Kolonialismus

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

[[Soubor:colonisation2.gif|náhled|vpravo|460px|Kolonizace světa 1492-[[2007]]]] [[Soubor:Colonization 1945.png|náhled|vpravo|300px|Mapa světa znázorňující kolonialismus v období konce [[Druhá světová válka|druhé světové války]] (anglicky)]] '''Kolonialismus''' představuje rozšiřování [[svrchovanost]]i určitého [[národ]]a na [[teritorium]] a lid mimo vlastních [[Státní hranice|hranic]], často za účelem zlepšení vlastní [[ekonomika|ekonomiky]] prostřednictvím využívání domorodých [[přírodní zdroj|přírodních zdrojů]], [[pracovní síla|pracovní síly]] a místního trhu. Tento termín také odkazuje na názory, které se snaží o legitimizaci nebo propagaci tohoto systému, hlavně názor, že mravy kolonizujícího národa jsou lepší než národa kolonizovaného. Kolonialismus je na rozdíl od antické nebo středověké [[kolonizace]] považován za moderní, téměř výhradně západní (nebo evropský) jev, a to i přestože politika expanze s různou formou nadvlády a udržování [[hegemonie]] nebyla v minulosti výhradně západním jevem. V tomto ohledu má kolonialismus vztah k [[říše (území)|říši]] (impériu). Moderní kolonialimus se obvykle datuje od 16. století do poloviny 20. století. Kolonialismus jako systém nadvlády a kontroly neměl jenom ekonomickou dimenzi, ale neméně významné byly jeho politické a kulturní dimenze. == Typy kolonialismu == Historicky je možné odlišit několik typů moderního kolonialismu: * osídlovací kolonialismus, který spočíval v přesunu relativně velkých nebo větších skupin obyvatel z mateřské země (metropole) na nová kolonizovaná území. Jako příklad je možné uvést situace v [[Jižní Amerika|Jižní Americe]] (španělské a portugalské kolonie), [[Severní Amerika|Severní Americe]] (britské a francouzské kolonie) nebo příklady [[Austrálie]], [[Nový Zéland|Nového Zélandu]] a nebo [[Jižní Afrika|Jižní Afriky]] (opět britské kolonie, částečně holandské). Za formu osídlovací kolonizace se často považuje také případ ruské [[Sibiř]]e. Domorodé nebo místní politické instituce a [[kultura]] byly podrobeny intenzivnímu tlaku ze strany kolonizátora, což vedlo ve většině případů k jejich nahrazení kolonizátorovými. Neznamenalo to nicméně, že místní společenské a politické [[instituce]] nebo [[tradice]] zcela vymizely. * exploatační (vykořisťující) kolonialismus, který se spíše než na osídlování obyvatelstvem z mateřské země, zaměřoval na vojenskou a politickou kontrolu kolonizovaných území, jež zaručovala kolonizátorovi kontrolu nad hospodářstvím (včetně kontroly nad místními bohatými přírodními zdroji) a [[mezinárodní obchod|mezinárodním obchodem]]. V tomto případě mohla být zachována většina místních politických a společenských institucí, ale jejich funkce byly reorientovány na zprostředkovatele k udržení nadvlády kolonizátora. Jako příklady je možné uvést britskou koloniální politiku v [[Indie|Indii]], belgickou v [[Kongo|Kongu]] nebo holandskou v [[Indonésie|Indonésii]]. * [[hybrid|hybridní]] kolonialismus je pojem, který se snaží zahrnout ty příklady, které vykazují rysy obou předchozích typů kolonialismu. Hybridní kolonialismus ukazuje na vývojovou změnu z exploatačního typu k osídlovacímu, ke které došlo v některých příkladech. Jako nejvýznamnější příklad může sloužit příklad francouzského [[Alžírsko|Alžírska]]. Jako všechny [[typologie]] je i tato typologie pomocná a nevystihuje pojem kolonialismu v celé jeho šíři. == Hlavní moderní koloniální velmoci == Pokud ponecháme stranou [[řecká kolonizace|řeckou kolonizaci]] nebo formy [[hegemonie]], spojené s [[Perská říše|Perskou říší]], říší [[Alexandr Veliký|Alexandra Velikého]], [[Římská říše|Římskou říší]], [[Čína|Čínou]] nebo [[Osmanská říše|Osmanskou říší]] ad., které jsou označovány jako [[imperialismus]], moderní kolonialismus je asociovaný s následujícími zeměmi:<br /> V Evropě:<br /> * [[Spojené království]] * [[Francie]] * [[Španělsko]] * [[Portugalsko]] * [[Nizozemsko|Nizozemí]] * [[Belgie]] * [[Německo]] * [[Itálie]] * [[Dánsko]] * [[Švédsko]] * [[Rusko]] Mimo Evropu: * [[Japonsko]] * [[Spojené státy americké]] == Dějiny kolonialismu == === Objevení Ameriky a období iberské koloniální expanze === V obecném pojetí začínají dějiny moderního kolonialismu s objevením Ameriky (respektive Amerik: Jižní, Střední a Severní) po roce 1492. Už kolem poloviny 15. století ale [[Portugalci]] objevovali a navazovali první kontakty na západním pobřeží Afriky. Počátek kolonialismu je tak spojen s dobou tzv. objevných plaveb, ve kterých od konce 15. až do poloviny 16. století dominovali právě Portugalci a [[Španělé]]. Pod španělskou vlajkou se vylodil Kryštof Kolumbus na ostrovech [[Karibik]]u. Španělští a portugalští [[conquistador|conquistadoři]] během zhruba 50 let postupně objevili většinu [[Jižní Amerika|Jižní]], [[Střední Amerika|Střední Ameriky]] a jih [[Severní Amerika|Severní]]. Již v roce 1494 došlo smlouvou z Tordesillas došlo ke geografickému rozdělení sféry vlivu mezi Španělsko a Portugalsko, a to podél severo-jižního [[poledník]]u, 370 mil od [[Kapverdy|Kapverdských ostrovů]]. Toto dělení umožňovalo Portugalcům kontrolu nad zhruba dnešní [[Brazílie|Brazilií]]. Zatímco Španělé se zaměřovali téměř výlučně na Ameriku (s několika výjimkami jako byla například [[Generální kapitanát Filipíny]]), Portugalci měli od 15. století zájmy také v [[Afrika|Africe]] a v [[Asie|Asii]] (například [[Portugalská Indie|Goya]] na [[Indický subkontinent|Indickém poloostrově]], misie v Japonsku, [[Macao]]). Objevení Ameriky a počátek jejího kolonizování byl významný také z hlediska kulturního a biologického. Během relativně krátké doby došlo díky kolonizaci k revoluční výměně mezi Starým a Novým kontinentem, který se týkal zemědělských produktů respektive biologické změny (výměna se týkala rostlin, zvířat ale také nemocí), tato kulturně-biologická výměna je odborně nazývána '''[[Kolumbovská výměna|Kolumbovskou výměnou]]''' (''Colombian exchange''). V tomto smyslu změnilo objevení Ameriky a její kolonizování evropskou ale i americkou a následně i asijskou, africkou či australskou krajinu, jídelníček i kulturní zvyky. === Nástup Anglie, Francie a Nizozemí v 17. století === Zatímco první polovinu 16. století dominovali evropskému kolonialismu jako novému jevu v evropských dějinách Španělé a Portugalci, situace se změnila po polovině 16. století s postupným nástupem dvou nových velmocí [[Anglie]] a [[Francie]]. Španělsko a Portugalsko si své kolonie nicméně udržely do začátku 19. století a v některých případech až do poloviny [[20. století]]. Od počátku 17. století se k Anglii a Francii připojuje třetí významný hráč, kterým bylo [[Nizozemsko|Nizozemí]]. Anglie a Francie se nejprve zaměřily na osídlovací kolonialismus v [[Severní Amerika|Severní Americe]] (tzn. na sever od [[Španělé|Španěly]] kontrolovaného [[Místokrálovství Nové Španělsko|Nového Španělska]]). V Severní Americe se setkáváme během 17. století také s několika pokusy o kolonizaci ze strany [[Švédové|Švédů]] (stát [[Delaware]]) a [[Nizozemci|Nizozemců]] ([[Nový Amsterdam]], dnes [[New York]]). Tyto pokusy ale neuspěly tváří v tvář anglicko-francouzské konkurenci. Naopak Nizozemci byli relativně velmi úspěšní v oblastech především [[jihovýchodní Asie]], ale na rozdíl od Španělů nebo Angličanů dávali přednost spíše kontrole obchodní výměny a dovozu do Evropy, než budování rozsáhlých více či méně centralizovaných koloniálních administrativ. V 18. století vedl konkurenční boj o kolonie v Severní Americe a v Indii k několika krvavým konfliktům mezi Velkou Británií a Francii se spojenci. K nejvýznamnějším patří Sedmiletá válka, která byla bojována na celkem třech kontinentech – v Evropě, Asii (Indie) a v Severní Americe. Výsledky Sedmileté války předznamenaly nástup Velké Británie jako největší koloniální říše v moderních dějinách, ke kterému došlo v 19. století. === Rusko jako koloniální říše === V souvislosti s kolonialismem je nutné zmínit také případ [[Ruská říše|Ruské říše]]. Je nepochybné, že některé expanzivní prvky politiky Ruské říše je možné považovat za koloniální politiku. Šlo například o dobývání a osidlování Sibiře, které začalo v 16. století. Osídlení a kontrola severoamerické [[Aljaška|Aljašky]] mezi roky 1741-1867 je dalším příkladem ruské koloniální expanze. Ruská politika 19. století ve [[Střední Asie|Střední Asii]] i na [[Kavkaz]]e vykazovala také celou řadu prvků kolonialismu exploatačního typu doplněného ideologií civilizační mise. Stejné prvky vykazovala politika Ruska vůči [[Čína|Číně]] (Mandžusko) ke konci 19. a na začátku [[20. století]]. Na druhou stranu je ale nutné zmínit poněkud odlišný charakter Ruské říše, která byl ovlivněn na prvním místě geografií. Ruská expanze neměla námořní respektive zámořský charakter a často spíše geostrategické než obchodní motivy. Například charakter a síla ruské [[flotila|flotily]] byla v 18. a 19. století více méně regionální. Není možné si také nevšimnout, že ruská expanze směřovala do "blízkého" zahraničí ale postrádala globální či transkontinentální charakter (odhlédneme-li od toho, že se rozkládalo a rozkládá na dvou kontinentech v [[Evropa|Evropě]] a v [[Asie|Asii]]). Prodej Aljašky v roce 1867 nakonec ukázal, že Rusko na transkontinentální charakter expanze rezignovalo. Kromě toho mělo ruské impérium v oblasti mezinárodního obchodu a výměny spíše okrajové postavení. I přes koloniální expanzi bylo ještě v 19. století závislé na vývozu obilí na západ Evropy a obecně tvořilo relativně uzavřený trh. Na rozdíl od ostatních koloniálních zemí, Rusko také zaostávalo v řadě dalších společenských jevů (na prvním místě šlo o absenci silných středních vrstev, které byly základem pro moderní [[kapitalismus]]), které byly v západoevropském případě úzce navázány na kolonialismus. Kromě toho je více než sporné zda byla ruská expanze na Západ: do oblasti [[Pobaltí]], [[Polsko|Polska]] a [[Finsko|Finska]] ale nakonec i [[Gruzie]] kolonialismem. V tomto ohledu je vhodnější hovořit spíše o [[imperialismus|imperialismu]] a zdůraznit skutečnost, že Rusko bylo v době své imperiální existence vnitrozemsky orientovanou mnohonárodní [[říše (území)|říší]] podobně jako [[Rakousko-Uhersko]]. === Americká revoluce a nezávislost Latinské Ameriky === Druhá poloviny 18. století a počátek 19. století byl krizí moderního kolonialismu, a to právě v oblastech, kde koloniální velmoci užívaly politik osídlovacího kolonialismu. Příchozí kolonizátoři se během několika generací již necítili vázáni k mateřské zemi a přijali vlastní [[identita|identitu]]. Skutečnost, že mateřská země zaváděla často politiky, které místní osídlení politicky nebo ekonomicky diskriminovala, vedla postupně ke vzniku opozice. V Severní Americe se nakonec politice Velké Británie postavilo 13 severoamerických kolonií na východním pobřeží a sformovalo nový nezávislý stát - Spojené státy americké. Tato situace se netýkala Kanady a jihu dnešních Spojených států (Lousiana a Florida, Texas a Nové Mexico, Kalifornie). Jestliže byly motivy [[americká revoluce|americké revoluce]] ekonomicko-politické je možné říci, že motivy latinsko-amerického osvobozeneckého hnutí na počátku 19.století byly spíše politicko-ekonomické. Během prvním dvaceti let 19. století se v [[Latinská Amerika|Latinské Americe]] sformovalo několik, formálně nezávislých států. [[Brazílie]] získala nezávislost v roce 1889. Problémem ale zůstavala jejich pokračující ekonomická a kulturní závislost na Evropě. === Nové koloniální země === Mnohem více než na Ameriku se ale zájem koloniálních velmocí zaměřoval v 19. století na Asii a Afriku. Zatímco Španělé, Portugalci a Nizozemci v 19. století ustoupili spíše do pozadí, objevili se během 19. století noví aktéři kolonialismu: Belgie, Německo, Itálie, Japonsko a konečně i Spojené státy. Nicméně nikomu z nich se nepodařilo zpochybnit pozici Velké Británie, která v 19. století upevnila svoji nadvládu ve své nejvýznamnější kolonii - v Indii. Skutečností také bylo, že území, která nebyla ještě kontrolována (a tedy mohla být kolonizována) byla v 19. století malá. V podstatě se jednalo o oblast Afriky, kde mezi sebou soupeřily Velká Británie, Francie, Německo, Belgie a Itálie. V Asii se do hry přidalo ve druhé polovině 19. století také Japonsko, jehož koloniální expanze se zaměřovala na Korejský poloostrov a do Číny, což vedlo ke konfliktu s [[Rusko|Ruskem]]. Spojené státy americké se zařadily ke koloniálním zemím na konci 19. století v souvislosti se španělsko-americkou válkou a ziskem [[Filipíny|Filipín]] a [[Kuba|Kuby]] a dále s americkou politikou v [[Panama|Panamě]] či [[Portoriko|Portoriku]]. Soupeření o koloniální nadvládu bylo jednou z hlavních příčin [[První světová válka|První světové války]]. Je nakonec symptomatické, že jako výsledek porážky Německa došlo k odejmutí jeho kolonií ve střední Africe. === Dekolonizace === {{Podrobně|Dekolonizace}} Meziválečné období je možné charakterizovat jako dobu největšího rozkvětu britsko-francouzského kolonialismu. Nicméně i tak kolonialismus směřoval ke své další, tentokrát konečné krizi, která se plně projevila po [[Druhá světová válka|Druhé světové válce]]. Symbolickým počátkem dekolonizace bylo dosažení samostatnosti nejvýznamnější britské kolonie Indie v roce [[1947]]. Během 50. let 20. století zasáhla vlna dekolonizace oblasti jižní Asie, a to především francouzské [[Indočína|Indočíny]]. Na začátku 60. let 20. století se dekolonizační hnutí rozšířilo do Afriky, kde během této doby vzniklo několik desítek nových států. Je nutné připomenout, že ke [[dekolonizace|dekolonizaci]] docházelo v kontextu [[Studená válka|Studené války]] a jejího [[bipolarismus|bipolarismu]]. Dekolonizace tak byla vnímána jako vytvoření mocenského vakua a obě soupeřící strany se snažily nově vzniklé státy a režimy dostat na svou stranu. Pokusy o tzv. [[hnutí nezúčastněných zemí]], ve kterém byly vedle [[Jugoslávie]] zastoupeny největší dekolonizované země (Indie, [[Egypt]], Kuba a mnoho dálších) stát mimo bipolární dělení světa nebyly úspěšné. V celé řadě případů USA nebo [[SSSR]] nepřímo i přímo zasahovaly do politiky v nově osamostatněních zemích (Kongo nebo Angola) a často také negativně narušovaly jejich vývoj. Dekolonizace a bipolarismus stály také za zrozením konceptu tvz. [[Třetí svět|Třetího světa]]. O významu kolonialismu svědčí, že statisticky bylo kolem roku [[1930]] celkem 84,6% povrchu planety [[Země]] kolonizováno jednou z moderních koloniálních velmocí. Pouze části [[Arábie]], [[Persie]], [[Afghánistán]]u, [[Mongolsko|Mongolska]], [[Tibet]]u, [[Čína|Číny]], [[Siam]]u a [[Japonsko]] nebyly zahrnuty pod formální koloniální nadvládu.<ref>Loomba, A.: ''Colonialism/Postcolonialism''. Routlegde London 1998 s.xiii</ref> == Diskuze o významu a důsledcích moderního kolonialismu == Diskuze o významu ale také dopadech moderního kolonialismu je velice komplexní problém. Naneštěstí do posuzování významu kolonialismu často zasahují různé ideologické pozice či snahy kolonialismus ospravedlnit. V 19. století byl kolonialismus pokládán za zcela legitimní formu [[civilizační proces|civilizačního procesu]]. Evropané se tímto způsobem snažili ospravedlnit svou koloniální nadvládu a často zamlčovali její ekonomickou a exploatační roli, zdůrazňujíce misijní nebo charitativní politiky (zakládání škol a nemocnic, modernizace atp.). [[Civilizační mise]] sloužila jako hlavní argument v pozitivním vnímání kolonialismu. Tento argument není možné plně pochopit bez odkazu na dva další jevy, kterými jsou [[eurocentrismus]] a [[rasismus]]. Evropané si díky kolonialní expanzi vykonstruovali představu o nadřazenosti všeho evropského. Ve střetávání se nebo setkávání se s jinými kulturami a [[civilizace]]mi tak stavěli tu evropskou nejvýše a evropskou zkušenost pokládali za univerzální zkušenost. Kromě toho se od 16. století v Evropě začal objevovat koncept [[rasa|rasy]], který hierarchizoval lidské jedince do několika skupin podle barvy pleti a dalších fyziognomických a kulturních kritérií. Během 18. století byl koncept rasy 'vědecky' rozpracován a sloužil jako nástroj k ovládání a vykořisťování po celé 19. století a částečně také ještě ve 20. století. [[Rasismus]] a kolonialismus jsou jevy, které není možné od sebe oddělit. V této souvislosti je dobré připomenout také moderní [[otroctví]] a jeho význam pro kolonialismus. Diskuze o významu kolonialismu je také významně ovlivněna rozdílnými zkušenostmi s kolonialismem v [[metropole|metropoli]] a v [[kolonie|kolonii]]. Zatímco metropole má tendenci vidět v kolonialismu slavné období pro dějiny daného národa, v koloniích převažuje spíše negativní hodnocení kolonialismu jako exploatace, zvůle a příčin řady současných problémů. V posledních třiceti či čtyřiceti letech jsou největší koloniální metropole nicméně konfrontovány s důsledky kolonialismu například v podobě příchodu imigrantů ze svých bývalých kolonií, který vede k závažným celospolečenských a kulturním změnám v zemích jako je Velká Británie, Francie nebo Belgie. Tato konfrontace s koloniálním dědictvím vede v některých případech k revizi jeho chápání. V globálním měřítku je význam kolonialismu naprosto zásadní. Řada autorů jako například James M. Blaut, André Gunder Frank, Janet Abu-Lughod a další poukazuje na skutečnost, že teprve objevení a kolonizování Ameriky bylo příčinou vzestupu Evropy (respektive západní Evropy), která byla doposud spíše [[periferie (geografie)|periferii]].<ref>Například: Blaut,J.: T''he Coloniser's Model of the World''. New York 1993, Frank Gunder, A.: ''ReOrient. Global Economy in Asian Age''. Un.California Press 1998, Abu-Lughod, J.: ''Before European Hegemony. World System A.D. 1250-1350''. Oxford 1989</ref> Kolonizování Ameriky a vybudování transantlického obchodu vedlo k možnosti prvotní akumulace kapitálu v Evropě a k její následné globální expanzi. Tito autoři tak ukazují na to, že to nebyla Evropa sama o sobě, co zaručilo její globální nadvládu. Stejně tak se v této souvislosti hovoří o tom, že to bylo setkání s druhým (neevropskou kulturou)v měřítku, které umožnil kolonialismus vedlo k definování některých prvků evropské identity a [[Západ]]u.<ref>Například: Dussel, E.: ''Invention of Americas.Eclipse of the Other and the Myth of Modernity''. Michigan 1995</ref> Význam kolonialismu je také diskutován v souvislosti s [[globalizace|globalizací]] či [[světový systém|světosystémem]] I. Wallersteina. V obou případech má kolonialismus nezaměnitelné místo, ale jedná se spíše o snahu o jeho (jakkoli kritické) interpretování z pohledu Západu. Diskuze o významu a dopadech kolonialismu má zásadní význam v bývalých koloniích. Ve všech případech kolonialismus měl a má konkrétní politické, hospodářské a kulturní důsledky, které se ale značně liší podle zemí a kontinentů. Jedním z významných snah o obecné vysvětlení významu kolonialismu je tzv. [[teorie závislosti]].<ref>Například: Cardoso, F.H.- Faletto, E.: ''Závislost a rozvoj v Latinské Americe''. Praha 2007</ref> V rámci této teorie se zdůrazňuje nerovné postavení kolonií ve vztahu k metropoli, které se promítalo a nadále promítá v postavení a možnostech bývalých kolonii v rámci světové ekonomiky. Vztah mezi (bývalou) kolonii a metropolí je charakterizován pomocí kategorii [[satelit|satelitu]] a [[metropole]] (Andre Gunder Frank) nebo [[periferie |periferie]] a [[jádro|jádra]] (I. Wallerstein).<ref>Gunder Frank, A.: ''Capitalism and Underdevelopment in Latin America: Historical Studies of Chile and Brazil''. New York 1967 a Wallerstein, I.: ''The World System Analysis. An Introduction''. Duke Un. Press 2004</ref> Ekonomicky se závislost projevuje v [[dělba práce|dělbě práce]],ve které se kolonie zaměřuje na produkci primárních surovin pro metropoli. Metropole potom produkuje sekundární zboží: často se ale jedná rovněž o klíčové [[technologie]]. Vedle závislosti ekonomické je závislost kulturní a politická. Například v Latinské Americe (z její zkušenosti teorie vychází) došlo k tomu, že se ziskem politické nezávislosti byla moc přesunuta z koloniálních pánů na místní [[elita|elity]], které vytvořily politické [[oligarchie]]. Tyto elity byly často zainteresovány na pokračování koloniální obchodní výměny, jelikož z ní jako majitelé velkých statků, dolů atp. profitovali. Tato závislost politických elit byla ještě doplněna kulturními vazbami na Evropu, které byly také důsledkem evropského [[kulturní imperialismus|kulturního imperialismu]] a eurocentrismu. Kromě toho latinsko-americké oligarchie představovaly často [[kreol]]skou menšinu v těchto zemích, čímž docházelo k další reprodukci rasově založeného systému nadvlády. Další účastníci diskuze se pokusili o interpretaci důsledků kolonialismu v globálním měřítku pomocí pojmu nerovnoměrné výměny (uneven exchange) či nerovného rozvoje. K hlavním zastáncům této interpretace patří Afričan [[Samir Amin]].<ref>Amin, S.: ''Unequal Development: an Essay on the Social Formations of Peripheral Capitalism''. New York 1976</ref> Obhájci kolonialismu argumentují přínosem pro kolonizované země plynoucím z rozvoje [[Ekonomika|ekonomiky]] a politické [[infrastruktura|infrastruktury]] nutné pro modernizaci a [[demokracie|demokracii]]. Poukazují na bývalé [[kolonie]] jako [[Spojené státy americké]], [[Kanada]], [[Austrálie]], [[Nový Zéland]], [[Hongkong|Hong Kong]] a [[Singapur]] jako příklady úspěšného postkoloniálního [[rozvoj]]e. Tyto národy však nereprezentují většinový trend postkolonálního vývoje, protože jsou to ve skutečnosti národy původně evropských osadníků nebo [[obchodní města]]. S kolonialismem je také úzce spojena problematika rozvoje. [[Teorie modernizace]] jako jedna z teorií rozvoje v 50. a 60. letech 20. století problém kolonialismu téměř ignorovala a navrhovala úzce západní recepty na dosažení rozvoje postkoloniálních ekonomik jako byly investice do průmyslu nebo [[sekularizace]] a [[demokratizace]]. Mnozí její kritici tak poukazují na její koloniální zakotvení, a to v tom smyslu, že užívala [[paternalismus|paternalistický]] a úzce eurocentrický pohled, který byl mocensky zabarven a napomáhal k udržení západní nadvlády i bez kolonialismu ([[neokolonialismus]]). Konečně se kritiky dočkala i samotná myšlenka [[rozvoj]]e, založená opět na úzce západním, lineárním vidění času (směřování od-k) a skryté nadřazenosti všeho západního. V rámci této kritiky se hovoří také o problematizování [[chudoba|chudoby]], která se stala pro Západ problémem až během 40. let 20. století v souvislosti s inaugurační řečí prezidenta [[Harry S. Truman|H.S. Trumana]].<ref>Escobar, A.:'' Encountering Development: The Making and Unmaking of the Third World''. Princeton Un. Press 1995</ref> V neposlední řadě je významná kulturní kritika důsledků kolonialismu po dekolonizaci. V tomto ohledu se užívá také termín [[postkolonialismus]]. Kritikové kolonialismu jako třeba [[Frantz Fanon]] a [[Aime Cesaire]] poukazují na politické, psychologické a morální škody, které kolonialismus páchá.<ref>Například: Fanon, F. ''The Wretched of the Earth''. New York 1963</ref> V této souvislosti se diskutují problémy jako je kulturní hybridita nebo problematika ''podřízeného'' tzv. ''subaltern studies''. Další autoři (Anibal Quijáno) hovoří o rasistické podstatě globální dělby práce, kterou kolonialismu vybudoval a na které je postavena současná globální ekonomika.<ref>Qiujáno, A.:„Colonialidad del poder, eurocentrismo y America Latina“, In: ''La colonialidad del saber: eurocentrismo y ciencias sociales. Perspectivas latinoamericanas''. Buenos Aires 1993, s. 201-246.</ref> [[Edward Said]] zase připomenul do jaké míry kolonialismus ovlivnil evropské vidění jiných kultur a civilizací i to, do jaké míry se na tomto v podstatě ideologickém zkreslení podílela evropská věda. Said tento jev interpretuje jako [[orientalismus]].<ref>Said, E.: ''Orientalismus. Západní koncepce Orientu''. Praha-Litomyšl 2008</ref> Neokoloniální a postkoloniální kritika dále poukazuje na přetrvání mechanismů západní nadvlády v bývalých koloniích a na odlišné prostředky této nadvlády než v koloniální minulosti. == Související články == * [[Antikolonialismus]] * [[Kolonizace]] * [[Kolonie]] * [[Dekolonizace]] * [[Nezávislost]] * [[Imperialismus]] * [[Merkantilismus]] * [[Neokolonialismus]] * [[Postkolonialismus]] * [[Orientalismus]] * [[Eurocentrismus]] * [[Rasismus]] * [[Otrokářství]] == Literatura == * FERRO, Marc: ''Dějiny kolonizací. Od dobývání až po nezávislost 13. - 20. století''. Lidové Noviny. Praha 2007. ISBN 978-80-7106-021-5. * BLAUT, James M.: ''The Colonizer's Model of the World. Geographical Diffusionism and Eurocentric History''. New York 1993. * HART, Jonathan: ''Comparing Empires: European colonialism from the Portuguese expansion to the Spanish-American war''. Palgrave Macmillan. New York 2003.ISBN 1-4039-6188-3. * LOOMBA, Ania: ''Colonialism/Postcolonialism''. Routledge. London 1998. ISBN 0-415-12809-9. == Reference == <references /> == Externí odkazy == {{Koloniální mocnosti}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Kolonialismus| ]] [[Kategorie:Politologie]] [[Kategorie:Mezinárodní politika]]

Návrat na stránku „Kolonialismus“.