1. československý armádní sbor

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

[[Soubor:Legie - slavnostní nástup.jpg|thumb|Ludvík Svoboda přednášející proslov ke svým mužům]] [[Soubor:Legie - vyznamenávání.jpg|thumb|Příslušníci čs. armádního sboru dostávají od [[Ludvík Svoboda|Ludvíka Svoboda]] vyznamenání za statečnost]] '''1. československý armádní sbor''' byla jednotka československé zahraniční armády bojující ve [[druhá světová válka|druhé světové válce]] na východní frontě po boku [[rudá armáda|Rudé armády]]. == Vznik vojenské jednotky == [[Soubor:Čs. vojáci v Buzuluku 1942.png|thumb|Českoslovenští vojáci v Buzuluku roku 1942]] Vznik vojenské jednotky v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] za [[Druhá světová válka|2. světové války]] má svůj prapůvod již v roce [[1939]], kdy po okupaci [[Protektorát Čechy a Morava|Čech a Moravy]] a vzniku [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenského státu]] odešlo několik stovek vlastenců ilegálně do [[Polsko|Polska]]. Zde však byli přijati chladně, postoj polské vlády k nim se změnil až po napadení [[Polsko|Polska]] nacistickým [[Německo|Německem]]. Československý legion byl zasazen až v závěrečné fázi bojů a po porážce Polska ustoupil do [[Sovětský svaz|SSSR]]. Tam byli internováni a část se ocitla dokonce v sovětských [[gulag|gulazích]]. Díky intervenci exilové vlády v [[Londýn]]ě se podařilo část československých vojáků přemístit roku [[1940]] do [[Francie]], kde měli bojovat proti Němcům. V druhé polovině roku [[1941]] po napadení [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] nacistickým [[Nacistické Německo|Německem]] se začala měnit situace zbylých vojáků. Českoslovenští komunisté, kteří byli v sovětském azylu i samotné vedení legionu pod vedením podplukovníka [[Ludvík Svoboda|Ludvíka Svobody]], přimělo sovětskou vládu, aby schválila vznik československého zahraničního vojska na jejím území. Počátkem roku [[1942]] se v uralském městě [[Buzuluk (město)|Buzuluku]] začala formovat jednotka, která měla být základem nové československé armády. Kromě vojáků z československého legionu se do ní hlásili českoslovenští občané, žijící v [[Sovětský svaz|SSSR]], slovenští zajatci a přeběhlíci, původně bojující v slovenské armádě proti SSSR, později i [[volyňští Češi]]. Málo se již ví o tom, že většina z prvních 900 vojáků, kteří se do útvaru přihlásili, byli českoslovenští Židé (viz [[Erich Kulka]]). Jednotka formálně podléhala čs. vojenské misi pod velením plukovníka (později generála) [[Heliodor Píka|Heliodora Píky]], ale celou dobu války byla předmětem politického boje mezi exilovou londýnskou vládou a exilovým vedením [[Komunistická strana Československa|KSČ]], jejímž představitelem byl Klement Gottwald. == 1. čs. samostatný polní prapor == V polovině července roku [[1942]] již byl '''1. československý samostatný polní prapor''' zformován. Dne 28. srpna 1942 se Ludvík Svoboda obrátil s dopisem ke Stalinovi, v němž žádal o nasazení na frontu, za což sklidil kritiku Benešovy londýnské vlády. Stalin žádosti vyhověl a přikázal jednotku o síle 979 mužů a 38 žen vyzbrojit. Prapor obdržel 553 samonabíjecích pušek [[SVT-40]], 192 opakovacích pušek [[Mosin-Nagant]], 10 odstřelovačských pušek, 47 samopalů (převážně [[PPŠ-41]]), 47 pistolí a revolverů, 40 lehkých [[kulomet DP|kulometů DP]], 12 těžkých [[kulomet Maxim 1910|kulometů Maxim 1910]], 16 [[protitanková puška PTRS|protitankových pušek PTRS-41]], 2 [[Protitankový kanón 45 mm vzor 42|protitankové kanóny ráže 45 mm]], 9 minometů ráže 50 mm a 9 [[82mm minomet vzor 1937|minometů ráže 82 mm]]. Vojáci byli obléknuti do britských stejnokrojů. Dne 30. ledna 1943 odjel v počtu 974 mužů a žen na frontu do prostoru [[Charkov]]a. [[8. březen|8. března]] prošel prvním bojovým křestem, když bránil svěřený 15 km široký úsek podél řeky Mže proti útoku německého pluku zesíleného tankovým praporem 4. tankové armády. Vzhledem k tomu, že nedisponoval těžkými zbraněmi, byl posílen o bojové prostředky [[Rudá armáda|Rudé armády]]. Plukovníku Svobodovi byl přidělen sovětský gardový raketometný oddíl, dva dělostřelecké oddíly a v průběhu bojů další protitankové dělostřelecké palebné síly. V [[bitva u Sokolova|bitvě u Sokolova]] padl při obraně obce velitel roty nadporučík [[Otakar Jaroš]], který byl posmrtně povýšen na kapitána a jako prvnímu cizinci mu byl udělen titul '''Hrdina Sovětského svazu.''' Českoslovenští vojáci u [[Sokolovo|Sokolova]] nepustili [[Němci|Němce]] za linii řeky Mže, zničili 19 německých tanků, 5 samohybných děl a 300-400 nepřátelských vojáků a splnili svůj úkol, což mělo ohlas jak v okupovaném [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu]], tak v ostatních zemích protifašistické koalice. <br />V průběhu března se prapor stahoval vzhledem k pokračující německé protiofenzívě a hrozbě obklíčení až na linii řeky [[Severní Donec]], kde se podařilo frontu stabilizovat. Celkem za dobu svého bojového zasazení prapor ztratil 304 vojáků, z nichž pouze 3 upadli do německého zajetí. == Boje na území SSSR == [[Soubor:Czechoslovak military units in the Soviet Union.png|thumb|Českoslovenští vojáci v SSSR]] Po [[bitva u Sokolova|bitvě u Sokolova]] se čs. vojáci přemístili do [[Novochopersk]]a, kam dorazili 9. května [[1943]]. Zde byla jednotka postupně doplňována o nové příslušníky a vznikla z ní '''1. československá samostatná brigáda,''' která čítala 3.517 vojáků. Část z nich prošla výcvikem v tankové škole v [[Tambov]]ě, aby se snížila závislost čs. vojáků na sovětské podpoře těžkými zbraněmi. V září roku 1943 čítala výzbroj čs. brigády 10 tanků [[T-34/76]], 10 lehkých tanků [[T-70]], 10 obrněných aut [[BA-64]], 212 automobilů, 62 motocyklů (např. [[M-72]]), 6 [[122 mm houfnice M1938 (M-30)|houfnic ráže 122 mm]], 12 [[76,2 mm divizní kanón vz. 42|kanónů ráže 76 mm]], 10 [[Protitankový kanón 45 mm vzor 42|protitankových kanónů ráže 45 mm]], 30 minometů, 99 kulometů, 512 samopalů a 2158 automatických pušek. Začátkem října 1943 odjeli čs. vojáci na frontu, kde byli nasazeni do [[Bitva o Kyjev|bitvy o Kyjev]]. Zde vedli hlavní útok, přičemž dosáhli skvělého vítězství, když se 6. listopadu [[1943]] probili do severní části města, kde se jim podařilo přetnout nepříteli ústupovou cestu. Tři velitelé – [[Antonín Sochor]], [[Richard Tesařík (generál)|Richard Tesařík]] a [[Josef Buršík]] – obdrželi titul [[Hrdina Sovětského svazu|Hrdiny Sovětského svazu]], brigáda byla vyznamenána Suvorovým řádem 2. stupně. Další střety s německým protivníkem se udály na ukrajinském území v rámci závěrečné fáze [[bitva o Dněpr|boje o Dněpr]] a v [[Žytomyrsko-berdyčevská operace|Žytomyrsko-berdyčevské]] a [[Korsuň-ševčenkovská operace|Korsuň-ševčenkovské operaci]] u '''Čerchaňova, Vasilkova, Bílé Cerekve, Žaškova''' a '''Ostrožan'''. Českoslovenští vojáci v nich na různých úsecích fronty odráželi německé pokusy o protiútok a v pozdější fázi počátkem roku 1944 pomáhali zajišťovat vnější obkličovací kruh kolem 11 německých divizí v prostoru Korsuně Ševčenkovského. Poté, co Rudá armáda osvobodila území [[Volyně]], kde žila asi třicetitisícová česká menšina, byla brigáda stažena do zázemí k doplnění o brance z řad volyňských Čechů a k rozšíření na armádní sbor. Za své úspěšné nasazení v těžkých bojích si brigáda vysloužila uznání nejen v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]]. == Vznik 1. čs. armádního sboru == V březnu [[1944]] byla brigáda přemístěna na žádost Ludvíka Svobody do [[Rovno|Rovna]], které bylo střediskem [[volyňští Češi|Volyňských Čechů]]. Zde byl vyhlášen nábor, do kterého se přihlásilo přes 12 tisíc dobrovolníků, z toho na 600 žen. V dubnu [[1944]] shlédli její příslušníci ruiny [[Český Malín|Českého Malína]], jehož české obyvatelstvo bylo zmasakrováno rok předtím německými okupanty. Českoslovenští vojáci tento [[německé válečné zločiny ve druhé světové válce|nacistický zločin]] zdokumentovali a dle názvu obce byl pojmenován jeden z čs. [[tank]]ů. Koncem dubna se brigáda s dobrovolníky přemístila do prostoru Černovic, kde probíhal intenzívní výcvik. Zařazením nováčků do armády tak vznikl '''První československý armádní sbor v SSSR''', který byl doplněn jednak o dobrovolníky z [[Volyň|Volyně]] a z [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]], jednak o čs. občany, kteří se již zotavili po propuštění ze sovětských [[gulag]]ů. Součástí sboru byla i [[2. československá paradesantní brigáda v SSSR|2. paradesantní brigáda]], která byla vycvičena v městě [[Jefremov]] a která vznikla převážně z '''První slovenské pěší divize''', která bojovala proti [[Sovětský svaz|SSSR]], avšak v říjnu [[1943]] přešla k [[Rudá armáda|Rudé armádě]]. V létě [[1944]] se '''1. československý armádní sbor''' skládal ze 1. a 3. pěší brigády, 2. paradesantní brigády, tankové brigády, pěti dělostřeleckých pluků (z toho dvou smíšených pluků o jednom oddíle houfnic a dvou oddílech těžkých minometů, dvou motorizovaných protitankových pluků a 5. sborového pluku těžkého dělostřelectva) a dalších podpůrných jednotek: protiletadlových oddílů, 3 ženijních praporů, 4 spojovacích praporů, jezdecké čety atd. Jeho velitelem se stal '''[[Jan Kratochvíl (generál)|generál Kratochvíl]]''', kterého jmenovala čs. vláda ve [[Spojené království|Velké Británii]]. Základem sboru byla 1. brigáda, jejímž velitelem zůstal generál Ludvík Svoboda. Brigáda se skládala ze 2 pěších praporů, praporu samopalníků a podpůrných jednotek. Neshody mezi velením a čs. exilovou vládou v [[Londýn]]ě pokračovaly, a to dokonce i kvůli takovým malichernostem, jakou bylo např. převléknutí čs. vojáků do nových uniforem. Podstatnější spor se vedl o to, zda se na osvobozeném území má vyhlásit všeobecná mobilizace do čs. armády, nebo se má z nově naverbovaných vojáků doplňovat a případně rozšiřovat stávající armádní sbor, případně vytvářet zcela novou vojenskou organizaci podřízenou [[Slovenská národní rada|Slovenské národní radě]]. == Vstup na území Československa == [[Soubor:Čs. vojáci na Dukle 6. října 1944.png|thumb|Vstup československých vojsk do vlasti na Dukle 6. října 1944]] [[29. srpen|29. srpna]] [[1944]] vypuklo na Slovensku [[Slovenské národní povstání|národní povstání]]. Čs. vláda rozhodla učinit všechny kroky na jeho podporu. 17. září přistál na [[Slovensko|Slovensku]] [[1. československá smíšená letecká divize v SSSR|1. čs. samostatný stíhací letecký pluk]], jehož velitelem byl [[František Fajtl]], od 26. září byla na Slovensko přepravována [[2. československá paradesantní brigáda v SSSR|2. paradesantní brigáda]]. Zároveň se narychlo připravovala [[Karpatsko-dukelská operace]], při níž měl čs. armádní sbor rychle proniknout na [[Slovensko]]. Situace se však vzhledem k silné německé obraně a včasnému odzbrojení dvou slovenských divizí, které měly podle plánů povstalců přejít na jejich stranu, vyvíjela naprosto jinak. Tato operace, při níž se po velkých ztrátách podařilo po 80 dnech přejít čs. vojskům na území Slovenska, vyvolává dodnes dohady historiků. Jelikož sbor utrpěl v prvních dnech velké ztráty, odvolal maršál [[Ivan Stěpanovič Koněv|Koněv]] generála Kratochvíla z funkce a velením sboru pověřil generála Svobodu. Těžké boje s oboustranně vysokými ztrátami trvaly až do 6. října 1944, kdy čs. vojáci vítězně vstoupili na území Československa. V té době probíhala i '''Východokarpatská operace''' 4. ukrajinského frontu, při níž došlo od 6. do 28. října [[1944]] k osvobození [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]] a severovýchodních okresů [[Slovensko|Slovenska]], poté následovala '''Východoslovenská operace''', při které bylo dobyto území východně od [[Košice|Košic]] a [[Prešov]]a. Čs. armádní sbor po ztrátách utrpěných na [[Dukla|Dukle]] (z 16 000 příslušníků sboru zůstalo přibližně 9 700) nutně potřeboval bojovou přestávku a tak přešel až do první poloviny ledna 1945 do obrany na horním toku řeky [[Ondava|Ondavy]]. == Boje na Slovensku == V závěru prosince [[1944]] byly odveleny 1. až 5. dělostřelecký pluk (s výjimkou dvou oddílů ponechaných na původních pozicích) a 1. tankový prapor, který v té době disponoval pouze 5 tanky a 2 samohybnými děly, k posílení útoku sovětské 38. armády na krakovském směru při [[Západokarpatská operace|Západokarpatské operaci]]. Čs. dělostřelecké a tankové jednotky byly nasazeny na hlavním směru úderu u [[Bitva u Jasla|Jasla]]. Operace skončila naprostým rozdrcením německých vojsk. Čs. jednotky se po dosažení průlomu německé obrany vrátily zpět ke zbytku armádního sboru. <br />16. ledna roku [[1945]] pod vlivem útoků [[Rudá armáda|Rudé armády]] po celé délce fronty začal 1. čs. armádní sbor pronásledovat německé jednotky, stahující se z východního Slovenska. Dne 22. ledna se rozpoutaly těžké boje na [[Branisko (průsmyk)|Branisku]], které trvaly tři dny. Československé a sovětské jednotky pronikly na [[Spiš]] a do [[Vysoké Tatry|Vysokých Tater]]. Po bojích u [[Važec|Važce]] a [[Východná|Východné]] postoupil čs. sbor 30. ledna až k [[Liptovský Hrádok|Liptovskému Hrádku]]. Následoval útok na [[Liptovský Mikuláš]], který byl spolu s okolím velice dobře opevněn. O město probíhaly [[Boje o Liptovský Mikuláš|tvrdé dvouměsíční boje]], které byly pro čs. vojáky druhé nejkrvavější po [[Karpatsko-dukelská operace|bitvě o Dukelský průsmyk]]. Útoky ve dnech 3., 5. a 13. února byly odraženy, takže útočící vojska přešla na čas do obrany. V polovině února došlo k převelení tankové brigády pro potřeby [[Ostravsko-opavská operace|Ostravsko-opavské operace]]. Počátkem března byl útok na [[Liptovský Mikuláš]] obnoven, ten byl 3. března 1945 osvobozen, ale po protiútoku padlo město 11. března znovu do rukou [[Němci|Němců]]. V tomto období také probíhala [[Bratislavsko-brněnská operace]], přičemž vojska 2. ukrajinského frontu a rumunské armády postupovala na jihu Slovenska směrem k [[Bratislava|Bratislavě]] a [[Banská Bystrica|Banské Bystrici]] a Němcům hrozilo obklíčení. Proto Liptovský Mikuláš 4. dubna vyklidili a o den později i [[Ružomberok]]. Čs. vojáci tak už bojovali pouze se zajišťovacími zadními voji a hlavní německé síly se stahovaly do připravených pozic před [[Žilina|Žilinou]]. Sbor byl v té době mobilizací na osvobozovaném slovenském území rozšířen o další, 4. pěší brigádu. <br />V dalších bojích velení sboru převzal generál [[Karel Klapálek]], bývalý velitel '''čs. východního praporu''' v [[Libye|Libyi]] a náčelníkem sboru se stal generál [[Bohuslav Boček]]. Ludvík Svoboda byl 4. dubna jmenován ministrem národní obrany na osvobozeném území [[Československá republika|ČSR]]. Útok čs. jednotek pokračoval na [[Martin (město)|Martin]] a [[Žilina|Žilinu]]. V údolí [[Váh]]u, obklopeném horami a v pohoří [[Malá Fatra]] však probíhal postup velmi pomalu, a tak se 1. čs. armádní sbor probil k dalšímu německému obrannému pásmu u Žiliny až koncem dubna 1945. 29. dubna se začali [[Němci]] stahovat i z tohoto prostoru, protože jim v důsledku [[Ostravsko-opavská operace|Ostravsko-opavské]] a [[Bratislavsko-brněnská operace|Bratislavsko-brněnské operace]] hrozilo obklíčení. Československé jednotky zahájily postup k moravsko-slovenské hranici v pohoří [[Javorníky]], které překročily za probíhajících bojů se zadními voji Němců [[2. květen|2.&nbsp;května]] [[1945]]. == Závěrečné boje == Při osvobozování [[Morava|Moravy]] a [[Slezsko|Slezska]] hrály v [[Ostravsko-opavská operace|Ostravsko-opavské operaci]], důležitou roli i složky 1. čs. armádního sboru, jimiž byla '''1. československá samostatná tanková brigáda v SSSR''' a [[1. československá smíšená letecká divize v SSSR]]. Dne 15. dubna překročili českoslovenští tankisté česko-slovenskou hranici a pokračovali v bojích na území [[Morava|Moravy]] a [[Slezsko|Slezska]] až do počátku května 1945. 4. května [[1945]] osvobodily 1., 3. a 4. brigáda čs. armádního sboru, které se probily ze Slovenska, za účasti místních [[partyzán]]ů město [[Vsetín]]. Po té pokračovala čs. vojska dvěma proudy směrem k [[Hulín]]u, [[Kroměříž]]i a [[Kojetín]]u. Při bojích s Němci byla podporována [[Československý odboj (1939-1945)|partyzány]] i obyvatelstvem, které [[květnové povstání českého lidu|povstalo proti německé okupaci.]] Dne 7. května se uskutečnil poslední větší boj - [[bitva o Břest]]. Svoje tažení skončily československé oddíly [[8. května]] 1945 u obce [[Pivín]] u [[Prostějov]]a. Ještě po oficiální kapitulaci Německa pomáhaly čs. jednotky čistit území od nepřátelských vojáků, kteří neunesli hořkost porážky a pokračovali v boji. Dne 10. května dorazily první čs. jednotky do [[Praha|Prahy]] a 17. května se konala v Praze přehlídka čs. vojsk. '''1. československý armádní sbor''' vzrostl při osvobozování [[Československo|Československa]] o nové síly, přičemž v jeho složkách působili zmobilizovaní vojáci i partyzáni, takže na konci svého poslání čítal šedesát tisíc mužů. == 1. tanková brigáda == V rámci reorganizace 1. československého armádního sboru byl dne 20. května [[1944]] oficiálně zřízen '''1. československý tankový pluk''', [[25. července]] [[1944]] byla zřízena '''1. československá tanková brigáda'''. V roce 1944 však neobdržela počet tanků, který by odpovídal nasazení všech vycvičených osádek. Do [[Karpatsko-dukelská operace|Karpatsko-dukelské operace]] tak bylo nasazeno pouze 11 středních a tři lehké tanky, dále dvě samohybná děla. Po bojích na [[Dukla|Dukle]] překročení Dukelského průsmyku zůstaly našemu sboru pouze tři tanky, avšak později bylo třináct dříve zasažených tanků zprovozněno. Teprve v únoru roku [[1945]] dosáhla tanková brigáda úplné bojové pohotovosti. Její prapory a roty byly vyzbrojeny 52 tanky [[T-34/85]], 12 tanky [[T-34/76]], jedním tankem [[T-70]] a dvěma samohybnými děly [[SU-85]]. Mimo to měli českoslovenští vojáci k dispozici 75 nákladních, speciálních a cisternových vozidel a k vyprošťování zasažených tanků 6 [[traktor]]ů. Počátkem března byla tanková brigáda přesunuta k [[Ostravsko-opavská operace|Ostravsko-opavské operaci]]. Do bojů zasáhla 24. března [[1945]] , 26. březena vjely československé tanky do [[Wodzisław Śląski]] ([[Polsko]]) a dne [[30. duben|30. dubna]] dobyly spolu se sovětskými útvary [[Ostrava|Ostravu]]. Jejich postup pokračoval i poté: 6. května pronikly k [[Fulnek]]u, 7. května se jim otevřela cesta na [[Olomouc]]. Poslední souboj s německými jednotkami svedli českoslovenští tankisté 8. května u [[Litovel|Litovle]], odtud již rychle pospíchali ku [[Praha|Praze]]. [[9. květen|9. května]] večer dojela do Prahy skupina čs. průzkumníků, tanky dorazily až příští den - 10. května 1945. 17. května 1945 se konala v [[Praha|Praze]] slavnostní přehlídka, při níž měli čs. vojáci nové sovětské tanky [[IS-2]]. == Dělostřelectvo 1. čs. armádního sboru == Dělostřelectvo 1. československého armádního sboru se vyvíjelo od vzniku jednotky postupně a svoji sílu získalo po náboru [[Volyňští Češi|Volyňských Čechů]] a později i dobrovolníků z [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]]. Koncem roku [[1944]] se skládalo z šesti dělostřeleckých praporů a disponovalo 156 kanóny a houfnicemi. V tomto počtu nejsou zahrnuty těžké zbraně [[2. československá paradesantní brigáda v SSSR|2. československé samostatné paradesantní brigády]], kanóny obrněných vozidel 1. čs. samostatné tankové brigády a praporní minomety vz. 1941 ráže 82 mm minometných rot pěších praporů. Dělostřelci disponovali jednak [[152 mm houfnice vzor 1937 (ML-20)|152 mm houfnicemi vz. 1937 (ML-20)]], dále [[122 mm houfnice M1938 (M-30)|houfnicemi vz. 1938 ráže 122 mm]], [[76,2 mm divizní kanón vz. 42|76 mm kanóny vz. 1942 (ZIS-3)]] a [[120mm minomet vzor 1938|plukovními minomety vz. 1938 ráže 120 mm]]. Jako tažná vozidla 152 houfnic byly používány sovětské tahače [[JA-12]], 122m houfnice tahaly z větší části americké nákladní vozy [[Studebaker US6]] nebo sovětské vozy [[GAZ AA]],, protitankové kanóny byly přemisťovány americkými vozy [[Dodge WC|Dodge WC-51/52]]. K dispozici velitelů jednotlivých praporů byly americké džípy [[Jeep Willys MB|Willys]]. Nejúspěšnějším bojovým vystoupením československých dělostřelců bylo jejich nasazení v [[Západokarpatská operace|Západokarpatské operaci]] v bitvě u polského městečka [[Jaslo|Jasla]], která se tak stala [[Bitva u Jasla|největším vystoupením]] československého dělostřelectva vůbec. == Kontroverze == [[Soubor:Wodzisław Śl. Pomnik Czechosłowackiej Brygady Pancernej.JPG|thumb|200px|Monument 1. československý armádní sbor v [[Wodzisław Śląski|Wodzisławiu]] ([[Slezsko]])]] Vojáci 1. československého armádního sboru prošli nejen peklem bojů, ale dotkly se jich i osobní zážitky a zkušenosti. Nejprve si mnozí z nich vyzkoušeli život v sovětském gulagu – [[volyňští Češi]] poznali Stalinův komunistický režim i německou nadvládu na vlastní kůži. Poté, při postupu [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]], [[Polsko|Polskem]], [[Slovensko|Slovenskem]] a částečně i [[Morava|Moravou]] se seznamovali s dalšími [[Německé válečné zločiny ve druhé světové válce|nacistickými zločiny]] – vypálenými vesnicemi, zmasakrovaným civilním obyvatelstvem, hromadnými hroby, … Tato zkušenost prohloubila nenávist československých vojáků vůči Němcům, která v nich už byla od roku 1938, kdy se po přijetí [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohody]] nemohli Německu bránit. Tato nenávist vedla v samém závěru války i těsně po jejich skončení k několika aktům násilí vůči [[Němci|Němcům]]. Příslušníci čs. armády se po válce mimo jiné podíleli na tzv. [[divoký odsun|divokém odsunu]]. Jedním z nejznámějších zločinů (a jedním z potrestaných, byť ve výsledku jen symbolicky) je [[masakr na Švédských šancích]], kde vojáci na příkaz poručíka Karola Pazúra povraždili 265 německých civilistů (z toho 120 žen a 74 dětí). 1. československý armádní sbor zanikl krátce po vítězném ukončení války, dne 25. 5. 1945 byla schválená tzv. Prozatímní organizace československé branné moci, podle niž došlo k reorganizaci československé armády na mírové stavy. == Související články == * [[Československá armáda]] * [[Druhá světová válka]] * [[1. československá smíšená letecká divize v SSSR]] * [[2. československá paradesantní brigáda v SSSR]] * [[Československé pozemní jednotky na Západě 1939-1945]] * [[Legie Čechů a Slováků]] * [[Bitvy českých dějin]] == Externí odkazy == * [http://www.ostfront.wz.cz/nasi_vojaci.htm Českoslovenští vojáci 1939-1945] * [http://www.ludviksvoboda.cz/index.php?page=fotos.php&str=2 1. čs. armádní sbor na stránkách o Ludviku Svobodovi] * [http://www.szpb.sk/para2.htm História 2. československej samostatnej paradesantnej brigády v ZSSR] * [http://mujweb.cz/www/nrvd/index.htm 4. československá samostatná brigáda] * [http://www.volny.cz/ipro/stripky/clanky/vychod.htm Československá zahraniční armáda v Sovětském svazu 1942/1945] * [http://hp19.wz.cz/uvod.php?file=vyzb_svob Výzbroj čs. jednotek generála Svobody] * [http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/Od_Hronu_k_Vltave.htm Od Hronu k Vltavě] * [http://www.zasvobodu.cz/clanek.php?c=351 Od Dukly na Moravu] {{Commonscat|1. československý armádní sbor}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Vojenské jednotky Československa ve druhé světové válce]] [[Kategorie:Československý odboj během druhé světové války]]

Návrat na stránku „1. československý armádní sbor“.