Atlético Madrid

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Infobox Fotbalový klub | názevklubu = Atlético de Madrid| obrázek = [[Soubor:VicenteCalderon.jpg|250px]] | celéjméno = Club Atlético de Madrid| přezdívka = ''Los Indios'', ''El Pupas'',<br /> ''Los Colchoneros'',<br /> Los ''Rojiblancos''| založen = [[1903]] | stadion = [[Estadio Vicente Calderón]]<br /> [[Madrid]] | kapacita = 54 851| předseda = [[Enrique Cerezo]] | trenér = [[Quique Sánchez Flores]] | liga = [[Primera división|Primera División]], [[La Liga]] | sezóna = 2009-10 | pozice = 9. místo | vzor_levé_ruky1=_white_stripes|vzor_těla1=_redstripes2|vzor_pravé_ruky1=_white_stripes| levá_ruka1=ff0000|tělo1=ffffff|pravá_ruka1=ff0000|trenýrky1=0000FF|ponožky1=ff0000| vzor_levé_ruky2=|vzor_těla2=__redcollar|vzor_pravé_ruky2=| levá_ruka2=000080|tělo2=000080|pravá_ruka2=000080|trenýrky2=000080|ponožky2=000080| }} '''Atlético de Madrid''' je [[Španělsko|španělský]] [[fotbal]]ový klub založený a sídlící v [[Madrid]]u. V současnosti hraje nejvyšší ligu ''Primera División'' hrající nejvyšší soutěž španělského fotbalového systému [[La Liga]]. Sídlí na stadionu [[Estadio Vicente Calderón|Vicente Calderóna]]. Ve své historii zvítězil devětkrát v La lize a [[Copa del Rey|Copě del Rey]] včetně doublu v roce [[1996]]. V roce [[1962]] zvítězil v [[Pohár vítězů pohárů|Poháru vítězů pohárů]], v roce [[1974]] se stal vítězem [[Interkontinentální pohár|Interkontinentálního poháru]] a v roce 2010 získal trofej pro vítěze [[Evropská liga UEFA|Evropské ligy]] == Historie == === Athletic Club de Madrid === Tým původně založili [[26. duben|26. dubna]] [[1903]] jako '''Athletic Club de Madrid''' tři [[Baskové|baskitští]] studenti žijící v [[Madrid]]u. Viděli v něm jakousi větev týmu [[Athletic Bilbao]]. V roce [[1904]] se připojili k odpadlým hráčům z týmu [[Real Madrid]]. Začali hrát v barvách jako [[Athletic Bilbao]], tedy v modré a bílé, ale od roku [[1911]] hrají ve svých současných barvách. Důvod této změny není znám s naprostou jistotou. V roce [[1919]] společnost Compañía Urbanizadora Metropolitana, která budovala podzemní komunikační systém v Madridu, získala půdu poblíž univerzity. Jako součást projektu zde byl vybudován sportovní stadión pojmenovaný Estadio Metropolitano de Madrid s kapacitou 35 800 diváků. Od roku [[1923]] jej měl pronajmutý právě klub Atlético de Madrid (tehdy ještě Athletic Club de Madrid) až do roku [[1966]], kdy se tým přestěhoval do svého současného působiště, tehdy nově vybudovaného stadiónu [[Estadio Vicente Calderón]]. Po přestěhování týmu byl Estadio Metropolitano de Madrid zdemolován a nahrazen budovami, které patří univerzitě. Roku [[1921]] se Athletic Madrid stal nezávislým na [[Athletic Bilbao|Athleticu Bilbao]] a od roku 1923 se usadil na svém prvním stadiónu. Ve [[1920-1929|20. letech]] zvítězil třikrát v soutěži ''Campeonato del Centro'', v letech [[1921]] a [[1926]] skončil na druhém místě v poháru [[Copa del Rey]]. Na základě těchto výsledků došlo roku [[1928]] k pozvání klubu do soutěže ''[[Primera división|Primera División]]'' [[La Liga|La Ligy]]. Během první sezóny byl manažerem týmu Angličan [[Fred Pentland]], avšak v roce [[1930]] klub sestoupil do nižší soutěže ''[[Segunda División]]''. V roce [[1934]] se pod vedením Pentlanda opět vrátil zpátky do nejvyšší soutěže. O dva roky později tým znovu sestoupil poté, co jej v polovině sezóny převzal [[Josep Samitier]]. V témž roce však došlo k začátku [[Španělská občanská válka|španělské občanské války]] v jejímž důsledku byla klubu „udělena milost“ a jeho sestup společně s La Ligou byl pozastaven. === Athletic Aviación de Madrid === V roce [[1939]], kdy se La Liga opět rozběhla, se Athletic Madrid sloučil s týmem Aviación Nacional ze [[Zaragoza|Zaragozy]], tím vznikl tým '''Athletic Aviación de Madrid'''. Aviación Nacional byl původně založen roku [[1939]] členy španělského letectva. Bylo jim slíbeno účastnické místo v Primera División v sezóně 1939-40, ale španělská fotbalová federace toto zamítla. Klub se tedy sloučil s Athleticem, které během občanské války ztratilo 8 mužů sestavy. Tento celek se nakonec tohoto ročníku nejvyšší soutěže zúčastnil, avšak jen díky tomu, že půda, na níž hrál tým [[Real Oviedo]], byla během konfliktu poškozena. S manažerem [[Ricardo Zamora|Ricardem Zamorou]] se tým následně stal v roce [[1940]] poprvé v historii mistrem [[Španělsko|Španělska]], tj. vítězem La Ligy, následujícího roku jej obhájil. V roce [[1941]] diktátor [[Francisco Franco]] zakázal týmům používat ve svých názvech cizojazyčná slova a jména. Tým se tedy přejmenoval na '''Atlético Aviación de Madrid'''. V roce [[1947]] se tým rozhodl ze svého jména odstranit vojenskou přílušnost a přejmenoval se na svůj současný název '''Club Atlético de Madrid'''. V témž roce se mu podařilo zvítězit na stadionu Metropolitano nad [[Real Madrid|Realem Madrid]] 5:0, což je dosud nejvyšší vítězství týmu nad svým městským rivalem. === Zlatá éra === V letech [[1950]] a [[1951]] pod vedením manažera [[Helenio Herrera|Helenia Herrery]] a s pomocí [[Larbi Benbarek]]a, [[Maroko|marockého]] fotbalisty a jedné z prvních afrických hvězd, získal Atlético Madrid další dva tituly mistra Španělska. S odchodem Herrery v roce [[1953]] však tým začal sklouzávat za [[Real Madrid]] a [[FC Barcelona|FC Barcelonu]], po zbytek [[1950-1959|50. let]] naň zbyly bitvy o třetí tým země s [[Athletic Bilbao|Atléticem Bilbao]]. V závěru 50. a během [[1960|60.]] a [[1970-1979|70.]] let Atlético de Madrid bojoval s [[FC Barcelona|Barcelonou]] o pozici druhého nejlepšího týmu země. V sezóně 1957/58 obsadil post manažera [[Československo|čechoslovák]] [[Ferdinand Daučík]] (též Fernando Daucik) a dovedl tým až na druhé místo [[La Liga|La Ligy]]. Tímto výsledkem se kvalifikoval do příštího ročníku [[PMEZ]]. Veden [[Brazílie|brazilskými]] útočníky [[vavá|Vavou]] a [[Enrique Collar]]em dosáhl klub semifinále poté, co porazil týmy [[Drumcondra FC]], [[CSKA Sofia]] a [[FC Schalke 04]]. V semifinále však narazil na svého úhlavního rivala - [[Real Madrid]]. V prvním utkání zvítězil Real 2:1 na domácím hřišti, v druhém však na stadionu Metropolitano zvítězil Atlético 1:0. Rozhodující třetí duel se hrál na neutrální půdě v [[Zaragoza|Zaragoze]], vítězství a postup nakonec slavil konkurenční Real, který zde vyhrál 2:1. Atlético nakonec Realu připravilo pomstu, pod vedením manažera [[José Villalonga|José Villalongy]], bývalého kouče městského rivala, porazili bílý balet ve dvou po sobě následujících finálích španělského poháru [[Copa del Rey]] v letech [[1960]] a [[1961]]. Roku [[1962]] zvítězil v [[Pohár vítězů pohárů|Poháru vítězů pohárů]], když porazil v opakovaném finále [[ACF Fiorentina|Fiorentinu]] 3:0. O rok později došel opět do finále této soutěže, tentokrát však podlehl [[Tottenham Hotspur|Tottenhamu Hotspur]] 5:1. Atlético táhl v této době [[Enrique Collar]], který se stal vlivným hráčem, společně se záložníky [[Miguel Jones|Miguelem Jonesem]] a [[Adelardo Rodríguez Sánchez|Adelardem]]. Toto nejlepší období v historii klubu se však shoduje s obdobím, kdy v letech [[1961]]-[[1980]] kraloval La Lize právě jiný madridský tým - Real Madrid. === Finále Evropského poháru === Významní a důležití hráči hrávali za Atlético v této éře. Jednalo se zejména o veterána [[Adelardo Rodríguez Sánchez|Adelarda]] a pravdielné skorující [[Luis Aragonés|Luise Aragonése]], [[Javier Irureta|Javiera Iruretu]] a [[José Eulogio Gárate]]ho. Poslední jmenovaný získal třikrát za sebou v letech [[1969]]-[[1971]] [[trofej Pichichi]]. Tým mimojiné angažoval také několik známých [[Argentina|argentinských]] hráčů - [[Rubén Ayala|Rubéna Ayalu]], [[Panadero Díaz|Panadera Díaze]] a [[Ramón "Cacho" Heredia|Ramóna "Cacha" Herediu]], mimo to také trenéra [[Juan Carlos Lorenzo|Juana Carlose Lorenza]], taktéž Argentince. Lorenzo věřil v disciplínu, obezřetnost a narušení soupeřovy hry. I přes jistou kontroverznost jeho metody slavily úspěch a po vítězství v la Lize roku [[1973]], o rok později došel do finále Evropského poháru. Na cestě do něj vyřadil [[Galatasaray Istanbul]], [[FC Dinamo Bukurešť|Dinamo Bukurešť]], [[FK Crvena zvezda|Crvenou zvezdu Bělehrad]] a [[Celtic Glasgow]]. Ve finále však narazil na silný [[FC Bayern München|Bayern Mnichov]]. Finálový duel skončil remízou 1:1, v odvetě však již kraloval [[Německo|německý]] velkoklub a zvítězil 4:0. === Éra Luise Aragonése === Krátce po porážce ve finále Evropského poháru angažovalo Atlético jako trenéra svoji bývalou hvězdu [[Luis Aragonés|Luise Aragonése]]. Ten vedl tým v několika obdobích, konkrétně v letech 1974-80, 1982-87, 1991-93 a 2002-03. Jeho první úspěch přišel velmi brzy. Bayern Mnichov jako vítěz [[Pohár mistrů evropských zemí|PMEZ]] odmítl účast na [[Interkontinentální pohár|Interkontinentálním poháru]], a tak jej jako druhý tým nahradilo právě Atlético. V tomto poháru porazilo celkově ve dvou zápasech (první 0:1, druhý 2:0) [[Argentina|argentinský]] tým [[CA Independiente]]. Aragonés také tým dovedl k vítězství v [[Copa del Rey]] v roce [[1976]] a v [[La Liga|La Lize]] v roce [[1977]]. Během jeho druhého období trénování dovedl tým na druhé místo v La Lize a vítězství v Copa del Rey. Velmi mu k tomu pomohl [[Mexiko|mexický]] kanonýr [[Hugo Sánchez]], který nastřílel v lize 19 branek a obdržel [[Trofeo Pichichi]]. Ten stejný také skóroval dvakrát ve finále španělského poháru, ve kterém Atlético porazilo [[Athletic Bilbao]] 2:1. Sánchez v týmu strávil jedinou sezónu, poté se odebral přes město do [[Real Madrid|Realu Madrid]]. I přes tuto ztrátu dovedl Aragonés tým k vítězství ve [[Supercopa de España|španělském superpoháru]] v roce [[1985]]. O rok později dokormidloval tým do finále [[Pohár vítězů pohárů|Poháru vítězů pohárů]], kde však podlehl 3:0 [[Dynamo Kyjev|Dynamu Kyjev]]. === Éra Jesúse Gila === [[Jesús Gil]] se stal prezidentem týmu v roce [[1987]]. Atlético tehdy již deset let neslavilo titul [[La Liga|La Ligy]] a zoufale se snažilo o nějaký úspěch. Gil přivedl několik velice drahých hráčů, např. [[Paul Futre|Paula Futreho]]. Avšak titul zůstáuval stále nedotknutelný. Gil v následujících letech najal a propustil hodně manažerů, např. [[César Luis Menotti|Césara Luise Menottiho]], [[Ron Atkinson|Rona Atkinsona]], [[Javier Clemente|Javiera Clementa]] a vracejícího se [[Luis Aragonés|Luise Aragonése]] v honbě za úspěchem. Až v roce [[1996]], kdy byl manažerem [[Radomir Antić]], se sestavou obsahující jména jako [[José Luis Caminero]], [[Luboslav Penev]], [[Diego Simeone]], [[Milinko Pantić]], [[Juan Manuel Lopéz]] a [[Kiko]], ten vytoužený úspěch přišel. Atlético tehdy vyhrálo jak ligu, tak národní pohár. Ale ani tento výsledek nijak nezměnil Gilovu taktiku, Antić se u týmu udržel ještě následující tři sezóny, poté byl v roce [[1998]] nahrazen [[Arrigo Sacchi|Arrigem Sacchim]]. Následující rok se nakrátko Antić vrátil, avšak již záhy jej vystřídal [[Claudio Ranieri]]. Sezóna 1999/00 však skončila pro tým katastrofou. Ranieri byl vyhozen a třetí příchod Antiće selhal zabránění nevyhnutelného. I přes úspěch v Copa del Rey, kde tým dokráčel až do finále, došlo k sestupu do [[Segunda División]], druhé nejvyšší španělské fotbalové ligy. Zde Atlético strávilo dvě sezóny. V roce [[2001]] se neumístilo na postupových pozicích, o rok později se stalo celkovým vítězem. == Současnost == Před smrtí [[Jesús Gil|Jesúse Gila]] v roce [[2004]] se stal novým prezidentem klubu [[Enrique Cerezo]]. Nové tisíciletí ukázalo, že v tabulce by se Atlético mělo pohybovat okolo středu. V roce [[2006]] se k týmu přidalo několik velice zdatných fotbalistů - [[Fernando Torres]], jeden z největších talentů nedávné minulosti španělského fotbalu, [[Portugalsko|portugalští]] reprezentanti a internacionálové [[Costinha]] a [[Maniche]] a [[Argentina|Argentinec]] [[Sergio Agüero]]. Přestože tým vynakládá nemalé finanční částky na platy svých kvalitních hráčů, dobré výsledky prosazuje jen s velkým úsilím. V červnu [[2007]] klub opustil Torres, který se upsal [[Anglie|anglickému]] [[Liverpool FC|Liverpoolu]], opačným směrem putoval jiný Španěl - [[Luis Javier García Sanz|Luis García]]. Z [[Villarreal CF|Villarrealu]] přišel reprezentant [[Uruguay]]e [[Diego Forlán]]. V sezónách [[Liga mistrů UEFA 2008/09|2008/09]] a [[Liga mistrů UEFA 2009/10|2009/10]] klub hrál [[Liga mistrů|Ligu mistrů]]. V prvním případě vypadl v osmifinále s [[FC Porto|Portem]] a druhém se loučil se soutěží už po základních skupinách. Následně se ale dokázal v [[Evropská liga UEFA 2009/10|Evropské lize]] probojovat až k vítězství, když Atlético postupně vyřadilo [[Galatasaray SK|Galatasaray]], [[Sporting CP|Sporting]], [[Valencia CF|Valencii]] a [[Liverpool FC|Liverpool]], následně si ve finálovém zápase poradili s [[Anglie|anglickým]] klubem z [[Londýn]]a [[Fulham FC|Fulhamem]] 2:1 po prodložení. Tým pod vedením trenéra [[Quique Sánchez Flores|Quique Sáncheze Florese]] táhli hráči jako [[Sergio Agüero]], [[Diego Forlán]], [[Simão]], [[José Manuel Jurado]], [[José Antonio Reyes]], [[Antonio López]], [[Álvaro Domínguez]] nebo devatenáctiletý brankář [[David de Gea]]. == Úspěchy == * mistr [[Španělsko|Španělska]] ** [[1940]], [[1941]], [[1950]], [[1951]], [[1966]], [[1970]], [[1973]], [[1977]], [[1996]] * vítěz [[Copa del Rey|španělského poháru]] ** [[1960]], [[1961]], [[1965]], [[1972]], [[1975]], [[1985]], [[1991]], [[1992]], [[1996]] * vítěz [[Supercopa de España|španělského superpoháru]] ** [[1940]], [[1951]], [[1985]] * vítěz [[Pohár vítězů pohárů|Poháru vítězů pohárů]] ** [[1962]] * vítěz [[Interkontinentální pohár|Interkontinentálního poháru]] ** [[1974]] * vítěz [[Evropská liga UEFA|Evropské ligy UEFA]] ** [[Evropská liga UEFA 2009/10|2009/2010]] * vítěz [[Superpohár UEFA|UEFA Super Cup]] ** [[UEFA Super Cup 2009/10|2009/2010]] == Externí odkazy == * [http://www.clubatleticodemadrid.com Oficiální stránka klubu] {{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Španělské fotbalové kluby]]

Návrat na stránku „Atlético Madrid“.