Vought F-8 Crusader

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Letadlo |název = F-8 (F8U) Crusader |typ = [[stíhací letoun]] |výrobce = [[Vought]] |image = [[Soubor:Vought F-8 Crusader USS Midway-2007-03-25.jpg|260px]] |text = Vought F-8 Crusader (USS Midway, 2007) |konstruktér = |první let = [[25. březen|25. března]] [[1955 v letectví|1955]] |zaveden = březen [[1957]] |vyřazen = 1987 (USA)<br />[[19. prosinec]] [[1999 v letectví|1999]] (Francie) |výroba = |vyrobeno kusů = 1 261 |charakter = |cena za kus = |varianty = [[Vought F8U-3 Crusader III|F8U-3 Crusader III]]<br />[[Vought A-7 Corsair II|A-7 Corsair II]] |hlavní uživatel = [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]] |více uživatelů = [[Námořní pěchota Spojených států amerických|USMC]]<br />[[NASA]]<br />[[Francie]]<br />[[Filipíny]] }} '''Vought F-8 Crusader''' byl [[Spojené státy americké|americký]] palubní [[stíhací letoun]] s [[Proudový motor|proudovým pohonem]], který byl schopen plnit i útočné a průzkumné mise. Jednomístný jednomotorový letoun vyvinula firma [[Vought]] a byl náhradou za její předchozí konstrukci, stíhací letoun [[Vought F7U Cutlass]]. Crusader se stal prvním nadzvukovým stíhacím letounem US Navy a také posledním americkým stíhacím letounem, jehož hlavní výzbrojí byly kanóny a nikoliv řízené střely.<ref name=Milev>Milev, Vought F-8 Crusader, časopis HPM 6/1993</ref> Fotoprůzkumná varianta '''RF-8''' byla ve službě mnohem déle než stíhací modely. Fotografie pořízené letouny RF-8 hrály důležitou roli v době tzv. [[Karibská krize|Karibské krize]]. V USA byly Crusadery používány do roku [[1987]], v zahraničí byl vyřazen o&nbsp;12&nbsp;let později. == Vývoj a konstrukce == [[Soubor:Vought XF-8U Crusader - GPN-2000-001265.jpg|thumb|Makety letounů [[Bell X-1|Bell X-1E]] a XF-8U Crusader připravené k testům v aerodynamickém tunelu ve výzkumném centru NACA, 1957]] [[Image:F8U-2N AIM-9 pylon NAN8-60.jpg|thumb|Dvojitý pylon pro řízené střely AIM-9D Sidewinder u verze F8U-2N (F-8D), rok 1960]] V září [[1952]] vydalo americké námořnictvo specifikace na nový palubní stíhací letoun, které obsahovaly požadavek na stroj dosahující rychlosti 1,2 [[Machovo číslo|Machu]] ve výšce 9150 m, který by dosahoval stoupavosti 127 m/s a jeho přistávací rychlost by nebyla vyšší než 160 km/h. Jak se ukázalo během Korejské války, doposud užívané kulomety ráže 12,7 mm už měly nedostatečnou účinnost a proto bylo rozhodnuto o jejich nahrazení 20&nbsp;mm [[kanón]]y. Projekční tým firmy Vought, který vedl John Russel Clark, navrhl typ '''V-383''', který byl na stíhací letoun poněkud netypické hornoplošné koncepce. Taktická průzkumná varianta letounu nesla označení '''V-382'''. Nejzásadnější technickou inovací bylo křídlo s měnitelným úhlem náběhu. Pro zkrácení vzletu a přistání ho bylo možné hydraulicky vyklopit o 7° vzhůru (záložní systém byl pneumatický). Jako čep, kolem kterého se křídlo natáčelo zde sloužil zadní nosník křídla.<ref name=Milev>Milev, Vought F-8 Crusader, časopis HPM 6/1993</ref> Výklopné křídlo poskytlo stroji vysoký úhel náběhu při startu a přistání, takže nebylo nutné použít vysoký podvozek, který by snižoval výhled pilota a mohl způsobovat nehody, což byl hlavní nedostatek u předchozí konstrukce firmy Vought, piloty neoblíbeného typu [[Vought F7U Cutlass]].<ref name="cru">http://www.vectorsite.net/avcrus_1.html#m3</ref> Trup letounu byl důsledně aerodynamicky tvarován dle pravidla ploch, měl plovoucí výškovku a v jeho konstrukci byl široce použit titan, kterého bylo celkem 290 kg. Aby se zvýšila odolnost stroje v boji, byly jeho ovládací systémy ztrojené. Vystřelovací sedadlo pro pilota už v té době bylo samozřejmostí. Stroj byl koncipován tak, že na přídi byl radar a elektronika, za kterými byla pilotní kabina. Následoval prostor s kanóny, přední podvozková noha a palivová nádrž. Hlavní podvozkové nohy byly umístěny těsně před motorem a byly překvapivě krátké, což dávalo stroji stojícímu na zemi elegantní vzhled.<ref name="cru" /> Pohon zajišťoval motor [[Pratt & Whitney J57|Pratt & Whitney J57P-4]] o tahu 45,38 kN (58,72 kN s přídavným spalováním), pro který nesl letoun zásobu 5300 l paliva.<ref name=Milev>Milev, Vought F-8 Crusader, časopis HPM 6/1993</ref> Výzbroj se skládala ze čtyř kanónů [[Colt]] Mk 12 ráže 20 mm se zásobou 144 nábojů na hlaveň (po dvou na každém boku trupu), zatažitelné trupové raketnice s 32 kusy neřízených střel [[FFAR|FFAR Mighty mouse]] ráže 70 mm a dvou odpalovacích kolejnic pro dvě střely [[AIM-9 Sidewinder]] na bocích trupu. Crusader byl posledním stíhacím letounem US Navy, jehož primární zbraní byly kanóny. [[Image:F8U-1 NAN8-56.jpg|thumb|Prototyp XF8U-1 Crusader. Dobře je patrný systém měnitelného náběhu křídla. Rok 1955 či 1956]] [[Image:F8U-1 VF-103 landing CVA-59 NAN1-59.jpg|thumb|F8U-1 (F-8A) jednotky ''VF-103 Sluggers'' při letmém přistání na palubě letadlové lodě USS Forrestal, 1958]] [[Image:RF-8A CVA-41.JPEG|thumb|Průzkumný RF-8A Crusader při přistání, 1963]] == Testy == Prototyp Crusaderu se po dokončení utkal s ostatními typy, které byly postaveny na základě stejných specifikací. Jednalo se o [[Grumman F-11 Tiger]], dále o dvoumotorovou modernizovanou variantu stíhacího letounu [[McDonnell F3H Demon]] (ze které se později vyvinul typ [[McDonnell F-4 Phantom II]]) a o navalizovanou verzi stroje [[North American F-100 Super Sabre]], označenou ''Super Fury'' po typu [[North american FJ Fury|FJ Fury]], úspěšném palubním stíhači firmy [[North American]]. V květnu [[1953]] byla konstrukce Voughtu vyhlášena vítězem soutěže a v červnu téhož roku byla objednána stavba tří prototpů, označených '''XF8U-1'''. Po změně označovacího systému US Navy se označení '''F8U''' změnilo na '''F-8'''. Už během svého prvního letu, který proběhl [[25. březen|25. března]] [[1955 v letectví|1955]] na letecké základně [[Edwards Air Force Base|Edwards]]<ref name=Milev>Milev, Vought F-8 Crusader, časopis HPM 6/1993</ref>, překonal XF8U-1 pilotovaný šéfpilotem Voughtu Johnem Konradem, rychlost zvuku. Zkoušky prototypu pokračovaly tak úspěšně, že druhý prototyp vzlétl ve stejný den jako první sériový kus verze '''F8U-1 (F-8A)'''. Stalo se tak 30. září[[ 1955]]. Brzy nato začaly operační testy Crusaderů přímo v režii US Navy. Dne 4. dubna 1956 absolvoval F8U-1 svůj první vzlet z katapultu letadlové lodi [[USS Forrestal (CV-59)|USS Forrestal]]. Kromě Forrestalu probíhaly operační testy Crusaderu ještě na letadlové lodi [[USS Bon Homme Richard (CVA-31)|USS Bon Homme Richard]]. Testy ukázaly potíže s vysouvací raketnicí neřízených střel (upadávající stabilizátory nasávané do čela kompresoru), které v praxi vedly k jejich zablokování v uzavřené poloze.<ref name=Milev>Milev, Vought F-8 Crusader, časopis HPM 6/1993</ref> Jelikož zkoušky neodhalily vážnější problémy, byl letoun v březnu [[1957]] přijat do služby a stal se tak prvním nadzvukovým stíhacím letounem amerického námořnictva. == Varianty == === F-8A === * '''XF8U-1 (XF-8A)''' - První dva prototypy * '''F8U-1 (F-8A)''' - První sériová verze. Motor J57-P-12 byl od 31 vyrobeného kusu nahrazen výkonnější variantou J57-P-4A o tahu 48,49 kN (73,84 kN s přídavným spalováním). Výkonnější motory byly montovány i do dříve postavených kusů. První vzlet této verze proběhl 30. září 1955. Pilot měl k dispozici vystřelovací sedadlo Martin Baker Mk. 5.<ref name=Milev>Milev, Vought F-8 Crusader, časopis HPM 6/1993</ref> Tato varianta jako první nesla řízené střely Sidewinder, jejichž pylony na bocích trupu byly zatahovací. Celkem bylo vyrobeno 318 kusů. * '''YF8U-1 (YF-8A)''' - Jeden kus F-8A upravený pro testy. * '''YF8U-1P (YRF-8A)''' - Prototyp použitý pro vývoj průzkumné verze F8U-1P. Varianta určená pro snímkování z velkých výšek se lišila odlišnou přídí, nesoucí šestici kamer a absencí výzbroje. První vzlet prototypu 17. prosince 1956.<ref name=Milev>Milev, Vought F-8 Crusader, časopis HPM 6/1993</ref> * '''F8U-1P (RF-8A)''' - Neozbrojená fotoprůzkumná verze. Celkem bylo vyrobeno 144 kusů. * '''F8U-1D (DF-8A)''' - Několik kusů vyřazených F-8A upravených na kontrolní stroje pro testování střel s plochou dráhou letu [[SSM-N-8 Regulus]]. DF-8A byly používány i pro dálkvoě ovládaných bezpilotních cílů (přestavěných strojů [[Grumman F-9 Cougar]]). * '''DF-8F''' - vyřazené stroje verze F-8A upravené na cílové. * '''F8U-1KU (QF-8A)''' - verze F-8A po vyřazení ze služby upravená na dálkově ovládaný cvičný cíl. * '''XF8U-1T''' - Jeden z prototypů XF8U-2NE použitý pro testy dvoumístné cvičné verze. * '''F8U-1T (TF-8A)''' - dvoumístná cvičná verze založená na verzi F8U-2NE. Trup byl rozšířen o 0,61 m, výzbroj byla redukována na dva kanóny a byl použit motor verze J57-P-20. První vzlet této verze proběhl 6. února 1962. Royal Navy se zajímalo o tuto verzi vybavenou britským motorem [[Rolls-Royce Spey]], ale nakonec objednalo typ McDonnell F-4 Phantom II. Byl postaven jediný kus a přestavěno několik vyřazených kusů verze F-8A. === F-8B === * '''YF8U-1E (YF-8B)''' - Jeden F-8A přestavěný na prototyp varianty F8U-1E. * '''F8U-1E (F-8B)''' - Díky instalaci nového radaru typu AN/APS-67 získal letoun částečnou schopnost operací za každého počasí. První let prototypu verze proběhl [[3. září]] [[1958]]. Celkem bylo vyrobeno 130 kusů. [[Image:F8C VMF334 1966.JPEG|thumb|Letoun F-8C Crusader squadrony ''VMF-334'' ze stavu [[USMC|námořní pěchoty]] v roce 1966. Dobře jsou vidět aerodynamické brzdy pod trupem stroje]] [[Image:F-8Ds VF-154 CVG-15 NAN11-63.jpg|thumb|Dvojice F-8D jednotky ''VF-154 Black Knights'' v zrdcadlovém letu, 1963]] === F-8C === * '''YF8U-2 (YF-8C)''' - Dva kusy verze F-8A používané pro testy motoru J57-P-16. * '''F8U-2 (F-8C)''' - Instalován výkonnější motor verze J57-P-16 s tahem 57,83 kN (77,84 kN s přídavným spalováním).<ref name=Milev>Milev, Vought F-8 Crusader, časopis HPM 6/1993</ref> Nový motor přinesl výrazné zvýšení výkonů a letoun byl schopen dosahovat rychlosti téměř 2 Machů. Dále stroj dostal pod záď dvě pomocné kýlové stabilizační plošky a nové závěsníky ve tvaru písmena Y, umožňující nést na bocích trupu celkem čtyři střely [[AIM-9 Sidewinder]]. První let této varianty proběhl 20. srpna [[1957]]. Celkem bylo vyrobeno 187 kusů. === F-8D === * '''YF8U-2N (YF-8D)''' - Jeden kus použitý pro vývoj verze F-8D. * '''F8U-2N (F-8D)''' - Verze F8U-2 upravená pro operace za každého počasí. Místo vysunovací raketnice pro neřízené střely, výkonnější motor J57-P-20 o tahu 80 kN při užití přídavného spalování. Raketnice pro neřízené střely byla zcela zrušena a nahrazena palivovou nádrží.<ref name=Milev>Milev, Vought F-8 Crusader, časopis HPM 6/1993</ref> První let varianty proběhl 16. února 1960. Celkem bylo vyrobeno 152 kusů. === F-8E === * '''YF8U-NE''' - Jeden kus F-8A přestavěný na prototyp varianty F-8E (F8U-2NE). * '''F8U-2NE (F-8E)''' - Motor byl i nadále verze J57-P-20A. Stroj měl nový radar AN/APQ-94 krytý větším radomem. Na dvou nových pylonech pod křídly bylo možné nést až 1800 kg výzbroje či přídavné nádrže.<ref name=Milev>Milev, Vought F-8 Crusader, časopis HPM 6/1993</ref> Díky přídavné elektronice mohly Crusadery odpalovat řízené střely vzduch-země [[AGM-12 Bullpup]]. Celková nosnost letounu vzrostla na 2270 kg. První let varianty 30. červen 1961. Celkem bylo vyrobeno 286 kusů. * '''F-8E(FN)''' - 42 kusů<ref name=Milev>Milev, Vought F-8 Crusader, časopis HPM 6/1993</ref>, které získalo francouzské námořní letectvo ([[Aéronavale]]). Letoun byl primárně určen pro vybojování vzdušné nadvlády. Pro operace na menších francouzských lodích bylo přepracováno křídlo letounu. Mělo sklopnou náběžnou hranu, větší klapky a křidélka a instalován systém jejich ofukování. Byly také zvětšeny ocasní plochy. Zkoušky prototypů proběhly v roce 1964 na americké letadlové lodi [[USS Shangri-La (CV-38)|USS Shangri-la]] a francouzské [[Clemenceau (R 98)|Clemenceau]]. Výzbroj se skládala ze čtyř kanónů ráže 20 mm se zásobou 125 nábojů na hlaveň, které doplňovaly řízené střely vzduch-vzduch. Nejprve se jednalo o střely [[Matra R.530]]. Ty byly značně rozměrnější, než střely Sidewinder a letoun je unesl jen dvě. Obvykle nesl po jedné s infračerveným a jedné s poloaktivním radarovým naváděním. Od poloviny 80. let byly používány čtyři střely s infračerveným čidlem [[Matra Magic R.550]], později nahrazené jejich modernizovanou variantou [[Matra R550 Magic 2]]. Křídelní závěsníky nebyly instalovány, zato měly pod trupem závěsník pro tažení vlečných cílů.<ref name="mer" /> [[Image:SuperEtendard F8 Clemceau.JPEG|thumb|[[Dassault Super Etendard]] a vedle něj stojící F-8E(FN) na palubě letadlové lodi Clemenceau, 1988. Dobře jsou vidět použité střely Matra Magic.]] [[Image:VF-191 F-8Js.jpg|thumb|Dvojice F-8E jednotky ''VF-191 Satan´s Kittens'' z letadlové lodi [[USS Oriskany (CVA-34)|USS Oriskany]] za letu, 1974/1975]] * '''F-8P (Prolongé)''' - V letech 1991–1994 prošlo 17 kusů F-8E (FN) modernizací, která měla prodloužit jejich životnost do doby, kdy bude dokončen vývoj typu [[Dassault Rafale]]. Letouny dostaly nová křídla, jejich konstrukce byla zesílena, radar byl zrenovován a avionika vyměněna stejně jako elektrické a hydraulické obvody.<ref name="mer" /> Nové označení F-8P (Prolongé) označovalo zcela jinou verzi letounu, než originální filipínské F-8P. K jejich vyřazení došlo až v roce [[1999]]. Ve službě je nahradila palubní verze letounu Dasault Rafale. === Přestavby starších verzí - F-8H, J, K, L a RF-8G === * '''F-8H''' - Vylepšená varianta F-8D se zpevněnou konstrukcí draku a podvozku. Přibylo pancéřování a instalována byla i nová křídla. Celkem 89 přestavěných kusů. * '''F-8J''' - Vylepšená verze F-8E dostala mimo jiné nové závěsníky umožňující podvěs přídavných nádrží a motor verze J57-P-20A. Křídla a výškovky odpovídaly francouzským F-8E(FN). Celkem 136 přestavěných kusů. * '''F-8K''' - Modifikovaná verze F-8C schopná nést řízené střely Bullpup (přibyly závěsníky pod křídlem) a vybavená motorem verze J57-P-20A engines. Přestavěno 87 kusů. * '''F-8L''' - Verze F-8B u které byly přidány podkřídelní závěsníky. Celkem bylo přestavěno 61 kusů. * '''RF-8G''' - Modernizace verze RF-8A. Nové kamery, byla instalována moderní elektronika a systémy elektronického boje. Nosník křídla byl zesílen, pod zádí přibyly stabilizační kýlové plošky. Přestavěno bylo 73 kusů. === F8U-3 Crusader III === * '''F8U-3 Crusader III (Super Crusader)''' - Nová a větší konstrukce typu [[Vought F8U-3 Crusader III|F8U-3]] byla založena na koncepci F-8. Typ byl vyvinut jako konkurent typu [[McDonnell F-4 Phantom II]]. Poháněl ho motor J75-P-5A o tahu 131 kN s přídavným spalováním. První let prototypu proběhl 2. června 1958. Letoun během testů dosáhl rychlosti Mach 2,6. Bylo postaveno pouze 5 kusů, jelikož US Navy si jako vítěze kontraktu zvolilo firmu [[McDonnell Aircraft Corporation]]. == Operační nasazení v USA == === Nasazení v USA === Prototyp XF8U-1 byl testován koncem roku 1956 jednotkou VX-3. V srpnu 1956 prototyp dosáhl několika amerických rychlostních rekordů. Dne 21. srpna 1956 prototyp získal a později i vylepšil americký rychlostní rekord ve vodorovném letu. Původní rekord 1 323 km/h, který držel [[North American F-100 Super Sabre]], překonal díky rychlosti 1 634,173 km/h. Absolutní rychlostní rekord v té době držel britský letoun [[Fairey Delta 2]]. První jednotkou, která začala Crusadery operačně používat byla v roce 1957 squadrona ''VF-32'' z letadlové lodi [[USS Saratoga (CV-60)|USS Saratoga]]. První průzkumné F-8U-1P se v září 1957 dostaly k jednotce VFP-61. Crusader se stal na dlouhá léta hlavním stíhacím letounem amerického námořnictva a v této roli ho vytlačil až typ F-4 Phantom II. Díky překotnému technickému vývoji tehdy stíhací squadrony poměrně rychle střídaly řadu typů letounů. Crusader sestal první z konstrukcí, zařazených do služby po korejské válce, jež ve službě vydržela dlouhá léta. [[Image:F-8H VF-111 CVA-14 1969.jpg|thumb|F-8H Crusader squadrony VF-111 Sundowners na výtahu letadlové lodi [[USS Ticonderoga (CVA-14)|USS Ticonderoga]] během plavby do Vietnamu, 1969]] === Nehodovost === Crusader nebyl letounem lehkým na pilotáž a svému pilotu neodpouštěl chyby především při přistání, kdy se nejvíce projevovala jeho horší podélná stabilita. Úroveň jeho nehodovosti byla poměrně vyšší, než u jeho současníků, typů F-4 Phantom II a [[Douglas A-4 Skyhawk]]. V jiném ohledu však stroj dokázal překvapit. Byl například schopný letu se složenými křídly, což se jeho pilotům také několikrát stalo. === Karibská krize === Průzkumné F-8U-1P hráli důležitou roli během tzv. [[Karibská krize|Karibské krize]]. Průzkumné Crusadery nejprve potvrdily informace špionážních letounů [[Lockheed U-2]] o přítomnosti sovětských raket na ostrově, zmapovaly jejich rozmístění a později se podílely na jejich demontáží a odsunu. Celá akce měla označení Operace Blue Moon a během šesti týdnů Crusadery nafotily přes 160 000 negativů a 16 pilotů získalo vyznamenání DFC. === Vietnamská válka === Po vstupu USA do [[Vietnamská válka|Vietnamské války]] to byly právě Crusadery amerického námořnictva, kdo se v dubnu [[1965]] poprvé střel se severovietnamskými Migy. Tehdy žádná ze stran nedosáhla úspěchu. V té době byl Crusader nejlepším letounem pro vzdušný boj, který námořnictvo provozovalo. Novější typ F-4 Phantom II, schopný operovat za každého počasí, byl vybaven především pro sestřelování nepřátelských bombardérů z velké vzdálenosti střelami středního doletu [[AIM-7 Sparrow]], ale pro manévrový boj se stíhači protivníka mu chyběla obratnost i výzbroj. První varianty neměly kanóny, protože experti předpokládali, že díky řízeným střelám se k sobě stíhací letouny už ani nepřiblíží natolik, aby k psímu souboji došlo. Až na základě zkušeností z bojů z počátku vietnamské války byly kanóny dodatečně instalovány i na letouny F-4. Ze všech amerických letounů vietnamské války měl Crusader nejlepší poměr vítězství a ztrát, který byl 19:3 (Mueller uvádí sestřelů 20, z toho šest měla dosáhnout verze F-8C, 2 verze F-8D a 12 verze F-8E).<ref name="Mueller" /> Z 19 sestřelů bylo 16 strojů [[MiG-17]] a tři [[MiG-21]]. Čtyř z těchto úspěchů bylo dosaženo kanóny, ostatní pomocí střel vzduch-vzduch Sidewinder. Jedním z důvodů bylo to, že se kanóny zasekávaly během manévrů s vysokým G, ke kterým v průběhu soubojů docházelo. Na Vietnamem operovaly také průzkumné RF-8A (26 jich bylo v akci ztraceno) a RF-8G. [[Image:F-8A NASA 1973 EC73-3468.jpg|thumb|Experimentální Crusader sloužící v NASA pro testy superkritického křídla]] Všechny Crusadery US Navy operovaly pouze ze starších letadlových lodí [[Třída Essex|třídy Essex]], které už nebyly vhodné pro provoz větších strojů. === Konec služby === Poslední stíhací Crusadery jetnotek ''VF-191'' a ''VF-194'', operující z letadlové lodi [[USS Oriskany (CV-34)|USS Oriskany]], byly vyřazeny v roce [[1976]]. Stalo se tak po dvaceti letech aktivní služby, což tehdy byl nový rekord. Průzkumná varianta letounu byla ve službě o 11 let déle. Námořnictvo je vyřadilo v roce [[1982]] a poslední ze dvou rezervních squadron byla rozpuštěna v roce [[1987]]. Poslední Crusader (verze RF-8G) se dochoval v ''National Air and Space Museum'' ve [[Washington, D.C.|Washingtonu]]. === NASA === Americká NASA používala od počátku 70. let několik kusů F-8 pro své experimenty. Především u nich zkoumalo elektroimpulsní systém řízení ''fly-by-wire'' a superkritické křídlo (křídlo s obráceným profilem - tedy plochou horní a vydutou spodní stranou).<ref name="mer" /> Upravený prototyp F-8A, u kterého bylo toto křídlo testováno, byl po skončení testovacího programu předán do muzea. == Operační nasazení - další uživatelé== === Francie === [[Image:Château-Savigny-lès-Beaune 16.jpg|thumb|F-8P, který se nachází ve francouzském ''Musée du Château de Savigny-lès-Beaune'', 2005]] Francie zakoupila pro své letectvo [[Francouzské námořnictvo|francouzského námořnictva]] (Aéronavale) celkem 42 kusů Crusaderů upravené verze F-8E(FN), které byly určeny pro operace z lodí [[Clemenceau (R 98)|Clemenceau]] a [[Foch (R 99)|Foch]]. Bylo totiž nutné nahradit již zastaralé stíhací letouny ''Sud-Est Aquilon'', které byly licenční verzí britského letounu [[de Havilland Venom]].<ref name="mer">[http://www.military.cz/usa/air/post_war/f8/f8.htm MERTA, Jiří – Vought F-8 Crusader]</ref> Původně se sice uvažovalo o koupi letounů F-4 Phantom II, ukázalo se ale, že tyto stroje jsou pro malé francouzské letadlové lodě příliš velké a Crusadery byly pro službu na nich vhodnější. Přesto však bylo nutné výrazně přepracovat křídlo a zvětšit ocasní plochy francouzské verze stroje, protože i on byl pro operace na francouzských lodích příliš velký a těžký. Testy na palubě lodi Clemenceau provedla 16. března [[1962]] dvojice strojů F-8 jednotky VF-32 z letadlové lodi [[USS Saratoga (CV-60)|USS Saratoga]]. Používaly je dvě squadrony Aéronavale. Jako první byla 15. října [[1964]] reaktivována jednotka ''12.F'', která používala 12 kusů. Druhou se 1. března [[1965]] stala jednotka ''14.F'', u které Crusadery nahradily letité stíhačky [[Vought F4U Corsair|Vought F4U-7 Corsair]]. V říjnu 1974 a červnu 1977 se Crusadery jednotky ''14.F'' účastnily misí ''Saphir I'' a ''Saphir II'' nad [[Džibutsko|Džibutskem]]. Při jedné z těchto misí došlo 7. května 1977 k jedinému vzdušnému "souboji" Crusaderů ve francouzských službách. Dva francouzské letouny [[North American F-100 Super Sabre]] byly během cvičného letu ohrožovány čtveřicí [[Jemen|jemenských]] strojů [[MiG-21]]. Crusadery do potyčky zasáhly, došlo na odjištění zbraní a manévry, ale nakonec se všechny stroje rozešly bez výstřelu. V roce [[1978]] byla jednotka 14.F přezbrojena na útočný typ [[Dassault Super Etendard]] a jednotka 12.F tak zůstala jedinou stíhací jednotkou francouzského námořnictva.<ref name="mer" /> V roce [[1983]] francouzské F-8E (FN) doprovázely palubní útočné letouny Dassault Super Etendard při misích nad [[Libanon]]em. Francouzské stroje zde napadaly libanonské cíle v rámci odvety za útoky na francouzské objekty v [[Bejrůt]]u.<ref name="mer" /> V říjnu 1984 se Crusadery z lodi Foch účastnily operací nad Lybií. Během [[Irácko-íránská válka|Irácko-íranské války]], operovala Clemenceau se squadronou ''12.F'' na palubě v [[Perský záliv|Perském zálivu]], kde byla součástí mezinárodních sil, chránících obchodní dopravu v oblasti. Ke skutečnému boji zde nedošlo. Pouze několikrát z oblasti vyprovodily íránský letoun.<ref name="mer" /> Crusadery se podílely také na operacích [[Válka v Zálivu|první války v Perském zálivu]]. V letech [[1993]]-[[1999]] se zbylé Crusadery, které byly mezitím modernizovány na verzi F-8P (zkratka francouzského ''Prolongé'', Filipínské F-8P jsou něco jiného)<ref name="mer" />, účastnily mezinárodních operací nad bývalou [[Jugoslávie|Jugoslávií]]. Tyto mise skončily až v roce 1999 [[Operace Spojenecká síla|Operací Spojenecká síla]] nad [[Kosovo|Kosovem]], ve které tvořily stíhací zálohu a přímo bojů se neúčastnily. V roce 2000 byly francouzské Crusadery, jako poslední stroje svého typu, vyřazeny ze služby a nahrazeny typem Dassault Rafale. === Filipíny === [[Image:F8J TU95 CV34.JPEG|thumb|F-8J Crusader squadrony VF-194 Red Lightnings eskortuje sovětský průzkumný [[Tupolev Tu-95|Tupolev Tu-95 Bear]] nad letadlovou lodí USS Oriskany. 25. květen 1974]] Filipínské letectvo zakoupilo v roce [[1977]] celkem 35 kusů již vyřazených Crusaderů verze F-8H, které se v té době nacházely na [[Store AFB|odkladišti]] [[Davis-Montham Store AFB]] v [[Arizona|Arizoně]]. U 25 z nich provedl Vought kompletní generální opravu (jsou označovány '''F-8P'''), zatímco 10 kusů mělo sloužit na náhradní díly. Piloty vycvičili Američané na cvičných Crusaderech verze TF-8A. Letouny už tehdy byly značně opotřebované a objevovaly se u nich i strukturní závady. V roce [[1988]] byly uzemněny a v roce [[1991]] definitivně vyřazeny a prodány do šrotu poté, co je poškodila erupce filipínské sopky [[Pinatubo]]. Erupce, považovaná za druhou nejhorší sopečnou erupci 20. století, poškodila celé původně americké vojenské letiště ''Clark Field'', kde se Crusadery nacházely a které poté muselo být uzavřeno. == Zajímavosti == === Project Bullet === Project Bullet označoval první transsonický přelet bez mezipřistání z východního na západní pobřeží USA. Kromě sériového F-8A, který pilotoval Lieut. Cdr. Charles Demmler, se přeletu účastnil i průzkumný stroj RF-8A, jenž pilotoval budoucí astronaut [[John Glenn]]. Přelet z [[Kalifornie]] do [[New York]]u proběhl 16. července [[1957]] a stroje, které za letu doplňovaly palivo z létajících tankerů [[North American AJ Savage]], ho zvládly za 3 hodiny 23 minut a 8 sekund při průměrné rychlosti 1 167, 63 km/h.<ref name=Milev>Milev, Vought F-8 Crusader, časopis HPM 6/1993</ref> == Uživatelé == * [[Soubor:Flag of the Philippines.png|24px]] [[Filipíny]] * [[Soubor:Flag of France.png|24px]] [[Francie]] * [[Soubor:US flag 48 stars.png|24px]] [[Spojené státy americké|USA]] - [[USAF]], [[US Navy]], [[USMC]], [[NASA]] == Dochované kusy == * První '''prototyp XF8U-1''' (XF-8A) byl po ukončení testů předán do rukou ''Smithsonian Museum of Air & Space'' ve [[Washington, D.C.|Washingtonu]].<ref name="cru" /> * Upravený kus verze '''F-8A''', který používalo NASA pro testy superkritického křídla, byl v roce 1973 předán do muzea ''NASA Dryden Center'' na vojenské letecké základně Edwards v Kalifornii.<ref name="mer" /> * Jeden kus '''F8U-1''' Crusader se nachází na palubě letadlové lodi [[USS Hornet (CV-12)|USS Hornet]], která je zakotvena v kalifornské Alamedě jako plovoucí muzeum.<ref name="Hornet">[http://www.uss-hornet.org/explore_ship/index.html Exhibits – aircrafts on display (anglicky)]</ref> * Jeden kus '''F-8''' Crusader je na palubě největšího plovoucího muzea svého druhu, na vyřazené letadlové lodi [[USS Midway (CV-41)|USS Midway]], kotvící v San Diegu.<ref name="Midway">[http://www.midway.org/site/pp.asp?c=eeIGLLOrGpF&b=3039049 Midway's Air Wing is Growing ! (anglicky)]</ref> * Jeden kus varianty '''F-8G''' vlastní ''Estrella warbirds museum'' v kalifornském Paso Robles. Stroj byl získán v roce 2002 z muzea USS Hornet v dosti špatném stavu.<ref name="Estrella">[http://www.ewarbirds.org/f8.html eWarbirds.org – 1966 Vought F-8 Crusader (anglicky)]</ref> * Jeden kus verze '''F-8P''' vlastní francouzské ''Musée du Château de Savigny-lès-Beaune''. * Poslední, v roce 1987 vyřazený průzkumný '''RF-8''' Crusader je vystaven v ''National Air and Space Museum'' ve [[Washington, D.C.|Washingtonu]]. == Hlavní technické údaje == === F-8A === * '''Posádka:''' 1 (pilot) * '''Rozpětí:''' 10,971 m<ref name="Mueller">MUELLER, Jaromír. Vought F-8 Crusader. HPM, 1993, roč. III., čís. 7, s. 10–15. ISSN 1210-1427</ref> * '''Délka:''' 16,535 m<ref name="Mueller" /> * '''Výška:''' 4,801 m * '''Nosná plocha:''' 34,8 m² * '''Profil křídla:''' NACA 65A006 u kořene, NACA 65A005 u konce * '''Hmotnost prázdného letounu:''' 7&nbsp;484 kg<ref name="Mueller" /> * '''Vzletová hmotnost:''' 13 000 kg * '''Nejvyšší rychlost''': více než Mach 1,5<ref name="Mueller" /> * '''Cestovní rychlost:''' * '''Dostup:''' * '''Stoupavost:''' * '''Dolet:''' 965 km<ref name="Mueller" /> * '''Plošné zatížení:''' === Pohonná jednotka === * 1× proudový motor Pratt & Whitney J57-P-4 s přídavným spalováním * '''Tah motoru:''' * '''Tah s [[forsáž]]í:''' === Výzbroj === * 4× 20 mm kanón Colt Mk 12, 125 nábojů na hlaveň * 32× neřízena střela [[FFAR]] ve výsuvné raketnici * 2× řízená střela vzduch-vzduch [[AIM-9 Sidewinder]] === F-8E === * '''Posádka:''' 1 (pilot) * '''Rozpětí:''' 10,971 m<ref name="Mueller" /> * '''Délka:''' 16,535 m<ref name="Mueller" /> * '''Výška:''' 4,801 m<ref name="Mueller" /> * '''Nosná plocha:''' 34,8 m² * '''Profil křídla:''' NACA 65A006 u kořene, NACA 65A005 u konce * '''Hmotnost prázdného letounu:''' 12 700 kg<ref name="Mueller" /> * '''Vzletová hmotnost:''' * '''Nejvyšší rychlost''': Mach 1,86 (1975 km/h) ve výšce 11 000 m * '''Cestovní rychlost:''' 915 km/h * '''Dostup:''' 17 700 m * '''Stoupavost:''' 162,3 m/s * '''Dolet:''' 1 100 km * '''Plošné zatížení:''' 377,6 kg/m² === Pohonná jednotka === * 1× proudový motor Pratt & Whitney J57-P-20A s přídavným spalováním * '''Tah motoru:''' 47,6 kN * '''Tah s [[forsáž]]í:''' 80,1 kN * '''Zásoba paliva:''' 5102 L === Výzbroj === * 4× 20 mm kanón Colt Mk 12, 125 nábojů na hlaveň * až 2300 kg výzbroje === Varianty výzbroje === * 8× raketa Zuni na závěsnících po dvou * 4× řízená střela vzduch-vzduch [[AIM-9 Sidewinder]] * 2x řízená střela vzduch-země [[AGM-12 Bullpup]] * 12× 250 lb (110 kg) puma * 4× 1000 lb (450 kg) puma * 2× 2000 lb (900 kg) puma == YouTube == {| border="4" width="442" align="left" | {{#widget:YouTube|id=5ic-EOpLxto}} |- align="center" | '''SeaWings: The Last of the Gunfighters (F-8 Crusader)''' |} {| border="4" width="442" align="right" | {{#widget:YouTube|id=mR1Vu9K2tgs}} |- align="center" | '''Tribute to Vought F 8 Crusader (anglicky)''' |} <br style="clear: both;" /> == Reference == <references/> == Literatura == * MUELLER, Jaromír. Vought F-8 Crusader. HPM, 1993, roč. III., čís. 6, s. 2–7. ISSN 1210-1427. * MUELLER, Jaromír. Vought F-8 Crusader. HPM, 1993, roč. III., čís. 7, s. 10–15. ISSN 1210-1427. == Externí odkazy == * [http://www.military.cz/usa/air/post_war/f8/f8.htm Podrobná historie typu] * [http://www.vectorsite.net/avcrus.html Podrobná historie F-8 Crusader (anglicky)] * (anglicky) [http://www.nasa.gov/centers/dryden/news/FactSheets/FS-024-DFRC.html F-8 používaný NASA pro testy systému řízení fly-by-wire] * (anglicky) [http://www.nasa.gov/centers/dryden/about/Organizations/Technology/Facts/TF-2004-13-DFRC.html F-8 používaný NASA pro zkoušky superkritického křídla] {{Flickr|F-8+Crusader}}{{Commonscat|F-8 Crusader}}{{Článek z Wikipedie}} {{Vojenské letouny amerického námořnictva po roce 1945}} [[Kategorie:Palubní letadla‎]] [[Kategorie:Americká stíhací letadla]] [[Kategorie:Letadla Vought|Vought F-8]] [[Kategorie:Video články Multimediaexpo.cz]]

Návrat na stránku „Vought F-8 Crusader“.