Admiral Graf Spee

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Infobox Válečná loď | typ = | třída = | číslo trupu = | jméno podle = [[Maximilian von Spee]] | obrázek = Panzerschiff Admiral Graf Spee in 1936.jpg | vlajka = War_Ensign_of_Germany_1938-1945.png | popis = | objednána = | zahájení stavby =[[1. říjen|1. října]] [[1932]] | spuštěna na vodu =[[30. červen|30. června]] [[1934]] |uvedena do služby =[[6. leden|6. ledna]] [[1936]] | osud =Potopena [[17. prosinec|17. prosince]] [[1939]] | cena = | poznámka = | výtlak =12&nbsp;100 tun (standard)<br />16&nbsp;200 tun (plný) | délka =186 m | šířka =21,6 m | ponor =7,4 m | pohon =8 [[vznětový motor|vznětových motorů]] [[MAN]], pohánějících 2 [[lodní šroub]]y | výkon pohonu =53&nbsp;650&nbsp;k<br /> (39&nbsp;460&nbsp;kW) | palivo = | rychlost =28,5 uzlu (52,7 km/h) | dosah =8&nbsp;900 námořních mil při 20 uzlech (16&nbsp;500 km při 37 km/h) 19&nbsp;000 námořních mil při 10 uzlech (35&nbsp;000 km při 18,5 km/h) | posádka =1&nbsp;150 námořníků | pancíř =dělové věže: 160 mm <br /> boky: 80 mm <br /> paluba: 40 mm | výzbroj =6 děl ráže 280 mm<br /> (po třech ve dvou věžích)<br /> 8 × 150 mm<br /> 6x 105 mm <br /> 8x 37 mm PL <br />10x 20 mm PL <br /> 8x [[torpédomet]] ráže 533 mm | letadla =2 x [[Arado Ar 196]], 1 katapult }} '''Admiral Graf Spee''' byla takzvaná [[kapesní bitevní loď]] sloužící v [[Kriegsmarine]]. Jméno nesla podle admirála [[Maximilian von Spee|Maximiliana von Spee]] a byla druhou lodí tohoto jména (resp. první lodí tohoto jména, která byla zařazena do služby; bitevní loď [[SMS Graf Spee]], stavěná během [[první světová válka|první světové války]], nebyla dokončena). Stavba bitevních lodí [[Třída Deutschland|třídy Deutschland]], tvořené loďmi [[Lützow (kapesní bitevní loď)|Deutschland]], [[Admiral Scheer]] a právě Admiral Graf Spee, byla pokusem, jak obejít omezení výtlaku bitevních lodí na 10&nbsp;000&nbsp;tun, stanovené Německu [[Versailleská smlouva|smlouvou z Versailles]]. Loď měla být schopná zničit jakýkoliv [[křižník]] a díky vyšší rychlosti uniknout konfrontaci s klasickou [[bitevní loď|bitevní lodí]]. Tomu odpovídala silná hlavní výzbroj šesti děly ráže 280&nbsp;mm (které byly z nouze použity i u následující [[Scharnhorst (bitevní křižník)|třídy Scharnhorst]]), a sekundární výzbrojí osmi děly ráže 150&nbsp;mm. Třída Deutschland, vymykající se běžné klasifikaci, je některými autory řazena mezi těžké křižníky, které však v mnoha parametrech (pancéřování a palebná síla) překonala (fakticky je zařazení mezi křižníky snadno zpochybnitelné, protože pro křižníky lehké platilo omezení ráže děl na 6,1&nbsp;palce — tedy 155&nbsp;mm, zatímco těžké byly omezeny ráží děl 8&nbsp;palců; mimo to pro všechny křižníky platil limit standardního výtlaku plavidla na 10&nbsp;tisíc&nbsp;angl. tun). Novinkou bylo použití svařování na místo nýtování, což vedlo k úspoře hmotnosti konstrukce plavidla. Unikátní (tedy v případě velké válečné lodi) byla také koncepce jejich pohonného soustrojí, kdy byl poprvé u takto velkých a rychlých válečných plavidel použit vznětový motor — tam zcela bezkonkurenčně dominovaly hnací soustrojí s reduktorovými parními turbínami. (Samotné použití [[vznětový motor|vznětového motoru]] k pohonu lodí v té době už rozhodně nebylo novinkou — první námořní lodí s tímto pohonem byla dánská motorová nákladní loď [[MS Selandia|MS&nbsp;''Selandia'']], kterou majitel převzal již 17.&nbsp;února 1912. Tu poháněly dva vznětové motory, které postavila domácí firma [[Burmeister og Wain]]; ta již roku 1895 zakoupila licenci na stavbu těchto motorů od Rudolfa Diesela. Ovšem u těchto plavidel vesměs šlo o použití pomaluběžných dieselů s přímým náhonem vrtule, sice ekonomických, ovšem celkovými zástavbovými rozměry i hmotností tyto nemohly konkurovat turbínovému soustrojí.) Praktické důvody, mj. výše zmíněné malé rozměry a hmotnost paroturbínových hnacích soustrojí (či omezený prostor který je k dispozici na válečné lodi, vedle z důvodu ochrany hnacích strojů omezené výšky strojovny), spolu s relativně nízkým výkonem tehdy existujících vznětových motorů, si vynutilo instalaci osmi (!) motorů, které přes převodové skříně poháněly dvě lodní vrtule (tj. na každé hřídelové vedení byly přes převodovou skříň, výrobek firmy [[Vulcan]], připojeny čtyři motory). Šlo o středně rychloběžné řadové stojaté motory firmy MAN, dvoudobé dvojčinné devítiválce se symetricky časovaným rozvodem, řízeným hranou pístu (v tomto případě jde o tzv. ''rovinné vratné vyplachování''). Každý motor měl zdvihový objem 723,20&nbsp;litru, jmenovitý výkon byl 6750&nbsp;koní (cca 4965&nbsp;kW) při 450&nbsp;ot/min. Poměrně vysoké otáčky motorů si současně vynutily použití reduktoru (převodu do pomala) s převodovým poměrem 1,80÷1 (tj. poměr otáček hnací÷hnaný hřídel), takže při 450&nbsp;otáčkách motorů měla lodní vrtule 250&nbsp;ot/min. == Válečná služba == Po vstupu do služby v roce [[1936]] se za [[Španělská občanská válka|občanské války ve Španělsku]] Graf Spee podílel na jeho námořní blokádě. Před vypuknutím druhé světové války bylo rozhodnuto použít sesterské lodě Deutschland a Admiral Graf Spee jako korzáry v [[Atlantský oceán|Atlantiku]]. Dne [[21. srpen|21. srpna]] [[1939]] opustil Admiral Graf Spee přístav [[Wilhelmshaven]], aby se včas dostal do [[Atlantský oceán|Atlantiku]], kde měl po velením námořního kapitána [[Hans Langsdorff|Hanse Langsdorffa]] a s podporou zásobovací lodě [[Altmark (tanker)|Altmark]], ničit nepřátelské obchodní lodě. Tím měl poškodit námořní provoz a vázat na sebe síly [[Royal Navy]]. V následujících měsících se mu podařilo potopit těchto devět lodí. * [[30. září]] potopil svou první kořist – britský parník Clement. * [[5. říjen|5. října]] zajal britský parník Newton Beech (4651 brt), plující s nákladem kukuřice. * [[7. říjen|7. října]] potopil britský parník Ashlea (4222 brt) s nákladem cukru. * [[10. říjen|10. října]] zajal britský parník Huntsmann (8000 brt). * [[22. říjen|22. října]] potopil motorovou loď Trevanion (5291 brt) s nákladem 9 tun železné rudy a zinku. * [[15. listopad]]u potopil v Indickém oceánu britskou cisternovou loď Africa Shell (7006 brt). * [[2. prosinec|2. prosince]] potopil opět v Atlantiku britskou chladírenskou loď Doric Star. * [[3. prosinec|3. prosince]] potopil britský parník Tairoa (7983 brt). * [[6. prosinec|6. prosince]] proběhlo poslední setkání s Altmarkem. * [[7. prosinec|7. prosince]] potopil britský parník Streonshalm (3865 brt). Po Grafu Spee pátralo několik britských stíhacích skupin, čítajících celkem 3 bitevní lodě, 2 bitevní křižníky, 4 letadlové lodě a 16 křižníků. [[Soubor:Admiral Graf Spee Flames.jpg|thumb|left|Hořící a potápějící se Admiral Graf Spee]] [[13. prosinec|13. prosince]] byl Graf Spee nalezen skupinou 3 [[Spojené království|britských]] [[křižník]]ů [[HMS Ajax (22)|HMS Ajax]], [[HMS Achilles]] a [[HMS Exeter]] pod vedením komodora Henryho Harwooda – následovala bitva, známá jako [[Bitva u ústí Rio de La Plata]]. Přestože měl Exeter 6 děl ráže 203mm a Achilles s Ajaxem dalších 16 ráže 152mm, disponoval Graf Spee mnohem větší palebnou silou (váha boční salvy 2 164 kg ku 1 420 kg). V bitvě se německé lodi podařilo těžce poškodit vlajkový Exeter. Po utrpěných škodách a vyčerpání části munice a paliva loď zamířila do neutrálního [[Montevideo|Montevidea]] k opravám. Poškození zmenšovalo šance lodi na únik. Kapitán Langsdorff předpokládal, že Britové mají převahu, silné posily připlouvají a jeho úniková cesta je odříznuta. Proto když 17. prosince [[1939]] vypršelo ultimátum k opuštění přístavu, vyplul Admiral Graf Spee za hranice třímílové zóny a tam byl vyhozen do povětří. Kapitán [[Hans Langsdorff]] se 19. prosince v [[Buenos Aires]] zastřelil a posádka lodi byla internována v [[Argentina|Argentině]], kde mnoho z nich zůstalo i po roce [[1945]]. == Vrak == [[Soubor:Graf Spee Wreck USNphoto 1.jpg|right|thumb|Vrak v roce 1940]] Po svém potopení vyčníval Graf Spee z velké části z hladiny, ale postupně se zabořoval do měkkého dna, až se téměř úplně ponořil. Během války týmy britské tajné služby vyzvedly z vraku jeho vysoce pokročilý [[Radar|radar]]. V únoru [[1940]] vrak prozkoumali potápěči z lehkého křižníku amerického námořnictva USS Helena. V roce [[1997]] bylo z vraku vyzvednuto jedno z děl ráže 150 mm, které bylo restaurováno a vystaveno v [[Montevideo|Montevideu]] v národním námořním muzeu. Od února [[2004]] probíhá postupné vyzvedávání vraku, financované společně vládou [[Uruguay]]e a privátním sektorem. Důvodem je nebezpečnost vraku pro námořní dopravu. Dne 25. února [[2004]] bylo vyzvednuto kontrolní stanoviště těžkých děl o váze 27 tun. Záchranné práce natáčí režisér [[James Cameron]]. Předpokládá se, že celý vrak bude vyzvednut během několika let a pak bude restaurován a vystaven v Montevideu. Mnoho německých veteránů, považujících vrak za hřbitov, jeho vyzvednutí odmítá. == Reference == <references/> {{Těžké křižníky třídy Deutschland}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Třída Deutschland]] [[Kategorie:Německé válečné lodě ve druhé světové válce]] [[Kategorie:Vraky lodí v Atlantském oceánu]]

Návrat na stránku „Admiral Graf Spee“.