Bohemistika

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

'''Bohemistika''' je vědní obor, který se zabývá [[Čeština|českým jazykem]] a [[Česká literatura|literaturou]]. V šírším, dnes méně častém pojetí výraz označuje obor zabývající se českým národem obecně (tj. včetně kultury, historie apod.). == Historie jazykovědné větve oboru == === Počátky vědeckého zkoumání češtiny === Obor vznikl již ve 14. století, kdy se poprvé objevily odborné práce zabývající se českým jazykem. '''Klaret''' <br /> Český učenec doby Karla IV. Baroloměj z Chlumce, zvaný [[Klaret]], (asi 1320 – asi [[1379]]) se jako první pokusil o vytvoření české vědecké terminologie. Učinil tak zvláště ve svých třech velkých veršovaných slovnících – ''Glosář'', ''Bohemář'' a ''Vokabulář gramatický''. Další, menší slovník dostal název ''Exemplarius''. Některé novotvary zavedené Klaretem existují v češtině dodnes (např. ''jepice'', ''háv'', ''zlatohlav''). '''Jan Hus''' <br /> O český jazyk se zajímal také Jan Hus (asi 1370 – 1415). Husovo autorství latinsky psaného díla ''[[Orthographia Bohemica]]'' (O pravopise českém) nelze jednoznačně prokázat, ale bývá mu obvykle přisuzováno. Podle reformy navržené v uvedeném spise se měl dosavadní český [[spřežkový pravopis]] nahradit [[Diakritika|pravopisem diakritickým]]. === Období humanismu === [[Humanismus a renesance v české literatuře|Čeští humanisté]] 15. století (např. [[Viktorin Kornel ze Všehrd]]) hájili češtinu proti výtkám, že je ve srovnání s latinou nedokonalá, a usilovali o to, aby se jí čeština po stránce lexikální i stylistické vyrovnala. Tři kněží [[Jednota bratrská|jednoty bratrské]], Beneš Optát z Telče, Petr Gzel z Prahy a Václav Philomates, v první třetině 16. století sestavili první mluvnici českého jazyka – ''Grammatiku českou''. Ač nebyla úplná, položila základy kodifikace humanistické češtiny, zvláště pak v hláskosloví a tvarosloví. '''Jan Blahoslav''' <br /> Velkým znalcem českého jazyka byl biskup [[Jednota bratrská|jednoty bratrské]] [[Jan Blahoslav]] (1523 – 1571). <br /> Z latiny a [[Řečtina|řečtiny]] do češtiny přeložil ''[[Nový zákon]]'' (překlad vydán 1564), a dal tak podnět ke vzniku [[Bible kralická|Bible kralické]] (1576 – 1594). Blahoslavův překlad se stal vzorem dokonalého jazyka. <br /> Celkem dvacet let se věnoval ''Gramatice české'' a dokončil ji těsně před svou smrtí. Kniha je vlastně komentovaným vydáním starší gramatiky češtiny od Beneše Optáta a Václava Philomatesa a je Blahoslavem doplněna o rozsáhlý oddíl o stylistické kultuře a normě jazyka. Kniha je doplněna sbírkou českých [[přísloví]]. '''Matouš Benešovský'''<br /> [[Matouš Benešovský]] zvaný Philonomus, o jehož životě nemáme příliš spolehlivých dokladů, je původcem dvou jazykovědných děl. ''[[Grammatica Bohemica]]'' vyšla r. 1577 a ''[[Knížka slov českých vyložených]]'' r. 1587. Benešovský se pokládá za prvního autora, který popsal sedmipádovou strukturu češtiny a který byl blízko objevení slovesného vidu. Jeho specifikem je práce s obecně slovanským materiálem, především maloruským ([[Ukrajinština|ukrajinským]]), méně pak jihoslovanským, a v novodobé edici ([[Ondřej Koupil|O. Koupil]]) je zván protoslavistou. V rámci humanistické tradice podává také chválu jazyka českého a a prosazuje čistotu češtiny z pozice krajního [[Purismus (lingvistika)|purizmu]]. Zcela jedinečné jsou v jeho ''Knížce'' žalmy v církevní slovanštině, zapsané českým pravopisem. '''Daniel Adam z Veleslavína''' <br /> Lexikograf [[Daniel Adam z Veleslavína]] (1546 – 1599) sestavil mj. čtyřjazyčný slovník ''Silva quadrilinguis'' (Bohatství čtyř jazyků, 1598), jenž vedle sebe kladl dva jazyky mrtvé ([[Latina|latinu]] a [[Řečtina|řečtinu]]) a dva jazyky živé (češtinu a [[Němčina|němčinu]]).<br /> Podle Daniela Adama z Veleslavína byla celá jazyková (a obecně kulturní) epocha v českých zemích nazvána [[Doba veleslavínská|dobou veleslavínskou]]. Právě na češtinu tohoto vrcholného období navázal počátkem 19. století Josef Dobrovský při snaze o vytvoření moderní spisovné češtiny. '''Slováci''' <br /> Na rozvoji bohemistiky se v době humanismu podíleli také Slováci působící v Čechách. Nejvýznamnějším z nich byl [[Vavřinec Benedikt z Nudožer]] (1555 – 1615), jenž působil na [[Univerzita Karlova|pražské univerzitě]] a latinsky sepsal mluvnici češtiny známou pod názvem ''Grammaticae bohemicae libri duo'' (Dvě knihy české mluvnice, 1603). Kromě výkladů o mluvnici kniha obsahuje řadu poznámek o [[Nářečí|nářečích]]. Velmi kvalitní gramatikou byla také ''Grammatica Bohemico-Slavica'' Pavla Doležala (1746). === Období barokních gramatik === Doba slovesného baroka, za niž se u nás považuje přibližně rozpětí let 1620-1770, s sebou přinesla zvýšený teoretický zájem o český jazyk v podobě několika gramatik, některých mnokrát vydaných. Tato horečnatá jazykovědná aktivita se někdy spojuje s komplikovaným postavením češtiny, která byla postupně vytlačována ze sféry nejvyšší správy a světské elitní kultury a musela odolávat zvýšenému tlaku němčiny. Představy o jejím úpadku jsou však z velké části obroceneckým mýtem, na nějž navázala i pozitivistická bohemistika 20. století. Dnes jsou kvality [[pobělohorská literatura|pobělohorské literatury]] široce uznávány, stejně jako důležitá role jezuitských autorů při péči o český jazyk. Mezi první barokní díla zaměřená na jazyk patří ''Grammatica Boemica'' Jana Drachovského z r. 1660 ''Brus jazyka českého'' z r. 1667 od [[Jiří Konstanc|Jiřího Konstance]], který však vydal až po jeho smrti M. V. Šteyer. Prakticky zaměřený byl Šteyerův tzv. ''Žáček'', plným názvem ''Výborně dobrý způsob, jak se má dobře po česku psáti, neb tisknouti'' (1668, 1730, 1781!). Nic bližšího není známo o mluvnici Kotelově kolem r. 1691. Nejvýznamnější původní mluvnickou prací je však latinská ''Čechořečnost, seu Grammatica linguae Bohemicae'' [[Václav Jan Rosa|Václava Jana Rosy]] z r. 1672. Ta obsahuje také předmluvu, která je v podstatě obranou češtiny. O nepřerušeném zájmu o jazyk svědčí také opakovaná vydání mluvnice [[Václav Jandit|Václava Jandyta]] ''Grammatica Linguae Boemicae'' (1704, 1705, 1715, 1732, 1739, 1753), opatřená stále přetiskovanou předmluvou, obsahující zanícenou obranu českého jazyka, a příležitostně doplněná puristickým slovníčkem. V některých z vydání najdeme také návody, jak psát českou divadelní hru nebo jak konverzovat ve vyšší společnosti. Role těchto návodů stále čeká na podrobnější výzkum, ale je možné, že se ukáže, že čeština nebyla vytlačena z elitní světské kultury tak dokonale, jak se tvrdívá. === Národní obrození === '''Josef Dobrovský''' <br /> Za zakladatele novodobé vědecké bohemistiky (a rovněž [[Slavistika|slavistiky]]) je považován Josef Dobrovský (1753 – 1829), vůdčí postava první generace [[Národní obrození|obrozenců]]. Právě před touto generací stály obtížné úkoly, a to kromě jiného: <br /> * učinit český jazyk předmětem teoretického studia, popsat jeho dějiny, vývoj i současný stav a stavbu vědeckými metodami [[Osvícenství|osvícenského]] [[Racionalismus|racionalismu]]; * vytvořit základy spisovného jazyka českého stanovením nové, jednotné normy a prosazením její [[kodifikace (lingvistika)|kodifikace]]; * popsat dosavadní vývoj a současný stav české literatury. Dobrovský se těchto úkolů ujal a už v roce 1792 dokončil německy psané dílo ''Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur'' (Dějiny české řeči a literatury). V této literárněhistorické studii Dobrovský vypracoval periodizaci české literatury, z níž se v zásadě vychází dodnes. Za vrcholné období českého písemnictví označil [[Humanismus a renesance v české literatuře#Doba veleslavínská (1520–1620)|dobu veleslavínskou]]. Vyzdvihl však také [[Česká literatura v období husitství|dobu husitskou]]. <br /> Dobrovského další práce, ''Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache'' (Podrobná mluvnice českého jazyka, 1809), lze označit za stěžejní dílo bohemistiky, bez něhož by měl současný český jazyk výrazně jinou podobu. Autor navazoval na humanistickou češtinu [[Bible kralická|Bible kralické]] a jeho normativní návrhy byly až na výjimky brzy přijaty. (O tuto kodifikační mluvnici se ve 2. polovině 19. století opíral i [[Jan Gebauer]].) <br /> Třetím významným počinem Josefa Dobrovského na poli bohemistiky bylo sestavení dvoudílného ''Deutsch-böhmisches Wörterbuch'' (Německo-český slovník, 1802 a 1821). '''Josef Jungmann''' <br /> Dobrovský si s nastupující mladou generací obrozenců přiliš nerozuměl, přesto z jeho díla vycházel další velikán bohemistiky, Josef Jungmann (1773 – 1847), autor pětisvazkového ''Slovníku česko-německého'' (vycházel v letech 1834 – 1839). Shromáždil v něm přibližně 120 000 českých slov, jejichž zdrojem byly české literární památky a řeč lidu, ale zahrnul do něj také výrazy z dalších slovanských jazyků (zvl. z [[Ruština|ruštiny]] a [[Polština|polštiny]]) a vlastní novotvary. Sestavením slovníku chtěl prokázat, že čeština je jazyk stejně bohatý a dokonalý jako němčina. Vznik českého odborného názvosloví byl spjat s rozvojem české vědy v době národního obrození. Spolu s Dobrovského ''Mluvnicí'' se Jungmannův slovník stal základním kamenem pro pozvolné ustanovení normy i kodifikace moderní češtiny. <br /> Jungmann se zabýval také historií české literatury. V díle ''Historie literatury české aneb soustavný přehled spisů českých s krátkou historií národu, osvícení a jazyka'' (1825) sepsal české literární památky od nejstarších dob po svou současnost. Periodizace dějin české literatury do značné míry vychází z pojetí Josefa Dobrovského. === Přelom 19. a 20. století – pozitivistické období === Od konce 19. století se rozvíjely [[Pozitivismus|pozitivistické]] metody zkoumání jazyka a literatury. '''Jan Gebauer''' <br /> Nejvýznamnějším představitelem této fáze dějin bohemistiky byl [[Jan Gebauer]] (1838 – [[1907]]), jeden z nejuznávanějších českých vědců všech dob. Jeho dílo na přelomu 19. a [[20. století]] pro český jazyk znamenalo totéž, co dílo [[Josef Dobrovský|Josefa Dobrovského]] o 100 let dříve. Jako docent a později profesor češtiny na [[Univerzita Karlova|Karlově univerzitě]] vychoval řadu vynikajících nástupců (např. [[Václav Ertl]]). <br /> Gebauer navázal na práci Dobrovského a navrhl [[kodifikace (lingvistika)|kodifikaci]] spisovné češtiny, která brala ohled na tehdejší aktuální potřeby jazyka a která je v mnoha ohledech platná dodnes. <br /> Gebauerova ''Historická mluvnice jazyka českého'' je klíčovou bohemistickou prací. Za svého života stihnul publikovat tři části – ''Hláskosloví'' (1894), ''Tvarosloví – Skloňování'' (1896) a ''Tvarosloví – Časování'' (1898). Čtvrtou část, ''Skladba'' upravil k vydání až [[František Trávníček]] v roce [[1929]]. Celé dílo je podloženo rozsáhlým, pečlivě zpracovaným materiálem a je dodnes považováno za spolehlivý pramen. <br /> Dvoudílný ''Slovník staročeský'' ([[1903]]) stihl Gebauer zpracovat a vydat jen po heslo ''naliti''. Dílo později dokončil profesor [[Emil Smetánka]]. <br /> ''Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské I, II'' (1890) původně vznikla jako školní učebnice, ale postupně se stala příručkou kodifikační a základním bohemistickým dílem své doby. Obsahuje ucelený popis soudobého českého hláskosloví, slovotvorby, tvarosloví, skladby i pravopisu. Na toto zpracování české mluvnice navázali [[Bohuslav Havránek]] a [[Alois Jedlička]] ve své ''České mluvnici''. <br /> Výše uvedená Mluvnice vyšla v roce 1891 také ve zkrácené, přehlednější a přístupnější podobě jako ''Krátká mluvnice česká''. Na jejích pozdějších vydáním pracoval kromě jiných už zmínený Václav Ertl. '''Další pozitivističtí bohemisté''' <br /> [[Václav Ertl]], [[Josef Zubatý]], [[Jaroslav Vlček (literární historik)|Jaroslav Vlček]] === Meziválečné období === Mezi [[První světová válka|1.]] a [[Druhá světová válka|2. světovou válkou]] se bohemistika částečně přiklonila ke [[Strukturalismus|strukturalismu]] ([[Vilém Mathesius]], [[Jan Mukařovský]]). === Československo po 2. světové válce === Po [[Druhá světová válka|2. světové válce]] se prosazovalo úsilí o [[Marxismus|marxistickou]] metodologii ([[Bohuslav Havránek]], [[Karel Horálek]], [[Zdeněk Nejedlý]] a další). Ředitel [[Ústav pro jazyk český|Ústavu pro jazyk český]] [[František Daneš]] (* [[1919]]). === Současnost === == Související články == * [[Lingvistika]] * [[Lexikografie]] * [[Literatura]] === Externí odkazy === * [http://ucjtk.ff.cuni.cz/ ucjtk.ff.cuni.cz] – [[Ústav českého jazyka a teorie komunikace]] [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakulty Univerzity Karlovy]] v Praze * [http://cl.ff.cuni.cz/ cl.ff.cuni.cz] – [[Ústav české literatury a literární vědy]] [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakulty Univerzity Karlovy]] v Praze * [http://ubs.ff.cuni.cz/ ubs.ff.cuni.cz] – [[Ústav bohemistických studií]] [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakulty Univerzity Karlovy]] v Praze {{Čeština}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Bohemistika| ]] [[Kategorie:Filologie podle jazyka]] [[Kategorie:Čeština]] [[Kategorie:Česká literatura]]

Návrat na stránku „Bohemistika“.