Bitva o Středozemní moře

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

'''Bitva ve Středozemním moři''' probíhala během [[druhá světová válka|druhé světové války]] především na zásobovacích cestách ve Středozemním moři. Zde se s výjimkou pacifických bitev odehrály největší námořní bitvy [[druhá světová válka|druhé světové války]]. == Úvod == [[Soubor:HMS Ark Royal sinking.jpg|thumb|left|Britská letadlová loď [[HMS_Ark_Royal_(91)|Ark Royal]] potápějící se u [[Gibraltar|Gibraltaru]]]] Po začátku druhé světové války [[1. září]] [[1939]] zůstalo Středomoří dalších 9 měsíců relativně klidné. Hlavní silou zde byla Velká Británie která držela [[Gibraltar]], [[Malta|Maltu]] a [[Egypt]] (s důležitým [[Suezský průplav|suezským průplavem]]) včetně základny v [[Alexandrie|Alexandrii]]. Proti ní stál její bývalý spojenec [[Itálie]], který se cítil poškozen ujednáními po první světové válce a který jen čekal na vhodnou příležitost ke vstupu do války. Výhodou Itálie byla její geografická poloha, díky které mohla v centrálním středomoří kontrolovat úžinu mezi [[Sicílie|Sicílií]] a [[Afrika|Afrikou]]. Podobně jako v [[druhá bitva o Atlantik|Atlantiku]] i na středomořském válčišti probíhal intenzivní boj na námořních komunikacích. Britové přeložili svoje lodní trasy, které procházely Středozemním mořem na trasy jdoucí kolem Afriky a italské obchodní loďstvo bylo odříznuto od zbytku světových moří a oceánů. Proto všechny konvoje na obou stranách měly vojenský charakter. Převážná většina bitev a bojů byla svedena právě při útocích na konvoje nebo při jejich obraně, ať už to byla britská snaha zásobovat Maltu a nebo italská snaha zásobovat jednotky v severní Africe. == Začátek == [[10. červen|10. června]] [[1940]] vstoupila Itálie do války s Velkou Británií a Francií. Už druhý den provedly italské bombardéry první z mnoha náletů na Maltu. Francouzská flotila až do kapitulace 24. června podnikala výpady proti italským přístavům. == Francouzská flotila == : ''Související informace naleznete v článku'': [[Útok na Mers-el-Kébir]] Po francouzské kapitulaci se britská admiralita rozhodla spustit operaci Catapult. Důvodem byly obavy, aby francouzské lodě nepadly do rukou Němcům nebo Italům. 3. července 1940 byly obsazeny všechny francouzské lodě v britských přístavech a v Alexandrii a jejich posádky byly internovány. K Mers-el-Kébiru, francouzské středomořské základně, kde bylo shromážděno největší množství válečných lodí, připlul britský „svaz H“ a zahájil palbu na zde kotvící francouzskou flotilu. Francouzská flotila byla vážně poškozena a zahynulo 1297 Francouzů. Po německé okupaci Vichystické Francie byla v roce 1942 potopena shromážděná flotila v [[Toulon]]u vlastními posádkami. == Útok na Tarent == : ''Související informace naleznete v článku'': [[Útok na Tarent]] Protože italská válečná flotila v [[Tarent]]u ohrožovala konvoje plující na Maltu, rozhodl se admirál Cunningham proti ní zorganizovat útok zvaný operace Judgement. Šlo o útok torpédových bombardérů [[Fairey Swordfish]] z letadlové lodi [[HMS Illustrious|Illustrious]] na italské lodě zakotvené v přístavu. Šlo o první útok svého druhu. Operace proběhla [[11. listopad]]u [[1940]] a skončila velkým úspěchem. Podařilo se potopit, nebo těžce poškodit 3 italské [[bitevní loď|bitevní lodě]]. Navíc se italská flotila z obav před dalšími útoky stáhla do severoitalských přístavů. Odtud však bylo nesnadnější její nasazení proti britským konvojům. == Bitva u Matapanu == : ''Související informace naleznete v článku'': [[Bitva u Matapanu]] V bitvě u Matapanu Spojenci získali drtivé vítězství. Bitva se odehrála v blízkosti peloponéského pobřeží v jižním [[Řecko|Řecku]] od [[27. březen|27. března]] do [[29. březen|29. března]] [[1941]] mezi britským a australským námořnictvem, kterému velel admirál [[Andrew Cunningham]] na jedné straně, a italským námořnictvem, kterému velel admirál [[Angelo Iachino]] na druhé straně. Spojenci potopili [[těžký křížník|těžké křížníky]] [[Pola (křižník)|Pola]], [[Fiume (křižník)|Fiume]] a [[Zara (křižník)|Zara]] a [[torpédoborec|torpédoborce]] [[Vittorio Alfieri (torpédoborec)|Vittorio Alfieri]] a [[Giosue Carducci (torpédoborec)|Giosue Carducci]] a poškodili bitevní loď [[Vittorio Veneto (bitevní loď)|Vittorio Veneto]]. Sami ztratili jedno torpédové letadlo a utrpěli lehká poškození několika lodí. Mezi rozhodující faktory patřilo využití informací získaných z [[Ultra]] a nedostatek [[Radiolokátor|radar]]ů na italských lodích. == Kréta == : ''Související informace naleznete v článku'': [[Invaze na Krétu]] Evakuace spojeneckých pozemních vojsk po jejich porážce německými parašutisty během května 1941 stálo britské námořnictvo velký počet lodí. Když byl admirál Cunningham na tuto možnost ztrát dopředu upozorňován prohlásil: ''„Vybudovat loď trvá tři roky, ale vybudovat tradici námořnictva to trvalo tři století.“'' Němci zase ztratili velké množství [[transportní letadlo|dopravních letadel]] a parašutistů. Generál Student (velitel invaze) později prohlásil: ''„Kréta byla hrobem německých parašutistů.“'' == Malta == : ''Související informace naleznete v článku'': [[Bitva o Maltu]] Předváleční plánovači nevěřili, že by v případě konfliktu [[Malta]] vydržela italské útoky. Proto místo ní byla rozšiřována základna v Alexandrii. Význam Malty však prudce stoupl po pádu [[Francie]]. Zůstala tak jediným spojeneckým místem v centrálním Středomoří odkud bylo možné operovat. Byla využívána především jako letecká a ponorková základna. Vojska Osy se snažila činnost Malty co nejvíce omezit. Existovalo několik plánů na invazi na Maltu (operace Herkules), avšak poté, co němečtí parašutisté vykrváceli na Krétě, z těchto plánů sešlo. A tak zůstalo u téměř každodenního bombardování jak Malty tak maltských konvojů, které v některých chvílích Maltu jako základnu vyřadilo z činnosti. K obratu došlo až po připlutí konvoje v rámci operace Pedestal, kdy byl na Maltu doručen větší počet stíhaček [[Spitfire]]. Nejvýznamnější maltské konvoje byly v rámci operací [[Operace Excess|Excess]], [[Operace Harpoon|Harpoon]], [[Operace Substance|Substance]] a [[Operace Pedestal|Pedestal]]. Za svoji činnost během druhé světové války dostali [[15. duben|15. dubna]] [[1943]] Malťané kříž krále Jiřího. == Další akce == Další významné bitvy byly [[Bitva u Punta Stilo]], [[Bitva u mysu Spatha]], [[Bitva u mysu Spartivento]], [[Bitva u Kerkenny]], [[První bitva u Syrty]], [[Druhá bitva u Syrty]] a [[Bitva u mysu Bon]]. Nejúspěšnější akcí italského námořnictva bylo vyslání miniponorek do přístavu v Alexandrii, kde byly [[19. prosinec|19. prosince]] 1941 potopeny bitevní lodě [[HMS Queen Elizabeth]] a [[HMS Valiant]]. == Literatura == * HUBÁČEK, Miloš. Boj o Středomoří. Prvních devět měsíců. 1. vyd. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2003. 309 s. ISBN 80-7185-529-4. == Externí odkazy == * [http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1065 Operace Judgement – útok na Tarent] * [http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=838 Bitva u Matapanu] * [http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=206 Kréta-Operace Merkur (slovensky)] {{Velké kampaně druhé světové války}}{{Článek z Wikipedie}}{{Středomořská kampaň}} {{DEFAULTSORT:Středozemní moře}} [[Kategorie:Druhá světová válka ve Středomoří]] [[Kategorie:Bitvy Austrálie]] [[Kategorie:Námořní bitvy Francie]] [[Kategorie:Bitvy Itálie během druhé světové války]] [[Kategorie:Bitvy Německa během druhé světové války]] [[Kategorie:Dějiny Nového Zélandu]] [[Kategorie:Bitvy Spojeného království během druhé světové války]]

Návrat na stránku „Bitva o Středozemní moře“.