušky. === Šamanští duchové === K šamanovi obvykle náleží duchové, kteří se někdy dělí na ochranné, kteří šamana vyvolili a vzniká s nimi blízký vztah, a pomocné, kteří jsou mu podřízeni. Někdy však tyto kategorie nelze zcela rozlišit. Například u [[Nanajci|Nanajců]] je ochranný duch nazýván ''ayámi'', ten vstupuje do jeho těla, přiděluje mu zvířecí společníky a také je jeho nebeskou manželkou. Nebeská manželka šamana je typickým prvkem i u mnohých jiných sibiřských národů. V těchto vztazích se odráží klasický motiv smrtelníka a [[víla|víly]] či polobohyně, žárlící na smrtelnou manželku.<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 83.</ref> Tato nebeská manželka nejspíše odráží archaickou představu [[matka zvířat|Velké matky zvířat]], která dává lidem právo [[lov]]it [[zvěř]] a jíst [[maso]].<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 85.</ref> Pomocní duchové mají většinou podobu zvířat, například koně na kterém šaman létá na nebesa. Mohou to být ale také duchové předků, lesa nebo [[přízrak]]y. Mají navíc funkci psychopompů, kteří doprovázejí šamana do podsvětí a jsou jeho [[alter ego|alter egem]] a jednou z duší, v důsledku čehož šaman umírá když zemřou oni.<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 93.</ref> Typickým pomocným duchem je kůň, protože byl jako psychopomp spojen s [[pohřeb]]ní obřady. Umožňuje šamanovi let na nebesa a u některých etnik se používá hůl zakončená koňskou hlavou. Symbolická jízda na koni pak vyjadřuje opuštění těla v transu.<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 393.</ref> === Šamanský oděv a výbava === [[Soubor:Sami shamanic drum.JPG|250px|right|thumb|[[Sámové|Sámský]] šamanský buben]] Typickým prvkem šamana je jeho rituální oděv a posvátná výbava, jako je [[čepec (oděv)|čepec]], pas a [[hudební nástroj]], nejčastěji [[buben]]. Některá etnika přímo speciální šamanský oděv neznají, ale i u nich existuje specifická šamanská výbava. Například u sibiřských národů je typickou součástí šamanovy výbavy [[kaftan]] s železným kroužky a figurkami bájných zvířat, [[maska]] (či [[šátek]] přes oči), železný nebo kožený [[pektorál]] a čepec.<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 139.</ref> Oděv šamana má pak symbolickou funkci a představuje formu [[mikrokosmos|mikrokosmu]] a zároveň je obýván duchy. Oděním se do něj pak šaman opouští světský prostor a vstupuje do duchovního světa. U některých etnik jsou po neúspěšné léčbě pomůcky i oděv zničeny.<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 139.</ref> Železné destičky na oděvu mají chránit před útoky zlých duchů. V jiných případech je oděvem napodobován pták či je použita symbolika [[kostra|kostry]], protože [[kost]]i jsou často považovány prazdroj života. Nejčastějším šamanskou pomůckou je buben, který šamanovi pomáhá dostat se do [[axis mundi|středu světa]], jelikož mu umožňuje létat. Také je vhodný k přivolání a uvěznění duchů a jako pomůcka k soustředění a dostání se do transu. Buben bývá vytvářen z větve [[strom světa|Stromu světa]], kterou nechal spadnout Stvořitel, a během jeho „oživování“ vypráví zvíře z jehož [[kůže]] byl vytvořen svůj život. U některých etnik je buben nahrazen lukem, který je také používán jako hudební nástroj. V Jižní Americe je používána [[rumba koule|maraca]] vyrobená z [[tykev|tykve]]. Mezi další pomůcky patří masky typické v [[Amerika|Americe]] a [[jižní Asie|jižní Asii]], u Evenků a [[Burjati|Burjatů]] pak hůl zakončená koňskou hlavou.<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 140.</ref> === Mytologie a kosmologie === V šamanistických kulturách je typická kosmologie tří světů, nebe, země a [[podsvětí]].<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 226.</ref> Ty jsou propojeny ústřední osou, která mívá podobu stromu, sloupu či hory, a umožňuje bohům sestoupit na zem, mrtvých do podsvětí a také cesty šamanů. Tato cesta je pak formou návratu do [[zlatý věk|mýtického věku]] kdy lidé mohli vstoupit na nebesa.<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 229.</ref> Zmiňovaným stromem je pak často [[bříza]], jejíž větve se dotýkají nebe a kořeny podsvětí. Ta mívá sedm či devět větví po kterých šaman stoupá. Typickým prvkem náboženství šamanistických kultur je všemohoucí stvořitel sídlící na nebesích, kterým je však ''[[deus otiosus]]'', nečinný bůh. V nižších sférách nebes pak sídlí jeho synové či sluhové, zatímco bohyně bývají spíše nevýznamné.<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 29.</ref> Někdy mají šamani také svá vlastní božstva, u Burjatů je jím Teche Sar Manžalaj, který vládne tanci, [[plodnost]]i a bohatství. Žije ve Středu světa, kde ho šaman během své extatické cesty navštíví a naváže milostné vztahy s jeho devíti [[manželka]]mi. == Šamanismus ve světě == === Střední a severní Asie === [[Soubor:Goldes_shaman_priest_in_his_regalia.png‎|thumb|250px|[[nanajci|Nanajský]] šaman z jihovýchodní Sibiře]] V střední a severní Asii hrají šamani velice důležitou úlohu v náboženském životě komunity, ale mají jistá omezení. Nejsou obětníky a také za normálních okolností nemají nic společného s narozením, [[svatba|svatbou]], smrtí a rituály s nimi spojenými. Jeho funkce je především léčitelská a je také jedinou osobou která bez většího rizika může opustit tělo a vydat se do jiných světů. Mívá i funkci věštce, ale ta přísluší spíše kouzelníkům, nebo také šamankám. Na severu pak důležitost šamanů stoupá. Někde bývají šamani děleni „bílé“ a „černé“ (nebo také „pravé“ a „levé“), ale toto členění vzniklo nejspíše pod vlivem [[zoroastrismus|zoroastrismu]].<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 169.</ref> U těchto národů je typická představa deus otiosus a o bozích podsvětí se věří že mají blíže lidem a jejich problémům. Šamané však přesto navštěvují horní i dolní svět. === Amerika === [[Soubor: Inuit medicine man and boy 1900.jpg |250px|right|thumb|[[Inuité|Inuitský]] medicinman v roce 1900]] Šamanismus u [[Inuité|Inuitů]] má blízko severoasijskému a zaměřuje se na cestu pod mořskou hladinu k Matce Zvířat [[Sedna|Sedně]], která zajišťuje hojnost zvěře, plodnost žen a dobré počasí. Šaman je obnovitel vztahu kmene k Sedně, který bývá narušován porušením [[tabu]]. U severoamerických Indiánů má šaman velmi důležitou úlohu v náboženském životě, nikde však není tato úloha výhradní, zastává ji i kněz, kouzelník (ten provozuje [[černá magie|černou magii]])<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 255.</ref>, ale také každý jednotlivec. Šaman se od nich liší intenzitou své zkušenosti a moci, ale každý [[indiáni|Indián]] může mít ochranného ducha a mystické vize. Od kněze se šaman odlišuje především svou schopností extáze a od čaroděje svou pozitivní rolí. Jeho nejdůležitější úlohou je léčení, ale také magicko-náboženské rituály (např. při společném lovu) a také má moc nad počasím a věštecké schopnosti a dokáže ochránit před černou magií. V některých indiánských kulturách však šamani plní i kněžské funkce Existují také tajné společnosti a mystické kulty jako [[Midewiwin]] a [[Ghost Dance Religion]]. Ačkoliv vykazují šamanistické prvky, přijímají každého kdo prokáže jisté extatické schopnosti. Často se také objevuje [[antagonismus]] mezi těmito bratrstvy a šamany, někteří šamani však do nich přesto vstupují.<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 272.</ref> Šamanismu existuje také v Jižní Americe, kde často šaman splývá s knězem a čarodějem. === Indoevropské národy === U [[Indoevropané|indoevropských]] národů lze nejzřetelněji pozorovat prvky šamanismu u [[pohanství|pohanských]] [[Germáni|Germánů]]. Bůh [[Ódin]] a jeho pověšení na [[Yggdrasil]] při kterém získal tajemství [[runy|run]] připomíná šamanskou iniciaci. Na svém osminohém koni [[Sleipnir]]ovi také jezdí do podsvětí a mění se v různá zvířata a jistou podobu se šamanismem vykazuje magie [[seidhr]].<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 325.</ref> U pohanských [[Řekové|Řeků]] byly šamanistické rysy spojovány s [[Apollón]]em, který přišel do [[Řecko|Řecka]] ze severu a lítá na šípu. K němu také patří polo-mýtický básník [[Ariesteás]], jehož schopnosti vykazují všechny znaky šamanismu.<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 326.</ref> S Řeckem souvisí také [[Thrákové]], u kterých se zachovalo nejspíše více šamanských tradic, kteří používali kouř z [[konopí]] k vyvolání extáze. Mýtický básník [[Orfeus]] pocházející z [[Thrákie]] má také rysy šamana, přestože vlastní [[orfismus]] s šamanismem nic společného nemá. V [[Indie|Indii]] jsou známi extatikové ''muni'', kteří dokáží v transu vstoupit na nebesa a provádět kouzelný let. Některé takové prvky pak převzala [[jóga]] a buddhismus.<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 336.</ref> Dále se v Indii objevuje jistá forma šamanismu u původních obyvatel jako jsou [[Saórové]]. === Čína a Tibet === V [[Čína|Číně]] šamanismus dominoval před nástupem [[konfuciánství]] a kněží-šamani ''wu'', mezi nimiž měli převahu ženy, byly ústředními praktikanty magie.<ref>ELIADE, Mircea: „Šamanismus a nejstarší techniky extáze“, Praha : Argo, 1997. ISBN 80-7203-153-8. s. 374.</ref> Některé šamanistické prvky se pak zachovali v [[taoismus|taoismu]]. Vyskytuje se zde motiv kouzelného letu, ale vůbec motiv posedlosti. Šamanistickým náboženstvím byl také [[Tibet|tibetský]] [[bön]], jehož kněží se dělí na černé a bílé, tvrdí že jsou posedlí bohy a používají bubny. Později byl bön vstřebán [[lamaismus|lamaismem]], o to se pokusil také v [[Mongolsko|Mongolsku]], kde však šamanistická tradice přežila. == Šamanismus v současnosti == V současnosti jsou dva nejznámější typy šamanismu sibiřský a severoamerický. Sibiřský šamanismus byl za dob [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] vystaven represi a přestože zpočátku údajně používal velice tvrdé metody tak se mu nepovedlo šamany potlačit.<ref>http://www.dingir.cz/samanismus_a_neoasamanismus.shtml</ref> V současné době přes vliv moderního světa zde dochází k renesanci šamanismu. Ve [[Spojené státy Americké|USA]] byly také tradice původních obyvatel zdevastovány a praktikování indiánských náboženství až do 70. let protizákonné.<ref>http://www.dingir.cz/samanismus_a_neoasamanismus.shtml</ref> V současné době se však o něj také zvedla vlna zájmu. S adaptací šamanismu do moderního a postmoderního světa vzniká také [[neošamanismus]], často vázaný na hnutí [[New Age]] a [[novopohanství]]. Velký vliv na něj měl především [[Carlos Castaneda]] a jeho kniha [[Učení dona Juana]] a [[Michael Harner]] a jeho „[[core šamanismus]]“. S neošamanismem také souvisí tzv. [[městský šamanismus|městský a digitální šamanismus]] využívající prvky šamanismu spjatého s přírodou k práci z výtvory moderní [[civilizace]]. == Reference == <references/> == Externí odkazy == * [http://www.stinstromu.net/krize/mystika.pdf Mystika a schizofrenie] - kniha analyzuje šamanské zkušenosti z pohledu současné psychologie * http://www.krupar.com/index.php?file=www/en/gallery/gallery.html&cat=5 Sibiřský šamanismus, fotografie * http://www.dingir.cz/samanismus_a_neoasamanismus.shtml Šamanismus a neošamanismus v časopisu Dingir {{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Antropologie náboženství]] [[Kategorie:Šamanismus| ]] [[Kategorie:Spiritualita]]

Návrat na stránku „Šamanismus“.