Polikarpov I-16

{{Letadlo
 |název = Polikarpov I-16
 |typ = [[stíhací letoun]]
 |výrobce =
 |image = [[Soubor:Polikarpov I-16-Spain (clipped).jpg|240px]]
 |text = I-16
 |konstruktér = Nikolaj Nikolajevič Polikarpov
 |první let = [[30. prosinec|30. prosince]] [[1933 v letectví|1933]]
 |zaveden = [[1934 v letectví|1934]]
 |vyřazen =
 |výroba =
 |vyrobeno kusů = 7 002 
 |hlavní uživatel = [[Sovětský svaz|SSSR]]
 |více uživatelů = [[Španělsko]], [[Finsko]]
}}
Stíhačky '''Polikarpov I-16''' se staly ve třicátých letech [[20. století]] jedním ze symbolů sovětské konstruktérské školy a nejvýkonnější sovětskou stíhačkou v tomto období.

==Vývoj==
Stíhací letoun I-16 vychází z prototypu letounu CKB-12, který vyvinula konstrukční kancelář [[Nikolaj Nikolajevič Polikarpov|Nikolaje Nikolajeviče Polikarpova]]. Jednalo se o samonosný [[jednoplošník]], který poháněl hvězdicový devítiválec M-22 o 450/480 koních. Prototyp vykazoval na svou dobu dobré výkony, ale parametry prvních sériově vyráběných strojů byly srovnatelné s dvouplošníky [[I-15]]. Jejich výroba se začala roku [[1934]]. Jednalo se o vůbec první dolnokřídlý stíhací letoun moderní koncepce, zavedený v sériové výrobě. Téhož roku se objevil nový prototyp, který měl podstatně lepší technické parametry a vlastnosti. Ten byl do sériové výroby zaveden pod označením I-16 typ 4, avšak nastal zde jeden významný problém - sovětská polní letiště neměla takové parametry, které by umožňovaly vzlet a přistání tohoto moderního letadla, které na to potřebovalo cca 250 m. Tento problém se podařilo vyřešit až v roce [[1935]]. Vývoj letadla I-16 však dále pokračoval, byly vyráběny nové typy s různými obměnami a zlepšeními. Roku [[1937]] se začal vyrábět I-16 typ 10, který měl oproti předchozím typům, které měly krytou kabinu, pilotní prostor zcela otevřen. Stalo se to tak na žádost pilotů. Od roku [[1939]] byl vyráběn I-16 typ 24, který byl stavěný v největším počtu ze všech uváděných obměn. Na přelomu 30. a 40. let však došlo k zastarávání i tohoto stroje a sovětské letectvo začalo přecházet k nové, modernější koncepci strojů.

==Bojové užití==

Letoun I-16 byl poprvé nasazen ve [[španělská občanská válka|španělské občanské válce]], kde si na republikánské straně vysloužil přezdívku „Mosca“ (muška), zatímco na straně frankistů přezdívku „Rata“ (krysa). Zde se stal významným pomocníkem republikánských letců, kterým [[Sovětský svaz]] poskytoval pomoc, i když se projevovaly jeho některé nedostatky. Po skončení občanské války zůstalo mnoho hotových nebo rozestavěných I-16 ve [[Španělsko|Španělsku]] a tam sloužily do roku [[1943]]. Dalšími boji prošly tyto letouny v bojích sovětského letectva proti [[Japonsko|Japoncům]] v roce [[1939]], kde předčily japonské stroje. U sovětských letců tento letoun vydobyl přezdívku „Jastrebok“ (jestřábek). Avšak v dalších bojích se prokazovala zastaralost jeho koncepce, takže piloti I-16 přejmenovali nelichotivou přezdívkou „Išak“ (osel). Celkem bylo vyrobeno 7002 ks všech verzí.

==Technické údaje I-16 typ 24==

* '''Charakteristika:''' jednomístný stíhací a bombardovací letoun.
* '''Pohon:''' motor Švecov M-63 o výkonu 820 kW.
* '''Výzbroj:''' dva kanóny ráže 20 mm a dva kulomety [[ŠKAS]] ráže 7,62 mm, závěsníky pod křídly pro šest raket RS-82.
* '''Rozpětí:''' 9,00 m
* '''Délka:''' 6,04 m
* '''Nosná plocha:''' 14,54 m²
* '''Hmotnost prázdného letounu:''' 1 475 kg
* '''Vzletová hmotnost:''' 1878 kg
* '''Maximální rychlost:''' 489 km/h
* '''Dostup:''' 9900 m
* '''Dolet:''' 440 km, s přídavnými nádržemi 700 km

==Literatura==
*Zbyněk Válka, Stíhací letadla 1939–1945
*Miroslav Šnajdr, Operace Barbarossa – letecká válka 22. června 1941

== Externí odkazy ==
*[http://airwar.valka.cz/sssr/po_16/index.php Článek o I-16]


{{Flickr|Polikarpov+I-16}}{{Commonscat|Polikarpov I-16}}{{Článek z Wikipedie}}
{{Sovětské vojenské letouny druhé světové války}}
[[Kategorie:Sovětská a ruská stíhací letadla]]
[[Kategorie:Letadla Polikarpov|I-16]]