Máj (Karel Hynek Mácha)

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

[[Soubor:Karel Hynek Mácha - dům, kde napsal Máj.jpg|thumb|Pamětní deska na domě na [[Karlovo náměstí (Praha)|Karlově náměstí]], kde Máchovi žili od roku 1826 a&nbsp;kde v&nbsp;letech 1834–1836 Karel Hynek Mácha napsal ''Máj'']] '''''Máj''''' je lyrickoepická skladba Karla Hynka Máchy vydaná roku 1836. Bývá považována za vrcholné dílo [[Český romantismus|českého literárního romantismu]]. Mácha v&nbsp;této skladbě zcela vybočil z&nbsp;obrozeneckého programu 1.&nbsp;poloviny 19.&nbsp;století a pojal ji jako osobní zpověď rozervaného romantického člověka plného nejistot a otázek po smyslu života. == Historie vzniku == Příběh byl zřejmě inspirován skutečnou událostí: v&nbsp;roce 1774 byl poblíž [[Mladá Boleslav|Mladé Boleslavi]] na pahorku zvaném ''Na spravedlnosti'' popraven [[lámání kolem|lámáním v&nbsp;kole]] Hynek (Ignác) Schiffner, který zavraždil v&nbsp;[[Dubá|Dubé]] u&nbsp;[[Doksy|Doks]] svého otce. Mácha toto vyprávění zaslechl o&nbsp;šedesát let později během některého ze svých pobytů u&nbsp;dnešního Máchova jezera od svého známého, hospodského Týce. Rukopis ''Máje'' byl objeven během [[první světová válka|první světové války]] v&nbsp;[[Katusice|Katusicích]] u&nbsp;Mladé Boleslavi v&nbsp;pozůstalosti obrozence [[Jan Krouský|Jana Nepomuka Krouského]]. == Obsah == Obávaný vůdce loupežníků '''Vilém''' zabil svého soka v&nbsp;lásce, aniž však věděl, že je to jeho vlastní otec, který ho v&nbsp;dětství vyhnal z&nbsp;domu. Vězeň Vilém v&nbsp;noci před popravou přemýšlí o&nbsp;svém osudu, loučí se se životem a vzpomíná na svou milou '''Jarmilu'''. Svou vinu odmítá, sám sebe vidí jako oběť sobeckého, nemilujícího otce. S&nbsp;Vilémem soucítí též žalářník, zdrcený tím, co mu o&nbsp;sobě Vilém vyprávěl. Po hodinách plných samomluv, kde vystupuje smrt jako definitivní konec života, je nešťastný otcovrah brzy ráno odveden na popraviště, doprovázen modlícím se davem. Uprostřed májové přírody se v&nbsp;slzách loučí s&nbsp;milovanou zemí. Je popraven [[lámání kolem|lámáním v&nbsp;kole]] a jeho tělo vystaveno pro výstrahu. Tomuto příběhu předchází ve 2. a 3.&nbsp;zpěvu scéna, v&nbsp;níž Jarmila marně čeká za májového večera na Viléma a dozvídá se o&nbsp;jeho osudu. V&nbsp;závěrečném zpěvu přichází na místo popravy poutník '''Hynek''' (představující samotného Máchu), kterého zasáhne, když uvidí kostlivce v&nbsp;kole a ztotožňuje se s&nbsp;Vilémem („…''na tváři lehký smích, hluboký v&nbsp;srdci žal…''“). == Skladba == ''Máj'' má 4 [[zpěv (poezie)|zpěvy]] a 2 [[intermezzo|intermezza]]. Celé skladbě předchází věnování – báseň ''Čechové jsou národ dobrý'', která připomíná vlastenecké básně. Základním [[Metrum|metrem]] ''Máje'' je [[jamb]]. Dílo obsahuje velké množství [[metafora|metafor]], časté řetězce [[oxymóron|oxymorón]] („''…zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk, zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit, zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit…''“). Hojné jsou básnické přívlastky, spojování protikladných představ, kontrastů (světlo/tma, život/smrt), kombinace barev („''růžové nebe, modré mlhy''“), vyjádření pohybu a napětí dynamickými slovesy (zasvítnuto), metafory (bledá tvář luny), metonymie (hrdliččin zval ku lásce hlas), inverze (''jak holoubátko sněhobílé''), gradace (''rychlý to člunek, blíže a blíže''), kakofonie (''vězení, 2.&nbsp;zpěv''), eufonie a epizeuxis (''3.&nbsp;zpěv''). Hlavním literárním vzorem ''Máje'' je poesie [[polská literatura|polských]] romantiků, které Mácha velmi dobře znal. == Interpretace == Jako každé velké umělecké dílo, lze i&nbsp;''Máj'' interpretovat mnoha způsoby. Sám autor vydal báseň s&nbsp;poznámkou, že hlavním účelem skladby je oslava jarní přírody. Důvodem pro toto uvození díla byla snaha zmást dobovou [[cenzura|cenzuru]]. Ovšem i&nbsp;dnes bývá smysl ''Máje'' často redukován na pouhou apoteózu přírody a lásky (viz Máchova socha na [[Petřín]]ě), čemuž napomáhá i&nbsp;memorování úvodních veršů ve školách. Jinou možností je zaměřit se na verše ve třetím a čtvrtém zpěvu, v&nbsp;nichž se spojuje motiv země-matky se steskem po uplynulém čase. Nejhlouběji však sahá zpěv druhý, v&nbsp;němž Vilém čekající na [[smrt]] uvažuje nad svým životem a tajemnou vinou, kvůli níž musí zemřít, ačkoliv se subjektivně necítí viníkem. Zde se také nacházejí verše vyjadřující obavu ze smrti jako prázdnoty a věčnosti, které tehdejší [[literární kritika|kritika]] nejvíce odsuzovala. <poem class="odsad"> „Temnější noc! — — — Zde v noční klín ba lůny zář, ba hvězdný kmit se vloudí — — tam — jen pustý stín, tam žádný — žádný — žádný svit, pouhá jen tma přebývá. Tam všecko jedno, žádný díl — vše bez konce — tam není chvíl, nemine noc, nevstane den, tam času neubývá. — Tam žádný — žádný — žádný cíl — bez konce dál — bez konce jen se na mne věčnost dívá. Tam prázdno pouhé — nade mnou, a kolem mne i pode mnou pouhé tam prázdno zívá. — Bez konce ticho — žádný hlas — bez konce místo — noc — i čas — — — to smrtelný je mysle sen, toť, co se ‚nic‘ nazývá.“ </poem> == Dobová kritika == V&nbsp;době, kdy česká literatura měla plnit především osvětový, výchovný a vlastenecký účel, nebylo toto dílo pochopeno a přijato. Mácha byl obviňován jako [[nihilismus|nihilista]] a [[epigon]] [[George Gordon Byron|Byronův]]. [[František Ladislav Čelakovský]] píše v&nbsp;dopise [[Josef Krasoslav Chmelenský|Josefu Krasoslavu Chmelenskému]] ze [[13. květen|13.&nbsp;května]] 1836: ''„Mně se všecko zdá, že máj letošní mstí se na nás, že tak šibeničnicky bylo o&nbsp;něm zpíváno. Nešťastný básník i&nbsp;s&nbsp;celou svou romantikou! Kozla nám po ní, ježto ovoce a tudy i&nbsp;víno – blaho básníků –, jak slyším, na všecky strany pomrzlo. A&nbsp;také okurky – jsou všecky ty tam!'' <poem class="odsad" style="font-style: italic"> Z&nbsp;té zkázy vznikne hlad a z&nbsp;hladu pojde mor, ten všechen vyhubí, co živý bude, tvor. </poem> ''To jsou ty plody hrozného byronismu!“'' [[Jan Slavomír Tomíček]] šel ještě dále, když napsal v&nbsp;[[Česká včela|České včele]] z&nbsp;[[31. květen|31.&nbsp;května]] 1836: ''„…jeho báseň jest škvára, která z&nbsp;vymřelé sopky vyhozena mezi květiny padla.“'' Podobně smýšlel o&nbsp;''Máji'' i&nbsp;výše zmíněný Chmelenský, jenž napsal v&nbsp;[[Časopis Národního muzea|Časopise Českého muzea]] (č.&nbsp;10/1836), že ''„Máj p. Máchy nechci posuzovati; nedospělať tato báseň ještě pro kritiku.“'' Ačkoliv připouštěl, že ''„ze všeho cožkoliv p. Mácha ve svém Máji podal, poezie vysvítá.“'' Obsah básně jej však „příliš urážel“ a pak ''„co nám do Byrona? – Pěj podruhé p. Mácha, jak se moc vyšší v&nbsp;jeho ňadrách ozývá, a neohřívej své srdce a nerozplamenávej svou obraznost na nepřirozených výtvorech anglického lorda, s&nbsp;sebou vždy bojujícího…“'' Také Josef Kajetán Tyl uznává básnický talent Máchův, zároveň by však: ''„…rád temné zvuky harfy jeho jinák slyšel zvučeti, jinák, aspoň za věku našeho ne tak nečesky“'' (J.&nbsp;K.&nbsp;Tyl, ''Pohled na literaturu nejnovější'', [[Květy (časopis)|Květy]], 21.&nbsp;července 1836). Pozitivněji byl ''Máj'' přijat kritikou německou a polskou. Jako reakce na ''Máj'' vznikla mj. [[poema]] ''Protichůdci'' [[Václav Bolemír Nebeský|Václava Bolemíra Nebeského]] a Tylova [[novela]] ''[[Rozervanec]]''. Velikost básně byla doceněna až následující generací tzv. [[májovci|májovců]], kdy se Mácha naopak stává kultem. == Překlady == Mezi nemnoho překladů Máchova ''Máje'' do jiných jazyků patří překlad [[Otto František Babler|O.&nbsp;F.&nbsp;Bablera]] do [[němčina|němčiny]]. == Ukázka z Máje == {| |-valign="top" | '''Dobovým pravopisem:''' <poem> Byl pozdnj wečer – prwnj mág – Wečernj mág – byl lásky čas. Hrdliččin zwal ku lásce hlas, Kde borowý zawáněl hág. O lásce šeptal tichý mech;'' Kwětaucj strom lhal lásky žel, Swau lásku slawjk růži pěl, Růžinu gewil wonný wzdech. Gezero hladké w křowjch stinných Zwučelo temně tagný bol, Břeh ge obgjmal kol a kol; A slunce gasná swětů giných Blaudila blankytnými pásky, Planaucj tam co slzy lásky. </poem> | style="padding-left: 2.5em" | '''Přepis:''' <poem> Byl pozdní večer – první máj – Večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, Kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech; Kvetoucí strom lhal lásky žel, Svou lásku slavík růži pěl, Růžinu jevil vonný vzdech. Jezero hladké v křovích stinných Zvučelo temně tajný bol, Břeh je objímal kol a kol; A slunce jasná světů jiných Bloudila blankytnými pásky, Planoucí tam co slzy lásky. </poem> |} == Adaptace == V roce [[2008]] režisér [[F. A. Brabec]] zpracoval knižní předlohu do podoby [[Máj (film)|filmu]]. == Literatura == * PROKOP, Dušan: ''Kniha o Máchově Máji''. [[Academia]] : Praha 2010. ISBN 978-80-200-1880-9 * GREBENÍČKOVÁ, Růžena: ''Máchovské studie''. Academia : Praha 2010. ISBN 978-80-200-1864-9 * HAMAN, Aleš – KOPÁČ, Radim (eds.): ''Mácha redivivus''. Academia : Praha 2010. ISBN 978-80-200-1872-4 === Související články === * [[Máj (almanach)]] * [[Májovci]] == Reference == <references /> == Externí odkazy == * [http://users.ox.ac.uk/~tayl0010/maj.html Kompletní přepis básně] * [http://www.lupomesky.cz/maj/ Původní, moderní a anglická verze básně] * [http://www.mlp.cz/maj/ Dílo ''Máj''] na stránkách [[Městská knihovna v Praze|Městské knihovny v&nbsp;Praze]] {{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Básnická díla české literatury]] [[Kategorie:Romantická literární díla]]

Návrat na stránku „Máj (Karel Hynek Mácha)“.