Versailleská smlouva

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

[[Soubor:WilsonVersailles.jpg|thumb|300px|right|Woodrow Wilson s americkou mírovou komisí]] '''Versailleská mírová smlouva''' je jedna z [[Pařížské předměstské smlouvy|pařížských mírových smluv]] uzavřených roku [[1919]] jako výsledek šestiměsíčního jednání na [[Pařížská mírová konference 1919|Pařížské mírové konferenci]], která oficiálně ukončila [[První světová válka|první světovou válku]] mezi [[Centrální mocnosti|Centrálními mocnostmi]] a [[Státy Dohody]]. Jednání na Versailleské smlouvě jsou pokračováním příměří, které bylo uzavřeno v [[příměří v Compiègne|Compiègnském lese]]. Smlouva požadovala, aby [[Německo]] přijalo plnou odpovědnost za vypuknutí [[První světová válka|první světové války]] a aby zaplatilo značné válečné reparace [[Státy Dohody|Státům Dohody]] ([[Německo]] muselo splácet 132 miliard marek). Dále [[Německo]] ztratilo část svého území a všechny [[Německé kolonie|své kolonie]] v [[Afrika|Africe]] a [[Oceánie|Oceánii]]. Německá armáda byla omezena na 100 000 mužů. Smlouva dále definovala poválečné hranice evropských států. Smlouva byla podepsána [[28. červen|28. června]] [[1919]] a ratifikována [[Společnost národů|Společností národů]] [[10. leden|10. ledna]] [[1920]]. V Německu smlouva způsobila šok, který následně přispěl ke kolapsu [[Výmarská republika|Výmarské republiky]] a v důsledku k převzetí moci Adolfem Hitlerem. Text smlouvy je dodnes jako zákon č. 217/1921 Sb. součástí právního pořádku České republiky. == Podmínky smlouvy == Smlouva ustanovila vznik [[Společnost národů|Společnosti národů]], hlavní cíl amerického prezidenta [[Woodrow Wilson|Woodrowa Wilsona]]. Společnost národů měla sloužit jako arbitrážní soudce mezi národy a předejít tak vzniku válek. [[Soubor:Territorial losses of Germany.jpg|thumb|right|320px|Územní ztráty Německa v důsledku Versailleské smlouvy (vyznačeny černou barvou)]] Podmínky smlouvy zahrnovaly ztrátu německých kolonií a ztrátu německého území: * [[Alsasko-Lotrinsko]] ({{Vjazyce|fr}} ''Alsace-Lorraine'', {{Vjazyce|de}} ''Elsass-Lothringen'') bylo předáno [[Francie|Francii]] (rozloha 14 522 [[Kilometr čtvereční|km²]], počet obyvatel 1 815 000 v roce [[1905]]). [[Alsasko-Lotrinsko]] bylo předtím francouzské území od začátku 18. století do roku 1871. * [[Severní Šlesvicko]] ({{Vjazyce|da}} ''Nordslesvig'', {{Vjazyce|de}} ''Nordschleswig'') bylo po [[šlesvický plebiscit|šlesvickém plebiscitu]] předáno [[Dánsko|Dánsku]] (3 228 km² nebo 3 938 km²). * Po [[Velké polské povstání|Velkém polském povstání]] připadla [[Polsko|Polsku]] většina území provincie [[Poznaňsko|Poznaňska]] ({{Vjazyce|pl}} ''prowincja Poznańska '', {{Vjazyce|de}} ''Provinz Posen''). Dále Polsku připadla většina [[Západní Prusko|Západního Pruska]]. Tímto [[Polsko]] získalo 53 800 km² a 4 224 000 obyvatel ([[1931]]), počítaje v to 510 km² a 26 000 obyvatel z [[Horní Slezsko|Horního Slezska]]. * Východní část [[Horní Slezsko|Horního Slezska]] po plebiscitu připadla [[Polsko|Polsku]] (rozloha 3 214 km² počet obyvatel 965 000). * [[Hlučínsko]] (oblast [[Horní Slezsko|Horního Slezska]]) připadla [[Československo|Československu]] (316 nebo 333 km² a 49 000 obyvatel). * Německá města [[Eupen]] a [[Malmedy]] připadla [[Belgie|Belgii]]. * Město [[Działdowo]] ({{Vjazyce|de}} ''Soldau'', železniční stanice na trase [[Varšava]]–[[Gdaňsk]]) ve [[Východní Prusko|Východním Prusku]] připadlo Polsku (plocha 492 km²). * Severní část [[Východní Prusko|Východního Pruska]] ([[Klajpeda]] s okolím) byla dána pod kontrolu [[Francie]]. Pozdeji se tato oblast stala částí [[Litva|Litvy]]. * Plebiscit ve východní části Západního Pruska a v jižní části [[Východní Prusko|Východního Pruska]] ([[Varmie]] a [[Mazursko]], nyní [[Varmijsko-mazurské vojvodství]]); několik vesnic připadlo [[Polsko|Polsku]]. * Oblast [[Sársko|Sárska]] byla dána pod kontrolu [[Společnost národů|Společnosti národů]] na 15 let, poté byl plebiscit mezi [[Francie|Francií]] a [[Německo|Německem]]. * Město [[Gdaňsk]] ({{Vjazyce|de}} ''Danzig'') v [[Polsko|Polsku]] spolu s deltou řeky [[Visla|Visly]] bylo ustanoveno jako [[Svobodné město Gdaňsk]] ({{Vjazyce|de}} ''Freie Stadt Danzig'') pod dohledem [[Společnost národů|Společnosti národů]] a částečně pod dohledem polské vlády (rozloha 1 893 km², počet obyvatel 408 000 v roce [[1929]]). Článek 156 smlouvy převedl německé koncese v čínské provincii [[Šan-tung]] na [[Japonsko]], než aby navrátil suverenitu [[Čína|Číně]]. Znechucení Číňanů nad tímto ustanovením vedlo k demonstracím a ke ''Hnutí 4. května'' ({{Vjazyce|en}} ''May Fourth Movement''). To nakonec vedlo k tomu, že [[Čína]] nepodepsala Versailleskou smlouvu. Místo toho deklarovala konec války s Německem až v září [[1919]] a podepsala separátní smlouvu s Německem v roce [[1921]]. Vojenské podmínky Versailleské smlouvy byly tvrdé a ze strany Francie byly motivovány nejenom strachem, ale také touhou po odplatě (tzv. [[revanšismus]]). Během [[Francouzsko-pruská válka|francouzsko-pruské války]] byla Francie poražena a ztráta [[Alsasko-Lotrinsko|Alsaska-Lotrinska]] velmi přispěla k této touze po odplatě. Navíc obrovský počet mrtvých a značné ekonomické škody způsobené [[První světová válka|první světovou válkou]] způsobily strach z budoucí německé agrese a tím tedy touhu po ještě větší odplatě, což určovalo značnou část jednání s Německem. Německá armáda ({{Vjazyce|de}} ''Heer'') byla omezena na 100 000 mužů. Nesměla mít [[Všeobecná branná povinnost|brannou povinnost]], žádné [[tank]]y, žádné težké dělostřelectvo a žádný generální štáb (''Großer Generalstab''). Německé loďstvo (''Deutsche Marine'') bylo omezeno na 15 000 mužů a mohlo mít pouze šest [[bitevní loď|bitevních lodí]] (s výtlakem méně než 10 000 tun), šest [[křižník|křižníků]] a dvanáct [[torpédoborec|torpédoborců]]. [[Ponorka|Ponorky]] nebyly povoleny, stejně tak jako letectvo (''[[Luftstreitkräfte|Luftwaffe]]''). Dále bylo výslovně řečeno, že vojáci (mužstvo) nesmí sloužit po dobu kratší než 12 let a důstojníci po dobu kratší než 25 let, a tedy aby pouze omezené množství mužů mohlo procházet vojenským výcvikem. Článek 231 smlouvy (klausule o válečné vině) připisuje Německu a pouze Německu zodpovědnost za „ztráty a utrpení“ [[Státy Dohody|Států Dohody]] v průběhu války. Tento článek pak poskytl základ pro válečné reparace, jejichž celková suma byla určena komisí zastupující Státy Dohody. V lednu [[1921]] byly reparace vyčísleny na 269 miliard marek, což většina ekonomů považovala za přehnané. Později toho roku byla částka zredukována na 132 miliard marek, což stále většině německých vyjednavačů přišlo jako astronomická suma. Ekonomické problémy způsobené placením reparací spolu s odporem [[Německo|Německa]] je platit jsou uváděny jako jedna z příčin konce [[Výmarská republika|Výmarské republiky]], a tedy následně k převzetí moci Adolfem Hitlerem a vypuknutí [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Spojené státy americké nikdy nepodepsaly Versailleskou smlouvu. Volby roku [[1918]] vyhrála [[Republikánská strana (USA)|Republikánská strana]] a tím získala převahu v [[Senát Spojených států amerických|americkém senátě]]. Následně dvakrát zablokovala ratifikaci smlouvy (podruhé [[19. březen|19. března]] [[1920]]), částečně z důvodů upřednostňování izolacionismu (spojenému s neuznáváním [[Společnost národů|Společnosti národů]]), částečně kvůli vysokým reparacím. Spojené státy americké se také nikdy nepřipojily ke [[Společnost národů|Společnosti národů]]. Později roku [[1921]] podepsaly zvláštní smlouvu (tzv. [[Berlínská smlouva|Berlínskou smlouvu]]) s Německem, která sice potvrdila placení reparací a další ustanovení Versailleské smlouvy, ale vynechala všechny pasáže pojednávající o [[Společnost národů|Společnosti národů]]. == Nevyhovující kompromis mezi vítězi == [[Soubor:Versailleská smlouva.jpg|thumb|Mírová konference. Vlevo čelem k objektivu sedí československá delegace vedená Karlem Kramářem a Edvardem Benešem]] „Velká Trojka“ sestávala z premiéra Francie [[Georges Clemenceau|Georgese Clemenceaua]], premiéra Velké Británie [[David Lloyd George|Davida Lloyda Georgea]] a prezidenta Spojených států amerických [[Woodrow Wilson|Woodrowa Wilsona]]. Italský premiér [[Vittorio Orlando]] byl přítomen jako poradce z [[Itálie]] a hrabě Makino byl vyslán [[Japonsko|Japonskem]]. Během jednání bylo obtížné dosáhnout shody. Výsledkem tedy byl kompromis, který neuspokojil nikoho. Francie měla během války velké ztráty na životech (okolo 1,24 milionů vojáků a 40 000 civilistů). Velká část války byla bojována na francouzském území, a Francie tedy byla v ruinách. Proto francouzský premiér [[Georges Clemenceau]] chtěl po Německu válečné reparace na obnovu válkou zničené země. Celkem 750 000 domů a 23 000 továren bylo zničeno a bylo tedy potřeba značné množství peněz na rekonstrukci Francie. Clemenceau se také chtěl pojistit proti dalšímu možnému útoku Německa a požadoval demilitarizaci Porýní ({{Vjazyce|de}} ''Rheinland'', okolí řeky Rýn). Navíc požadoval, aby vojska Dohody kontrolovala moře, a tedy aby Francie mohla kontrolovat zámořský obchod Německa. Dále chtěl značné omezení německé armády. Jako součást válečných reparací požadoval kontrolu nad mnoha německými továrnami. Francie chtěla nejenom vážně zdecimovat Německo, ale také chtěla zachovat své velké impérium a své kolonie. Zatímco Spojené státy americké prosazovaly v Evropě [[právo národů na sebeurčení]], Francie a Velká Británie si chtěly zachovat svá impéria. Ve výsledku chtěl Clemenceau (a stejně tak mnoho Francouzů) takové podmínky, které zlomí Německo vojensky, politicky a ekonomicky. Clemenceau byl nejradikálnější z Velké trojky, což mu vyneslo přezdívku Tygr. Požadavky [[Spojené království|Velké Británie]] byly o něco menší než požadavky Francie, neboť Velká Británie nebyla napadena a neválčilo se na jejím území. Na druhou stranu mnoho britských vojáků zemřelo během bojů ve Francii, a tak se Britové chtěli pomstít Německu stejně tak jako Francouzi. Britský premiér [[David Lloyd George]] také požadoval vysoké válečné reparace, ale menší než Francie. Obával se, že pokud francouzské podmínky budou splněny, Francie se stane nesmírně mocnou ve střední Evropě, což by vedlo k nerovnováze sil. David Lloyd George se také obával návrhu [[Woodrow Wilson|Woodrowa Wilsona]] na právo národů na sebeurčení, neboť, spolu s Francií, si chtěli zachovat svá impéria. Stejně jako Francie, David Lloyd George také podporoval námořní blokádu Německa a možnost uzavírat tajné smlouvy. Nakonec možnost uzavírat tajné smlouvy nebyla povolena a omezení množství výzbroje bylo uvaleno na všechny státy. Předpokládalo se, že to nepřímo omezí schopnost loďstva vytvářet námořní blokády. Americký prezident [[Woodrow Wilson]] měl velice rozdílný pohled v  otázce jak potrestat Německo. Už před koncem války vypracoval [[Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona|čtrnáct bodů]], které nebyly tak tvrdé jako požadavky Francie a Velké Británie. Aby se podobná válka nemohla již opakovat, [[Woodrow Wilson]] chtěl vytvořit [[Společnost národů]]. Základní myšlenka byla, že pokud slabší národ je napaden, ostatní by mu zajistili ochranu před útočníkem. Dále Wilson prosazoval právo národů na sebeurčení (alespoň mimo území Spojených států). To se nelíbilo Francii a Velké Británii, neboť to ohrožovalo existenci jejich impérií. Wilson pochopitelně neměl zájem na tom, aby se zvětšovala velikost Francie, Británie či Itálie. Na druhou stranu, požadavek práva národů na sebeurčení byl vítanou podporou pro národy toužící po samostatnosti. Ve výsledku to přispělo k pádu [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]] a [[Osmanská říše|Osmanské říše]] spolu s vyhlášením samostatnosti nových států ve střední a východní Evropě jako např. [[Československo]] a [[Polsko]]. Velká trojka od začátku chtěla potrestat Německo. Francie chtěla odplatu. Velká Británie chtěla relativně ekonomicky silné Německo jako protiváhu francouzské dominanci v Evropě. Spojené státy americké chtěly rozbít stará impéria. Výsledkem byla smlouva vycházející z francouzských požadavků, s minimálním ohledem k ostatním účastníkům. == Následky == Německo nebylo ani zničeno, ani usmířeno. Versailleská smlouva ochromila německou ekonomiku ve dvacátých letech (okolo roku [[1920]]) a nechala ji zranitelnou během zničující [[Velká hospodářská krize|Velké hospodářské krize]] ve třicátých letech. Ve výsledku to umožnilo nástup [[Nacismus|nacismu]] a následné převzetí moci Adolfem Hitlerem. [[Francie]] si prosadila smlouvu ponižující [[Německo]], ale nedokázala na její plnění dohlížet. Například v roce [[1936]], když Hitler vojensky obsadil demilitarizované [[Porýní]], se Francie nezmohla ani na diplomatický odpor. Výsledkem této nečinnosti byla [[druhá světová válka]]. == Související články == {{Commonscat|Treaty of Versailles}} * [[První světová válka]] * [[Společnost národů]] * [[Pařížské předměstské smlouvy]] [[Kategorie:Dějiny Evropy]] [[Kategorie:Dějiny Německa]] [[Kategorie:Dějiny Dánska]] [[Kategorie:Pařížská mírová konference 1919]] [[Kategorie:Mírové smlouvy]] {{Článek z Wikipedie}}

Návrat na stránku „Versailleská smlouva“.