Nanga Parbat

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

[[Soubor:Nanga-Parbat.jpg|thumb|240px|Nanga Parbat (2004)]] {{Infobox - hora | název = نانگا پربت<br />Nāngā Parbat | obrázek = Northern Areas 38b commons.jpg | popis1 = Nanga Parbat, Rupálská stěna | popisek2 = Nanga Parbat, Rupálská stěna | loc-map = {{LocMap |Pákistán |mark=Fire.png |label= Nanga Parbat |position=left |width=250 |lat=35.3 |long=74.6 |float=center |caption= }} | pohoří = [[Himálaj]] | vrchol = 8&nbsp;125 | světadíl = [[Asie]] | stát = [[Soubor:Flag of Pakistan.png|24px]] [[Pákistán]] | prvovýstup = [[3. červenec|3. července]] [[1953]], [[Hermann Buhl]]. | hornina = [[vápenec]] | typ = | erupce = | poznámka = [[Seznam nejvyšších hor|9. nejvyšší hora světa]] | povodí = [[Indus]] }} '''Nanga Parbat''' ([[urdština|urdsky]] نانگا پربت ''Nāngā Parbat''); někdy nazývaný také urdsko-anglicky '''Nangaparbat Peak''' ''(Štít Nangaparbat)'' nebo '''Diamir''') je [[Seznam nejvyšších hor|devátá nejvyšší hora světa]] a druhá nejvyšší hora [[Pákistán]]u. Název pochází z&nbsp;[[Urdština|urdštiny]]/[[Hindština|hindštiny]] a lze jej přeložit jako ''„Nahá hora“.'' Hora leží v&nbsp;Pákistánem spravované (a [[Indie|Indií]] nárokované) části [[Kašmír]]u, v&nbsp;tzv. [[Severní oblasti|Severních oblastech]] ''(Northern Areas,'' شمالی علاقہ جات). Z Nanga Parbatu sbíhají tři hřebeny - východní, severozápadní a jihozápadní - oddělující tři stěny ([http://www.shamsalpine.com/images/Fairy_MaedowsNanga_Parbat_83.JPG severní] - Rakhiot, [http://www.himalaya-info.org/images/Nanga%20Parbat%20von%20Westen.jpg západní] - Diamir a [http://www.summitpost.org/images/original/141438.JPG jižní] - Rupal. Jižní stěna se s převýšením 4600&nbsp;m řadí k nejvyšším na světě. Údolí řeky [[Indus]] Nanga Parbat převyšuje o 7000&nbsp;m na 27&nbsp;km vzdálenosti. == Prvovýstup == Nanga Parbat je první osmitisícovkou, na kterou se člověk pokusil vystoupit (1895, vedoucí [[Mummery]]). Od té doby až do prvovýstupu si hora vyžádala 31 lidských životů. Prvovýstup se podařil až německo-rakouské expedici roku [[1953]], kdy na vrchol vystoupil [[3. červenec|3. července]] [[1953]] rakouský horolezec [[Hermann Buhl]]. Výstup uskutečnil bez kyslíkového přístroje a během sestupu byl nucen strávit krušnou noc blízko pod vrcholem. Ze sportovního hlediska se jednalo o velmi hodnotný výkon, který předběhl svoji dobu, nicméně tehdy byl Buhlův výstup označován za velmi riskantní a vymykal se tehdejšímu expedičnímu pojetí dobývání vrcholů. === Historie výstupů === [[Albert Frederic Mummery]] dorazil nejprve pod jižní stěnu hory, která ho ohromila svou obrovitostí. Doprovázen nosiči z nepálského kmene [[Gurkha]] a [[George Bruce|Georgem Brucem]] později našel cestu do údolí [[Diamir]] pod západní stěnu. Po pilíři uprostřed stěny (dnes nese jeho jméno) vystoupil do výšky 6100&nbsp;m (tedy do poloviny stěny). Poté se dvěma Gurkhy začal stoupat k průsmyku Diama v SZ hřebeni, aby přešel do údolí [[Rakhiot]] na severu hory. Cestou zmizeli beze stop. Ve 30.letech se pokoušely o výstup čtyři německé (případně německo-rakouské) expedice (1932, 1934, 1937 a 1938), které našly výstupovou cestu z údolí [[Rakhiot]] k východnímu hřebeni, ve kterém je vrchol [[Rakhiot]] (7070&nbsp;m). Od něj trasa pokračuje po hřebeni přes Stříbrné sedlo (7450&nbsp;m) ležící mezi dvěma vedlejšími vrcholy hory. Celkově je výstup dlouhý 16km a v případě změny počasí trvá sestup příliš dlouho. Kromě toho překonává lavinové svahy, což se německým expedicím stalo osudným. Při prvním pokusu (1932) našli Němci cestu k V hřebeni a dosáhli 7&nbsp;000&nbsp;m bez ztrát na životech. Během druhé výpravy vystoupili Rakušané [[Erwin Schneider]] a [[Peter Aschenbrenner]] až do 7&nbsp;800&nbsp;m. Poté se strhla týdenní bouře, ve které přišlo o život vyčerpáním šest [[Nepálský šerpa|Šerpů]] a tři Němci. Následující expedici (1937) zasypala téměř celou lavina - na místě zemřelo 16 lidí. Poslední expedice na této trase v roce 1938 měla k dispozici dokonce letadlo [[Junkers]] [[Ju-52]], které shodilo zásoby do 7&nbsp;500m, ale do této výšky výprava nevystoupila. V roce 1939 přišla pod Nanga Parbat malá německo-rakouská výprava, která po neúspěších na severní straně hory měla nalézt možnosti výstupu západní stěnou. Výprava objevila trasu v levé části stěny, která se mnohem později stala známá jako Kinshofferova cesta a dnes je nejpoužívanější trasou k vrcholu hory. Během návratu zpět do Německa vypukla [[Druhá světová válka]] a členové expedice byli internováni v zajateckém táboře [[Dehradun]] v [[Indie|Indii]]. [[Heinrich Harrer]] později spolu s dalšími zajatci uprchl do [[Tibet]]u, kde se stal poradcem [[dalajláma|dalajlámy]] a zůstal zde až do roku 1950, kdy [[Tibet]] anektovala čínská armáda. Svůj příběh popsal v úspěšné knize [[Sedm let v Tibetu]]. Po válce - v zimě 1950 - se pokusili o výstup V hřebenem tři Angličané. Po týdnu se jeden z nich (Marsh) vrátil s omrzlinami, zbylí dva (Thornley a Crace) jsou dodnes nezvěstní. I když to nebylo záměrem, jedná se o první pokus o zlezení osmitisícovky v zimě. * 1953 - Rakhiotský (východní) hřeben. Rakušan [[Hermann Buhl]] završuje záměr německo-rakouské expedice a svým [http://www.summitpost.org/images/original/173027.jpg 41 hodinovým sólovýstupem] bez kyslíkového přístroje překonává 1&nbsp;200m převýšení k vrcholu Nanga Parbatu trasou neúspěšných expedic z 30.let. Jako první člověk strávil otevřený bivak v 8&nbsp;000&nbsp;m, ale utrpěl omrzliny, kvůli kterým mu byly amputovány dva prsty na nohou. Druhý a poslední výstup Buhlovou cestou se podařil československé expedici v roce 1971 (po neúspěšném pokusu roku 1969). Na vrchol vystoupili slovenští horolezci [[Michal Orolin]] a [[Ivan Fiala]]. Další členové výpravy vystoupili na dva z vedlejších vrcholů hory. * 1962 - [http://www.piotrmorawski.com/expeditions/2007_NangaParbat/nanga_route_map_big.jpg Kinshoferova cesta.] Další německá výprava se pokouší o výstup cestou v levé části západní stěny objevenou roku 1939. V roce 1961 zde dosahují 7100m,o rok později výstup dokončuje trojice [[Toni Kinshofer]], [[Anderl Mannhardt]] a [[Siegfried Löw]], který však zemřel při sestupu. Druhý výstup touto cestou se podařil rakouské výpravě v roce 1978 a Kinshoferova cesta se stala klasickou trasou k vrcholu. Kinshoferovou cestou vystoupila na Nanga Parbat také první žena - Francouzka [[Liliane Barrard]] se svým manželem Mauricem v roce 1984. V dalších letech ji následovalo dalších 16 horolezkyň. Tři z nich - [[Anna Czerwinska]], [[Krystyna Palmowska]] a [[Wanda Rutkiewicz]] z Polska - [http://www.summitpost.org/images/original/402953.JPG v samostatném výstupu bez podpory nosičů.] * 1970 - Rupalská stěna. Po dvou pokusech v letech 1965 a 1968 další německá expedice zlézá obrovskou jižní stěnu hory. [http://www.mountainfilm.com/2006/download/fotos/033_Tod%20am%20Nanga%20Parbat_Bild-04.jpg Na vrchol vystupují bratři] [[Reinhold Messner|Reinhold]] a [[Günther Messner|Günther]] Messnerovi. Na sestupu bivakují v 7800m na JZ hřebeni, odkud sestupují během dalších dvou dnů Mummeryho pilířem ve středu západní stěny. Na úpatí hory Günthera Messnera zasypala lavina (jeho tělo bylo nalezeno až v roce 2005). Reinhold jej celý další den hledal, než se vydal na cestu do údolí. Později jej zachránili místní obyvatelé před vyčerpáním. Druhý den po bratrech Messnerových vystoupili na vrchol ještě [[Felix Kuen]] a [[Peter Scholz]]. Druhý a poslední výstup touto cestou se zdařil jihokorejské expedici v roce 2005. * 1976 - Schellova cesta. Po dvou neúspěšných německých výpravách (1975,1976) přichází v létě čtyři Rakušané a daří se jim pátý výstup na Nanga Parbat. Na vrchol vystupují [[Hans Schell]], [[Robert Schauer]], [[Siegfried Gimpel]] a [[Hilmar Sturm]]. Jejich výstup později opakuje pět dalších výprav. Vede levou částí jižní stěny do sedla Mazeno (6940m) a JZ hřebenem. * 1978 - [[Reinhold Messner]] vystupuje podruhé na Nanga Parbat zcela sám a novou cestou v pravé části Z stěny. Třetí den výstupu dosahuje vrcholu hory poté, co zažil ve stěně zemětřesení. Čtvrtý den sestupuje opět novou cestou ledovým žlabem vpravo od Mummeryho pilíře. Daří se mu tak vůbec [http://www.bivouak.net/articles/Nanga_Parbat_78.php?id_article=78&id_sport=1 první sólovýstup alpským stylem na osmitisícovku.] * 1978 - Slovenská expedice podniká prvovýstup na severní vrchol hory (7816m) levou částí Z stěny. * 1982 - JV pilíř k jižnímu vrcholu. Z mezinárodní expedice vystupuje Rakušan [[Uli Buhler]] na jižní předvrchol Nanga Parbatu (8046m), kde JV hřeben kulminuje s JZ hřebenem, otevírá tak devátou trasu na Nanga Parbatu. * 1985 - JV pilíř kompletní. Poláci [[Zygmunt Heinrich]], [[Slawomir Lobodzinski]], [[Jerzy Kukuczka]] a Mexičan [[Carlos Carsolio]] opakují Buhlerovu trasu pilířem až k vrcholu hory. Kukuczka přežil při sestupu 600m pád. * 1995 - SV žebro. Tři horolezci japonské expedice vystupují na Nanga Parbat novou cestou SV pilířem vpravo od trasy [[Hermann Buhl|Hermanna Buhla]], na kterou se jejich výstup napojuje ve Stříbrném sedle (7450m). * 2000 - [[Reinhold Messner]], Hubert Messner, Hanspete Eisendle a Wolfgang Tomaseth stoupají vlevo od slovenské cesty podél SZ hřebene, do které se napojují v 7500m na vrcholovém hřebeni severního vrcholu. Zde výstup ukončují. * 2003 - [http://www.mountain.ru/news/2003/05-06/NangaParbatNvVoie.jpg Tom and Martina route.] Novou cestu Z stěnou na Nanga Parbat zlézá sólo alpským stylem [[Jean Christophe Laffaile]]. V 7500m se jeho výstup napojuje do Kinshoferovy cesty. * 2005 - [http://www.traditionalmountaineering.org/News_SteveHouse_RupalFace.htm Centrální pilíř J stěny.] [[Steve House]] a [[Vince Anderson]] zlézají za šest dní Nanga Parbat novou cestou alpským stylem. Jejich výstup je označován za jeden z nejlepších v himálajské historii. K vrcholu Nanga Parbatu (8125m) dnes vede 11 cest (včetně 2 cest, které [[Reinhold Messner]] použil jen k sestupu z hory v letech 1970 s bratrem Güntherem a 1978 sólo). Další dvě trasy vedou k severnímu vrcholu (7816m). Zatím nikdo (do 03/2009) nezlezl Nanga Parbat v zimě. Proběhlo nejméně pět pokusů polských a britských výprav třemi různými cestami, nejvyšší dosažená výška 7860m. V pravé části J stěny je nedokončená trasa, kterou [[Steve House]] a [[Bruce Miller]] roku 2004 vystoupili do 7550m. Druhá nezlezená linie v J stěně je pokus [[Tomaz Humar|Tomaze Humara]] z roku 2005 (do 6000m) středem stěny. Dosud nezlezená je lavinami zasypávaná S stěna a 16km dlouhý hřeben Mazeno (JZ). Na hřebeni Mazeno proběhlo několik pokusů, první v roce 1979 francouzský, poté 1992 - [[Doug Scott]], 1993 - [[Wojciech Kurtyka]], [[Doug Scott]], 1995 - [[Wojciech Kurtyka]] (Pol), [[Andrew Lock]] (Aus) a [[Rick Allen]] (UK), 1997 - [[Wojciech Kurtyka]], [[Erhard Loretan]], 2004 - [[Doug Chabot]] - [[Steve Swenson]]. V S stěně se pokoušeli o výstup jen Italové roku 1988. Na pilíři Val Fiemme uprostřed stěny dosáhli 6500m. == Výstupy českých horolezců == * [[1992]] – [[Josef Nežerka]], [[Josef Rakoncaj]] - Kinshoferovou cestou v Z stěně * [[2005]] – [[Radek Jaroš]] - Kinshoferovou cestou v Z stěně == Související odkazy == * [[Seznam nejvyšších hor|Seznam nejvyšších hor světa]] == Externí odkazy == * [http://www.peakware.com/peaks.html?pk=191 Nanga Parbat na Peakware] * [http://www.summitpost.org/mountain/rock/150276/nanga-parbat.html Nanga Parbat na Summitpost] {{Flickr|Nanga+Parbat}}{{Commons|Nanga Parbat}}{{Osmitisícovky}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Osmitisícovky]] [[Kategorie:Hory a kopce v Pákistánu]] [[Kategorie:Severní oblasti]]

Návrat na stránku „Nanga Parbat“.