Dějiny Sovětského svazu

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

'''Dějiny [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]''' se začaly psát po [[Říjnová revoluce|Říjnové revoluci]] a byly zakončeny rozpadem země v letech [[1990]] a [[1991]]. == 1917–1922: Říjnová revoluce a vznik SSSR == : ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Dějiny Sovětského svazu 1917-1922]], [[Říjnová revoluce]] a [[Občanská válka v Rusku]] [[Soubor:Lenin addresses the troops, May 5, 1920 with Trotsky in foreground..jpg|right|thumb|Lenin a Trockij v roce 1920]] Po [[Říjnová revoluce|říjnové revoluci]] roku [[1917]] se ocitlo carské [[Rusko]] v chaosu. Zatímco existovala již prozatímní vláda se snahou uspořádat [[demokracie|demokratické]] volby, v [[Petrohrad]]u bolševici ustanovili okamžitě první [[sovět]] a po návratu [[Vladimir Lenin|Lenina]] z [[exil]]u začali postupně provádět reformy a získávat stále více moci. Na podzim rudá vláda anulovala dluhy [[Rusko|Ruska]], vydala tzv. [[Dekret o míru]] a [[Dekret o půdě]]; půda byla socializována a zaveden byl státní [[monopol]]. Jako obrannou složku zřídili komunisté [[Rudá armáda|Rudou armádu]]. Rovněž dalšími dekrety byla zajištěna odluka [[církev|církve]] od státu. V lednu [[1918]] byla vyhlášena [[Ruská sovětská federativní socialistická republika]] (RSFSR). [[3. březen|3. března]] téhož roku podepsali v [[Brest-Litevsk]]u zástupci [[Rusko|Ruska]] separátní [[Brestlitevský mír|mírovou smlouvu]] ukončující [[První světová válka|První světovou válku]]; bylo tomu tak však za cenu těžkých ústupků – Rusové ztratili území o rozloze téměř 1 milion km². Jednalo se o [[Ukrajina|Ukrajinu]], [[Bělorusko]], část [[Polsko|Polska]], [[Besarábie|Besarábii]], [[Finsko]] a [[Baltské státy|Pobaltí]]. Ruská armáda se musela stáhnout o stovky kilometrů blíže do [[vnitrozemí]]. Krátce poté ovšem země upadla do [[občanská válka v Rusku|občanské války]], proti komunistům povstalo mnoho jejich odpůrců. Ti však byli velmi nejednotní, a tudíž nemohli být pro [[bolševismus|bolševiky]] silným protivníkem. [[Rudá armáda]] i přes několik intervencí vojsk [[Trojdohoda|Dohody]] dokázala během několika let odpor potlačit a ustanovit sovětskou moc na většině území bývalého carského Ruska, včetně [[Dálný východ|Dálného východu]], [[Střední východ|Středního východu]] a [[Zakavkazsko|Zakavkazska]]. Závažným neúspěchům musela čelit pouze v evropské části, kde v důsledku [[rusko-polská válka|rusko-polské války]] ztratila západní části [[Ukrajina|Ukrajiny]] a [[Bělorusko|Běloruska]]. Neuspěly ani její pokusy o podporu bolševické strany v občanských válkách v pobaltských státech a ve Finsku, což strvdilo nezávislost těchto zemí. Sovětská moc používala při pacifikaci dobytého území brutálních metod, jakými bylo například vypalování vesnic apod. Její protivníci si však počínali často podobně. I proto také v této době velká část obyvatel [[RSFSR]] ze země uprchla. [[8. březen|8. března]] až [[16. březen|16. března]] [[1921]] se konal 10. sjezd KS Ruska, ten vyhlásil [[Nová hospodářská politika|novou hospodářskou politiku]] (NEP), díky níž se podařilo válkou zdecimované zemi alespoň nějak své problémy postupně překonávat. Dočasně v některých hospodářských odvětvích byl povolen soukromý sektor . Na mezinárodní scéně došlo také ke změně; po [[izolacionismus|izolacionismu]], který vyvolaly spory ohledně neuznání starých [[Rusko|ruských]] dluhů navázala RSFSR postupně diplomatické vztahy s [[Německo|Německem]], [[Francie|Francií]] a [[Spojené království|Velkou Británií]]. Vzhledem ke zdravotním komplikacím V.I. Lenina byl nově zřízen úřad ''Generálního tajemníka ÚV KS Ruska'', dosazen do funkce byl [[Josif Stalin|Stalin]]. Tomu se podařilo úspěšně získat co nejvíce moci a odstranit z vedení vliv dalších ideových proudů, včetně myšlenky permanentní revoluce, kterou zastával [[Lev Davidovič Trockij|Trockij]]. [[30. prosinec|30. prosince]] [[1922]] došlo ke spojení RSFSR, [[Ukrajinská SSR|Ukrajinské SSR]], [[Běloruská SSR|Běloruské SSR]] a [[Zakavkazská SSR|Zakavkazské SSR]]. Vznikl tak ''Sovětský svaz''. [[Soubor:Poster15.jpg|left|thumb|Sovětský propagandistický plakát z 20. let minulého století<br />„1905: «…Naše výhoda: svoboda pro všechen lid.» Sláva národním hrdinům [[Ruský křižník Potěmkin|Potěmkina]]!“ (reaguje na vzpouru, předcházející revoluci téhož roku)]] == Meziválečný stalinismus == : ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Dějiny Sovětského svazu 1922-1940]] Poté, co roku [[1924]] zemřel [[Vladimir Lenin]], vlády se chopil [[Josif Stalin]], který se stal tak jeho nástupcem. Ten vyhlásil realizaci mnohých velkolepých plánů. Ženy i muži byli (do jisté míry) zrovnoprávněni, zahájena byla [[kolektivizace]] a [[industrializace]]. K vzdělání získali přístup všichni. Rozšířila se i [[Lékařská péče v Sovětském svazu|lékařská péče]] a likvidovány tak začaly být mnohé choroby, jako například [[cholera]], [[malárie]] apod. [[Ekonomika Sovětského svazu|Sovětské hospodářství]] se mělo odprostit od kapitalistických principů a přejít k jiným, socialistickým. Prioritou přestal být [[zisk]], ale stal se jí maximální možný růst, právě bez ohledu na vzniklé náklady. Makroekonomické otázky se začaly rešit podle [[pětiletka|pětiletých plánů]].<ref name="kriz">Křižovatky 20. století, Vojtěch Mencl, Miloš Hájek, Milan Otáhal, Erika Kadlecová, Naše Vojsko, 1990</ref> Jedním z nejznámějších plánů budování socialistického státu se stala násilná [[kolektivizace]] [[zemědělství]], která vedla k velkému propadu produkce a hladomoru. V [[gulag|gulazích]] na [[Sibiř]]i zahynuly miliony odpůrců tehdejšího komunistického režimu, často prostých sedláků (tzv. [[kulak|kulaci]]). Počty obětí režimu z této doby jsou srovnatelné s obětmi [[druhá světová válka|druhé světové války]] . [[18. září]] [[1934]] vstoupil Sovětský svaz do [[Společnost národů|Společnosti národů]], mezinárodní organizace předcházející [[Organizace spojených národů|OSN]].<ref name=League>[http://worldatwar.net/timeline/other/league18-46.html Časová osa Společnosti národů a vyloučení SSSR v roce 1939 spolu s fašistickým Maďarskem a Španělskem]</ref> [[Soubor:DneproGES.jpg|thumb|Stavba socialismu - [[DněproGES]] v roce 1934]] Přestože [[kolektivizace]] způsobila velké problémy, spolu s budováním nových [[průmysl]]ových závodů ve městech se vytvořilo velké množství pracovních míst a [[nezaměstnanost]] tak klesla fakticky na nulu. Tento fakt, který [[sovětská propaganda]] používala často jako velký úspěch [[socialismus|socialismu]] však nebyl srovnatelný s měřítky západních zemí, vzhledem k totálně odlišným podmínkách a splečenským poměrům. V oblasti správní v letech [[1922]] až [[1940]] vzrostl počet republik z původních čtyř na 16 – některé z nich byla Sovětským svazem dobytá nebo okupovaná území ([[Východní Evropa]], [[Kavkaz]]), některé vznikly rozdělením stávajících republik (hlavně RSFSR). Sovětský svaz si však v meziválečném období získal mnoho sympatizantů z řad evropské levice, hlavně v časech [[Světová hospodářská krize|světové hospodářské krize]], která SSSR díky [[izolacionismus|izolovanosti]] od okolního světa nepostihla. Sovětský svaz jednal před vypuknutím [[druhá světová válka|druhé světové války]] nejprve s [[Francie|Francií]] a zejména [[Spojené království|Spojeným královstvím]]. Když se však ukázalo, že Spojené království není ochotno podporovat jeho expanzi vůči státům spadajícím dříve pod vládu carského impéria ([[Polsko]], [[Baltské státy|Pobaltí]], [[Finsko]]), obrátil se na [[Třetí říše|nacistické Německo]], s nímž si nakonec dohodl rozdělení sfér vlivu v rámci [[pakt Ribbentrop-Molotov|paktu Ribbentrop-Molotov]] a jeho tajných dodatků… == Druhá světová válka == : ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Dějiny Sovětského svazu 1940-1945]] a [[Velká vlastenecká válka]] Sovětský svaz ve druhé světové války nejprve s [[Němci]] spolupracoval a byl jejich cenným spojencem. Zásoboval nacistické Německo obilím, pohonnými hmotami a dalšími komoditami, kterých mělo nedostatek díky embargu a bez nichž by pro ně bylo obtížné válčit (tyto dodávky probíhaly ještě během zahájení [[operace Barbarossa]]). SSSR prováděl v souladu s dohodami s nacistickým Německem vojenskou expanzi do zemí, které považoval za svoji sféru vlivu: [[17. září]] bez vyhlášení války přepadl [[Polsko]] už válčící s nacistickým Německem a zabral východní polovinu této země. Dnes je již prokázáno, že jeho útok přišel po dohodě s Německem a že ''[[Wehrmacht]]'' a [[Rudá armáda]] při boji s posledními vzdorujícími polskými jednotkami aktivně spolupracovaly. Zvláštní kapitolu představuje následné povraždění polských důstojníků a příslušníků inteligence zajatých Sověty - viz [[Katyňský masakr]]. Po likvidaci Polska si SSSR ještě téhož roku zajistil kontrolu nad [[Baltské moře|Baltským mořem]] vynucenými smlouvami o vojenské a hospodářské spolupráci s [[Estonsko|Estonskem]], [[Litva|Litvou]] a [[Lotyšsko|Lotyšskem]]. Tyto tři země byly následně v roce [[1940]] násilně začleněny do SSSR jako jeho [[svazová republika|svazové republiky]] (přes mezinárodní protesty), jejich hranice byly však do určité míry přemístěny. Byla odebrána některá pohraniční území ve prospěch [[RSFSR]] , Litvě však přibyla oblast kolem dnešního hlavního města [[Vilnius]]u, kterou zabraly sovětské síly Polsku. [[30. listopad]]u [[1939]] SSSR bez vyhlášení války napadl [[Finsko]]. [[Společnost národů]] označila tento útok za zákeřnou a nevyprovokovanou [[útočná válka|útočnou válku]] a SSSR se stal jediným státem, kterého kdy vyloučila ze svých řad (stalo se tak 14. prosince 1939) <ref name=League>[http://worldatwar.net/timeline/other/league18-46.html Časová osa Společnosti národů a vyloučení SSSR v roce 1939 spolu s fašistickým Maďarskem a Španělskem]</ref>. [[Zimní válka|Válka s Finskem]] skončila až po urputných a krvavých bojích v březnu [[1940]] [[příměří]]m, v rámci jehož podmínek muselo Finsko agresorovi odstoupit 10 % svého území. Válka sama představovala obrovskou ostudu pro Rudou armádu, její výkon byl všeobecně ohodnocen jako naprosto katastrofální a ostudný. Toto hodnocení akceptoval dokonce i [[Sovětský svaz]]: oficiální sovětská propaganda sice maximálně mlžila a falšovala údaje z bojiště a snažila se vyložit výkony sovětských vojsk jako skvělé a heroické, nicméně přísně tajné analýzy války vypracované maršálem dělostřelectva [[Nikolaj Nikolajevič Voronov|Voronovem]] a akceptované jak velením Rudé armády, tak Stalinem a jeho spolupracovníky, jednoznačně taktéž hodnotily výkon Rudé armády jako velmi špatný). Válka měla pokračování v podobě tzv. Pokračovací války v letech 1941-1944. Sovětský svaz byl nečekaně napaden [[Německo|Německem]] [[22. červen|22. června]] [[1941]] a díky nepřipravenosti [[Rudá armáda|Rudé armády]] postupovali [[Němci]] úspěšně hluboko do [[vnitrozemí]] SSSR. Nacistickým silám se podařilo obsadit západní republiky a též i významnou část [[RSFSR]]. Teprve až po [[Bitva u Stalingradu|Bitvě u Stalingradu]], pomoci západních Spojenců a díky přesunu [[průmysl]]ových závodů do bezpečných oblastí v okolí [[Ural]]u se situace obrátila ve prospěch Rudé armády, která Němce vytlačila přes [[Východní Evropa|Východní Evropu]] až do [[Berlín]]a. == 1945–1953: Počátek studené války, vrcholné období stalinismu == : ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Dějiny Sovětského svazu 1945-1953]] [[Soubor:Oktyabrskaya-Koltsevaya Old 1.jpg|thumb|Moskevské metro 1950]] [[Rudá armáda]] obsadila [[Střední Evropa|střední]] a [[Východní Evropa|východní Evropu]] . Díky tomuto, v mnoha ohledech pyrrhovu vítězství, (26 milionů mrtvých, zničená velká část země a ekonomika) získal SSSR ohromnou výhodu a komunisté byli v určitém okamžiku vnímani jako spasitelé lidstva. Sovětský svaz získal zpět území, která ztratilo ještě carské Rusko [[Brest-litevský mír|Brest-litevským mírem]] v roce [[1917]]; velkou část [[Východní Evropa|východní Evropy]] a tehdejšího [[Finsko|Finska]]. Změnily se hranice mnohých [[Svazová republika|svazových republik]], například [[Ukrajina|Ukrajiny]], [[Bělorusko|Běloruska]] či [[Litva|Litvy]]. Po druhé světové válce (v následujících deseti letech) se navíc SSSR podařilo rozšířit [[komunismus|komunistické]] režimy do východní a střední Evropy ([[Československo]], [[Polsko]], [[Jugoslávie]], [[Bulharsko]], [[Rumunsko]], [[Sovětská okupační zóna Německa]]), Asie (kontinentální [[Čína]], [[Vietnam]], [[Severní Korea]]) či na západní polokouli (od roku [[1961]] [[Kuba]], další pokusy o nastolení marxistických režimů v Jižní Americe nebyly díky intervencím USA úspěšné). V těchto zemích vznikly komunistické strany, spolupracující se SSSR, a oficiálně usilující o nastolení [[komunismus|komunismu]]. K moci se sem dostaly právě díky podpoře Sovětského svazu, který tamější komunistické politiky školil a poskytl jim podporu. Mnozí lidé však vyjadřovali nespokojenost s tamějšími režimy, situace se vyostřila a vedla nakonec roku [[1953]] v [[Německá demokratická republika|NDR]] až k ozbojenému povstání. [[Sovětský svaz|sovětská vojska]] podpořila tehdejší vládu vojenskou invazí. Podobný postup byl používán i v následujících desetiletích. V samotném Sovětském svazu pokračovalo rychle tempo [[industrializace]] započaté již v 30. letech, přicházely velké úspěchy (například sestrojení jaderné bomby v roce [[1949]]), stavěla se nová města, elektrárny i továrny. Do toho se samozřejmě přidala i obnova válkou zničených míst, která však trvala více než jedno desetiletí. To vše se stalo tématem [[propaganda|propagandy]], ukazující velké úspěchy socialistického způsobu života. [[Kult osobnosti]] [[Josif Stalin|Stalina]] dosáhl enormních rozměrů; byly pořádány velkolepé oslavy i divadelní představení, pojmenována po něm byla města. Díky postavení osvoboditele tomu bylo tak ale i v zemích, které [[rudá armáda]] osvobodila on [[nacismus|nacistické]] nadvlády. Režim byl stále velmi tuhý a i přes určité nadšení z porážky Německa se začala plánovitě šířit mezi lid nenávist k západním zemím, velmi významnou úlohu tak získal [[antiamerikanismus]]. Prvním místem sporu se stalo dnes italské město [[Terst]] a jeho případné začlěnění buď k [[Itálie|Itálii]], či k [[Jugoslávie|Jugoslávii]]. Poté, co Sověti sestrojili jadernou bombu, se stali nebezpečnými pro [[Spojené státy americké|USA]], které tak ještě zostřili začátek vzájemných [[antipatie|antipatií]]. V obou zemích vznikly rozsáhlé sítě špionů; [[NKVD]] tehdy vyslala velké množství lidí do Spojených států. Postupně se začaly objevovat další rozpory (například [[Korea]]), které zasely sémě studené války. Sovětský svaz soupeřil s [[Spojené státy americké|USA]] v kosmickém výzkumu, ideologicky (souboj – podle slov mnohých sovětských politiků – komunismu a [[kapitalismus|kapitalismu]], či – jak to bývalo označováno na západě – [[demokracie]] a [[totalita|totality]]) a nepřímo vojensky, podporou svých spojenců (vietnamská či korejská válka, arabsko-izraelský konflikt). Svět se tak stal bipolárním; vznikly dvě sféry vlivu, sovětská a americká. == 1953–1964: Destalinizace, Chruščovova éra == : ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Dějiny Sovětského svazu 1953-1964]] [[Soubor:Poster34.jpg|right|thumb|Propaganda sehrála významnou roli v ideologickém boji mezi SSSR a USA]] Po roce [[1953]], kdy zemřel [[Josif Stalin]], se k moci dostal [[Nikita Chruščov]]; toto období, hlavně v 60. letech, bylo poznamenáno jistým uvolňováním režimu (tzv. tání). Byly rehabilitovány mnohé oběti Stalinových čistek, objevily se svobodnější proudy v umění. Stále však zůstala [[cenzura]] a docházelo k porušování [[lidská práva|lidských práv]]. Na [[20. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu|XX. sjezdu]] [[Komunistická strana SSSR|KS SSSR]] [[25. únor]]a [[1956]] byl překvapivě novým sovětským vedením odsouzen [[kult osobnosti]] Josifa Stalina<ref name=dejiny>http://dejiny.wz.cz/studena/bitvy/sssr/sssr.html Článek o dějinách SSSR</ref>. Kromě odsouzení předchozího vládce SSSR se však Chruščov zaměřil i na jeho spolupracovníky a připomněl zločiny, které se v této době udály. Následně tak začalo období destalinizace (a to i v zemích se [[Sovětský svaz|SSSR]] spřízněných, včetně například [[ČSR]]) – odstraňování soch a dalších názvů, připomínajících tohoto diktátora. I v ekonomice byly provedeny jisté změny. Sníženy byly ceny a průmysl se začal více orientovat na spotřební zboží. Ve východním bloku došlo k destalinizaci se zpožděním. Stejně jako roku [[1953]] došlo k povstání v NDR, o tři roky později se [[Maďarské povstání|situace zhoršila]] i v [[Maďarsko|Maďarsku]]. Země směřovala k [[neutralita|neutralitě]], [[rakousko|rakouského]] vzoru, což by samozřejmě ohrozilo jednotu spojenců tehdejšího [[východní blok|východního bloku]]. Veřejná diskuze se nakonec však obrátila směrem k plné nezávislosti Maďarska na [[Sovětský svaz|SSSR]] a odstranění tehdejšího [[lidová demokracie|lidově demokratického zřízení]]. Předseda KSM [[Ernö Gerö]] proto požádal SSSR o vojenský zásah a bylo mu vyhověno. Nová vláda [[Imré Nagy]]ho vyhlásila sice [[neutralita|neutralitu]] a svobodné volby, zemi však následně začaly na přelomu října a listopadu obsazovat sovětské tanky a následoval režim obdobný [[Československá socialistická republika|československé]] [[normalizace|normalizaci]]. [[Soubor:PetrozavodskLeninprospekt.jpg|thumb|left|Petrozavodsk - Prospekt Lenina 1960]] Několik let po těchto událostech Sovětský svaz směřoval k dosažení mnohých úspěchů, mezi které patří například vyslání prvního člověka do vesmíru a kosmický program vůbec; dále pak rozvoj jaderné [[energetika|energetiky]], spolu se zbrojním průmyslem. Průmyslová výroba vzrostla, [[Sovětský svaz|SSSR]] se tak stal největším světovým producentem [[ocel]]i a [[ropa|ropy]]. Řešením přetrvávající dlouhodobé bytové krize<ref>[http://files.osa.ceu.hu/holdings/300/8/3/text/66-2-319.shtml Článek v angličtině o bytové krizi v SSSR na přelomu 60. a 70. let]</ref> bylo vybudování milionů nových [[panelák|panelových domů]], kam se stěhovali lidé z venkova za prací do měst. Ne vše se však zdařilo. Na počátku 60. let [[Sovětský svaz|SSSR]] ukončil spolupráci s [[Čínská lidová republika|ČLR]]. Důvodů k tomu bylo hned několik; především rozdílný pohled na budování [[socialismus|socialismu]] a [[komunismus|komunismu]] v obou zemích – tyto neshody se vlekly v podstatě již od konce let padesátých. Jednou s věcí, se kterou se Číňané nesmířili bylo ale Chruščovovo řešení [[Kubánská raketová krize|Kubánské raketové krize]], která roku [[1961]] přivedla svět téměř na pokraj [[jaderná válka|jaderné války]]. Po této roztržce se k ČLR přidala ještě [[Albánie]]; vztahy mezi SSSR a Albánií se zhoršily již v prosinci [[1961]]. [[Komunistický tábor]] se tak rozdělil na několik částí; na Sovětský svaz a jeho spojence, na ČLR a její spojence a na oficiálně nezávislou [[Jugoslávie|Jugoslávii]], jejíž vůdce [[Josip Broz Tito]] rovněž odmítl se SSSR spolupracovat. Neúspěchem na domácí scéně se stal plán reorganizace [[zemědělství]], při kterém se měly slučovat tehdejší [[kolchoz]]y a [[sovchoz]]y. To vedlo nakonec ke zmatku a minulo se účinkem; zemědělská výroba nevzrostla. Rovněž mnoho do té doby panenské půdy v dnešním [[Rusko|Rusku]] a [[Kazachstán]]u se začalo intenzivně zemědělsky využívat. == 1964–1982: SSSR za vlády Leonida Brežněva == : ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Dějiny Sovětského svazu 1964-1982]] Obrat pak přišel až v éře [[Leonid Iljič Brežněv|Leonida Brežněva]] (od roku [[1964]]), kdy se situace do jisté míry zkomplikovala. Rostoucí životní úroveň obyvatelstva vedla k zvyšování požadavků na systém, který toho již do určité míry nebyl schopen – složitější výrobu stále většího množství komodit se nadále komplikovanějšími toky surovin a polotovarů již přestávalo být možné řídit dlouhodobými [[pětiletetka|plány]]. SSSR jako jedna z vyspělých zemí se sice dokázal byť i za cenu velkých nákladů poměřovat vojensky i se zbytkem světa, v oblasti rozvoje společnosti ale neprobíhaly podstatné změny, což nakonec vedlo k stagnaci (tehdy se používal termín {{Vjazyce|ru}} {{cizojazyčně|ru|застой}}, zastoj). Přesto za vůdcovství Brežněva a premiéra - předsedy rady ministrů [[Alexej Nikolajevič Kosygin|Kosygina]] rostla průmyslová výroba (hlavně v [[těžký průmysl|těžkém průmyslu]], přibývalo ale i [[spotřební zboží]]) a budovaly se tisíce nových bytů v panelových [[sídliště|sídlištích]] na okraji takřka všech měst, ba dokonce se zakládala i města nová. Rostly mzdy a stále se i zvyšovala životní úroveň obyvatelstva. Tento růst byl ale velmi pozvolný. [[Propaganda v Sovětském svazu|Propagandě]] nahrála jednak [[ropná krize]], která v roce [[1973]] zasadila západním ekonomikám citelnou ránu a naopak SSSR jako významnému producentovi [[ropa|ropy]] významně pomohla, jednak i neúspěch [[Spojené státy americké|USA]] ve [[Válka ve Vietnamu|Vietnamské válce]], kdy byl [[Jižní Vietnam]], podporovaný právě Američany, dobyt severovietnamskými silami. Blamáží se později (prosinec [[1979]]) stalo [[Sovětská válka v Afghanistánu|vyslání vojsk]] do [[Afghánistán]]u, kde [[sovětská armáda]] nebyla schopna efektivně čelit nepřátelským silám, dokonale obeznámeným s terénem a velkou podporou jak ze strany domácího obyvatelstva, tak i nepřímo z [[Spojené státy americké|USA]] a [[ČLR]] (dodávky zbraní, finance). [[Pražské jaro 1968|Reformní dění]] v [[Československá socialistická republika|ČSSR]] bylo dalším „problémem“ sovětského vedení po [[Německá demokratická republika|NDR]] a [[MLR]]. Přestože zde nedošlo ani k povstání ani snaze o likvidaci [[socialismus|socialismu]], liberálnější režim, ve svých základech ne nepodobný pozdějším [[Michail Sergejevič Gorbačov|Gorbačovovým]] snahám o demokratizaci a perestrojku, vzbudil v sovětském vedení obavy. V noci z [[20. srpen|20.]] na [[21. srpen|21. srpna]] proto zemi obsadila vojska [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]], následně začala [[normalizace]]. Státy, kde [[Sovětský svaz|SSSR]] začínal získávat vliv, byly dřívější kolonie západních zemí v [[Afrika|Africe]] či na [[Blízký východ|Blízkém východě]], kde byla nutná velká rozvojová pomoc a byl zde malý potenciál [[průmysl]]ové výroby a vzhledem k mentalitě lidí a místní kultuře i ideologický (tj. šíření komunistických myšlenek). Navíc nestabilita autoritářských režimů, jejiž vůdci spolupracovali se [[Sovětský svaz|SSSR]], mohla snadno přivést [[kontrarevoluce|kontrarevoluci]], po které by byl vyřazen klíčový spojenec. V některých z těchto zemí (například [[Angola]]) zuřila [[občanská válka]], kterou socialistické země (napříkald [[Kuba]]) podpořily vojensky přímo, jiné pak nepřímo (dodávkami zbraní). Velký symbolický význam mělo tehdy i přijetí nové [[ústava SSSR|ústavy]] na zvláštním zasedání [[Nejvyšší sovět SSSR|Nejvyššího sovětu]] [[9. říjen|9. října]] [[1977]]. Bylo zde zakotveno naplnění [[diktatura proletariátu|diktatury proletariátu]] a zachováno i právo [[svazová republika|svazových republik]] na nezávislost, což hrálo velký význam později při rozpadu země. V porovnání s přechozí konstitucí z roku [[1936]] byla tato nová delší a obsáhlejší (měla o 28 článků navíc). == 1982–1988: Změna vedení, přestavba a demokratizace == : ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Dějiny Sovětského svazu 1982-1988]] [[Soubor:Elektronika UK-001.jpg|left|thumb|Sovětský výukový počítač Elektronika UK-001]] Po smrti Brežněva v roce [[1982]] nastoupil do funkce předsedy Nejvyššího sovětu [[Jurij Andropov]], avšak pouze na dva roky, neboť [[9. únor]]a [[1984]] zemřel. Příčinou byl hlavně vysoký věk. Andropova nahradil [[Konstantin Černěnko]], který však svojí pozici zastával ještě kratší dobu – pouhý rok. Bylo mu již 72 let, navíc jeho zdraví bylo nevalné již v době jeho zvolení. V březnu [[1985]] byl vybrán tehdy mladý [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michail Gorbačov]], ve víře, že přinese změnu. V boji o světovou dominanci byl mezitím SSSR ekonomicky postupně vyčerpáván. Hospodářský růst nedosáhl takových čísel, jako tomu bylo v USA. Vrchol pak nastal hlavně za vlády [[Ronald Reagan|Ronalda Reagana]] ([[1981]]–[[1985]]), který zvýšil americké náklady na zbrojení (a zemi tak zadlužil) a prohlásil Sovětský svaz za říši zla. Aby sověti dohnali americké tempo, museli náklady na zbrojení zvýšit nikoliv o několik procent HDP jako američané, ale o téměř desítky procent. Nutnost reakce na novou americkou raketovou techniku, politiku tzv. Hvězdných válek, a neúspěšné válečné tažení v Afghánistánu tak předznamenalo ještě větší problémy, než za časů Brežněnovy stagnace. To se tedy následně projevilo ekonomickým poklesem a spolu s nedostatky socialistické [[centrálně plánovaná ekonomika|centrálně plánované ekonomiky]] úpadkem.<ref name=dejiny/> Docházelo napříkald ke kolapsu kolektivního zemědělství a obilniny tak bylo nutné dovážet z [[Spojené státy americké|USA]] a [[Kanada|Kanady]], a to i přestože SSSR patřil k největším zemědělským producentům. V této době zemi také zasáhla [[Černobylská havárie]] (duben [[1986]]), která prokázala neschopnost a hlavně nepřipravenost klíčových míst a orgánů čelit události takového rozsahu, byť země jako samotná měla být oficiálně připravená stále i na [[jaderná válka|jadernou válku]]. Kredit sovětské vlády tak ještě klesl a nespokojenost se do jisté míry spolu s klesající hospodářskou výkonnosti zvýšila. [[Soubor:Reagan Bush Gorbachev in New York 1988.jpg|left|thumb|Michail Gorbačov na návštěvě USA v roce 1988]] [[Generální tajemník]] [[Komunistická strana Sovětského svazu|KSSS]] [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michail Gorbačov]] sice zahájil na konci 80. let program tzv. [[Perestrojka|Perestrojky]] a [[demokratizace]] (od léta [[1987]]). V roce [[1988]] bylo například zakotveno do zákonů v určité míře [[soukromé vlastnictví]]). Gorbačov však při provádění těchto výrazných změn narazil na problémy, kterým nebyl schopen čelit. Jednalo se hlavně o nedostatky, kterými byla hospodářská vyčerpanost, technologická zaostalost a národnostní i náboženské tlaky. V rámci mnohých opatření také byly staženy sovětské jednotky z [[Afghánistán]]u, kde roky trvající boje nepřinesly úspěch. Politika [[glasnosť|glasnosti]] vedla k změně témat, která se na veřejnosti probírala. Místo oficiálně podporovaného budování komunismu se začalo mluvit o omylech a přehmatech; kritizována byla bytová situace, šíření [[návyková látka|drog]], [[alkoholismus]] a korupce. Později začali být přehodnocovány i dříve oficiálně pozitivní osobnosti dějin SSSR ([[Vladimir Iljič Lenin|Lenin]]), což vedlo k ještě větší nespokojenosti a vůli po změně. == 1988–1991: Přibývající problémy a následný rozpad země == : ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Dějiny Sovětského svazu 1988-1991]] Vnitrozemským problémem se staly spory o [[Náhorní Karabach]], který byl součástí [[Ázebrajdžánská SSR|Ázerbajdžánské SSR]] ale obývaný [[Arméni|Armény]]. [[Arménská SSR]] vydala rezoluci, požadující připojení oblasti k svému území, avšak tomu nebylo vyhověno. Mezi oběma stranami se tak začaly objevovat násilnosti, které centrální vláda vyřešila posílením přítomnosti policejních a vojenských sil v regionu; o oblasti odešly první vlny uprchlíků. Ideál jednotného sovětského lidu tak byl velmi zdiskreditován, nyní již i veřejně a v televizi. V březnu a dubnu [[1989]] se konaly volby do nově zřízeného (dodatkem k ústavě SSSR) ''Výboru lidových zástupců''. Poprvé byli připuštěni kromě oficiálních i nezávislí kandidáti. Uspěli však i radikalisté a pozice vládnoucích sil byla částečně oslabena, [[komunistická strana Sovětského svazu|komunistická strana]] však stále ještě držela moc. [[15. březen|15. března]] [[1990]] se stal Gorbačov [[Prezident Sovětského svazu|prezidentem SSSR]] ([[abdikace|abdikoval]] [[25. prosinec|25. prosince]] následujícího roku).<ref>[http://www.soviethistory.org/index.php?action=L2&SubjectID=1991end&Year=1991 Informace na stránkách soviethistory.org]</ref> SSSR se proto na začátku 90. let začal rozpadat. Nejprve se odtrhly pobaltské republiky, když jejich vlastní Nejvyšší sověty vyhlásily nezávislost. Zpočátku byla povstání potlačena silou ([[Litva]], [[Lotyšsko]], [[Estonsko]]), později (podzim 1991) však byla Moskva nucena uznat právo svazových republik na sebeurčení, tak, jak to garantovala [[Ústava Svazu sovětských socialistických republik|ústava z roku 1977]]. [[19. srpen|19. srpna]] [[1991]] proběhl v SSSR pokus o puč. Stalo se tak těsně předtím, co měla být podepsána nová smlouva o reorganizaci Svazu ve volnější federaci republik, to podporovaly hlavně [[Střední Asie|středoasijské]] republiky. Konzervativní křídlo [[Komunistická strana Sovětského svazu|komunistické strany]] však vycítilo obavy z rozpadu země, ztráty výsadního postavení strany v zemi a pokus o [[kontrarevoluce|kontrarevoluci]]. Byl vyhlášen výjimečný stav a zřízen [[státní výbor pro výjimečný stav v SSSR]] (GKČP SSSR), v jehož čele zasedli pučisté ([[Oleg Baklanov]], [[Vladimir Krjučkov]], [[Valentin Pavlov]], [[Boris Pugo]], [[Vasilij Starodubcev]] a další)<ref>[http://www.ceskenoviny.cz/prilohy/10_let_cn/zprava_stoleti/index.php?soubor=190891.html Zpráva na ceskenoviny.cz]</ref>. Gorbačov byl internován na [[Krym]]u a odstaven od moci; oficiálně kvůli zdravotním komplikacím. Státní výbor mezitím pozastavil vydávání všech nekomunistických deníků, obnovil [[cenzura|cenzuru]] a vydal prohlášení, které vysílala všechna [[rádio|rádia]] i [[Televize (médium)|televize]]. V [[Moskva|Moskvě]] se mezitím obyvatelé zabarikádovali v [[Bílý dům (Moskva)|Bílém domě]], hlavní administrativní budově [[RSFSR]] a čekali příjezd armády, která tam byla povolána. Převrat po třech dnech ([[21. srpen|21. srpna]]) nakonec zkrachoval; pučisté ztratili podporu veřejnosti. Gorbačov na Krymu okamžitě prohlásil všechna rozhodnutí GČKP SSSR za neplatná. Situaci navíc pomohl zastavit tehdejší prezident [[RSFSR]], [[Boris Jelcin]], který rovněž přišel do Bílého domu podpořit Moskvany a zároveň prohlásil celý puč za nezákonný<ref>[http://www.jaromirstetina.cz/aktuality/srpen-2006/rise-ktera-nezanikla.html Infornace na stránkách Jaromíra Štětiny, srhnutí událostí]</ref>. Pučisté byli nakonec pozatýkáni, ještě na letišti, když se Gorbačov vracel z Krymu. Vliv Borise Jelcina neustále rostl. [[23. srpen|23. srpna]] [[1991]] zakázal svým výnosem [[Komunistická strana Sovětského svazu|KS Sovětského svazu]]. Moskvu a některé další oblasti však zasáhl nedostatek potravin, který si vynutil znovuobnovení [[přídělový systém|přídělového systému]]. Vztahy mezi jednotlivými [[svazová republika|republikami]] se však neadále horšily. Ty stejně jako Pobaltí totiž také plánovaly vyhlášení vlastní nezávislosti, či ji už dokonce vyhlásily – například na [[Ukrajinská SSR|Ukrajinské SSR]] se [[1. prosinec|1. prosince]] konalo referendum o nezávislosti, kde 90 % hlasujících bylo pro). Spolupráci jednotlivých republik se nakonec představitelé 15 svazových republik rozhodli řešit vytvořením mezistátní organizace, [[Společenství nezávislých států]]. S nezávislostí všech se zde již počítalo. [[Bělověžská dohoda]] o vytvoření totoho uskupení, uzavřená mezi [[Rusko|Ruskem]], [[Ukrajina|Ukrajinou]] a [[Bělorusko|Běloruskem]] [[8. prosinec|8. prosince]] [[1991]]<ref>[http://www.nato.int/acad/fellow/94-96/lupiy/03-02.htm Informace na stránkách nato.int]</ref> ve své [[preambule|preambuli]] fakticky ukončila existenci [[Sovětský svaz|SSSR]]<ref>[http://www.ceskenoviny.cz/prilohy/10_let_cn/zprava_stoleti/index.php?soubor=081291.html Informace na stránkách ceskenoviny.cz]</ref>. [[26. prosinec|26. prosince]] uznaly [[Spojené státy americké|USA]] bývalé republiky za nezávislé.<ref>[http://www.bartleby.com/65/un/UnionSov.html Informace ohledně rozpadu SSSR]</ref> Oficiálně přestal Sovětský svaz existovat [[31. prosinec|31. prosince]] [[1991]], kdy byla ze stožáru [[Kreml]]u stažena [[vlajka SSSR]] a nahrazena [[vlajka Ruska|vlajkou Ruska]]. == Reference == <references/> {{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Dějiny Sovětského svazu]] [[Kategorie:Dějiny podle zemí]]

Návrat na stránku „Dějiny Sovětského svazu“.