Kočka domácí

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{ Taxobox | barva = pink | jméno = Kočka domácí | status = DOM | obrázek = Collage of Six Cats-01.jpg | popis obrázku = Kočky domácí | šířka obrázku = 300px | říše = [[živočichové]] (Animalia) | kmen = [[strunatci]] (Chordata) | třída = [[savci]] (Mammalia) | řád = [[šelmy]] (Carnivora) | čeleď = [[kočkovití]] (Felidae) | podčeleď = [[malé kočky]] (Felinae) | rod = [[Felis|kočka]] (''Felis'') | druh = [[kočka divoká]] (''Felis silvestris'') | trinomické jméno = Felis silvestris f. catus | poddruh popsal = Ragni a Randi, [[1986]] }} '''Kočka domácí''' (''Felis silvestris'' f. ''catus'') je [[domestikace|domestikovaná]] forma [[kočka divoká|kočky divoké]], která je již po tisíciletí průvodcem [[člověk]]a. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi [[malé kočky]], a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené [[lov]]u, ostré [[dráp]]y a [[zub]]y a vynikající [[zrak]], [[sluch]] a [[čich]]. Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec [[hlodavci|hlodavců]], v současnosti se uplatňuje také jako společník člověka. V některých oblastech [[Čína|Číny]] je konzumováno kočičí [[maso]],<ref>[http://www.kidsland.cz/poradna_detail.php?id=502 Tabu potraviny, aneb kde se co jí a nejí. První část: Domácí mazlíčci]</ref> ve třetím světě je kočka domácí rovněž [[kožešinové zvíře|kožešinovým zvířetem]] a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na [[Evropa|evropský]] trh. V červnu [[2007]] byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.<ref>[http://www.europarl.europa.eu/news/expert/infopress_page/063-7958-169-06-25-911-20070615IPR07883-18-06-2007-2007-false/default_cs.htm Parlament schválil zákaz obchodování s kožešinou ze psů a koček]</ref> Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech [[kontinent]]ech (s výjimkou [[Antarktida|Antarktidy]]), na mnoha místech zpětně zdivočela. V [[Austrálie|Austrálii]] a na dalších ostrovech a souostrovích je kočka domácí vedena jako jeden z nejnebezpečnějších [[invazní druh|invazních druhů]], který se velkou měrou podílí na likvidaci původní fauny. == Domestikace kočky domácí == [[Soubor:AfricanWildCat.jpg|left|thumb|kočka plavá (''Felis silvestris lybica'')]] Divokým předkem domácích koček byla zřejmě [[kočka divoká]], přesněji její africký poddruh [[kočka plavá]], dále snad i [[kočka divoká evropská]] a asijská [[kočka stepní]]. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začaly vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z dnešního [[Turecko|Turecka]] (oblast [[Anatolie]]) a z [[Kypr]]u.<ref name="htm">{{Citace monografie | příjmení = Říhová | jméno = Marie | rok = 1998 | titul = Kočky | vydavatel = Aventinum | místo = Praha | isbn = 80-7151-058-0 | kapitola = Proč žijí lidé s kočkami a kočky s lidmi | stránky = 10 }}</ref> Kolem roku 3000 př. n. l. se kočka stala významnou součástí života ve Egyptě, dokladem jsou obrazy koček na stěnách [[hrobka|hrobek]], sošky koček a jejich [[mumie]]. Pro zemědělce měla kočka obrovský význam jako lovec [[hlodavci|hlodavců]], kteří ohrožovali skladiště [[obilí]] a potravin. [[Soubor:Katze Senckenberg.jpg|right|thumb|egyptská socha kočky]] Staří Egypťané kočky uctívali jako božstvo a věřili, že mají moc chránit člověka před zlem. Přítomnost kočky v domě znamenala požehnání. Nejposvátnější byly černé kočky chránící egyptské chrámy. Nálezy mumifikovaných kočičích těl a kočičích amuletů, například i v hrobech [[Faraon|faraónů]] dokládají kultovní uctívání koček v Egyptě, kde měly i svou vlastní bohyni – [[Bastet]], která byla zobrazována jako malá kočka se lví hlavou a později jako žena s kočičí hlavou. Vrchol jejího uctívání spadá do období kolem roku 500 před naším letopočtem. Bastet byla kromě jiného i bohyní vycházejícího slunce, měsíce, plodnosti a štědrosti. Poblíž chrámu ve městě [[Bubastis]], jehož byla Bastet ochránkyní, bylo objeveno obrovské kočičí pohřebiště. Slunečního boha [[Ra]] vzývali Egypťané rovněž v kočičí podobě. Zabití kočky se trestalo smrtí a uhynulé kočky byly balzamovány. Egypťané nepovolovali vývoz koček z Egypta, ale díky [[Féničané|fénickým]] obchodníkům se kočky přesto rozšířily do celého [[Středomoří]]. První doklady o kočkách v Evropě nacházíme na řeckých vázách z 5. století př. n. l.. V Řecku byla kočka dávána do spojitosti s bohyní [[Afrodita|Afroditou]] a [[Artemis]], jejíž kult částečně splynul s kultem Bastet. Kočka domácí byla domestikována také v Asii, asi 1000 let př. n. l. začal jejich chov v [[Čína|Číně]] a od začátku letopočtu také v [[Indie|Indii]].<ref name="htm">{{Citace monografie | příjmení = Pollard | jméno = Michael | rok = 2004 | titul = Encyklopedie koček | překladatelé = Romana Anděrová | vydavatel = Slovart | isbn = 80-7209-552-8 | kapitola = Přátelé a nepřátelé | stránky = 126 }}</ref> V Indii byla uctívána v podobě bohyně plodnosti [[Sasthi]], v Číně byly pod ochranou [[buddhismus|buddhismu]], byly spojovány s [[chudoba|chudobou]] a zároveň měly mít moc před chudobou chránit. Z Číny také pochází [[pověra]] o tom, že černé kočky přinášejí smůlu.<ref name="htm">{{Citace monografie | příjmení = Pollard | jméno = Michael | rok = 2004 | titul = Encyklopedie koček | překladatelé = Romana Anděrová | vydavatel = Slovart | isbn = 80-7209-552-8 | kapitola = Přátelé a nepřátelé | stránky = 126 }}</ref> [[Soubor:Cat mosaic.JPG|left|thumb|Pompejská mozaika zobrazující kočku]] Za vlády římského císaře Octaviana Augusta se dostaly kočky do [[Řím]]a, kde se staly ozdobou salonů bohatých Římanů. Brzy však se dostaly i do nižších vrstev a římští legionáři si je brali na svá vojenská tažení na sever a tak se kočky dostaly i do [[Velká Británie (ostrov)|Velké Británie]]. Do 10. století našeho letopočtu byly kočky považovány za hodné ochrany, za přinášející štěstí a v mnohých krajinách ([[Anglie]], [[Skotsko]]) byl vydán zákaz jejich zabíjení včetně stanovení pokuty za zabití. Římané převzali kult bohyně Artemis; kterou nazývali [[Diana]], ale ke kočkám zastávali spíše praktický přístup jako k lovcům hlodavců. Další „kočičí“ bohyně je skandinávská bohyně čarodějnictví [[Freya]], která vlastnila kočár tažený kočkami. Zvláštní vztah ke kočkám má [[islám]], prorok [[Mohamed]] měl totiž kočku jménem [[Muezza]]. Na začátku středověku se kočky dostaly z Číny do [[Japonsko|Japonska]], kde měly za úkol ochraňovat zámotky [[bourec morušový|bource morušového]] a chránit staré [[rukopis]]y v chrámech před [[potkan]]y. V Evropě se však pohled na kočku radikálně změnil s příchodem středověké [[inkvizice]], kdy se vše, co předtím na nich lidé obdivovali (pružné pohyby, individualita a nezávislost) stalo podezřelým. Inkvizice vyhlásila kočku za posedlou zlými duchy, protože má v očích pekelný oheň, a za spojence [[čarodějnictví|čarodějnic]] a [[ďábel|ďábla]]. V té době začaly být kočky upalovány spolu s čarodějnicemi, černá kočka se stala symbolem ďábla a například [[papež]] Řehoř IX. vyhlásil, že černé kočky chovají pouze církevní odpadlíci a vyhlásil je za ďábelská stvoření. Na konci 15. století další papež, Innocenc VIII., přikázal, aby byla společně s čarodějnicí upálena i její kočka. Pronásledování koček bylo na vrcholu za začátku 16. století, kdy byly kočky věšeny nebo upalovány v koších, kočky měly mít schopnost ovládnout mrtvé tělo a proměnit je v [[upír (nemrtvý)|upíra]].<ref name="htm">{{Citace monografie | příjmení = Pollard | jméno = Michael | rok = 2004 | titul = Encyklopedie koček | překladatelé = Romana Anděrová | vydavatel = Slovart | isbn = 80-7209-552-8 | kapitola = Od pronásledování k oblibě | stránky = 130 }}</ref> Přes pronásledování koček ve vrcholném středověku používali námořníci kočky na svých lodích pro lov myší a krys. Takto se postupně kočky dostaly do [[Severní Amerika|Severní Ameriky]], [[Austrálie]] a na [[Nový Zéland]]. S nástupem novověku se situace koček znovu obrátila a v období [[baroko|baroka]] se staly ozdobou salonů. Postupně se však obyčejná kočka jevila příliš obyčejnou a začalo její šlechtění. V 17. století se do Evropy dostaly první dlouhosrsté kočky z perské provincie [[Chorasán]]. Ze začátku byly všechny dlouhosrsté kočky nazývané angorské podle [[Ankara|Ankary]], dnešního hlavního města Turecka. Systematický chov koček existuje v Evropě asi 150 let. První výstava koček se konala v [[Crystal Palace]] v [[Londýn]]ě v roce 1871.<ref>[http://www.thecatsite.com/Breeds/53/About-Breeding-Cats.html The Cat's site About Breeding Cats]</ref> Objevilo se na ní i několik exemplářů [[siamská kočka|siamské kočky]], v té době poprvé dovezené do Evropy. Výstavu zorganizoval spisovatel a malíř Harrison Weir, který také sepsal standardy a byl jedním z posuzovatelů. V roce 1887 byl v Londýně založen [[Národní klub chovatelů koček]], který začal pořádat pravidelné výstavy. V roce 1895 byla uspořádána první výstava koček také ve [[Spojené státy americké|Spojených státech]]. Další organizace na sebe nenechaly dlouho čekat: roku 1898 byl ve Velké Británii založen [[Klub koček]], o pět let později vznikla [[Asociace chovatelů koček]], CFA. V roce [[1910]] přibyl [[Řídící výbor chovatelů koček]] (GCCF), v roce [[1949]] [[Mezinárodní felinologická federace]], FIFe, která je v současnosti hlavní organizací chovatelů koček v Evropě včetně ČR. Existuje však celá řada dalších chovatelských spolků. == Popis == [[Soubor:Cat-MaineCoon-Lara1.png|right|thumb|Mainská mývalí - příklad svalnatého typu]] [[Soubor:Siam lilacpoint.jpg|right|thumb|Siamská kočka - příklad útlého typu]] Kočky domácí jsou si, navzdory dlouhému období domestikace, navzájem stále velmi podobné. Obecné rysy stavby těla jsou stejné - kočka má dlouhé tělo s relativně krátkými [[končetina]]mi, krátký [[krk]], poměrně širokou a krátkou [[Hlava (anatomie)|hlavou]] a středně dlouhý [[ocas]]. V kohoutku je kočka vysoká asi 30&nbsp;cm, délka těla včetně ocasu činí pak kolem 80&nbsp;cm. Kocouři jsou větší než samice a váží asi 3,5–7&nbsp;kg, hmotnost koček se pohybuje od 2,5–4,5&nbsp;kg. [[Srst]] je obvykle krátká, rovná a přilehlá. Existují tři základní tělesné typy koček: ''zavalitý typ'', který se vyznačuje kratším a kompaktním tělem, hlubokým hrudníkem, širokou zádí, krátkou a kulatou hlavou s plochým obličejem a krátkými končetinami. Typickým plemenem tohoto typu je [[perská kočka|perská]] a [[exotická kočka]] a [[britská krátkosrstá kočka]]. Podobný je ''svalnatý typ'', který se někdy zahrnuje pod typ zavalitý. Je pro něj typické dobré osvalení, delší končetiny než u předešlého typu a ne tak kulatá hlava a je nejčastějším tělesným typem kočky. Zcela odlišný je ''útlý typ'', nazývaný též štihlý či orientální typ kočky. Kočky tohoto typu mají štíhlé tělo, protáhlou klínovitou hlavu a dlouhé nohy. Extrémní štíhlý typ je znakem současných [[siamská kočka|siamských koček]] či [[orientální kočka|orientálních koček]]. Existují i názory, že zavalitý a svalnatý typ kočky je znakem potomků kočky divoké evropské, zatímco útlý typ pochází z kočky plavé.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pollard | jméno = Michael | rok = 2004 | titul = Encyklopedie koček | překladatelé = Romana Anděrová | vydavatel = Slovart | isbn = 80-7209-552-8 | kapitola = Kočičí názvosloví | stránky = 186 }}</ref> Mezi jednotlivými tělesnými typy existují plynulé přechody. Některá plemena koček se díky selekci stavbou těla výrazněji odlišují, [[manská kočka]] je zcela bezocasá, [[japonský bobtail]] má ocas zkrácený a deformovaný. [[Americký curl]] a [[skotská klapouchá kočka]] se pak vyznačují změnami ušních boltců. Plemeno [[munchkin (kočka)|munchkin]] má zase geneticky zkrácené končetiny, podobně jako [[jezevčík]], a stejně jako u nich se jedná o geneticky fixovanou [[chondrodysplazie|chondrodysplazii]]. Občas se vyskytují také kočky s [[polydaktylie|polydaktylií]], které mají více než pět prstů na každé noze. Kočka je především dokonalý [[predátor]] – má ostré [[smysly]], dokáže se potichu plížit i vyvinout velkou [[rychlost]] (udává se 48 km/h<ref>[http://www.savci.upol.cz/teorie/rychlost.htm Univerzita Palackého: Rychlost savců – Savci, internetová encyklopedie]</ref>) a je vyzbrojena [[zub]]y a zejména [[dráp]]y k usmrcení [[kořist (biologie)|kořisti]]. Hlava kočky je spíše široká a krátká, mezi jednotlivými plemeny však existují poměrně velké rozdíly v jejím tvaru: britské, exotické a perské kočky (obecně zavalitý typ) mají hlavu nápadně kulatou, [[evropská krátkosrstá kočka|evropská krátkosrstá]], [[mainská mývalí kočka]] či [[turecká angora]] se vyznačují mírně protáhlejší hlavou, orientální kočky mají lebku velmi protáhlou. Ještě větší rozdíly jsou v nasazení uší či utváření stopu. Vždy jsou nápadné velké čelisti a oči. Kočka je [[prstochodec]], došlapuje na spodní plochy [[prst]]ů, které jsou vybaveny měkkými polštářky. Na předních končetinách má kočka pět, na zadních čtyři prsty. [[Dráp]]y jsou zatažitelné a při chůzi skryté v kožních záhybech. To kočce umožňuje tichý pohyb, který je důležitý pro úspěšný [[lov]]. Mimovolným důsledkem je fakt, že stopy kočkovitých šelem díky tomu lze snadno odlišit od stop šelem [[psovití|psovitých]]. Drápy na předních nohách si kočka obrušuje pravidelným škrabáním, zejména o dřevěné předměty (v přírodě to jsou hlavně stromy), zadní si okusuje. [[Kůže]] kočky je kryta [[srst]]í, jediná neoststěná místa jsou [[nosní zrcátko]], polštářky [[tlapka|tlapek]] a bezprostřední okolí [[struk]]ů, [[genitálie|genitálií]] a [[konečník]]u. Srst kočky je tvořena až 20 000 [[chlup]]y na centimetru čtverečním. U koček se vyskytuje několik typů srsti - krátkosrstá kočka má po celém těle krátkou a přilehlou srst, polodlouhosrsté a dlouhosrsté mají srst delší a zpravidla jemnější. V chovu ušlechtilých koček se udžují i [[mutace]] podmiňující zvlněnou srst, jakou mají kočky typu rex, drátovitou srst, která je plemenným znakem [[americká drsnosrstá kočka|americké drsnosrsté kočky]], či úplnou bezsrstost [[sphynx]]ů. Dlouhosrsté kočky [[línání|línají]] po celý rok, krátkosrsté pak hlavně na jaře, kdy se zbavují zimní srsti. Na zbarvení srsti se podílí devět [[lokus]]ů: A, aguti, který způsobuje nestejnoměrnou pigmentaci chlupu; B, který ovlivňuje plné černé zbarvení; C, který řídí plné zbarvení či odznaky; D, který řídí případné ředění barvy; I, inhibitor zbarvení chupu; O, lokus pro zrzavé zbarvení; S, lokus, který způsobuje bílou skvrnitost; T, který má na svědomí kresbu srsti; a konečně W, který způsobuje bílou barvu srsti. Kombinace těchto genů vytváří až 235 barevných variet domácí kočky. Základními barvami srsti kočky domácí jsou černá, červená, čokoládová a skořicová, ředěním těchto barev vzniká modrá, želvovinová, lila a plavá. Bílá se za základní barvu nepovažuje, jde o nedostatek [[pigment]]u. Výsledné zbarvení kočky je ovlivňováno také kresbou, která je tvořena interakcí alely A a T. Rozeznáváme čtyři druhy kresby: habešská, při které je srst na těle tvořena pískově žlutými chlupy s černými proužky, a která je typická právě pro [[habešská kočka|habešské kočky]], mramorovaná kresba, která je typická třemi hřbetními pruhy a oválnou kresbou na bocích těla, tygrovaná kresba a tečkovaná kresba, které je jediným povoleným zbarvením [[ocicat]]ů a [[egyptská mau|egyptských mau]]. Působením genů albinotické série, které omezuje tvorbu pigmentu v srsti, kůži i oční [[duhovka|duhovce]], vzniká [[siamské zbarvení|siamské]] a [[barmské zbarvení]]. Tělo kočky je světlé až bílé, na koncových částech těla (končetiny, ocas, uši) se pigment vytváří. Oči koček se siamským zesvětlením jsou vždy modré, oči [[barmská kočka|barmských koček]] jsou jantarové. Křížením těchto dvou typů zbarvení vzniká jejich přechod, zvaný [[tonkinské zbarvení]]. === Anatomie === : ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Anatomie kočky domácí]] [[Soubor:Felis catus-skull-drawing.jpg|right|thumb|Kresba lebky kočky domácí]] Dospělá kočka má 244 [[kost]]í a 512 [[sval]]ů. [[Kostra]] kočky se skládá z [[lebka|lebky]], [[páteř]]e, [[žebro|žeber]] s [[hrudní kost|hrudní kostí]] a kostí končetin. Spojení pákovité stavby zadních končetin a silných zádových svalů umožňuje kočce velice rychlý start a mohutné skoky, není však vhodné pro dlouhodobý výkon. Velice pružnou páteř z volně spojených [[obratel|obratlů]] umožňující ohnutí těla prakticky o 180 stupňů tvoří 7 krčních, 13 hrudních a 7 bederních obratlů, [[křížová kost|kost křížová]] (ze 3 srostlých obratlů) a obvykle 20-26 obratlů ocasu. Lebka kočky je středně dlouhá, s dobře vyvinutou mozkovnou a silnými čelistmi. Kočka domácí má úplný sekodontní [[chrup]], který umožňuje potravu trhat, ale ne žvýkat. Mléčný chrup kočky obsahuje 26 zubů. Koťata se rodí jako bezzubá, zoubky se prořezávají 10–30 dní po narození. Výměna mléčného chrupu za trvalý probíhá obvykle od 3. do 6. měsíce věku. Trvalý chrup se skládá z 30 [[zub]]ů, přičemž z horní čelisti jich vyrůstá 16, z dolní 14. Skus je klešťovitý, to znamená, že řezáky obou čelistí se dotýkají řeznými plochami. Při posuzování pravidelnosti skusu u šlechtěných plemen koček se povoluje tolerance 2 mm. Větší odchylky se označují za [[předkus]] či [[podkus]] a jsou nežádoucí. Vzhledem k možné dědičné podmíněnosti se jedinci s předkusem či podkusem vyřazují z chovu. === Smysly === [[Soubor:Black and white housecat curled up.jpg|left|thumb|Odražené světlo způsobuje zlatozelený svit kočičích očí]] Kočka domácí má vynikající [[zrak]], [[sluch]] i [[čich]]. Oproti člověku má sice menší [[zorné pole]] (205 stupňů oproti 220 stupňům u člověka), vidí však ostřeji a v šeru ji napomáhá [[tapetum lucidum]], vrstva buněk nacházející se na cévnaté vrstvě za [[sítnice|sítnicí]], které odrážejí dopadající světlo. Tato schopnost způsobuje charakteristický zlatozelený svit, který lze v očích kočky za šera pozorovat. Na světle se kočičí zornice stáhne do úzké štěrbiny. Kočka zřejmě vidí barevně, v jejím světě je však nejdůležitější pohyb a barvy nehrají důležitou roli. Kočky mají výborný sluch, čemuž napomáhají pohyblivé ušní boltce. Kočka domácí má schopnost přesně rozlišit, odkud daný [[zvuk]] vychází. Spodní hranice slyšení je asi 30&nbsp;Hz, tedy stejně jako u člověka, horní hranice je pak asi o dvě [[oktáva (hudba)|oktávy]] výše než u lidského sluchu, 45&nbsp;kHz.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Říhová | jméno = Marie | rok = 1999 | titul = Chováme kočky | vydavatel = DONA | isbn = 80-86136-30-2 | kapitola = Stručná anatomie a fyziologie kočky | stránky = 54 }}</ref> Nosní sliznice kočky obsahuje asi 200 miliónů čichových buněk.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pollard | jméno = Michael | rok = 2004 | titul = Encyklopedie koček | překladatelé = Romana Anděrová | vydavatel = Slovart | isbn = 80-7209-552-8 | kapitola = Čich, chuť a hmat | stránky = 24 }}</ref> Čich slouží kočce k nalezení kořisti, k orientaci v prostředí a ke komunikaci s ostatními kočkami. Kočka domácí má zachovaný [[Jacobsonův orgán]], kterým může také přijímat určité pachy, jako jsou feromony vylučované říjícími kočkami. [[Chuť]] je těsně spojená s čichem. Zajímavé je, že kočky nemají schopnost vnímat sladkou chuť.<ref>[http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2005072702 Proč nemají kočky rády sladké?]</ref> Hmat je ze všech smyslů nejméně vyvinut. Nejcitlivějším místem na těle kočky je [[Jazyk (orgán)|jazyk]], dále čenich a tlapky. Na tlapkách jsou citlivé receptory vnímající vibrace, díky kterým může kočka zaznamenat i nepatrné chvění. Schopnost koček předpovídat [[zemětřesení]] je zřejmě dána právě touto citlivostí. Kočka domácí má dále na hrudních končetinách a na obličeji citlivé hmatové vousy, které ji umožňují orientaci i v naprosté tmě. Kočka je do značné míry necitlivá vůči vysokým teplotám – povrch rozehřátý na 44&nbsp;°C již člověku připadá jako horký a dotyk vnímá jako [[bolest]], kočka teplotu povrchu vnímá jako nepříjemnou až při 52&nbsp;°C. == Fyziologie == [[Soubor:Termografia kot.jpg|thumb|right|Termografický snímek kocoura]] Kočka domácí je teplokrevný živočich, její vnitřní tělesná [[teplota]] je 38,0–39,5&nbsp;°C, měří se obvykle v konečníku lekářským [[teploměr]]em. Koťata a mladí jedinci mají tělesnou teplotu trochu vyšší, dospělí [[kastrát]]i naopak trochu nižší. [[Dechová frekvence]] zdravé kočky, v klidu při pokojové teplotě, se pohybuje od 20 do 30 nádechů za minutu, [[tepová frekvence]] se pohybuje mezi 110 až 130 tepy za minutu. Je to tvor s krepuskulární aktivitou a přirozeně je nejaktivnější večer a v brzkých ranních hodinách. Denně prospí 12-16 hodin, přičemž platí, že útlý, orientální typ je aktivnější než zavalité typy. Kočky žijící divoce se dožívají v průměru 3–5 let, zatímco doma chované kastrované kočky až 15 let. [[Guinessova kniha rekordů]] uznává jako nejstarší kočku Creme Puff, která se narodila 3. srpna [[1967]] a v roce [[2005]] byla stále naživu. Na věk dožití kočky působí mnoho faktorů - její zdraví, výživa a i to, jestli chodí ven a vystavuje se tak nebezpečí úrazu. Podle statistik se kastrovaná zvířata dožívají delšího věku než nekastrovaná, které mají sklon více se toulat. === Rozmnožování === [[Soubor:Laitche-P013.jpg|thumb|right|Kočka s koťaty]] Většina koček [[pohlavní dospělost|pohlavně dospívá]] v 7. až 9. měsíci, kočky obvykle dospívají později než kocouři. U některých jedinců může dojít k pohlavní dospělosti už v 6 měsících věku, naopak u některých plemen, zvláště větších, dochází k pohlavní dospělosti až po jednom roce věku jedince. Časnější nástup stimuluje styk s již cyklujícími kočkami či kocoury. Protože kočky tělesně dospívají později, než dojde k dospělosti pohlavní, neměly by se nakrývat před dosažením alespoň 12 měsíců věku. Kočky mohou mít dva vrhy ročně, v jednom vrhu může být až deset koťat. ==== Říje ==== Kočka domácí je sezónně polyestrické zvíře, k [[říje|říji]] dochází v průběhu celého roku vyjma zimy. Pouze v případě horkého léta může být říje omezená jen na jaro a podzim. Říje trvá u koček zhruba 7 dní, ale její délka může být u konkrétních jedinců velice variabilní (zpravidla se však vejde do 3–15 dnů. Období mezi jednotlivými říjemi může být pouze tři týdny až měsíc. Klasickými příznaky říje jsou neklid, protahování se, otírání se o nohy chovatele, nepravidelný a snížený příjem potravy a vytrvalé snahy uniknout ven za kocourem. Při silnějším pohlazení po zádech se většina koček staví do pářícího postoje (přední končetiny natažené vpředu, hrudník se dotýká země, pokrčené zadní nohy posunuté pod břichem a ocas nahoře nebo na straně). Kocouři v období říje projevují taktéž neklid, jsou více cítit a ve zvýšené míře značkují [[moč]]í své teritorium. Volně žijící kočky ohlašují říji močí a naléhavým voláním, na které často odpoví více kocourů. Kočka se otírá o předměty a válí se po zemi. Kocouři přilákáni pachem a volání říjící se samice bojují o právo se pářit. Někdy stačí jen ritualizovaná agrese, velmi často však dojde i k fyzické konfrontaci. S kočkou se často spojí jen jediný, nejsilnější kocour z celé skupiny, i když výjimkou není ani [[superfekundace]], což je jev, při kterém je kočka během jedné říje oplodněna více kocoury a v jednom vrhu jsou koťata různých otců. [[Soubor:Domestic cats breeding.ogg|thumb|right|Páření]] Když je kočka připravená k páření, dá to kocourovi najevo tím, že zaujme pářící postoj. [[Koitus]] trvá jen několik sekund a skončí násilným odstrčením kocoura kočkou, kočka může kocoura i napadnout. Během styku s kocourem teprve drážděním samičích pohlavních cest dojde k [[ovulace|ovulaci]] (provokovaná ovulace). Nespáří-li se kočka, říjový cyklus se vrací zpět do proestru a další říje může nastat už za další týden. U kočky může říje nastat i v průběhu březosti, kočka se může pářit a výsledkem je [[superfetace]], kdy jsou v děloze kočky plody různého stáří. ==== Březost a porod ==== [[Březost]] domácí kočky trvá přibližně 9 týdnů, fyziologická délka březosti počítána od krytí se pohybuje v rozmezí od 56 do 71 dní,<ref>{{Citace monografie | příjmení = Edney | jméno = Andrew | rok = 1994 | titul = Já - kočka | překladatelé = Doc. Ing. Jiří Cibulka | vydavatel = Cesty Praha | isbn = 80-85363-84-4 | kapitola = Březost a předporodní péče | stránky = 146 }}</ref> průměrně 65 dní. Březí kočky bývají klidnější a přijímají více potravy. Prvním příznakem březosti je ztmavnutí struků, které se objeví za 2–3 týdny po krytí. V druhé třetině březosti je u většiny koček vidět zvětšené břicho a slabiny. [[mléčná žláza|Mléčné žlázy]] bývají zvětšené a překrvené, patrné v srsti. V poslední třetině březosti je, zvláště při větším počtu mláďat, břicho nápadně zvětšené. Již kolem 26.–30. dne březosti je možná diagnostika pomocí ultrazvukového vyšetření kočky. U koček, které se sice pářily, ale nezabřezly, se totiž může objevit [[falešná březost]], pseudogravidita, která věrně připomíná březost skutečnou. Tento stav je způsoben tím, že došlo k ovulaci a hormonální vyladění organismu odpovídá skutečné březosti, ale bez přítomnosti plodů v děloze. Místo porodu končí říjí, která nastane v době očekávaného porodu nebo dříve. [[Soubor:Cat birth 1.jpg|thumb|left|Kotě procházející porodními cestami kočky]] V posledních dnech před [[porod]]em dochází k výraznému zvětšení [[mléčná žláza|mléčných žláz]], uvolnění [[pánev (kost)|pánve]] a ke zduření [[vulva|vulvy]]. Kočka může být neklidná, vyhledává tmavá a tichá místa k vrhu. Délka porodu je individuální a záleží mimo jiné na velikosti vrhu, může trvat až 24 hodin.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pollard | jméno = Michael | rok = 2004 | titul = Encyklopedie koček | překladatelé = Romana Anděrová | vydavatel = Slovart | isbn = 80-7209-552-8 | kapitola = Březost a porod | stránky = 113 }}</ref> Obyčejně se rodí 4 až 6, ale také až 10 koťat. ==== Koťata ==== [[Soubor:Kitten-kasimir-in-hand.jpg|thumb|right|Tři dny staré kotě]] Koťata se rodí slepá a hluchá, osrstěná. Hmotnost se pohybuje okolo 57–114 gramů.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pollard | jméno = Michael | rok = 2004 | titul = Encyklopedie koček | překladatelé = Romana Anděrová | vydavatel = Slovart | isbn = 80-7209-552-8 | kapitola = Odchov koťat | stránky = 117 }}</ref> Koťata mají hned po narození vyvinutý čich a hmat, tyto dva smysly používají k nalezení bradavky matky. Hned po porodu se matce začne vylučovat [[mlezivo]] (kolostrum), první potrava pro novorozená koťata. Teprve později jsou koťata krmena [[mléko|mlékem]]. Kočičí mléko je [[laktalbumin|albuminové]], neobsahuje [[kasein]] a jen malé množství [[laktóza|laktózy]], proto je [[kravské mléko]] jako náhradní potrava pro koťata nevhodné a nebezpečné. Náhradním řešením pro krmení koťat, která ztratila matku, jsou specializované mléčné náhražky nebo v nouzi [[kondenzované mléko]], ředěné vlažnou vodou. [[Soubor:Kitten-feeding.jpg|thumb|right|Krmení kotěte pomocí injekční stříkačky]] {| class="wikitable" !Druh mléka !Voda (%) !Tuk (%) !Bílkoviny (%) !Sacharidy (%) !Popel (%) |- |Lidské mléko |87 |4,8 |1,5 |6,4 |0,3 |- |''Kočičí mléko'' |82 |3,3 |9,1 |4,9 |0,6 |- |Kravské mléko |88 |3,7 |3,2 |4,7 |0,7 |- |} Koťata podporují produkci mléka masírováním okolí bradavek („mléčný krok“) a předením. Silnější jedinci obvykle vyhledávají přední páry bradavek, v nichž je produkce mléka intenzivnější. Pijí několikrát denně, zbytek času prospí. Kočka koťatům masíruje [[břicho]], anální otvor a genitálie, čímž podporuje vylučování moči a trusu. Koťata sama ještě nejsou schopna samostatného vylučování. V této fázi koťata rychle rostou a po týdnu by měla zdvojnásobit svojí porodní váhu. Koťata otvírají oči kolem 10 dne věku. V té době váží okolo 200 [[gram]]ů. Začínají vnímat svoje okolí a aktivně ho prozkoumávat. Učí se pohybovat se a od třetího týdne se objevují první hry, při kterých se učí běhat, skákat, plížit se a lovit, koťata poznávají okolí. Na konci prvního měsíce věku váží okolo 300 gramů a začínají se sama čistit. V tomto období je chovatel může začít přikrmovat. Koťata jsou čistotná a už v tomto věku se mohou naučit používat kočičí toaletu. Období mezi pátým až sedmým týdnem je důležité pro [[Socializace|socializaci]] koťat. Koťata si vytváření vztah k vlastnímu druhu a k druhům, se kterými přicházejí do styku. Koťata, která v tomto období neměla kontakt s člověkem, se budou lidem celý život vyhýbat a nikdy z nich nevyrostou přítulné kočky, na rozdíl od koťat, která měla v tomto období možnost socializace na člověka. Ve věku deseti týdnů už jsou koťata vůči novým věcem obezřetnější a jejich povahy jsou plně vyvinuté. Ve třech měsících jsou již plně odstavená. Dvanáct týdnů věku je u ušlechtilých plemen koček doporučený věk odběru koťat a jejich prodeji novému majiteli. V tomto věku jsou koťata velmi hravá a učí se sociálnímu chování. Ve volné přírodě, kde koťata zůstávají s matkou, ji následují při každodenních činnostech a učí se samostatně lovit. Okolo pátého měsíce věku dojde k výměně [[zub]]ů. == Kočka nebo kocour == Po dosažení pohlavní dospělosti vyniknou pohlavní rozdíly mezi kočkou a kocourem. Kocour bývá větší, má širší krk a větší hlavu. Kočky bývají menší a jejich hlava má tvar trojúhelníku (záleží však na plemenu). Nekastrovaný kocour je [[teritorium|teritoriální]] a svůj revír si značí [[moč]]í a otíráním se o předměty. Ze svého teritoria vyhání vetřelce. Na rozdíl od kočky se toulá a při hledání samice v říji může strávit několik dní mimo domov. Revír nekastrovaného kocoura je asi třikrát větší než teritorium nekastrované kočky. Kočky nesnášejí změnu prostředí a nerady cestují, při hrách ale nejsou tak agresivní jako kocouři. Po kastraci se však značná část povahových rozdílů mezi kocourem a kočkou ztratí. == Kastrace == [[Kastrace]] koček je jediný spolehlivý způsob, jak u koček chovaných v bytě eliminovat říji a její projevy (rozstřikování moči, hlasové projevy), a jak u divoce žijících koček nebo koček s výběhem zamezit produkci nežádoucího potomstva. Kastrované kočky mají větší průměrnou délku života, drží se více doma, jsou přítulnější, mazlivější a klidnější. Není pravda, že kastrovaná kočka ztratí schopnost lovit myši, tloustnutí kastrátů je spíš než přímý důsledek kastrace následkem sníženého energetického výdeje jedince. Kastrace se kromě koček chovaných doma používá také na kočky volně žijící venku.<ref>[http://www.veterinainfo.cz/Kastrace-kocek Kastrace koček?]</ref><ref>[http://www.rozhlas.cz/izurnal/podkuzi/_zprava/40838 Plzeňští toulavé kočky kastrují]</ref> === Ovariohysterektomie === [[Ovariohysterektomie]] je kastrace koček, samic. Jedná se o chirurgické odstranění [[vaječník]]ů, [[vejcovod]]ů a [[děloha|dělohy]]. Zákrok se provádí v [[narkóza|narkóze]] a kočka se po ní zotavuje několik dní. Kastrace kočky vede k odstranění všech doprovodných projevů řije, kočka už nikdy nebude mít koťata. Kastrace je spolehlivou ochranou proti nemocem pohlavních orgánů ([[pyometra]], rakovina dělohy aj.), výzkumy ukazují, že výrazně zmenšuje riziko výskytu rakoviny [[mléčné žlázy]]. Existuje alternativní řešení kastrace, a to sterilizace. Ta spočívá v podvázání vaječníků; sterilizace však neovlivňuje hormonální hladinu, kočka stále bude mít říji, i když nebude moci zabřeznout. Sterilizace také nemá žádný efekt jako ochrana před [[rakovina|rakovinou]]. Současně může dojít i ke vstřebání podvazujícího materiálu a tím obnovení [[fertilita|fertility]] kočky. === Orchiektomie === [[Orchiektomie]] je kastrace kocourů. Jde o chirurgický zákrok, při kterém se odstraní [[varle|varlata]], [[nadvarle|nadvarlata]] a část [[chámovod]]u. Tento zákrok by se měl provádět až v pohlavní dospělosti kocoura, ve věku kolem jednoho roku. Brzká kastrace může vést ke tvorbě [[močové kameny|močových kamenů]], protože močová trubice neměla čas se pořádně vyvinout a rozšířit. Také může dojít k nevyvinutí sekundárních pohlavních znaků, které odlišují kočku od kocoura (větší vzrůst, tzv. kocouří hlava). Vzhledem k relativní jednoduchosti zákroku je kocour do 24 hodin po kastraci v původní kondici. Do dvou měsíců po kastraci je však ještě schopen zplodit potomstvo, protože při kastraci nedojde k odstranění všech spermií z vývodných pohlavních cest. Kastrace odstraňuje nežádoucí projevy říje jako toulání se, vyhledávání koček v říji, značkování teritoria a upravuje intenzivní zápach moči. Kastráti jsou klidnější a raději se zdržují doma, nemají potřebu bojovat o teritorium či kočky. V přechodném období, kdy kocour už začíná značkovat, ale není ještě dost starý na kastraci, se dá použít lék [[Androcur]], který tlumí pohlavní pud. == Plemena kočky domácí == : ''Související informace můžete najít také v článku:'' [[Plemena koček]] [[Soubor:Persian-black.jpg|thumb|left|[[Perská kočka]] - modrá]] Díky šlechtění (plemenitbě, chovu) vznikla celá řada jednotlivých plemen kočky domácí, která se navzájem liší nejenom barvou srsti, její kvalitou ale i stavbou těla, velikostí a barvou očí i povahovými vlastnostmi. I v současné době vznikají nová plemena koček. Šlechtění koček si vyžaduje znalosti o daném plemeni (znalost uznaného standardu vyhlášeného [[Mezinárodní felinologická organizace|FIFe]], případně jiných organizací, které dané plemeno uznávají. Zároveň je třeba být členem nějakého klubu chovatelů, který svými vnitřními předpisy usměrňuje pravidla chovu koček s průkazem původu. Do chovu jsou v dnešní době připuštěni pouze jedinci odpovídající platnému standardu. To, zda jedinec standardu odpovídá, určí na [[Výstava koček|výstavě]] posuzovatel. Každá základní organizace chovatelů koček stanoví ve svých předpisech chovatelům určitá práva a povinnosti, specifikuje zásady plemenitby daného plemene, které chovatel musí dodržovat a taktéž určuje podmínky, po jejichž splnění je možné jedince zařadit do chovu (určuje kolik a jakých výstav s jakým hodnocením musí jedinec absolvovat, jaký musí být jeho zdravotní stav a věk atd.) Na dodržování těchto předpisů dohlíží poradce chovu (zkušený chovatel, který má pravomoc vystavovat příslušné dokumenty, pomáhá jednotlivým chovatelům a dohlíží na jejich činnost). V současné době se často hovoří o takzvaném týrání chovem – což je situace, kdy se u zvířat přešlechťují nekteré fyziologické znaky do té míry, že zvířatům znemožňují normální život. Jedná se například o [[perská kočka|perské kočky]] a další exotické kočky, které mají na základě deformovaného nosu a tlamy dýchací potíže. Toto týraní není doposud právně zakázáno a je tudíž na jednotlivých chovatelských organizacích, jak se k tomuto problému postaví. == Nemoci koček == === Virové a bakteriální nemoci a plísně === * [[Vzteklina]] – mohou se nakazit všechna teplokrevná zvířata včetně člověka. Vždy končí smrtí. Prevencí je každoroční [[očkování]]. * [[Borrelióza]] – mohou se nakazit všichni savci včetně člověka. Je přenášena klíšťaty a komáry. Očkování pro kočky zatím neexistuje, prevencí je používání repelentů, které zabrání přisátí klíštěte. * [[Panleukopénie]] – postihuje pouze kočky, často malá koťata. Často končí smrtí. Prevencí je očkování. * [[Virová rhinotracheitis]] – postihuje pouze kočky. Prevencí je očkování. * [[Kaliciviróza]] – postihuje pouze kočky. Prevencí je očkování. * [[Infekční peritonitída koček|Infekční peritonitída]] (Feline Infectious Peritonitis, FIP) – postihuje pouze kočky, vždy končí smrtí. Prevencí je vakcinace. * [[FIV]], „kočičí AIDS“ – postihuje pouze kočky, končí smrtí. * [[kočičí leukóza]], FeLV – postihuje pouze kočky, končí smrtí. Prevencí je vakcinace. * [[Campylobakterióza]] – mohou se nakazit všechna teplokrevná zvířata včetně člověka. Človek se nakazí z infekčního trusu, projevuje se žaludečními a střevními problémy. Kočky se nakazí jen zřídka. Prevencí je hygiena. * [[Salmonelóza]] – mohou se nakazit všechna teplokrevná zvířata včetně člověka, i plazi. Prevencí je hygiena. * [[Tuberkulóza]] – kočka se nakazí od nemocného člověka. * [[Dermatofytóza]] – kožní plíseň - mohou se nakazit všichni savci včetně člověka, k nákaze dochází přímým kontaktem nebo pobytem v kontaminovaném prostředí. U člověka i u zvířat se projevuje kožními změnami. Prevencí je hygiena. === Paraziti === ==== [[Protozoa|Protozoární]] onemocnění ==== * [[Giardióza]] – půvocem je ''Giardia intestinalis''. Jedná se o průjmové onemocnění mladších koček nebo oslabených jedinců. * [[Toxoplazmóza]] – původcem je prvok ''Toxoplasma gondii''. Kočky jsou definitivním [[hostitel]]em, [[mezihostitel]]em jsou ostatní savci včetně člověka. * [[Trichomonóza]] – původcem je ''Tetratrichomonas felistomae''. Postihuje nejčastěji ústní dutinu. * [[Teilerióza]] – původcem je ''Theileria felis''. Onemocnění koček a kočkovitých v Severní Americe, prvok napadá [[lymfocyt]]y a [[červená krvinka|červené krvinky]]. * [[Izosporóza]] – původcem jsou [[kokcidie]] ''Isospora felis'' a ''I. rivolta''. Střevní onemocnění postihující zejména koťata do stáří 4 měsíců. ==== [[Helmint]]i ==== * [[motolice]] ** ''[[Paragonimus westermani]]'' (motolice plicní) – motolice vyskytující se v Asii, Afice a Jižní Americe. Kočka se nakazí pozřením sladkovodních raků a krabů, motolice se lokalizují v plicích a vyvolávají zánět plic. ** ''Opistorchis felineus'' a ''[[Opisthorchis viverrini|O.viverrini]]'' – jsou motolice postihující játra a žlučovody. Vyskytují se především v Asii a ve výchdní Evropě. Kočka se nakazí pozřením masa kaprovitých ryb. * [[tasemnice]] ** ''Mesocestoides lineatus'' ** ''Dipylidium caninum'' (tasemnice psí) – nejběžnější tasemnice u masožravcuů v Česku ** ''Echinococcus multilocularis'' – definitivním hostitelem je kočka a [[pes]]. Tasmenice je nebezpečná pro člověka. * [[hlístice]] ** ''Toxocara cati'' ([[škrkavka kočičí]]) – nejběžnejší střevní hlístice u koček ** ''Toxascaris leonina'' (škrkavka šelmí) ** ''Ancylostoma tubaeforme'' ** ''Aelurostrongylus abstrusus'' – způsobuje [[plicní červivost]] koček ** ''Trichuris vulpis'' (tenkohlavec liščí) – červi způsobující záněty slepého a tlustého střeva ** ''Capillaria aerophila'' – napadá plíce. ==== [[Roztoč]]i a [[hmyz]] ==== [[Soubor:Otodectes cynotis.jpg|right|230px|thumb|Zákožka druhu ''Otodectes cynotis'' – původce ušního svrabu u koček]] * Zaklíštění – kočky napadají klíšťata různých druhů, v Česku nejčastěji ''[[Ixodes ricinus]]'', význam tkví především v přenosu infekčních onemocnění (tularémie, borelióza, babesióza) * [[Ušní svrab]] – původcem je ''Otodectes cynotis'' * Notoedrový svrab – původcem je zákožka ''Notoedres cati'' * Cheyletielóza – původcem je ''Cheyletiella yasguri'' * Trombikulóza – původcem je sametka podzimní (''Neotrombicula autumnalis'') * Všenky – ''Felicola subrostratus'' * [[Blechy]] – napadají všechny savce. Prevencí je hygiena a odblešování zablešených koček. === Literatura === * POLLARD, Michael, ''Encyklopedie koček''. Z angl. 1. vyd. přel. Romana Anděrová, 1. vyd. v ČR. Slovart, 2004., 384 s. ISBN 80-7209-552-8. * CUTTS, Paddy, ''Vše o kočkách''. Z angl. přel. Jana Vilimovská, 1. vyd. v ČR. Nakladatelství Svojtka, 2003., 257 s. ISBN 80-7237-701-9 * EDNEY, Andrew, ''Já - kočka''. Z angl. přel. Doc. Ing. Jiří Cibulka, 1. vyd. v ČR. Nakladatelství a vydavatelství CESTY Praha, 1994., 191 s. ISBN 80-85363-84-4 * VERHOFF-VERHALLENOVÁ, Esther J.J., ''Encyklopedie koček''. přel. Petra Martínková, 1. vyd. v ČR, Rebo, 1997., 239 s. ISBN 80-85815-84-2 * ŘÍHOVÁ Marie, ''Chováme kočky''. 1.vyd. Nakladatelství DONA, 1999, 172 s. ISBN 80-86136-30-2 * ŘÍHOVÁ Marie, ''Kočky''. 2. vyd. Aventinum, 1998, 191 s ISBN 80-7151-058-0 * THÁMOVÁ, Olga, GORDOŇ, Zděněk ''Plemena koček''. 2. vyd. Praha: Aventinum nakladatelství, 2005., 208 s. ISBN 80-7151-250-8. * HORZINEK, Marian C., SCHMIDT, Vera, LUTZ, Hans ''Choroby mačiek/Nemoci koček''. 3. vyd. přel. MVDr. Dominika Švehlová, Doc. MVDr. Alexandra Trbolová, PhD, Prof. MVDr. Pavol Mudroň, PhD, Bratislava: Pro-Trade, s.r.o., 2003., 814 s. ISBN 80-969010-5-20. * TAYLOR, David, ''Velká kniha o kočkách''. Z angl. přel. Luděk J. Dobroruka a Eva Horová, 4. vyd. v ČR. Knižní klub, 2008., 216 s. ISBN 978-80-242-2337-7. === Související články === * [[Kočkovití]] * [[Chov kočky domácí]] * [[Povaha kočky domácí]] * [[Felinoterapie]] == Reference == <references/> == Externí odkazy == [[Soubor:Macour1.jpg|right|250px|thumb|kočka chovaná v městském bytě]] * [http://www.schk.cz/schk/ Sdružení chovatelů koček v České republice] * [http://www.kocky-online.cz/ Kočky online] – český web pomáhající opuštěným kočkám * [http://www.modrykocour.cz/ Modrý kocouř] * [http://www.miciny.cz/encyklopedie-kocek/ Encyklopedie koček] * [http://www.citizenlunchbox.com/famous/cats.html Slavné kočky (anglicky)] ==== Světové organizace koček ==== * [http://www.fifeweb.org/intro.html Fédération Internationale Féline – FIFe] * [http://www.aaceinc.org/ The American Association of Cat Enthusiasts – AACE] * [http://www.acf.asn.au/ The Australian Cat Federation Inc. – ACF] * [http://www.acfacat.com/ American Cat Fanciers Association – ACFA] * [http://www.alphalink.com.au/~rivett/cav.htm The Cat Authority of Victoria Inc. – CAV] * [http://www.cca-afc.com/ The Canadian Cat Association/Association Feline Canadienne – CCA/AFC] * [http://www.cfainc.org/ The Cat Fanciers' Association – CFA] * [http://www.cffinc.org/ Cat Fanciers Federation – CFF] * [http://www.cfsa.co.za/ Cat Federation of Southern Africa – CFSA] * [http://www.hotkey.net.au/~fccvic/ The Feline Control Council of Victoria Australia – FCC] * [http://ourworld.compuserve.com/homepages/gccf_cats/ The Governing Council of the Cat Fancy – GCCF] * [http://www.cats.org.au/ The Governing Council of the Cat Fancy Australia and Victoria Inc. – GCCFV] * [http://www.nzcatfancy.gen.nz/ The New Zealand Cat Fancy – NCF] * [http://www.hotkey.net.au/~nswcfa/ New South Wales Cat Fanciers' Association – NSWCFA] * [http://sacc.ad.co.za/ The Southern Africa Cat Council – SACC] * [http://www.tica.org/ The International Cat Association – TICA] * [http://www.worldcatcongress.org/ The World Cat Congress – WCC] * [http://www.wcf-online.de/ The World Cat Federation – WCF] {{Commons|Cat}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Malé kočky]] [[Kategorie:Kočka domácí]] [[Kategorie:Invazní druhy]]

Návrat na stránku „Kočka domácí“.