Miles Davis

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Infobox Hudební umělec | jméno = Miles Davis | obrázek = Miles Davis by Palumbo.jpg | popis obrázku = | velikost obrázku = | široký obrázek = | pozadí = nevokální hudebník | rodné jméno = Miles Dewey Davis III | jinak zvaný = | přezdívka = princ temnot <br /> geniální kiksař <br /> jazzový chameleon <br /> mistr kiksů | narození = [[26. květen|26. května]] [[1926]] <br /> [[Alton]], [[Illinois]], [[USA]] | úmrtí = [[28. září]] [[1991]] (65&nbsp;let) <br /> [[Santa Monica]], [[California]], [[USA]] | původ = [[USA]] | nástroj = [[trumpeta]] | typ hlasu = | žánr = [[Bebop]], [[cool jazz]], [[modal jazz]], [[hard bop]], [[jazz-funk]], [[fusion]] | povolání = vedoucí jazzového ansámblu, skladatel, trumpetista | aktivní roky = [[1944]]–[[1991]] | vydavatel = | příbuzná témata = [[John Coltrane]] <br /> [[Bill Evans]] <br /> [[Herbie Hancock]] | web = [http://www.milesdavis.com www.milesdavis.com] | významný nástroj = }} '''Miles Davis''' ([[26. květen|26. května]] [[1926]] – [[28. říjen|28. září]] [[1991]]) byl [[spojené státy americké|americký]] [[jazz]]ový [[trumpeta|trumpetista]], skladatel a vedoucí několika [[jazz]]ových uskupení. Patří k nejvýraznějším osobnostem hudby [[20. století]]. Ve čtyřicátých letech [[20. století]] byl jedním ze zakladatelů [[hard bop]]u, v padesátých letech pak [[cool jazz]]u a na konci šedesátých let stál u kořenů [[jazz-rock]]u (zlomová deska pro tento žánr je ''[[Bitches Brew]]'' z roku [[1970]]). Díky svému umění hrát téměř každý tón jakoby náhodou a mimochodem bývá někdy označován přezdívkou „geniální kiksař“. Díky tomu, že během své [[jazz]]ové dráhy vystřídal (a zásadně ovlivnil nebo spoluzaložil) několik [[jazz]]ových proudů, bývá někdy označován jako „jazzový chameleon“ nebo také „princ temnot“. V roce [[2006 v hudbě|2006]] byl uveden do [[Rock and Roll Hall of Fame|Rock'n'rollové síně slávy]]. == Životopis == === Mládí (1926−1944) === '''Miles Davis''' se narodil v [[Alton]]u ve státě [[Illinois]], jeho otec byl zubař, matka byla učitelka hudby. Krátce po jeho narození se jeho rodina odstěhovala do [[St. Louis]], kde Miles později studoval. Tam také potkal svou první ženu, se kterou se oženil už v sedmnácti. V té době většina slavných [[jazz]]manů pocházela z chudých vrstev, Milesova rodina patřila k tehdejší střední třídě, a tak Miles většinou neměl nouzi o peníze. Především se mu ale dostalo dobrého vzdělání, na kterém jeho rodičům velmi záleželo. Již od útlého věku měl značný zájem o hudbu, čehož si rodiče brzy všimli. Otec mu koupil první trumpetu ke třináctým narozeninám, přestože jeho matka — učitelka hudby — spíše prosazovala housle. Miles chodil na první hodiny u místního učitele Elwooda Buchanana, hrál ve školním orchestru, kde už tehdy vynikal; alespoň podle slov jeho pozdějšího učitele [[Clark Terry|Clarka Terryho]]. V šestnácti letech si přivydělával hraním po barech a v sedmnácti se přidal ke skupině [[The Blue Devils]] vedené Eddiem Randlem, se kterým už nějakou dobu hrál. Výrazným mezníkem v jeho životě bylo bezesporu setkání s orchestrem [[Billy Eckstin|Billyho Eckstina]], kterému zrovna při koncertě v [[St. Louis]] chyběl trumpetista. Miles si tak mohl poprvé zahrát s legendárními umělci a hráči [[bebop]]u, s [[Dizzy Gillespie|Dizzym Gillespiem]] a [[Charlie Parker|Charliem Parkerem]]. Ti pak byli pro Milese dlouhodobou inspirací, přestože on sám vždy spíše tíhnul k pomalejším melodiím. === Bebop a zrození cool jazzu === Po střední škole se společně se svou rodinou stěhuje do [[New York]]u, kde od září [[1944]] studoval na [[Institute of Musical Art]] (později přejmenováno na [[Julliard School of Music]]). Zároveň se však učil od [[Charlie Parker]]a, u kterého nějaký čas bydlel a se kterým po nocích vystupoval. Nakonec tedy díky nedostatku času přerušil studium a rozhodl se plně věnovat své [[jazz]]ové kariéře. První písně nahrál se saxofonistou [[Herbie Fields|Herbiem Fieldsem]], s [[Charlie Parker|Charliem]], [[Dizzy Gilespie|Dizzym]], [[Max Roach|Maxem Roachem]] a s kapelou [[Benny Carter|Bennyho Cartera]]. [[Charlie Parker|Charlie]] a [[Dizzy Gillespie|Dizzy]] se díky nezájmů [[New York|newyorských]] klubů přesunuli do [[Kalifornie]], kde se Miles s kapelou [[Benny Carter|Bennyho Cartera]] nedlouho potom také objevil. Právě tam ho [[Charlie Parker]] požádal, zda by nenahradil Dizzyho, protože ten byl neustále [[frustrace|frustrovaný]] z příliš vlažného přijetí jejich koncertů. Miles souhlasil a po nahrávání [[8. březen|8. března]] [[1946]] v [[Hollywood]]u mu kritika udělila cenu ''New Star on Trumpet''. V letech [[1947]]–[[1948]] založil s [[Charlie Parker|Charliem Parkerem]] kvintet. Pak společně s pianistou [[John Lewis|Johnem Lewisem]], basistou [[Nelson Boyld|Nelsonem Boydem]] a bubeníkem [[Max Roach|Maxem Roachem]] nahrál v roce [[1947]] jako [[sólo|sólista]] svou první věc. Tou dobou se již o Milesovi ve světě hudby mluvilo jako o skladateli a své první skladby nahrává [[kvintet]] pro label [[Savoy]]. V létě roku [[1948]] zakládá [[nonet]], ve kterém se objevily na tehdejší [[jazz]]ové zvyklosti dost nezvyklé nástroje jako [[tuba]] nebo [[lesní roh]]. [[Nonet]] postupem času vydal pár singlů, za kterými stáli [[aranžmá|anžaranžéři]] a skladatelé [[John Lewis]], [[Gerry Mulligan]] či [[Gil Evans]], který se následně podílel na dalších milesových albech (''[[Miles Ahead]]'', ''[[Porggy and Bess]]'', ''[[Sketches of Spain]]''). Přestože většina skladeb [[nonet]]u byla nahrána během let [[1949]]–[[1950]], album vyšlo až v roce [[1957]] a už v té době bylo pokládáno za výjimečné, protože obsažené písně symbolizovaly začátek konce [[bebop]]u a zrození nového stylu – [[cool jazz]]u. Ten sice v sobě stále zachovává prvky [[bebop]]u, ale není tak zbrklý a [[tón]]y jsou mnohem uhlazenější a jemnější. Koncem čtyřicátých let vystoupil Miles ve [[Francie|Francii]] na [[jazz]]ovém [[festival]]u a dostalo se mu toho nejvřelejšího přijetí. Ve svých pamětech uvedl tuto skutečnost do kontrastu se situací, kdy ho vyhazovač jednoho [[New York|newyorského]] klubu, ve kterém ten večer hrál, slovně (s [[rasismus|rasistickým]] podtextem) napadl, když zrovna stál před dveřmi onoho klubu a kouřil. Nakonec to dopadlo tak, že po výměně argumentů došlo ke rvačce a Milese odvezla policie. Po návratu z [[Francie]] nemohl nikde najít práci, kolem roku [[1950]] začíná (tak jako třeba [[Charlie Parker]]) koketovat s [[heroin]]em. Po nějakém čase se sice opět nabídky na koncertování linou ze všech stran, ale Milesovo hraní ztrácí nápaditost a pomalu cítí, že již nastal čas si vybrat mezi hudbou a [[psychotropní látka|drogami]]. Vyhrává hudba a tak svou čtyřletou závislost nakonec ukončil v rodném domě v [[St. Louis]]. Přestal se stýkat s okolním světem a vyjde ven, až když se své závislosti definitivně zbavil. O rok později, roku [[1955 v hudbě|1955]] nahrál famózní skladbu ''Round Midnight''. [[Soubor:Miles_Davis_23.jpg|thumb|Miles Davis na koncertě v [[Rio de Janeiro|Riu de Janeiru]], [[1974]]]] === První kvintet a sextet (1955−1958) === V roce 1955 a dal dohromady svůj první velký [[kvintet]], do kterého obsadil [[John Coltrane|Johna Coltrana]], [[Red Garland|Reda Garlanda]], [[Paul Chambers|Paula Chamberse]] a s [[Philly Joe Jones]]e. Oficiálně se [[kvintet]] rozpadl v roce [[1957]], aby byl již příštího roku nahrazen [[sextet]]em (přibyl [[Cannonball Adderley]]). Tento [[sextet]] pak v dubnu roku [[1958]] vydal album ''[[Milestones]]''. Během oficiální dvouleté existence [[kvintet]]u vyšlo celkem pět alb: ''[[The New Miles Davis Quintet]]'', ''[[Relaxin‘]]'', ''[[Steamin‘]]'' a ''[[Cookin‘]]'' u [[label|nahrávací společnosti]] [[Prestige]] a ''[[´Round About Midnight]]'' u Columbia Records. === Spolupráce s Gilem Evansem (1957−1963) === Krátce po vydání desky ''[[Birth of the Cool]]'' ([[1957]], Columbia Records) začala opět spolupráce s [[Gil Evans|Gilem Evansem]], který psal písně jakoby stvořené přímo pro Milese. Jejich první album ''[[Miles Ahead]]'' spatřilo světlo světa o rok později opět na labelu Columbia&nbsp;Records. [[Big band]]y sice tou dobou už dávno nebyly moderní, ale s tímhle si Miles hrající na tomto počinu na křídlovku nikdy hlavu nelámal. Na desce se kromě Milese podílelo dalších 19 muzikantů. Ve stejném roce vyšla Milesovo-Evansovo podání Gershwinovy opery ''[[Porgy & Bess]]'', ale ještě před tím se Miles vrátil opět do [[Francie]] a nahrál tam soundtrack k filmu ''L'Ascenseur pour l'Echafaud'' pojmenovaný ''Jazz Track'', které mu vynesl i několik nominací na [[Grammy|cenu Grammy]]. === Kind of Blue === Milesův [[sextet]] byl krátce před nastudováním ''Porgy & Bess'' obměněn. [[Red Garland]] a [[Philly Joe Jones]] byli nahrazeni [[Bill Evans|Billem Evansem]] a [[Jimmy Cob|Jimmym Cobbem]]. S novou sestavou pak společně s [[Wynton Kelly|Wyntonem Kellym]] nahráli v březnu [[1959 v hudbě|1959]] album ''[[Kind of Blue]]'' — převratné album, které je hlavně díky nové technice [[improvizace]] považováno za jedno z nejdůležitějších v [[jazz]]ové historii vůbec. O rok později přichází další album ''[[Sketches of Spain]]'' a s ním přichází i [[Grammy|cena Grammy]]. Začátkem šedesátých let se Miles podruhé oženil a začal spolupracovat s producentem Teo Macerem. [[Soubor:Miles Davis 1984.jpg|thumb|Na koncertě v [[Německo|Německu]], [[1984]]]] === Druhý kvintet (1964−1968) === Následující období bylo spojeno s Milesovým druhým velkým [[kvintet]]em a novým stylem – [[free bop]]em. Místo [[John Coltrane|Johna Coltranea]] přišel [[Wayne Shorter]] a kromě něho začala i spolupráce (s tehy osmnáctiletým [[Tony Williams|Tonym Williamsem]], [[Ron Carter|Ronem Carterem]] a [[Herbie Hancock|Herbiem Hancockem]] a vznikají desky ''The Complete Live At The Plugged Nickel'', [[1965]], ''E.S.P.'' ([[1965]]), ''Miles Smiles'' ([[1966]]), ''[[Sorcerer]]'' a ''[[Neferiti]]'' (obě [[1967]]). === Elektrické období === [[Jazz]] se neustále vyvíjel především díky rozmachu elektrické kytary vzniká další nový styl jménem [[jazz rock|jazz-rock]] a nové nahrávání s hvězdami tohoto stylu [[Chick Corea|Chickem Coreou]], [[Dave Holland|Davem Hollandem]] (oba na albu ''Filles De Kilimanajro''), [[Joe Zawinul|Joem Zawinulem]] a [[John McLaughlin|Johnem McLaughlinem]] (oba na albu ''In a Silent Way'', které vrátilo Milese opět na přední příčky hitparád a přinesla další nominace na [[Grammy|ceny Grammy]]). Tuto část Milesova života uzavřelo dvojalbum ''[[Bitches Brew]]'' ([[1970]]), za kterým stojí již zmíněný [[Teo Macero]]. Album jazzové fanoušky příliš nenadchlo, zato rockové publikum bylo nadšeno, a tak Milesovi přineslo další [[Grammy|cenu Grammy]]. Navíc se na něm vyskytují i prvky [[blues]] a [[funk]]u, které jakoby ukazovaly, kterým směrem se pan Miles vydá. Krom velkého množství živých alb (''Pangea'', ''[[Agharta]]'', ''Dark Magus'') mu vyšla i dvě studiová (''On the Corner'', ''Get Up With It''), která však jsou mnohými kritiky zavrhována a dokonce jim přiřkli nálepku antihudba. Začátek sedmdesátých let byl pro Milese vůbec pochmurný. Sice se opět oženil, ale zároveň přišly problémy se zákonem, jeho dva synové se stali [[drogová závislost|závislými na drogách]], při dopravní nehodě si zlomil obě nohy a byl postižen četnými nemocemi ([[zápal plic]], [[burzitida]], [[artritida]]) způsobenými především [[alkoholický nápoj|alkoholem]] a [[psychotropní látka|drogami]] ([[kokain]]). Miles si dal pauzu od nahrávání alb a po vyhraném boji na [[kokain]]em se opět vrátil s albem ''The Man With the Horn'' ([[1980]]) a opět se vydal na turné v roce [[1981]]. === Poslední dekáda (1981−1991) === [[Soubor:Miles Davis 22.jpg|thumb|Miles Davis na svém posledním koncertě na North Sea Jazz Festivalu, [[Nizozemsko|Nizozemí]], [[1991]]]] Po dalších albech (''We Want Miles'' ([[cena Grammy]]), ''Star People'', ''Decoy'' a ''You‘re Under Arrest'') přešel po třiceti letech ke společnosti [[Warner Bros.]]. Tam mu postupně vyšla alba ''[[Tutu_album|Tutu]]'' a ''[[Aura_album|Aura]]'', za která také získal [[Grammy|ceny Grammy]]. V roce [[1991]] nečekaně vystoupil s orchestrem [[Quincy Jones]]e v Torontu na [[Montreaux Jazz Festival]]u a šokoval všechny přítomné tím, že hrál písně, které mu koncem padesátých let složil [[Gil Evans]]. Šokující je na tom to, že se nikdy ke svým předešlým písním nevracel. Poslední Milesovou studiovou nahrávkou je [[Hip hop|hip-hopov]]é album ''Doo-Bop'' ([[1992]], [[Grammy|cena Grammy]]) s producentem a [[rapper]]em [[Easy Mo Bee]]m. Posledním úspěchem Milese je jeho sedmá [[Grammy|cena Grammy]] za záznam z koncertu s [[Quincy Jones]]em. Poslední dvě ceny si již však Miles nepřevzal, zemřel totiž na [[zápal plic]] [[28. září]] [[1991]] v [[Santa Monica|Santa Monice]], během dokončování prací na posledním albu ''Doo-Bop''. == Ocenění == {{commons}} * [[1955 v hudbě|1955]] – vítěz čtenářské ankety jazzového časopisu ''[[Down Beat]]'' * [[1957 v hudbě|1957]] – vítěz čtenářské ankety jazzového časopisu ''[[Down Beat]]'' * [[1960 v hudbě|1960]] – cena [[Grammy]] za ''[[Sketches of Spain]]'' * [[1970 v hudbě|1970]] – cena Grammy za ''[[Bitches Brew]]'' * [[1982 v hudbě|1982]] – cena Grammy za ''[[We Want Miles]]'' * [[1986 v hudbě|1986]] – cena Grammy za ''[[Tutu_album|Tutu]]'' * [[1989 v hudbě|1989]] – cena Grammy za ''[[Aura_album|Auru]]'' Miles má také hvězdu na [[Hollywoodský chodník slávy|Hollywoodském chodníku slávy]]. == Externí odkazy == * [http://www.milesdavis.com/ Oficiální web] {{DEFAULTSORT:David, Miles}} [[Kategorie:Američtí jazzoví hudebníci]] [[Kategorie:Američtí trumpetisté]] [[Kategorie:Jazzoví trumpetisté]] [[Kategorie:Skladatelé jazzu]] [[Kategorie:Hollywoodský chodník slávy]] [[Kategorie:Afroameričané]] [[Kategorie:Muži]] [[Kategorie:Rock and Roll Hall of Fame]] {{Článek z Wikipedie}}

Návrat na stránku „Miles Davis“.