V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Dmitrij Šostakovič

Z Multimediaexpo.cz

(Přesměrováno)


Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič, rusky Дмитрий Дмитриевич Шостакович, (* 25. září 1906, Petrohrad - 9.srpna 1975, Moskva) byl slavný ruský skladatel a klavírista, jeden z nejvýznamnějších představitelů hudební moderny 20. století.

Obsah

Životopis

Dmitrij Šostakovič se narodil v ideálním rodinném prostředí. Jeho otec byl hudbymilovný inženýr a matka výborná pianistka. Přestože prokazoval výjimečné hudební nadání již od útlého věku, započal své vzdělání v tomto směru až v devíti letech, kdy se začal učit hře na klavír. V roce 1919 byl přijat na konzervatoř, kde studoval klavír a skladbu. Konzervatorní studia absolvoval svou 1. symfonií a ačkoli se poté nějaký čas živil klavírní hrou k němým filmům, již v roce 1926 byla tato skladba provedena Leningradskou filharmonií. Ve stejném roce napsal atonální klavírní sonátu. I v následujícím období let 1927 - 1929 vytvořil díla avantgardního ražení (např. opera „Nos“ na Gogolovy texty. Současně vystupoval jako klavírní virtuóz a interpret hudby progresivních soudobých skladatelů, např. Sergeje Prokofjeva, Ernesta Křenka, Paula Hindemitha a dalších. Získal též ocenění na soutěži pianistů ve Varšavě. Počátkem 30. let zkomponoval balety Zlatý věk či Jasný potok a toto období vrcholilo operou „Lady Macbeth mcenského újezdu“ (1932), jejíž hudba byla následně označena stalinskou kritikou za vulgárně naturalistickou. Proto nemohla být až do roku 1961 provedena ani následující 4. symfonie. Po vpádu fašistických vojsk Šostakovič napsal 7. symfonii, věnovanou městu Leningrad. Její premiéra proběhla v srpnu 1942 v Kujbyševě, kam byl z obleženého města evakuován orchestr Velkého divadla. Od roku 1943 Šostakovič žil v Moskvě a stal se profesorem na konzervatoři. V jeho tvorbě se výrazně odrazily tragické válečné události (8. symfonie, 9. symfonie, houslový koncert a moll, aj.). V únoru 1948 bylo Šostakovičovo dílo podrobeno stranické kritice a obviněno z formalismu, na což skladatel reagoval zjednodušením struktury svých skladeb (Setkání na Labi, oratorium Píseň o lesích, aj.). Na své vrcholné skladby opět navázal sérií poválečných symfonií, z nichž vyniká zejména 10., 13. a 14. symfonie. Z ostatních děl zaujímají dále důležité místo v jeho tvorbě např. písňové cykly Z židovské lidové poezie (1948), Satiry (1960), Suita na slova Michelangelova (1974) či Sonáta pro violu a klavír, napsaná v posledním roce skladatelova života (1975).

Dílo

Šostakovičovu tvorbu představuje kolem 150 opusů nejrůznějších hudebních forem, jimž co do počtu vévodí 18 symfonických děl (15 symfonií, 2 komorní symfonie a 1 symfonická báseň), sborové skladby. koncerty, významnou součástí díla je rozsáhlá filmová a scénická hudební tvorba.

Symfonie

Kantáty, sbory, písně, pochody a romance

  • Poema o Vlasti, op. 74
  • Deset pome na revoluční básně, op. 88
  • Nad naší vlastí slunce vychází, op. 90
  • Poprava Stěpana Razina, op. 119
  • Šest romancí na texty japonských básní
  • Romance (9) o Puškinovi
  • Šest romancí na texty anglických básní, op. 62
  • Ze židovské poezie, op. 79
  • Šest španělských písní, op. 100
  • Jaro, op. 128
  • Romance, op. 121, 140
  • Sedm romancí na Alexandra Bloka, op. 127
  • Pochod sovětských vojáků, op. 139
  • Sváteční pochod

Koncerty a sonáty

  • Houslový koncert č. 1 (1. verze, op. 77, (2. verze, op. 99, 1955)
  • Houslový koncert č. 2, op. 129
  • Klavírní koncert č. 1, op. 35
  • Klavírní koncert č. 2, op. 102
  • Koncert pro violoncello č. 1, op. 107
  • Koncert pro violoncello a-moll, op. 125
  • Koncert pro violoncello č. 2, op. 126
  • Klavírní sonáta č. 1, op. 12
  • Klavírní sonáta č. 2, op. 61
  • Sonáta pro violu a klavír (1975)
  • Sonáta pro violoncello a klavír d moll, op. 40

Opery a balety

  • Nos, op. 15
  • Lady Macbeth Mcenského újezdu, op. 29 (libreto podle stejnojmenné divadelní hry Nikolaje Leskova, premiéra 1934)
  • Boris Godunow, op. 58
  • Hry, op. 63
  • Kateřina Izmailová, op. 114
  • Zlatý věk, 1930
  • Šroub, 1931
  • Jasný potok, 1935

Oratoria

  • Píseň o lesích, op. 81

Smyčcové kvartety

  • Smyčcové kvartety č. 1 - 15
    • No. 1 op. 49 C dur (1938)
    • No. 2 op. 68 A dur (1944)
    • No. 3 op. 73 F dur (1946)
    • No. 4 op. 83 D dur (1949)
    • No. 5 op. 92 B dur (1952)
    • No. 6 op. 101 G dur (1956)
    • No. 7 op. 108 fis moll (1960)
    • No. 8 op. 110 c moll (1960)
    • No. 9 op. 117 Es dur (1964)
    • No. 10 op. 118 As dur (1964)
    • No. 11 op. 122 f moll (1966)
    • No. 12 op. 133 Des dur (1968)
    • No. 13 op. 138 b moll (1970)
    • No. 14 op. 142 Fis dur (1972-73)
    • No. 15 op. 144 es moll (1974)

Suity

  • Suita fis-moll, op. 6
  • Zlatý věk, op. 22a
  • Suita na slova Michelangela Buonarottiho, op. 145
  • Jazzové suity č. 1 a 2
  • Baletní suity č. 1 - 4

Filmová a scénická hudba

Hudba k filmům: Nový Babylon, Sama, Zlaté břehy, Protiplán, Povídka o popovi a dělníkovi, Láska a nenávist, Mládí Maxima Gorkého, Přítelkyně, Velký občan, Návrat Maxima, Prostí lidé, Mladá garda, Pirogov, Mičurin, Setkání na Labi, Pád Berlína, Píseň velkých řek, Pět dní - pět nocí, Hamlet, Rok jako život, První eskadra, Král Lear, Poslové věčnosti, Ovád, Křižník Potěmkin a další; scénická hudba: Výstřel, Rule, Britannia !, Celina, Lidská komedie, Otčina, Ruská řeka a další.

Bibliografie

  • Svědectví. Paměti Dmitrije Šostakoviče. Zaznamenal Solomon Volkov. Akademie múzických umění v Praze, hudební fakulta, katedra teorie a dějin hudby: Praha, 2005. Přel. Hana Linhartová a Vladimír Sommer. 422 s. ISBN 80-7331-057-0

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Dmitri Shostakovich


Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Dmitrij_%C5%A0ostakovi%C4%8D“