Mezinárodní pomocný jazyk

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Upravit}} '''Mezinárodní pomocný jazyk''' (někdy označován zkratkou „IAL“ z [[angličtina|anglického]] ''international auxiliary language'') je [[Jazyk (lingvistika)|jazyk]], který by měl sloužit ke komunikaci lidí pocházejících z&nbsp;různých jazykových prostředí, kteří potřebují často komunikovat. Měl by být snadno naučitelný, mluvnicky nezáludný a komunikačně dostatečný. Velmi často bývají na tuto roli nominovány [[plánový jazyk|plánové jazyky]], vytvářené speciálně za tímto účelem. == Historie == Pokusů o [[plánový jazyk|vytvoření]] mezinárodního pomocného jazyka bylo mnoho: v&nbsp;17. století Jan Ámos Komenský, M. Mersenne, J. Wilkins; poté v&nbsp;19. století [[volapük]] (J. M. Schleyer), [[occidental]] (E. de Wahl), [[novial]] (O. Jespersen); mezi nejúspěšnější patří [[esperanto]] (L. L. Zamenhof). I tyto jazyky se dále vyvíjejí, tak jako jazyky přirozené, například mnoho uživatelů bylo nespokojeno s&nbsp;některými jevy v&nbsp;esperantu, a dali tak vzniknout jazyku [[ido]] („potomek“). Existuje, a existovalo, mnoho [[národní jazyk|''přirozených'']] mezinárodních pomocných jazyků ([[řečtina]] a [[latina]] v&nbsp;[[Evropa|Evropě]], [[čínština]] v&nbsp;jihovýchodní [[Asie|Asii]], [[arabština]] v&nbsp;Přední Asii a severní [[Afrika|Africe]]). Dnes se takovým jazykem celosvětově stává [[angličtina]], jež není, jako mnoho přirozených jazyků, ani snadno naučitelná (především výslovnost) a o mluvnické nezáludnosti nemůže být řeči. == Klasifikace == Mezinárodní pomocné jazyky můžeme také rozdělit na: * '''jazyky písemné''' ([[pasigrafie]]) * '''jazyky mluvené''' ([[pasilalie]]) Pasigrafie by měly být všeobecně srozumitelné sady znaků. Dají se číst podle daného klíče v&nbsp;každém jazyce, ale nedá se jimi řešit problém mezinárodního dorozumívání pro jejich nesnadnost a nedostatečné výrazové možnosti (nedá se jimi mluvit). == Významní představitelé == * [[Volapük]] je první mezinárodní umělý jazyk, který byl na vrcholu rozvoje v&nbsp;letech 1879–1890. Vytvoření esperanta téměř vytlačilo volapük z&nbsp;užívání. Oživen byl ve 30. letech [[20. století]]. Dnes jím mluví cca 20 lidí.<ref name="LaFarge">LAFARGE, Paul. Pük, Memory: Why I Learned a Universal Language No One Speaks. [s.l.] : The Village Voice, August 2000.</ref> * [[Esperanto]], které aktivně používá asi 2&nbsp;000&nbsp;000 lidí, stovky [[Esperantští rodilí mluvčí|dětí z&nbsp;mezinárodních manželství esperantistů]] dokonce jako [[rodný jazyk|rodný]]. * [[Ido]], což je reformované esperanto. Aktivně ho používá cca 500 lidí. * [[Novial]] byl sólový projekt reformy ido, jehož autorem byl [[Dánsko|dánský]] [[lingvista]] [[Otto Jespersen]]. Po jeho smrti v&nbsp;roce [[1943]] jazyk přestal být používán. Byl však oživen s&nbsp;rozvojem [[Internet]]u. * [[Occidental]] neboli [[Interlingue]], dnes již neužívaný umělý jazyk, jehož autorem byl [[Estonsko|Estonec]] [[Edgar de Wahl]]. * [[Interlingua]] * [[Basic English]] je 850 speciálně vybraných [[Angličtina|anglických]] slov. Na podobném principu, ne však tak striktním, je založena [[:simple:Wikipedia:Simple English Wikipedia|Simple English Wikipedia]]. * [[Slovio]] je umělý jazyk na základě zobecnění [[Slovanské jazyky|slovanských jazyků]], který v&nbsp;roce [[1999]] vytvořil [[Mark Hucko]]. * [[Europanto]] je jazyk bez pevných pravidel, které přijímá slovní zásobu z&nbsp;evropských jazyků. * [[Evropský jazyk]] je zjednodušený jazyk na základě jazyků [[Evropská unie|Evropské unie]] (zejména [[Germánské jazyky|germánských jazyků]]). * rozmanité [[pidžin]]y vznikly jako žargony v různých částech světa jako směsi [[francouzština|francouzštiny]] nebo [[angličtina|angličtiny]] s&nbsp;domorodým jazykem: ** [[Tok Pisin]] – angličtina s&nbsp;orientálními prvky, užívá se v&nbsp;jižní a východní [[Asie|Asii]] ** [[Lingua franca]] – s&nbsp;italštinou v základě, používal se od středověku až do 19.stol. v&nbsp;oblastech okolo [[Středozemní moře|Středozemního moře]] ** [[Língua geral]] – v&nbsp;základu [[tupi]]ský jazyk a [[portugalština]], užíval se v&nbsp;[[Brazílie|Brazílii]], jedna větev vyhynula, druhá známá jako [[nheengatu]]. == Idea mezinárodní řeči == Mnohojazyčnost byla vždy obtížnou překážkou mezinárodním stykům, a to i ve starověku, kdy mezinárodní styky byly řídké a kdy se jen velmi málo osob stýkalo mezinárodně. Ale i pro tehdejší velmi omezené potřeby mezinárodních styků byly užívány v&nbsp;různých historických dobách různé jazyky, jako sumerský, babylonský, asyrský, [[egypt]]ský, [[Kréta|krétský]] a na územích dobytých Alexandrem Velikým, od [[Jaderské moře|Adriatického moře]] až po [[Černé moře]] a [[Indie|Indii]], jazyk [[Řecko|řecký]]. Ještě většího rozšíření dosáhla [[latina]], jako úřední státní jazyk [[Řím|římského impéria]] na všech dobytých územích. Užívání a rozšíření toho neb onoho jazyka vždy záviselo na vojenské, politické, hospodářské a také kulturní nadvládě toho neb onoho národa. Po rozpadu římského císařství se také latina rozpadla smíšením s&nbsp;různými domorodými jazyky a tak vznikla [[italština]], [[francouzština]], [[španělština]], [[portugalština]] a [[rumunština]]. Latina přestala byt státním jazykem, avšak i ve středověku byla dále užívána jako společný jazyk [[Církev|církve]], [[Šlechta|šlechty]] a v&nbsp;době [[renesance (historická epocha)|renesance]] ve vědě a kultuře. Ale v&nbsp;17. století ztrácí latina svoji výlučnost, svou univerzálnost. Hlavně po Westfálském míru v&nbsp;roce 1648 počíná ustupovat a začíná vláda francouzštiny v&nbsp;úředních a mezinárodních stycích, kulturních a obchodních vyměnách ve všech částech světa, ale nikdy nedosáhla univerzálnosti latiny. Výhrady vzhledem k&nbsp;užívání francouzštiny jasně naznačují, že francouzština nikdy nedosáhla oficiálního postavení ''de jure'' uznaného jazyka mezinárodních styků. Po [[První světová válka|první světové válce]] [[Spojené království]] a [[Spojené státy americké]] otřásly privilegovanou pozicí francouzštiny a všechny další snahy obnovit francouzskou jazykovou nadvládu, její jazykový monopol, trvale ztroskotaly. Čím více se uplatňuje idea národního státu a národní svrchovanosti, tím více jazyků se objevuje na polích lidské činnosti. [[Organizace spojených národů|Spojené národy]] užívají nyní šest oficiálních jazyků, [[UNESCO]] a jiné mezinárodní organizace ještě více. Na počátku tohoto století stačilo znát dva tři západoevropské jazyky pro získání informací o posledních úspěších vědy. Dnes se počítá se znalostí 12 jazyků, jako nutného základu. Ale naučit se i čtyřem pěti jazykům není dostatečným řešením. Málokomu se podaří naučit všem těmto jazykům dokonale, nejčastěji je možno jen zhruba porozumět, a to často na úkor vlastní vědecké tvůrčí práce. Mnozí se domnívají, že národové se nikdy neshodnou na užívání jednoho národního jazyka povinného pro všechny, a tak je řešení možné jedině přijetím politicky a národně neutrálního jazyka. Již v&nbsp;17. století se začali zabývat otázkou společného jazyka filozofové jako René Descartes (1596–1650), Gottfried Wilhelm Leibniz (1648–1716) a Jan Ámos Komenský (1592–1671). Všichni usuzovali, že je nutný společný jazyk pro styk mezi národy a stanovili tyto zásady: jeden druh skloňování a časování, žádné výjimky a nepravidelnosti, tvoření slov pomocí přípon a předpon. Když se v&nbsp;17. století upustilo od užívání latiny, nastalo v&nbsp;mezinárodních stycích jakési prázdno, které Komenský chtěl odstranit utvořením nového jazyka, snadnějšího a vhodnějšího než byla latina, a který by byl druhým jazykem pro každého. Jeho [[humanismus]], [[vlastenectví]], [[demokratismus]] a mírové snahy ho vedly k&nbsp;tomu, že se začal zabývat myšlenkou společného jazyka pro svět a navrhovat utvoření plánovaného jazyka, kterému by se dalo naučit bez ztráty času a věcí, který by byl prostředkem k&nbsp;dosažení vyšší vzdělanosti, a vyslovil zásadu, nechť všichni si uchovávají a pěstují svůj mateřský jazyk. Tomuto problému věnoval Komenský dva spisy: ''Via Lucis'' (Cesta světla) a ''Panglottia'' (Univerzální jazyk). Ačkoliv Komenský mistrně ovládal latinu, věděl, že latina nestačí pro mezinárodní dorozumívání a že je to jazyk nesnadný. Míní, „že je nutný jediný společný jazyk pro všechny národy … je nutno dávat přednost tomu, aby byl vytvořen nějaký jazyk společný celému světu … Nemůžeme jinak, než doporučit jazyk zcela nový … Všeobecným jazykem musí být pomoženo všem rovnoprávně … Z&nbsp;toho tedy plyne závěr, že proti oněm mnohonásobným překážkám a zmatkům vzájemného styku, které vznikají z&nbsp;mnohosti, nesnadnosti a nedokonalosti jazyků, nezbývá účinnějšího prostředku, než aby se sestavil jazyk nový, nade všechny jiné již známé: snadnější, lahodnější, dokonalejší. Toužíme po jazyku rozumovém, analogickém a harmonickém.“ Zajímavou publikaci ''Hledání dokonalého jazyka v evropské kultuře'' napsal [[Itálie|italský]] spisovatel a [[semiotik]] [[Umberto Eco]], kterou v&nbsp;roce [[2001]] vydalo [[nakladatelství Lidové noviny]] v&nbsp;edici [[Utváření Evropy]]. Zabývá se jak různými tajnými jazyky, tak i myšlenkou pomocného mezinárodní jazyka a vyjadřuje názor, že kdyby „politické rozhodnutí doprovázela vhodně naplánovaná mediální kampaň, mohl by se zvolený pomocný mezinárodní jazyk velmi rychle prosadit.“ (str. 295). == Externí odkazy == <references/> {{Umělé jazyky}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Mezinárodní pomocné jazyky| ]] [[Kategorie:Jazyky]]

Návrat na stránku „Mezinárodní pomocný jazyk“.